31 C 169/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného doručovací adresa Anonymizováno pro 13 608 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 3 200 Kč a co do úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 3 100 Kč od 30. 8. 2025 do 12. 11. 2025, úroku 11,5 % ročně z částky 3 100 Kč od 13. 11. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 11, 5 % ročně z částky 3 100 Kč od 30. 8. 2025 do zaplacení, a to pro částečné zpětvzetí žaloby žalobcem podané dne 17. 12. 2025.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 10 408 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 13 508 Kč od 14. 8. 2025 do 29. 8. 2025, s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 10 408 Kč od 30. 8.2025 do 12. 11. 2025, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 10 408 Kč od 13. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 508 Kč od 14. 8. 2025 do 29. 8. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 408,- Kč od 30. 8.2025 do zaplacení, se v plném rozsahu zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 608 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že je poskytovatelem spotřebitelského úvěru, který je oprávněn tuto činnost poskytovat na základě živnostenského oprávnění a na základě udělení oprávnění Českou národní bankou, vydaným dne 18. 5. 2018. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu ze dne , datum, o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně smlouvy dne 31. 1. 2024, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve smlouvě o úvěru zejména dohodl, že předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby, tj. celkovou cenu úvěru v částce ve výši 40 000 Kč uhradí žalovaný žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, splatných vždy do každého dvacátého dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost první splátky byla mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuta na den 20. 2. 2024. K uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1,- Kč okamžikem, kdy žalovaný smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba, tedy částka 1,- Kč byla připsána na účet žalobkyně, tedy na účet č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy, kdy verifikační platba byla na účet žalobkyně připsána z účtu žalovaného, na který žalobkyně odeslala úhradu dle smlouvy o úvěru. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách žalobci úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu se smlouvou o úvěru mělo dojít k zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobce odeslal žalovanému písemné oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 13. 8. 2025, které bylo žalovanému odesláno dne 13. 8. 2025. Žalobce odeslal žalovanému upomínky pro smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, , a zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, , které je zároveň Oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva dle §142a občanského soudního řád, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku je dle tvrzení žalobkyně žalovaný povinen uhradit jí náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100,- Kč za každou odeslanou upomínku, kdy v tomto směru žalobce má nárok na uhrazení účelně vynaložených nákladů tedy celkem částku ve výši součinu 100 Kč a počtu odeslaných poštovních zásilek. Dle sdělení žalobkyně pak na jistinu nebyla ke dni zesplatnění úvěru umořena částka 13 508 Kč. Smluvní strany se ve smlouvě o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 13 508 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. V dané věci žalobce požaduje úrok odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17 % z dosud neuhrazené jistiny, a to od ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90-ti dnech po dni zesplatnění úvěru žalobce v souladu ustanovením §122 odst. 4. zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení, a to do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla ověřena z listin předložených žalovaným. Žalobce si vyžádal výplatní pásky za měsíc říjen 2023, listopad 2023 a prosinec 2023 z pracovního poměru žalovaného k zaměstnavateli , právnická osoba, ., dále z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, databáze katastru nemovitostí, čestného prohlášení žalovaného z 29. 1. 2024 ohledně závazků a o výdajích a příjmech, prohlášení rodiče , jméno FO, ze dne , datum, a z posouzení nákladů na bydlení a na základě výše existenčního a životního minima. Dále žalobkyně uvedla, že předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne 13. 8. 2025.

2. Žalovaný s uvedeným nárokem žalobkyně nesouhlasil. Uvedl, že žalobce v upomínce ze dne 27. 7. 2025 stanovil lhůtu 30 dnů k úhradě dlužné částky. Podáním žaloby dne 21. 8. 2025 tuto lhůtu sám nerespektoval. Uvedl, že lhůta nemůže běžet od odeslání připomínky, ale až od jejího doručení žalovanému. Žaloba tedy měla být zjevně podána předčasně a v rozporu se zásadou poctivosti. Dále uváděl, že oznámení o zesplatnění nebylo řádně doručeno. Uvedl, že žalobce nepředložil žádný důkaz, který by prokazoval doručení zásilky. Uvedl, že i kdyby k doručení došlo, mezi doručením zásilky a podáním žaloby nemohla uplynout přiměřená lhůta. Uvedl, že je povinností věřitele, dát dlužníku reálnou možnost k nápravě. Dále namítal, že podáním žaloby mělo dojít ze strany žalobce k účelovému obcházení finančního arbitra, když žalovaný dne 8. 8. 2025 vyzval žalobce k předání podkladů potřebných pro podání návrhu k finančnímu arbitrovi, přičemž žalobci byla poskytnuta lhůta do 22. 8. 2025. Uvedl, že postup se mu jeví jako účelový, aby byla zablokována příslušnost finančního arbitra. Dále uvedl, že jistina byla žalovaným zcela uhrazena, uvedl, že žalovaný již uhradil částku přesahující 30 000 Kč. Dne 30. 8. 2025 hradil 3 200 Kč jako splátky za červenec a srpen. Nároky žalobce se tak týkají pouze příslušenství, jejichž oprávněnost a přiměřenost zpochybňuje. Upomínka žalobce z 27. 7. 2025 dle sdělení žalovaného neobsahovala žádný rozpis jistiny, úroků a poplatků, žalobce následně odmítl poskytnout podklady požadované žalovaným dne 8. 8. 2025.

3. Před jednáním vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to do částky 3 200 Kč. Na základě uvedeného podání, posouzením jeho obsahu, zejména navrhovaného petitu rozhodnutí, soud dospěl k závěru, že zpětvzetí žalobkyně se týká i části požadovaných úroků a úroků z prodlení. Na základě toho soud rozhodl výrokem I. o zastavení řízení ve vztahu k této části řízení.

4. K jednání nařízenému na 8. 1. 2026 se dostavil pouze žalovaný, žalobkyně se z jednání omluvila a nepožádala o odročení jednání, soud tak při splnění podmínek § 101 odst. 3 jednal v její nepřítomnosti.

5. Na základě provedeného dokazování, a to zejména z předložených listin, soud zjistil následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , potvrzení o provedení transakce 1 Kč a potvrzení, provedení úhrad a shodného prohlášení účastníků soud zjistil, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které došlo k poskytnutí částky 27 500 Kč žalovanému a částky ve výši 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru. Úroková sazba sice podle smlouvy činila jen 28,17 % ročně, ve skutečnosti ale odpovídala výši 44,5 % ročně, neboť je třeba vycházet z veškerých nákladů úvěru včetně sjednané provize. Otázkou nepřiměřeného úroku u spotřebitelských úvěrů se Nejvyšší soud ČR opakovaně zabýval a dovodil, že za nepřiměřený se považuje úrok přesahující trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. V situaci, kdy v době uzavření smlouvy činila průměrná úroková sazba podle databáze ARAD u spotřebitelských úvěrů domácností 9,59 % ročně, sjednaný skutečný úrok ji převyšuje více než čtyřnásobně. Třebaže nepřiměřeně výše úroku sama o sobě nemusí být důvodem k posouzení smlouvy jako rozporné s dobrými mravy, je třeba v tomto případě přihlédnout i k dalším ujednáním smlouvy. Jedná se zejména čl. IV bod 2 upravující smluvní pokuty za totožné porušení povinností žalovaného. Podle jeho písm. a) a b) tak byl žalovaný povinen za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením splátky úvěru či její části, zaplatit z ní smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a zároveň v případě zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Kromě toho byl podle písm. c) povinen zaplatit za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením měsíční splátky, smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Splatnost smluvních pokut přitom byla dohodnuta bez výzvy. Smlouva postrádá zákonné omezení souhrnu smluvních pokut stanovené § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. V čl. IV bod 4 písm. a), b) a d) pak byla ještě uvedena další povinnost žalovaného pro případ prodlení uhradit za každou upomínku částku 100 Kč jako náhradu nákladů. Počet upomínek přitom nebyl omezen a mohl se v budoucnu měnit. Podle čl. IV bodu 5 měly být platby započteny na pohledávku poskytovatele, bez ohledu na to, na jaké závazky byla platba poukázána, a to v pořadí nejprve na upomínací náklady, následně na úhradu smluvní pokuty, dále na nejstarší neuhrazenou splátku, poté na úroky, dále na úroky z prodlení a teprve poté na jistinu.

7. Takový nevyvážený závazkový vztah, kde navíc na jedné straně vystupovala slabší strana, spotřebitel, je třeba hodnotit jako nemravný, a proto absolutně neplatný ve smyslu § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku z. č. (dále jen „o. z.“), jak konstatovala jednak stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR, ale rovněž např. Krajský soud v Plzni ve věci téže žalobkyně pod č.j. 64 Co 299/2025-36, který mimo jiné uvedl, že: „Nerovnováha vzájemných práv a povinností je v úvěrové smlouvě natolik výrazná, že tím mohlo dojít k poškozování práv žalovaného. Zároveň je třeba přihlédnout k povaze žalobkyně - společnosti podnikající v oblasti uzavírání spotřebitelských úvěrů obsahu obdobného jaký byl v tomto případě, což je podstatou jejího podnikání. Takovému úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, tak nelze přiznat soudní ochranu.“8. Pokud se jedná o otázku prověření úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že žalovaný v čestném prohlášení z 29. 1. 2024 ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, na bydlení má výdaje 5 000 Kč, splátky úvěrů činí 5 056 Kč, neuvedl žádné pravidelné platby penzijního spoření, pojistných smluv ani výživné ani žádné osoby ve společné domácnosti. Dále uvedl příjem 40 000 Kč. Zároveň v čestném prohlášení o závazcích uvedl, že není v platební neschopnosti. Z prohlášení rodiče z , datum, vyplývá, že žalovaný je synem , jméno FO, a že jí na bydlení v bytě přispívá 5 000 Kč. Z náhledového výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že , jméno FO, je vlastníkem bytu č. jednotky , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , tj, na adrese trvalého pobytu žalovaného. Z výpisu z centrální evidence exekucí nebyly k rodnému číslu žalovaného nalezeny žádné výsledky, stejně tak z výstupu z insolvenčního rejstříku žádná insolvenční řízení. Z výplatních pásek za měsíc říjen až prosinec 2023 vyplývá příjem přesahující v průměru 41 700 Kč. Z dokumentu označeného jako posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že poskytovatel ověřoval č. účtu zákazníka, číslo občanského průkazu, výpis z CEE, ins. rejstřík, měl k dispozici tel. č. , tel. číslo, , výplatní pásky a výpis z účtu, ověřil příjmy, bydlení a dospěl k rozdílu ve výši 29 944 Kč mezi příjmy a výdaji. Dále jsou vypočteny normativní náklady na bydlení, životní minimum a nezabavitelná částka a hodnocení scoringu zákazníka vyšlo jako písmeno A (ano). Dále k posouzení úvěruschopnosti doložil dokument výše normativních nákladů na bydlení 2024, dokument životní a existenční minimum 2024, statistiku rodinných účtů a dokument 2016 až 2022 ČSÚ, které dokládají statistické informace. Z předložených listin má soud za prokázané, že v dané věci se poskytovatel úvěruschopností zabýval v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého má poskytovatel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně nespoléhala jen na údaje, které jí sdělil spotřebitel, ale také si je řádně prověřila. Pokud nakonec shledala, že žalovanému může úvěr ve výši 30 000 Kč poskytnout, neboť jeho poměry mu dovolují ze mzdy provádět splátky ve výši 1600 Kč po dobu 25 měsíců, postupovala s odbornou péčí a v tomto směru jí nelze nic vytknout. Na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy tato skutečnost však neměla žádný vliv.

9. Soud dále z dokumentu označeném jako Bonita smlouvy a z nesporného tvrzení účastníků dospěl k závěru, že celkem byla žalovaným do 13. 8. 2025 uhrazena částka 25 505 Kč a dále dne 30. 8. 2025 částka 3 200 Kč. Dále má soud za prokázané odeslání předžalobní výzvy a oznámení o zesplatnění ze dne 13. 8. 2025. Soud má za to, že v souladu s § 573 občanského zákoníku došla předžalobní výzva, která teprve zakládala splatnost bezdůvodného obohacení, které se žalovanému na základě neplatné smlouvy dostalo, a to třetí pracovní den po odeslání. Výzva tak byla doručena dne 18. 8. 2025. Pokud je ve výzvě uvedená lhůta 7 dní od odeslání, splatnost bezdůvodného obohacení tak mohla nastat nejdříve dne 20. 8. 2025 a teprve 21. 8. 2025, Anonymizováno, se mohl dostat žalovaný do prodlení ve vztahu k dosud neuhrazené části bezdůvodného obohacení ve výši 1 995 Kč. Stejnou výzvu však ve vztahu k nároku na bezdůvodné obohacení nelze považovat za současně předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o.s.ř. ve vztahu k požadovanému bezdůvodnému obohacení, neboť taková mohla být vyhotovena až po splatnosti nároku. Jediná výzva nemůže být zároveň skutečností zakládající splatnost nároku na bezdůvodné obohacení, tj. tzv. zesplatňující výzvou a zároveň být upozorněním na to, že nárok nebyl uhrazen. To, že lhůta byla nastavena velmi krátká, a to ještě v době, kdy stále neuplynula doba z předchozí výzvy pro zaplacení splátky, soud rovněž považuje za relevantní při rozhodování o případném poměřování úspěchu ve vztahu k nákladům řízení. Pokud navíc žalovaný žádal již přípisem z 8. 8. 2025, aby mu žalobkyně poskytla podklady, aby mohl ověřit správnost jejích tvrzení o tom, že závazek nebyl dosud splacen, a přesto tyto nebyly žalobkyní poskytnuty, soud tak má za to, že žalobce ani ve vztahu k části žaloby, kde mělo dojít ke zpětvzetí pro chování žalovaného (částečná úhrada po zahájení řízení), nemohl být ani zčásti úspěšný, neboť nepostupoval tak, aby žalovaný dostal možnost svůj závazek uhradit před zahájením řízení a toto řízení neodůvodněně vyvolal. Ve zbývající části žaloby pak soud rozhodl o tom, že tato se zamítá, a to z důvodu, že bezdůvodné obohacení, které se žalovanému dostalo, ve výši 27 500 Kč, bylo již v plné výši uhrazeno, a to ve výši 25 505 Kč před podáním žaloby a ve výši 1 995 Kč po podání žaloby dne 30. 8. 2025. S ohledem na skutečnost, že žalovaným byla vrácena v době rozhodování již jistina v plné výši, soud nemohl rozhodnout jinak, než v plném rozsahu žalobu zamítnout, neboť zde již neexistoval žádný nárok ani z případného bezdůvodného obohacení na straně žalované. Ostatní žalobcem vznesené nároky pak měly základ ve smlouvě, kterou však soud považoval za neplatnou, proto v této části byl žalobce neúspěšný zcela.

10. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti pro posouzení věci, neboť uvedené listiny by měly vliv na rozhodnutí pouze za předpokladu, nebyla-li by shledána smlouva absolutně neplatnou či jistina za zcela uhrazenou.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2911 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

14. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání nebo návrh ve věci samé, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem).