31 C 66/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro určení vlastnického práva

I. Určuje se, že vlastníkem motorového vozidla tovární značky Škoda, VIN: , VIN kód, , registrační značky , SPZ, , se ke dni 29. 4. 2024 stal žalovaný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný se stal vlastníkem vozidla uvedeného ve výroku I. rozsudku. Důvodem byla snaha docílit změny vlastníka v registru silničních vozidel, když na základě kupní smlouvy uzavřené dne , datum, , došlo ke dni podpisu smlouvy k převodu vlastnického práva k vozidlu. Dle čl. VI. kupní smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel. Žalovaný tento přepis nezajistil. Žalobkyně je tak do dnešního dne v registru vozidel evidována jako provozovatel a vlastník. Naléhavý právní zájem žalobkyně odůvodňovala tím, že jí hrozí újma, neboť je v registru vozidel uvedena jako vlastník a provozovatel motorového vozidla, aniž by měla možnost s vozidlem disponovat a plnit zákonné povinnosti s tím spojené, když nový vlastník motorového vozidla své povinnosti neplní. Doklady nutnými k provedení přepisu v registru vozidel žalobkyně nedisponuje, nemůže tak přepis vozidla v registru vyřídit sama.

2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Z nařízeného jednání se neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by existovaly skutečnosti, které by vyvracely žalobkynina tvrzení. Protože pro to byly splněny podmínky, soud jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Soud se předně zabýval tím, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž základním východiskem např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, resp. s účinností od 1. 10. 2024 pak podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.). V rámci ustálené rozhodovací praxe soudů bylo dovozeno, že prodávající, který již nedisponuje doklady nutnými k provedení přepisu v registru silničních vozidel ve smyslu § 8 a § 8a zákona č. 56/2001 Sb., má možnost podat u civilních soudů určovací žalobu ohledně vlastnictví předmětného vozidla (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 a nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20), a to buď formulovanou pozitivně (že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla, s výrokem závazným pro účastníky řízení, ale též pro všechny orgány dle § 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), či negativně (že žalobkyně není nadále vlastníkem předmětného vozidla). K tomuto soud odkazuje na nález ÚS ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20 bod 49, ve kterém se uvádí, že „je třeba poukázat na body 22 a násl. rozsudku sp. zn. 7 As 254/201633 Nejvyššího správního soudu, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není. Pro to je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není.“.

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěrům o skutkovém a právním stavu. Žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala (jak vyplynulo i z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, a rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, č.j. , adresa, z , datum, ), že žalovaný nesplnil svou povinnost nahlásit změny v evidenci registru vozidel, a je tak je dán její naléhavý právní zájem na určení dle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), neboť žalobkyně bez součinnosti žalovaného (§ 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích) a bez možnosti předložit za účelem zajištění přepisu předmětného vozidla v registru motorových vozidel na žalovaného příslušné listiny (§ 8 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), nemá k dispozici jiný prostředek právní ochrany, nežli určovací žalobu. Žalobkyně vozidlo prodala žalovanému ve smyslu § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jak vyplynulo z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Údaje, které jsou evidovány správním orgánem v centrálním registru vozidel o tom, že vlastníkem předmětného vozidla je žalobkyně, nejsou pravdivé. Žalovaný porušil zákonem stanovené povinnosti, a to poskytnutí součinnosti k přepisu předmětného vozidla v registru motorových vozidel dle ust. § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Soud má za prokázané, že žalobkyně ke dni 29. 4. 2024 přestala být vlastníkem předmětného vozidla s ohledem na platně uzavřenou kupní smlouvu s žalovaným. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť toliko na základě deklaratorního rozsudku bude moci žalobkyně následně docílit odstranění údajů o své osobě jakožto nesprávně vedeného vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání).