31 C 270/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 24 562 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 557 Kč s náhradami nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč a se smluvní pokutou v částce 3 000 Kč a v části rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 557 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení přiznaném ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná s její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou tzv. Poplatku ve výši 14 212 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 171 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 230 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 811 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit v 60 týdenních splátkách a to 59 splátkách po 521 Kč a poslední splátce ve výši 473 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 10. 2. 2013. Žalovaná neplnila své povinnosti, když nehradila řádně a včas sjednané splátky. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ke dni 30. 12. 2012. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem 6 650 Kč, poté již nic. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny ve výši 13 378,00 Kč, dlužné částky Poplatku ve výši 11 184,00 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 30 286,68 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11 323,92 Kč, úroků ve výši 21,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 378,00 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 378 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. Soud tak vycházel v tomto ohledu z tvrzení žalobkyně.

3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud má za prokázané, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřely dne , datum, Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 14 212 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 171 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 230,00 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 811 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit v 60 týdenních splátkách, a to 59 splátkách po 521 Kč a poslední splátce ve výši 473 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 10. 2. 2013. Žalovaná nehradila řádně a včas sjednané splátky. Z obsahu Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce bylo dále zjištěno, že účastníci se dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené budou použity, na úhradu jistiny i Poplatku. Dále se účastníci dohodli, že pro případ uzavření více než jedné smlouvy a půjčce mezi nimi budou na úhradu splátek všech jednotlivých půjček, a to v pořadí od splátky splatné nejdříve, a bude-li takto splatných splátek vícero, pak se tyto uhradí poměrně v závislosti na výši splátek jednotlivých půjček. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovaným stvrzeno podpisem úvěrové smlouvy. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ke dni 30. 12. 2012. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem 6 650 Kč, poté již nic. V prosinci 2011 činila obvyklá výše úroku ze spotřebitelského neúčelového úvěru s fixací jeden rok až pět let 12,60 % ročně.

5. Skutkový stav v bodě 3. prokazují tyto listinné důkazy: Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, Zákaznická karta z , datum, , Smlouva o postoupení pohledávek, fragmenty seznamu postoupených pohledávek, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podací lístek ze dne 27. 10. 2023, předžalobní výzva ze dne 30. 7. 2024, podací lístek ze dne 31. 7. 2024, výpis z databáze , jméno FO, národní banky o výši úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v prosinci roku 2011.

6. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – podle jejího obsahu – jako právní vztah založený smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a § 658 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „občanského zákoníku“), ve spojení s ustanoveními § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodního zákoníku“), a ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

7. Při výši poskytnuté částky 17 000 Kč a splatnosti 60 týdnů byl sjednán úrok v pevné výši 2 171 Kč za situace, kdy v téže době obvyklá úroková sazba ze spotřebitelského neúčelového úvěru s fixací jeden rok až pět let činila 12,60 % ročně. Takto vysoký úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě částka za odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 230,00 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 811 Kč. Částka za hotovostní inkaso splátek (tedy za vybírání splátek osobou pověřenou úvěrujícím) by mohla být považována za cenu samostatných služeb, pokud by byla sjednána samostatně a tedy určitě. Tato služba je však sjednána současně s platbou za „administrativní činnost“, což je činnost jednoznačně související s poskytnutím úvěru a tedy fakticky jde jen o jinak označené platby za úvěr, tedy o úroky. Rovněž s ohledem na výši těchto plateb, které jsou téměř šestinásobné oproti výši sjednaného úroku, nezbývá, než i tyto platby brát jako jinak označené, ale fakticky reálné platby úroků. Ujednaní o „souhrnném poplatku“ podle jeho obsahu soud posoudil jako zastřené ujednání o úroku, když skutečná výše úroku ze zápůjčky ve výši 17 000 Kč tak činí 14 212 Kč, tj. 83,60 % za 60 týdnů, čemuž odpovídá úroková sazba 72,65 % za rok. Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 5,76násobku výše obvyklé úrokové sazby v daném období ve výši 12,60 % ročně.

8. Výši takto ujednaného úroku bylo nutno považovat za rozpornou s dobrými mravy (viz rovněž ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku), když toto ujednání podle imperativů obsažených v dispozici ustanovení § 39 občanského zákoníku je ujednáním neplatným (v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

9. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C-618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C:2012:349, resp. CELEX: 62010CA0618).

10. V uvedeném je možno odkázat i na četná rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, např. Rozsudek 25 Co 169/2017-64 z 26. 7. 2017, v němž vystupoval tentýž žalobce jako v této věci, ve kterém se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a po posouzení listiny označené jako „Smlouvy o půjčce“ dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013. Odvolací soud dále uvedl, že „má za to, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Předchůdce žalobce určil ve smlouvě tzv. souhrnný poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má tento poplatek představovat, o jaký nárok se má jednat a je i podstatné, že má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká (dosahuje 2/3 zapůjčené částky) a zároveň je zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku, by věřitel peněžní prostředky žalované nezapůjčil, nelze než uzavřít, že neplatná je celá smlouva o půjčce. Odvolací soud hodnotí počínání předchůdce žalobce jako nepoctivé a nemravné.“11. Podepsaný soud proto dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nicméně nárok žalobkyně by bylo možno hodnotit jako nárok odvíjející se od bezdůvodného obohacení žalované dle § 451 tehdy platného občanského zákoníku, dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle ustanovení § 457 občanského zákoníku pak platí, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Jelikož z tvrzení žalobkyně, které nebylo rozporováno, vyplývá, že žalovaná obdržela na základě neplatné úvěrové smlouvy částku 17 000 Kč a žalovaná uhradila částku 6 650 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílu obou částek. Současně soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb, a to od 12. 11. 2023, když žalobkyně prokázala odeslání výzvy k úhradě obsažené v oznámení o postoupení pohledávky žalované dne 27. 10. 2023 a požadovala úhradu ve lhůtě deseti dnů od doručení, splatnost tak nastala dne 11. 11. 2023 a prodlení dne 12. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně a soud nemohl přiznat s ohledem na dispoziční zásadu, kterou je civilní sporné řízení ovládáno, více, soud přiznal úrok z prodlení v této výši. Ve zbytku žalobu zamítl, neboť vznesené nároky se opíraly o smluvní ujednání absolutně neplatné smlouvy.

12. Ve věci měla větší míru procesního úspěchu žalovaná, které tak ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovaná však byla po celé řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.