31 C 239/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 350 02 Milhostov pro zaplacení 18 758 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 103 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 103 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 655 Kč a co do rozdílu mezi požadovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 18 758 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a zákonným úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I., zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně půjčila žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 300 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách dle smlouvy o zápůjčce s datem poslední splátky dne datum, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh uhradil 8 897 Kč. Touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a ponížen poplatek. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy odeslány dne: 17. 10. 2023, 28. 10. 2023, 16. 11. 2023, 25. 11. 2023, 8. 12. 2023). Dále požaduje žalobkyně smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ode dne 21. 11. 2023 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 4. 8. 2024, tj. dni vyhotovení návrhu, tj. celkem 3 855 Kč, když tato částka byla umořena částečnou úhradou žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. Soud tak vycházel v tomto ohledu z tvrzení žalobkyně.

3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud provedl listinné důkazy: Smlouva o zápůjčce z datum, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu žalobkyně, předžalobní výzva z 22. 7. 2024, podací lístek ze dne 22. 7. 2024, kopie upomínek z 17. 10. 2023, 28. 10. 2023, 16. 11. 2023, 25. 11. 2023 a 8. 12. 2023, výpis z databáze jméno FO národní banky o výši úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v červenci roku 2023, sdělení právnická osoba. o vlastnictví účtu č. č. účtu s výpisem z běžného účtu č. č. účtu. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu.

5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč za současně sjednaného poplatku ve výši 6 300 Kč, když splatnost byla stanovena ve 3 měsíčních splátkách po 7 100 Kč, když první splátka byla splatná třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátka devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky. Žalovanému byla částka 15 000 Kč prokazatelně poskytnuta a to zasláním na účet č. č. účtu dne 12. 7. 2023, jak vyplývá z výpisů z účtů a ze sdělení banky o vlastnictví účtu žalovaným. Žalovaný na zápůjčku uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 8 897 Kč.

6. Podle § 2911 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne datum ve smyslu ust. § 2390 OZ, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku v částce 6 300 Kč, když výše poplatku dosahuje u závazku splatného ve lhůtě 93 dnů 42 % jistiny zápůjčky, tedy 164,8 % ročně, a RPSN bylo stanoveno ve smlouvě na 740 %. Dále dle ustanovení čl. 2.3 smlouvy, je v tomto sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dle ustanovení čl. 2.7 sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 25 % nebo 32,5 % dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů. A dále dle čl. 2.3 sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou závazků, stejně jako v čl. 2.3 výši nákladů za písemné upomínky v částce 500 Kč za každou z výzev. Je zřejmé, že v případě výše uvedeného „poplatku“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Za úrok soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné jejich označení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen faktický úrok odpovídající úrokové sazbě ve výši 164,8 % ročně, v době, kdy obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů s fixací do 1 roku dle databáze České národní banky za měsíc červenec 2023 činila 8,49 % ročně. Navíc jsou ve smlouvě sjednány ještě další ujednání v neprospěch spotřebitele, a to poplatky za prodloužení splatnosti, další sankce v podobě smluvních pokut a náklady za písemné upomínání, které zcela jednoznačně potvrzují, že uvedená smlouva je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé míry, a s ohledem na další ujednání smlouvy v neprospěch spotřebitele, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 a § 588 OZ neplatné. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné.

8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 15 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně na dluh uhradil částku 8 897 Kč, vyhověl soud žalobě co do částky 6 103 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku a v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data, kdy byla žalovanému doručena výzva a uplynula lhůta k plnění, když tato výzva byla odeslána žalovanému 22. 7. 2024 a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů, když v souladu s ustanovením § 607 OZ připadl poslední den Anonymizováno na datum a ode dne následujícího byl žalovaný v prodlení.

9. Výrokem II. musel soud část žaloby zamítnout a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce jakožto neplatného právního jednání a tak byly i další nároky spočívající ve smluvní pokutě, poplatcích a nákladech spojených s uplatněním pohledávky s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

10. Výrokem III. soud rozhodl že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když v daném řízení převažoval úspěch na straně žalovaného, ten však byl v řízení pasivní a žádné náklady mu tak nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.