31 C 55/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobce není od datum vlastníkem motorového vozidla tovární značky Anonymizováno, registrační značky SPZ.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobce domáhal určení, že není vlastníkem vozidla uvedeného ve výroku I. rozsudku. Důvodem byla snaha docílit změny vlastníka v registru silničních vozidel, když na základě kupní smlouvy uzavřené dne datum a úhrady kupní ceny, došlo ke dni podpisu smlouvy k převodu vlastnického práva k vozidlu. Dle čl. VI. kupní smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel. Žalovaný tento přepis nezajistil. Žalobce je tak do dnešního dne v registru vozidel evidován jako provozovatel a vlastník. Naléhavý právní zájem žalobce odůvodňoval tím, že mu nejen hrozí, ale i byla způsobena újma, neboť je v registru vozidel uveden jako vlastník a provozovatel motorového vozidla, aniž by měl možnost s vozidlem disponovat a plnit zákonné povinnosti s tím spojené, když nový vlastník motorového vozidla své povinnosti neplní. Doklady nutnými k provedení přepisu v registru vozidel žalobce již nedisponuje, nemůže tak přepis vozidla v registru vyřídit sám.

2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Z nařízeného jednání se neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by existovaly skutečnosti, které by vyvracely žalobcova tvrzení. Protože pro to byly splněny podmínky, soud jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Soud se předně zabýval tím, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž základním východiskem např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, resp. s účinností od 1. 10. 2024 pak podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.). V rámci ustálené rozhodovací praxe soudů bylo dovozeno, že prodávající, který již nedisponuje doklady nutnými k provedení přepisu v registru silničních vozidel ve smyslu § 8 a § 8a zákona č. 56/2001 Sb., má možnost podat u civilních soudů určovací žalobu ohledně vlastnictví předmětného vozidla (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 a nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20), a to buď formulovanou pozitivně (že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla, s výrokem závazným pro účastníky řízení, ale též pro všechny orgány dle § 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), či negativně (že žalobkyně není nadále vlastníkem předmětného vozidla). K tomuto soud odkazuje na nález ÚS ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20 bod 49, ve kterém se uvádí, že „je třeba poukázat na body 22 a násl. rozsudku sp. zn. 7 As 254/201633 Nejvyššího správního soudu, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není. Pro to je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není.“.

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěrům o skutkovém a právním stavu. Žalobce v řízení tvrdil a prokázal (jak vyplynulo i z příkazu právnická osoba v Anonymizováno č.j. adresa), že je dán jeho naléhavý právní zájem na určení dle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), neboť žalobce bez součinnosti žalovaného (§ 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích) a bez možnosti předložit za účelem zajištění přepisu předmětného vozidla v registru motorových vozidel na žalovaného příslušné listiny (§ 8 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), nemá k dispozici jiný prostředek právní ochrany, nežli určovací žalobu. Žalobce vozidlo prodal žalovanému ve smyslu § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jak vyplynulo z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum. Údaje, které jsou evidovány správním orgánem v centrálním registru vozidel o tom, že vlastníkem předmětného vozidla je žalobce, nejsou pravdivé. Žalovaný porušil zákonem stanovené povinnosti, a to poskytnutí součinnosti k přepisu předmětného vozidla v registru motorových vozidel dle ust. § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Soud má za prokázané, že žalobce není vlastníkem předmětného vozidla s ohledem na platně uzavřenou kupní smlouvu. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť toliko na základě deklaratorního rozsudku bude moci žalobce následně docílit odstranění údajů o své osobě jakožto nesprávně vedeného vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Žalobce tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.