31 C 239/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 350 02 Milhostov pro zaplacení 18 758 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 103 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 103 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 655 Kč a co do rozdílu mezi požadovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 18 758 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a zákonným úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I., zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně půjčila žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 300 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách dle smlouvy o zápůjčce s datem poslední splátky dne , datum, , žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh uhradil 8 897 Kč. Touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a ponížen poplatek. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy odeslány dne: 17. 10. 2023, 28. 10. 2023, 16. 11. 2023, 25. 11. 2023, 8. 12. 2023). Dále požaduje žalobkyně smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ode dne 21. 11. 2023 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 4. 8. 2024, tj. dni vyhotovení návrhu, tj. celkem 3 855 Kč, když tato částka byla umořena částečnou úhradou žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. Soud tak vycházel v tomto ohledu z tvrzení žalobkyně.

3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud provedl listinné důkazy: Smlouva o zápůjčce z , datum, , všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu žalobkyně, předžalobní výzva z 22. 7. 2024, podací lístek ze dne 22. 7. 2024, kopie upomínek z 17. 10. 2023, 28. 10. 2023, 16. 11. 2023, 25. 11. 2023 a 8. 12. 2023, výpis z databáze , jméno FO, národní banky o výši úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v červenci roku 2023, sdělení , právnická osoba, . o vlastnictví účtu č. , č. účtu, s výpisem z běžného účtu č. , č. účtu, . Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu.

5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč za současně sjednaného poplatku ve výši 6 300 Kč, když splatnost byla stanovena ve 3 měsíčních splátkách po 7 100 Kč, když první splátka byla splatná třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátka devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky. Žalovanému byla částka 15 000 Kč prokazatelně poskytnuta a to zasláním na účet č. , č. účtu, dne 12. 7. 2023, jak vyplývá z výpisů z účtů a ze sdělení banky o vlastnictví účtu žalovaným. Žalovaný na zápůjčku uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 8 897 Kč.

6. Podle § 2911 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne , datum, ve smyslu ust. § 2390 OZ, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku v částce 6 300 Kč, když výše poplatku dosahuje u závazku splatného ve lhůtě 93 dnů 42 % jistiny zápůjčky, tedy 164,8 % ročně, a RPSN bylo stanoveno ve smlouvě na 740 %. Dále dle ustanovení čl. 2.3 smlouvy, je v tomto sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dle ustanovení čl. 2.7 sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 25 % nebo 32,5 % dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů. A dále dle čl. 2.3 sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou závazků, stejně jako v čl. 2.3 výši nákladů za písemné upomínky v částce 500 Kč za každou z výzev. Je zřejmé, že v případě výše uvedeného „poplatku“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Za úrok soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné jejich označení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen faktický úrok odpovídající úrokové sazbě ve výši 164,8 % ročně, v době, kdy obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů s fixací do 1 roku dle databáze České národní banky za měsíc červenec 2023 činila 8,49 % ročně. Navíc jsou ve smlouvě sjednány ještě další ujednání v neprospěch spotřebitele, a to poplatky za prodloužení splatnosti, další sankce v podobě smluvních pokut a náklady za písemné upomínání, které zcela jednoznačně potvrzují, že uvedená smlouva je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé míry, a s ohledem na další ujednání smlouvy v neprospěch spotřebitele, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 a § 588 OZ neplatné. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné.

8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 15 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně na dluh uhradil částku 8 897 Kč, vyhověl soud žalobě co do částky 6 103 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku a v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data, kdy byla žalovanému doručena výzva a uplynula lhůta k plnění, když tato výzva byla odeslána žalovanému 22. 7. 2024 a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů, když v souladu s ustanovením § 607 OZ připadl poslední den , Anonymizováno, na , datum, a ode dne následujícího byl žalovaný v prodlení.

9. Výrokem II. musel soud část žaloby zamítnout a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce jakožto neplatného právního jednání a tak byly i další nároky spočívající ve smluvní pokutě, poplatcích a nákladech spojených s uplatněním pohledávky s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

10. Výrokem III. soud rozhodl že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když v daném řízení převažoval úspěch na straně žalovaného, ten však byl v řízení pasivní a žádné náklady mu tak nevznikly.