31 C 70/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 124 676,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 109 036,45 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách, a to první až předposlední ve výši 9 086,37 Kč s poslední splátkou ve výši 9 086,38 Kč splatných vždy do posledního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nebude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě prodlení s úhradou byť i jediné splátky, stává se okamžitě splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaný v prodlení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 640,16 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 379,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 163,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 124 676,61 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 121 641,61 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni nákladů řízení ve výši 15 240,39 Kč, k rukám advokáta žalobkyně do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Nárok byl pak odůvodněn tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru – SMLOUVA O ÚVĚRU S POJIŠTĚNÍM SCHOPNOSTI SPLÁCET – Expres půjčka, jejíž součástí jsou také všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník. Právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 133 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 8 % p.a. Dále se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle čl. 22 produktových podmínek případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek za pojištění ve výši uvedené v čl. II. Smlouvy. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a dopisem ze dne 19. 3. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 19. 3. 2024 a dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024, a to s účinností ke dni 19. 9. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 8. 10. 2024. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 137 219,22 Kč. Žalobkyně tedy požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 121 641,61 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 035 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 4 163,59 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 8 379,02 Kč, úroků ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 121 641,61 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % p.a. z dlužné částky ve výši 124 676,61 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 121 641,61 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 035 Kč, od 25. 9. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou doporučeně, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. V doplnění žaloby pak žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost právní předchůdkyně ověřila z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr z , datum, , když žalovaný žádal banku o úvěr 180 000 Kč. Uvedla, že vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu klienta ve výši 25 322 Kč, uvedla, že žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , IČO, , má pronajaté bydlení, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem právní předchůdkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů právní předchůdkyně zjistila, že vůči právní předchůdkyni měl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 7 286,36 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Příjem právní předchůdkyně pak měla ověřit z běžného účtu žalovaného. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěr ve výši 133 000 Kč, když výše nové splátky byla 1 880,18 Kč.

3. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Z nařízených jednání se neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. Protože pro to byly splněny podmínky, soud jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne , datum, a dokumentu označeného jako platební historie má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 133 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. , č. účtu, na běžný účet č. , č. účtu, . Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok 8 % p.a. a že bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, když úhrada dluhu byla sjednána v 96 měsíčních splátkách, přičemž měsíční anuitní splátka činila 1 880,18 Kč, úhrada pojištění pak 187 Kč, tj. měsíčně celkem za anuitní splátku a úhradu pojištění byl žalovaný povinen hradit 2 067,18 Kč. Dále byly sjednány poplatky ve výši 100 Kč jednorázově za každou změnu data měsíční splátky, 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru ihned za splatný.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (včetně seznamu postoupených pohledávek) z 12. 9. 2024 má soud za prokázané, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni jako novému věřiteli. Účinnost postoupení byla vázaná na zaplacení úplaty za postoupení, které má soud za prokázané na základě potvrzení o zaplacení úplaty z 19. 9. 2024, a to k 19. 9. 2024. Smlouvou byly rovněž postoupeny pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vzniklé v souvislosti s uzavřením, plněním či porušením příslušné smlouvy.

7. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr, které bylo předloženo bez data a podpisu, je však opatřeno datem podpisu smlouvy z , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyhotovil tento dokument a při poskytování úvěru vycházel z příjmu žalovaného údajně deklarovaného ve výši 25 322 Kč a nákladů na bydlení deklarovaných ve výši 10 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že příjem žalovaného měl pocházel z pracovního poměru u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , IČO, , který měl být na dobu neurčitou.

8. Z vyjádření , právnická osoba, ., právní předchůdkyně žalobkyně, soud došel k závěru, že ta při posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů ve výši 7 286,36 Kč, jakožto zjištěných interních splátek a vycházela z příjmu 25 322 Kč a zohlednila životní náklady ve výši 15 246 Kč, a došla tak k maximální měsíční splátce ve výši 2 789,64 Kč. Při zohlednění výpočtu částky vycházela z ostatních výdajů klienta ve výši 0 Kč, ač sama uváděla, že žalovaný deklaroval výši výdajů na bydlení v částce 10 000 Kč měsíčně, které nebyly při výpočtu zohledněny (namísto toho byla použita částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 z.č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané ČSÚ). Dále uvedla, že externí splátky klienta byly zjištěny ve výši 0 Kč, a to buď dle BRKI/NRKI nebo dle deklarované výši uvedené klientem, žádné výpisy z externích databází, které měly být přílohou, však nedoložila. Žalobkyně nedoložila a ani nenavrhla k důkazu výpisy z běžného účtu žalovaného (z období před poskytnutím úvěru), z nichž měla právní předchůdkyně vycházet při posuzování výše příjmů žalovaného, a to ani poté, co byla soudem upozorněna na skutečnost, že v tomto ohledu nenavrhla potřebné důkazy k prokázání skutečnosti, jak ověřovala příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru.

9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

11. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však v tomto ohledu neunesla břemeno důkazní, když soud z navržených důkazů nemohl dospět k závěru, že by před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně řádně ověřila výši příjmů a výdajů žalovaného, a tak řádně zkoumala jeho úvěruschopnost. Žalobkyně předložila pouze žádost o úvěr, která však nebyla ani podepsána žalovaným, datum vyhotovení listiny navíc muselo časově následovat až po poskytnutí úvěru, když na listině je již uveden datum uzavření smlouvy. Dalším důkazem byl pouze dokument vyhotovený rovněž právní předchůdkyní žalobkyně, a to jejich vyjádření k posouzení procesu úvěruschopnosti, důkazní síla takového důkazu však je velmi nízká a ani z něj nevyplývá, že by způsob, jakým právní předchůdkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a posuzovala jeho úvěruschopnost byl dostatečný. Žádný jiný důkaz ve vztahu k tomu, jak právní předchůdkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalované před poskytnutím úvěru nedoložila. Z předložené žádosti o úvěr vyplývaly deklarované výdaje ve výši 10 000 Kč na bydlení, ty však nebyly nijak ověřovány a dokonce ani zohledněny v rámci posuzování úvěruschopnosti. To, že by došlo k ověření příjmů klienta z jeho běžného účtu nebylo nijak soudu doloženo (a to ani po výzvě), nebyly ani doloženy výpisy z nichž by vyplývalo, že žalovaný neměl výdaje na tzv. externí splátky, tj. z BRKI/NRKI, když naopak bylo zjevné, že klient již má několik úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně, jejichž celková splátka činí 7 286,36 Kč, a které neměly být ani konsolidovány žalovaným závazkem ze smlouvy o úvěru, tj. zcela jistě bylo na místě úvěruschopností se důkladně zabývat. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla a měla mít pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet, alespoň v takové míře, aby se o finanční situaci žalovaného podrobněji zajímala. To, že by k tomu však ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo, však prokázáno v řízení nebylo.

15. S ohledem na to, že žalobkyně žádné jiné důkazy, kterými by prokázala, jak právní předchůdkyně zjišťovala a zejména jak ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní. Soud tak došel k závěru, že před poskytnutím úvěru právní předchůdce své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele nedostála.

16. Soud tak v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne , datum, , jako neplatnou, když k této neplatnosti byl povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud chce poznamenat, že s ohledem na to, že ujednání o pojištění schopnosti splácet je akcesorický závazek k závazkům ze smlouvy o úvěru, nemůže být posuzován samostatně a smlouva je neplatná jako celek, tj. včetně ujednání o pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Soud došel k závěru, že v daném případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ze strany žalovaného však nebylo učiněno žádné tvrzení o tom, jaká je doba přiměřená jeho možnostem. Žalovaný byl po celou dobu řízení zcela nečinný, neodpověděl ani na výzvu soudu, aby svá tvrzení v tomto smyslu uvedl a předložil k nim důkazy. K jednání se nedostavil a o odročení nežádal. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je schopen uhradit (zbývající) jistinu ve lhůtě 12 měsíců. S ohledem na to, že žalovaný se nevyjádřil ani neposkytl součinnost, má soud za to, že je v možnostech žalovaného uhradit poskytnutou jistinu v době 12 měsíců, tak jak tvrdila žalobkyně, a rozhodl tak o povinnosti uhradit tuto jistinu ve 12 měsíčních splátkách, aby však byly chráněny i oprávněné zájmy věřitele, stanovil soud povinnost žalovanému uhradit tímto způsobem jistinu pod ztrátou výhody splátek, dojde-li k neuhrazení, byť i jediné z nich.

18. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 133 000 Kč poníženou o částku 23 963,55 Kč, kterou již žalovaný uhradil, jak tvrdila žalobkyně, tj. celkem povinnost vrátit 109 036,45 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. v části zbývající výše jistiny, úroků a úroků z prodlení, když k prodlení žalovaného doposud nedošlo, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, kde se Nejvyšší soud vyjádřil, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 240,39 Kč, přičemž tato částka představuje 34,44 % z jejich celkové výše 44 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 988 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 124 676,61 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 124 676,61 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 900 Kč ve výši 5 439 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za úkon písemného podání ve věci samé z 21. 5. 2025, neboť ten soud nepovažoval za účelně vynaložený, když skutečnosti v podání obsažené měly být již obsahem žaloby. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (viz rozhodnutí VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005), které bylo zohledněno ke dni vyhlášení rozsudku. Soud pak s ohledem na charakter uvedeného závazku rozhodl i pro delší lhůtu splatnosti nákladů řízení a určil ji ve lhůtě jednoho měsíce, neboť neměl důvod o rozhodnutí o nákladech řízení ve splátkách tak, jako tomu bylo u žalovaného nároku, který byl posouzen jako nárok na vrácení jistiny.