31 C 231/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 27 024 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 900 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 124 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a co do rozdílu mezi požadovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 22 393 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a zákonným úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I., zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně půjčila žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 900 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 493 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 22. 11. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy odeslány dne: 29. 11. 2023, 6. 12. 2023, 13. 12. 2023, 22. 12. 2023 a 6. 1. 2024). Dále požaduje žalobkyně smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ode dne 23. 11. 2023 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 23. 8. 2024, tj. dni vyhotovení návrhu, tj. celkem 4 631 Kč, když tato částka byla umořena částečnou úhradou žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. Soud tak vycházel v tomto ohledu z tvrzení žalobkyně.

3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud provedl listinné důkazy: Smlouva o zápůjčce z datum, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu žalobkyně, předžalobní výzva z 1. 8. 2024, podací lístek ze dne 1. 8. 2024, kopie upomínek z 29. 11. 2023, 6. 12. 2023, 13. 12. 2023, 22. 12. 2023 a 6. 1. 2024, výpis z databáze jméno FO národní banky o výši úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v říjnu roku 2023, sdělení právnická osoba. o vlastnictví účtu č. č. účtu s výpisem z běžného účtu č. č. účtu. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu.

5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 16 900 Kč za současně sjednaného poplatku ve výši 5 493 Kč, když splatnost byla stanovena na den 22. 11. 2023. Dále bylo ve smlouvě ujednáno, že za předpokladu, pokud žalovaný vrátí zápůjčku řádně a včas, tj. splatí nejpozději 22. 11. 2023 zápůjčku v celé její výši, a současně byla zápůjčka poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku, činí výše Poplatku 0 Kč. Žalovanému byla částka 16 900 Kč prokazatelně poskytnuta, a to zasláním na účet č. č. účtu dne datum, jak vyplývá z výpisů z účtů a sdělení banky o tom, že žalovaný byl vlastníkem daného účtu. Žalovaný na zápůjčku neuhradil ničeho.

6. Podle § 2911 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 16 900 Kč. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne datum ve smyslu ust. § 2390 OZ, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku v částce 5 493 Kč, když výše poplatku dosahuje u závazku splatného ve lhůtě 1 měsíce 32,50 % jistiny zápůjčky, tedy 390 % ročně, a RPSN bylo stanoveno ve smlouvě na 2 969 %. Dále dle ustanovení čl. 2.3 smlouvy, je v tomto sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dle ustanovení čl. 2.7 sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 25 % nebo 32,5 % dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů. A dále dle čl. 2.3 sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou závazků, stejně jako v čl. 2.3 výši nákladů za písemné upomínky v částce 500 Kč za každou z výzev. S ohledem na to, že tzv. „poplatek“ je sjednán jako úplata za poskytnutí půjčky, nejedná se o poplatek, ale zastřený, tj. skrytý úrok. Nic na tom nemění ani fakt, že ve smlouvě bylo ujednáno, že za předpokladu, že žalovaný vrátí zápůjčku řádně a včas a současně zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku činí výše Poplatku 0 Kč, když skutečnost, že by byla smlouva sjednána v rámci takové marketingové akce nebyla žalobcem ani tvrzena a ani prokazována. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Za úrok soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné jejich označení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen faktický úrok odpovídající úrokové sazbě ve výši 390 % ročně, v době, kdy obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů s fixací do 1 roku dle databáze České národní banky za měsíc červenec 2023 činila 8,79 % ročně. Navíc jsou ve smlouvě sjednány ještě další ujednání v neprospěch spotřebitele, a to poplatky za prodloužení splatnosti, další sankce v podobě smluvních pokut a náklady za písemné upomínání, které zcela jednoznačně potvrzují, že uvedené smlouva je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé míry, a s ohledem na další ujednání smlouvy v neprospěch spotřebitele, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 a § 588 OZ neplatné. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné.

8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 16 900 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho, vyhověl soud žalobě co do částky 16 900 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku vyhověl soud žalobkyni i co do nároku na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data, kdy byla žalovanému doručena výzva a uplynula lhůta k plnění, když tato výzva byla odeslána žalovanému 1. 8. 2024 a má se za to, že došla dle § 573 OZ dne 6. 8. 2024, když současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů a poslední den lhůty připadl na 9. 8. 2024, a ode dne následujícího tak byl žalovaný v prodlení.

9. Výrokem II. musel soud část žaloby zamítnout a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce jakožto neplatného právního jednání a tak byly zamítnuty i další nároky spočívající ve smluvní pokutě, poplatcích a nákladech spojených s uplatněním pohledávky s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení., a to s ohledem na to, že poměr úspěchu a neúspěchu na straně účastníků byl přibližně stejný. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.