8 C 137/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , anonymizována dvě slova zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 13 553,84 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 553,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 50 498,69 Kč, úrok ve výši 26,64 % ročně z částky 13 553,84 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14 113,34 Kč za období od 5. 2. 2008 do 12. 2. 2020, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladům řízení ve výši 7 995,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet žalobcova advokáta [titul] [jméno] [příjmení], [titul].</b> <b>žaloba</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] Úvěrovou smlouvu [číslo] v rámci které mu byl následně poskytnut revolvingový úvěr [číslo]. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný odsouhlasil také úvěrové podmínky, které byly součástí smlouvy. Žalovaný na základě revolvingové smlouvy čerpal prostřednictvím úvěrové karty revolvingový úvěr, který mu byl poskytnut za podmínek stanovených v hl. 9 úvěrových podmínek. Sjednaný úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, určené v úvěrových podmínkách či sazebníku poplatků a odměn, podle nějž mu byly účtovány poplatky specifikované v hl. 10 § 5 úvěrových podmínek a v hl. 13 § 3 úvěrových podmínek. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal částku 22 300 Kč, uhradil částku 35 867,20 Kč, která byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, jak je patrné ze splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svoji povinnost hradit úvěr řádně a včas, využil právní předchůdce žalobce svého oprávnění dle hl. 7 § 3 úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil ke dni 21. 1. 2008, když dopisem z téhož dne vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávky postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní výzvy k plnění. Jelikož žalovaný uhradil po zesplatnění na dluh pouze částku 29 467,20 Kč, má žalobce za žalovaným pohledávku ve výši 13 553,84 Kč, představující nesplacenou část jistiny, dále žalovaný dluží 50 498,69 Kč na kapitalizovaném úroku ve výši 26,64 % ročně za období od 22. 1. 2008 do 12. 2. 2020 z částky 13 553,84 Kč a 14 113,34 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 10,5 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut za období od 1. 4. 2008 do 12. 2. 2020, jakož i úrok a úrok z prodlení od 13. 2. 2020 do budoucna.

2. Žalobce podal ve vztahu k předmětné pohledávce dne 4. 11. 2010 žalobu ke [právnická osoba] Následně po vydání rozhodčího nálezu sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], podal žalobce dne 13. 4. 2011 exekuční návrh. Exekuci vedl soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] pod sp. zn. [spisová značka]. V důsledku změny rozhodovací praxe týkající se rozhodčích doložek, soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], pro formální nevykonatelnost exekučního titulu exekuci zastavil. Rozhodnutí o zastavení exekuce bylo žalobci doručeno dne 28. 1. 2020. Žalobce tak analogicky s § 16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích <b>vyjádření k žalobě</b> 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že nárok neuznává. Odkázal na exekuční řízení, které bylo zastaveno pro procesní pochybení žalobce, vznesl námitku promlčení nároku a navrhl zamítnutí žaloby. <b>žalobcova replika</b> 4. Žalobce s žalovaného argumentací nesouhlasil. Poukázal na skutečnost, že nárok byl zesplatněn dne 21. 1. 2008, takže 4roční promlčecí doba dle § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“), běžela od 22. 1. 2008, avšak její běh se stavěl po dobu běhu rozhodčího řízení a následného exekučního řízení. Ode dne 23. 1. 2020, kdy došlo k zastavení exekučního řízení, začala znovu běžet 4letá promlčecí doba, z níž dosud uplynulo 1 045 dní, a protože žalobce dne 17. 2. 2020 uplatnil pohledávku u soudu, není pohledávka promlčena. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016 sp. zn. 23ICdo 19/2015 a nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II ÚS 996/18 a ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 1091/19. <b>žalovaného duplika</b> 5. Žalovaný žalobcovu argumentaci ohledně počítání běhu promlčecí lhůty odmítl. Zopakoval, že exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu žalobcovy procesní chyby, který sám takto dlouhé vedení řízení zavinil. <b>předchozí rozhodnutí nalézacího soudu</b> 6. Okresní soud v Chebu ve věci již jednou rozhodl, když rozsudkem ze dne 15. 1. 2021, č.j. 8 C 137/2020-35, žalobu zamítl, neboť dospěl k závěrům, že jednak je nárok promlčen a dále nebylo prokázáno postoupení pohledávky žalobci. K žalobcovu odvolání Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 6. 2021 č.j. 64 Co 124/2021-55 rozsudek nalézacího soudu zrušil. Vyslovil právní názor, že nárok promlčen není, protože není správná úvaha nalézacího soudu, že po publikaci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek došlo k pokračování v běhu promlčecí lhůty, která se začala stavět zahájením exekučního řízení k vymožení nároku přiznaného rozhodčím nálezem, vydaným na základě neplatné rozhodčí doložky. Dále odvolací soud vyslovil závěr, že žalobcovu aktivní věcnou legitimaci sám žalovaný nezpochybňoval, nepopíral, že mu postoupení pohledávky bylo oznámeno, což také nepřímo potvrdil ve vyjádření k odvolání. S ohledem na to, že žalobcova žalobní tvrzení jsou příliš kusá a nejsou v souladu s důkazy, uložil odvolací soud nalézacímu soudu odstranit tento nedostatek a ve věci znovu rozhodnout. <b>skutkový stav a z něj planoucí právní závěry soudu</b> 7. Z listinných důkazů (výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], výpis z obchodního rejstříku [název žalobkyně], úvěrová smlouva [číslo] ze dne [datum], úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba], výpis čerpání, splátek a úhrad, plná moc [právnická osoba] [jméno] [příjmení zmocněnce] ze dne [datum], plná moc [právnická osoba] [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení zmocněnce] ze dne [datum], splacení celého úvěru s výzvou k úhradě ze dne 21. 1. 2008, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínka ze dne 16. 6. 2010, usnesení soudního exekutora [titul] [jméno] [jméno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) a shodných tvrzení obou stran má soud za prokázaný následující skutkový stav.

8. Žalovaný uzavřel s [právnická osoba], [IČO], dne [datum] Úvěrovou smlouvu [číslo]. Současně byla mezi žalovaným a [právnická osoba] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] s rámcem a podmínkami dle hl. 9, 10, 11 a 12 Úvěrových podmínek. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný odsouhlasil také úvěrové podmínky, které byly součástí smlouvy. Žalovaný na základě revolvingové smlouvy čerpal prostřednictvím úvěrové karty revolvingový úvěr, který mu byl poskytnut za podmínek stanovených v hl. 9 úvěrových podmínek. Sjednaný úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, určené v úvěrových podmínkách či sazebníku poplatků a odměn, podle nějž mu byly účtovány poplatky specifikované v hl. 10 § 5 úvěrových podmínek a v hl. 13 § 3 úvěrových podmínek. Z„ výpisu čerpání, splátek a úhrad“ a listiny„ splacení celého úvěru s výzvou k úhradě“ vyplývá zesplatnění dne 21. 1. 2008, a to v částce 23 667 Kč. Odeslání oznámení o zesplatnění žalovanému není prokázáno. [právnická osoba] s odkazem na to, že žalovaný měl porušit své povinnost hradit úvěr řádně a včas, využil své oprávnění dle hl. 7 § 3 úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil ke dni 21. 1. 2008, když dopisem z téhož dne vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru.

9. Z [jazyk] psaného originálu a českého překladu výpisu z obchodního rejstříku [název hospodářské komory] [anonymizována dvě slova] je prokázáno, že v [země] existuje od [datum] právnická osoba nazvaná [název žalobkyně], číslo v obchodním rejstříku [číslo], která se fúzí s účinností ke dni 17. 10. 2016 stala právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., číslo v obchodním rejstříku [číslo] (tedy výše uvedené původní [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].), a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].

10. Žalobce tvrdil, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal částku 22 300 Kč, uhradil částku 35 867,20 Kč. Dále žalobce tvrdil, že žalovaný uhradil po zesplatnění částku 29 467,20 Kč, takže stále existuje dluh žalovaného 13 553,84 Kč na nesplacené části jistiny, 50 498,69 Kč na kapitalizovaném úroku ve výši 26,64 % ročně za období od 22. 1. 2008 do 12. 2. 2020 z částky 13 553,84 Kč a 14 113,34 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 10,5 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut za období od 1. 4. 2008 do 12. 2. 2020, jakož i na úroku a úroku z prodlení od 13. 2. 2020 do budoucna. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ v případě svého nesouhlasu s tvrzenou výší dluhu, uvedl skutečnosti, jimiž žalobní tvrzení zpochybní (např. tvrzení o vyšších úhradách apod.), a označil důkazy k jejich prokázání. Protože tak žalovaný neučinil, soud vychází z toho, že žalobní tvrzení o výši dluhu je správné.

11. Po doplnění skutkových tvrzení žalobcem podáním ze dne 17. 1. 2022 soud neshledává v jeho tvrzeních rozpory, a ač jsou tvrzení neúplná, chybějící dílčí skutkové informace vyplývají z„ Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ (dále jen„ Výpis“), na který žalobce výslovně odkazuje. Ve vztahu k nejzásadnějším výhradám odvolacího soudu lze konstatovat, že ač výše úvěrového limitu revolvingového úvěru činila 20 000 Kč, není zde rozpor mezi touto skutečností a žalobcovým tvrzením, že žalovaný vyčerpal celkem 22 300 Kč, protože se má jednat o čerpání po celou dobu úvěrového vztahu, když byly současně prováděny úhrady revolvingového úvěru, jak prokazuje„ Výpis“. Z téže listiny pak vyplývá, na jaké smluvní nároky byly jednotlivé úhrady použity. Též soud nespatřuje rozpor mezi vyčíslením dlužné částky v závěru„ Výpisu“ a ve výzvě ke splacení celého úvěru, protože první jmenovaná listina vyčísluje dluh ke dni 12. 2. 2020, zatímco druhá ke dni 21. 1. 2008 – a v případě srovnání vyčíslení výše dluhu k témuž datu 21. 1. 2008 si výše neodporují (ve„ Výpisu“ se poté v závěru ke dni 12. 2. 2020 dále vyčísluje běžící úrok, smluvní pokuty a současně zohledňují úhrady z roku 2017 až 2019). Mechanismus výpočtu dlužných splátek, úroků a smluvních pokut pak opět vyplývá z„ Výpisu“.

12. Za situace, kdy„ Výpis“ je soukromou listinou vyhotovenou žalobcem, není důkazní síla tohoto důkazu nikterak velká a v případě, že by žalovaný zpochybnil věcnou správnost„ Výpisu“, soud by vyzval žalobce k označení dalších důkazů k prokázání jeho tvrzení o výších a datech jednotlivých čerpání revolvingového úvěru, výších a datech úhrad, eventuálně jiných žalovaných zpochybněných skutečností. Žalovaný však žádné výhrady k „ Výpisu“ neuvedl a soud tudíž vychází z toho, že tato listina – která netrpí vnitřnímu rozpory - je věcně správná.

13. Soud současně bere na vědomí, že žalovaný ve vyjádření k žalobcovu odvolání výslovně uvádí, že došlo k postoupení pohledávky, tedy činí toto žalobcovo tvrzení nesporným.

14. Soud má tudíž za prokázané, že [právnická osoba] poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve smyslu ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“). Žalovaný tento úvěr průběžně čerpal a splácel, nicméně úhrady neprobíhaly řádně a včas v souladu se smlouvou, takže [právnická osoba] využil svého smluvně sjednaného práva a úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě celého zbývajícího nedoplatku úvěru včetně poplatků, vyplývajících ze smlouvy. Žalovaný povinnost uhradit zůstatek dluhu se smluvně sjednanými poplatky, úroky a úrokem z prodlení splnil jen zčásti, soud proto v rozsahu zbytku dluhu žalobě vyhověl, a to včetně nároku na úrok z prodlení dle § 369 odst. 1 ObchZ, § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., všech ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného s úhradou, tedy ke dni následujícím po zesplatnění úvěru.

15. Žalovaným vznesená námitka promlčení není důvodná, když nalézací soud je ve smyslu ustanovení § 226 odst. 1 OSŘ vázán právním názorem odvolacího soudu, podle nějž nedošlo po celou dobu trvání exekučního řízení k obnovení běhu promlčecí lhůty. Z promlčecí doby od 22. 1. 2008 do 3. 11. 2010 uplynulo 1018 dní; poté se její běh přerušil po dobu trvání rozhodčího řízení a znovu začala běžet ode dne následujícího po právní moci rozhodčího nálezu, tedy ode dne 17. 3. 2011, do dne zahájení exekučního řízení, tedy do 13. 4. 2011 – uplynulo z ní tudíž dalších 27 dní; konečně začala znovu běžet až od 23. 1. 2020, kdy došlo k zastavení exekučního řízení, a běžela do podání žaloby dne 17. 2. 2020 – tedy po dobu 25 dní. Celkem tak z promlčení doby uplynulo 1 070 dní. Čtyřroční promlčecí lhůta (mající vždy 1461 dní, tedy 3 běžné roky po 365 dnech a 1 rok přestupný s 366 dny) dle § 397 ObchZ tak neuplynula před podáním žaloby v tomto řízení a nárok tudíž není promlčen. <b>náhrada nákladů řízení</b> 16. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcovy náklady řízení tvoří soudní poplatek za řízení před nalézacím soudem ve výši 800 Kč a za řízení před odvolacím soudem ve výši 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a související 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, dále odměna advokáta za 2 úkony (vyjádření k odporu žalovaného, odvolání proti rozsudku) po 1 660 Kč dle § 7 AT a související 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval zčásti dle § 14b AT, protože v tomto případě bylo řízení zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou týmž žalobcem opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Vyjádření k odporu žalovaného a žalobcovo odvolání však jsou již individuálními úkony, reagujícími na zcela unikátní situaci a tedy je namístě přiznat odměnu a náhradu v běžné výši podle advokátního tarifu. Odměna a náhrada nákladů pak nebyla přiznána za úkon, kterým žalobce doplňoval skutková tvrzení do podoby, v níž se měla nacházet již na samém počátku řízení, kdy se nejednalo o účelně vynaložené náklady řízení. Žalobcův advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobce má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudních poplatků, jejichž úhrada je jeho osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobcova advokáta.