31 C 231/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 27 024 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 900 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 124 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a co do rozdílu mezi požadovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 22 393 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a zákonným úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I., zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně půjčila žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 900 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 493 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 22. 11. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy odeslány dne: 29. 11. 2023, 6. 12. 2023, 13. 12. 2023, 22. 12. 2023 a 6. 1. 2024). Dále požaduje žalobkyně smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ode dne 23. 11. 2023 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 23. 8. 2024, tj. dni vyhotovení návrhu, tj. celkem 4 631 Kč, když tato částka byla umořena částečnou úhradou žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. Soud tak vycházel v tomto ohledu z tvrzení žalobkyně.

3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud provedl listinné důkazy: Smlouva o zápůjčce z , datum, , všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu žalobkyně, předžalobní výzva z 1. 8. 2024, podací lístek ze dne 1. 8. 2024, kopie upomínek z 29. 11. 2023, 6. 12. 2023, 13. 12. 2023, 22. 12. 2023 a 6. 1. 2024, výpis z databáze , jméno FO, národní banky o výši úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v říjnu roku 2023, sdělení , právnická osoba, . o vlastnictví účtu č. , č. účtu, s výpisem z běžného účtu č. , č. účtu, . Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu.

5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 16 900 Kč za současně sjednaného poplatku ve výši 5 493 Kč, když splatnost byla stanovena na den 22. 11. 2023. Dále bylo ve smlouvě ujednáno, že za předpokladu, pokud žalovaný vrátí zápůjčku řádně a včas, tj. splatí nejpozději 22. 11. 2023 zápůjčku v celé její výši, a současně byla zápůjčka poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku, činí výše Poplatku 0 Kč. Žalovanému byla částka 16 900 Kč prokazatelně poskytnuta, a to zasláním na účet č. , č. účtu, dne , datum, , jak vyplývá z výpisů z účtů a sdělení banky o tom, že žalovaný byl vlastníkem daného účtu. Žalovaný na zápůjčku neuhradil ničeho.

6. Podle § 2911 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 16 900 Kč. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne , datum, ve smyslu ust. § 2390 OZ, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku v částce 5 493 Kč, když výše poplatku dosahuje u závazku splatného ve lhůtě 1 měsíce 32,50 % jistiny zápůjčky, tedy 390 % ročně, a RPSN bylo stanoveno ve smlouvě na 2 969 %. Dále dle ustanovení čl. 2.3 smlouvy, je v tomto sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dle ustanovení čl. 2.7 sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 25 % nebo 32,5 % dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů. A dále dle čl. 2.3 sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou závazků, stejně jako v čl. 2.3 výši nákladů za písemné upomínky v částce 500 Kč za každou z výzev. S ohledem na to, že tzv. „poplatek“ je sjednán jako úplata za poskytnutí půjčky, nejedná se o poplatek, ale zastřený, tj. skrytý úrok. Nic na tom nemění ani fakt, že ve smlouvě bylo ujednáno, že za předpokladu, že žalovaný vrátí zápůjčku řádně a včas a současně zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku činí výše Poplatku 0 Kč, když skutečnost, že by byla smlouva sjednána v rámci takové marketingové akce nebyla žalobcem ani tvrzena a ani prokazována. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Za úrok soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné jejich označení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen faktický úrok odpovídající úrokové sazbě ve výši 390 % ročně, v době, kdy obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů s fixací do 1 roku dle databáze České národní banky za měsíc červenec 2023 činila 8,79 % ročně. Navíc jsou ve smlouvě sjednány ještě další ujednání v neprospěch spotřebitele, a to poplatky za prodloužení splatnosti, další sankce v podobě smluvních pokut a náklady za písemné upomínání, které zcela jednoznačně potvrzují, že uvedené smlouva je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé míry, a s ohledem na další ujednání smlouvy v neprospěch spotřebitele, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 a § 588 OZ neplatné. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné.

8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 16 900 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho, vyhověl soud žalobě co do částky 16 900 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku vyhověl soud žalobkyni i co do nároku na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data, kdy byla žalovanému doručena výzva a uplynula lhůta k plnění, když tato výzva byla odeslána žalovanému 1. 8. 2024 a má se za to, že došla dle § 573 OZ dne 6. 8. 2024, když současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů a poslední den lhůty připadl na 9. 8. 2024, a ode dne následujícího tak byl žalovaný v prodlení.

9. Výrokem II. musel soud část žaloby zamítnout a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce jakožto neplatného právního jednání a tak byly zamítnuty i další nároky spočívající ve smluvní pokutě, poplatcích a nákladech spojených s uplatněním pohledávky s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení., a to s ohledem na to, že poměr úspěchu a neúspěchu na straně účastníků byl přibližně stejný. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005).