8 C 156/2013

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa a žalovaného: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželky <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výživné za období od 26. 3. 2013 do [datum] ve výši 395 000 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit na účet České republiky – [název soudu] náhradu veškerých nákladů řízení placených státem v souvislosti s vypracováním a podáním znaleckého posudku včetně jeho dodatku a v souvislosti s právním zastoupením žalobkyně, přičemž o výši těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit na účet České republiky – [název soudu] soudní poplatky za řízení ve výši 12 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>Žaloba a stanovisko k žalobě</b> 1. Žalobkyně, která je občankou [stát v západní Africe], se žalobou ze dne 26. 3. 2013 domáhá výživného nerozvedené manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně od podání žaloby do rozvodu manželství. K odůvodnění žaloby uvedla, že manželství bylo uzavřeno v [měsíc] [rok], v roce [rok] se manželům narodilo dítě. V roce [rok] žalobkyni žalovaný odvezl zpět do [stát v západní Africe], země jejího původu, a to ke svým rodičům s tím, že tam má zůstat bydlet a do ČR se už nevracet. Vzal si také společného syna, kterého žalobkyně od té doby neviděla. V [měsíc] [rok] se žalobkyně do ČR vrátila, aby dala vše do pořádku a mohla žít se synem. Neměla se kam vrátit, zůstala na ulici. Manžel s ní odmítá komunikovat. V [měsíc] [rok] byla převezena kvůli špatnému [zdravotní] stavu do nemocnice, kde byla měsíc a půl. Nemá žádný zdroj příjmů. Žalovaný je vlastníkem [právnická osoba] [anonymizováno], která existuje od roku [rok] a jeho příjem je dostatečný. S žalovaným hospodařili do roku [rok], kdy žalobkyni z neznámého důvodu vyhodil.

2. Žalovaný, který je občanem České republiky, navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] v [obec] v [stát v západní Africe]. Od [roční období] [rok] došlo u žalobkyně ke změnám v chování, byla [druh hospitalizace] [anonymizováno], léčena, trpěla [druh onemocnění] [anonymizováno]. Žalovaný po domluvě se žalobkyní a svými rodinami přepravil žalobkyni do [stát v západní Africe], ta se do Česka vrátit nechtěla. Žalovaný zajišťoval výživu žalované v [stát v západní Africe]. V [měsíc] [rok] žalovaný požádal v [stát v západní Africe] o rozvod manželství, o němž zatím nebylo rozhodnuto. V [měsíc] [rok] se žalovaný dozvěděl, že žalobkyně je v Česku. V [měsíc] [rok] se v [obec ČR] sešli, žalobkyně peníze nežádala. Placení výživného žalovaný odmítá, není schopen jej hradit – jeho průměrný příjem činí cca 21 000 Kč a má vyživovací povinnost ještě ke 2 dcerám z předchozího manželství [jméno] [příjmení], ročník [rok], a [jméno] [příjmení], ročník [rok]. Nevlastní nemovitosti, nemá další příjmy. Sám finančně zabezpečuje domácnost a syna, bez přispění žalobkyně. <b>Příslušnost a pravomoc soudu České republiky</b> <i>3. Podle § 49 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, účinném od 1. 1. 2014 se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Vyživovací povinnost mezi manžely se řídí právním řádem určeným podle mezinárodní smlouvy, jejíž použití stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie.</i> <i>4. Podle § 123 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon.</i> <i>5. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, účinného do 31. 12. 2013, osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právem státu, jehož jsou příslušníky. Jsou-li manželé příslušníky různých států. řídí se vztahy právem československým.</i> <i>6. Podle § 37 odst. 1, zákona č. 97/1963 Sb. je pravomoc československých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle československých předpisů jejich příslušnost.</i> 7. Při neexistenci mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a [stát v západní Africe] se otázka příslušnosti a pravomoci českého soudu odvíjí od české právní úpravy. Za situace, kdy ve sporu o výživné je žalovaný občanem České republiky (kdy k jeho dalšímu občanství se s ohledem na zásadu priority nepřihlíží) a žalobkyně je cizinka, byla v době zahájení řízení v roce 2013 dána pravomoc a příslušnost českého soudu ve smyslu § 21 a § 37 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním a pravomoc a příslušnost zůstaly s ohledem na § 123 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, zachovány i po 1. 1. 2014, od kdy byl zákon č. 97/1967 Sb. nahrazen zmíněným zákon č. 91/2012 Sb. <b>Dosavadní průběh řízení</b> 8. Nalézací soud ve věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Tento rozsudek byl zrušen usnesením [název soudu] ze den [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], když odvolací soud nepřisvědčil závěru nalézacího soudu, že pro stanovení výživného je podstatná skutečná životní úroveň žalovaného bez ohledu na to, jak prosperuje žalovaným vlastněná obchodní společnost. Odvolací soud nalézacímu soudu uložil zabývat se ekonomickým stavem žalovaným vlastněné společnosti a promítnout zjištěný stav do svého rozhodnutí, včetně skutečného příjmu žalovaného. Tímto právním názorem je v tomto řízení nalézací soud vázán a v jeho intencích doplnil dokazování.

9. Žalobkyně zpočátku řízení vystupovala samostatně, účastnila se jednání soudu a uvedla, že rozumí dostatečně česky. Za takovéto situace bylo oběma stranám dáno poučení o koncentraci řízení do 30 dnů. Žalobkyně požádala o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů a poté, co bylo její žádosti vyhověno, navrhla doplnění dokazování s tím, že poučení o koncentraci řízení neporozuměla s ohledem na to, že čeština není je mateřštinou. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na to, že žalobkyně je cizinka a její znalost českého jazyka je jen částečná, nelze bez pochybností vyvrátit její tvrzení, že nerozuměla dostatečně poučení o koncentraci řízení a nepochopila, jaké přísné důsledky koncentrace řízení má. Soud proto nadále vycházel z toho, že poučení ve smyslu § 118b OSŘ dané žalobkyni v situaci, kdy nebyla ještě právně zastoupena a jednání soudu jí nebylo tlumočeno, není účinné, a to s ohledem na procesní rovnost obou stran vůči ani jedné z nich. Byly proto provedeny i důkazy, jejichž provedení bylo navrženo až po uplynutí původní lhůty pro koncentraci řízení a poučení o koncentraci řízení bylo soudem opětovně dáno až krátce před vynesením prvního rozsudku.

10. Obdobné pak platí pro opakované rozhodování nalézacího soudu, kdy soud i přes předchozí koncentraci řízení doplnil dokazování v rozsahu, v němž neprovedl před svým prvním rozhodnutím některé důkazy z důvodu domnělé nadbytečnosti, resp. v rozsahu, v jakém bylo doplnění dokazování nezbytné k respektování závazného právního názoru odvolacího soudu. <b>Skutkový stav</b> 11. Ze shodných tvrzení účastníků a důkazů provedených při jednáních soudu byl zjištěn následující skutkový stav.

12. Mezi účastníky je nesporné, že jsou manželi od [datum] a že spolu mají jedno dítě, syna [jméno] narozeného v [datum], který je v péči žalovaného. Žalobkyně je státní občankou [stát v západní Africe] a žalovaný občanem České republiky i [stát v západní Africe]. Za trvání manželství se u žalobkyně začaly projevovat nevyrovnané [anonymizováno] stavy, které se ještě prohloubily poté, co se jí předčasně v [měsíc] [rok] narodila dvojčata, z nichž jedno zemřelo krátce po narození, druhé pak po několika měsících života. V roce [rok] žalobkyně s žalovaným odjela do [stát v západní Africe], země svého původu, přičemž se rozcházejí stanoviska stran, na jak dlouho a s jakým cílem tam měla pobývat. Nesporné nicméně je, že žalovaný se obratem vrátil zpět do [obec v ČR] a žalobkyně zůstala v [stát v západní Africe], kde jí žalovaný zanechal nepříliš vysokou sumu peněz. Do Česka se žalobkyně vrátila v [měsíc] [rok], aniž by o tom informovala žalovaného a jela ze zahraničí rovnou do [obec v ČR]. Nebylo prokázáno její tvrzení, že by se následně pokusila vyhledat žalovaného v [obec v ČR] a nepodařilo se jí to proto, že se přestěhoval. V [obec v ČR] žalobkyně žila v nuzných poměrech, v době podání žaloby neměla žádný příjem. V [měsíc] [rok] se žalovaný dozvěděl, že žalobkyně byla viděna v [obec v ČR]. V [měsíc] [rok] se v [obec v ČR] sešli, žalobkyně tvrdí, že tehdy žalovaného žádala o peníze, nicméně soud neprováděl k tomuto žalobkyninu tvrzení dokazování, neboť ať již žalobkyně žalovaného o peníze žádala či nikoliv, nemá to vliv na to, zda existovala vyživovací povinnost žalovaného.

13. Skutkový stav v bodě 12. vedle skutečností učiněných nespornými prokazují tyto důkazy: zpráva [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne [datum], zpráva ošetřujícímu lékaři, výstupní zpráva, zpráva o provedeném zásahu Městské policie [obec] ze dne [datum], žádost o prošetření rodinné situace ze dne [datum], účastnické výpovědi žalobkyně a žalovaného.

14. Manželství účastníků v době podání žaloby trvalo. V [stát v západní Africe] bylo na návrh žalovaného zahájeno [datum] rozvodové řízení. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Soudu prvního stupně první třídy v [obec], [stát v západní Africe] [anonymizováno], který byl vynesen dne [datum]. Rozvod manželství tímto rozsudkem byl pro území České republiky uznán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Účinky uznání nastávají (podle závěrů vyjádřených v odborné literatuře a v judikatuře) ke dni, kdy předmětné cizí rozhodnutí nabylo právní moci. Rozsudek [označení soudu státu v západní Africe] [anonymizováno] nicméně neobsahuje doložku právní moci ani jiné vyjádření, z nějž by bylo možné dovodit, kdy nabyl právní moci. Ani rozsudek českého Nejvyššího soudu se k otázce, kdy nabyl právní moci rozsudek [označení soudu státu v západní Africe] [anonymizováno], nevyjadřuje. Ovšem s ohledem na to, že podmínkou uznání ve smyslu § 51 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je existence právní moci uznávaného rozhodnutí, nelze dojít k jinému závěru, než že Nejvyšší soud [označení soudu státu v západní Africe] rozsudek za pravomocný považoval. Právní zástupce žalovaného v průběhu tohoto sporu uváděl, že [stát v západní Africe] právní systém nepracuje s institutem právní moci a manželství je rozvedeno ihned okamžikem vynesený rozsudku. Tento závěr nalézací soud nepovažuje za správný, protože rozhodnutí [označení soudu státu v západní Africe] [anonymizováno] obsahuje poučení o možnosti podat odvolání do 1 měsíce. S ohledem na existenci možnosti odvolání a eventuálního odlišného rozhodnutí odvolacího soudu je vyloučeno, aby k zániku manželství rozvodem došlo dříve, než uplyne odvolací lhůta. Ze stručného vymezení odvolací lhůty v závěru [stát v západní Africe] rozsudku nelze dovodit, že by lhůta běžela až od doručení písemného vyhotovení, a – i s ohledem na to, že datum doručení neuvádí ani Nejvyšší soud, který si v řízení o uznání rozhodnutí musel být právní mocí jist – má nalézací soud tudíž za to, že měsíční odvolací lhůta plynula ode dne vyhlášení rozsudku, tedy od [datum] do [datum] a rozhodnutí tak nabylo právní moci dne [datum]. Manželství účastníků tak trvalo od [datum] do [datum].

15. Skutkový stav v bodě 14. prokazují tyto důkazy: návrh žalovaného na rozvod ve francouzštině a překladu do češtiny, rozsudek Soudu prvního stupně první třídy v [obec], [stát v západní Africe] [anonymizováno] ze dne [datum] ve francouzštině a překladu do češtiny, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Bez právního významu jsou naopak sdělení Ministerstva vnitra ze dne [datum], v němž se sice hovoří o datu rozvodu dne [datum], nicméně není zřejmé, jak k tomuto závěru ministerstvo dospělo.

16. Žalobkyně na svém bankovním účtu u [název peněženího ústavu] [anonymizováno] měla od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] minimální zůstatky, když za toto období obdržela 166 102 Kč a vydala 163 574,82 Kč. Příjmy tvořily od [měsíc] do [měsíc] [rok] pravidelné platby od úřadu práce ve výších 3 410 Kč měsíčně. Od [měsíc] [rok] pak žalobkyně měla 6 měsíců příjem od zaměstnavatele [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve výši 6 015 Kč (za [měsíc]) a následně okolo 10 000 měsíčně (9 941 Kč v [měsíc] [rok], 9 704 Kč v [měsíc] [rok], 10 448 Kč v [měsíc] [rok], 9 702 Kč v [měsíc] [rok], 10 128 Kč v [měsíc] [rok], 6 538 Kč v [měsíc] [rok]). Od [měsíc] [rok] byla žalobkyně bez příjmů, až v [měsíc] [rok] obdržela od úřadu práce dávky ve výši 21 411 Kč a 2 837 Kč a v [měsíc] ve výši 3 410 Kč. Od [měsíc] [rok] pak žalobkyně měla příjem od zaměstnavatele [právnická osoba], a to ve výši 3 552 Kč v [měsíc] [rok], 10 067 Kč v [měsíc] [rok], 9 045 Kč v [měsíc] [rok], 9 703 Kč v [měsíc] [rok], 9 703 Kč v [měsíc] [rok], 7 510 Kč v [měsíc] [rok]). Následně pracovala brigádně, tři měsíce v butiku [název butiku] [anonymizováno], se mzdou 65 Kč (což při osmihodinové pracovní době činí okolo 10 000 Kč měsíčně). Následně se na bankovním účtu objevuje další příjem až v [měsíc] [rok], kdy žalobkyně obdržela 2 448 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] Náklady žalobkyně tvoří náklady bydlení, které za první rok a čtvrt na ubytovně činily 6 900 Kč, poté za spolubydlení v bytě 4 500 Kč. Žalobkyně měla další běžné výdaje na jídlo, základní oblečení a další potřeby.

17. Skutkový stav v bodě 16. prokazují tyto důkazy: výpisy z bankovního účtu žalobkyně, potvrzení o zajištění ubytování, doklady [název peněžního ústavu] [anonymizováno], uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne [datum], pokyn k dočasnému přidělení zaměstnance ze dne [datum], dohoda o pracovní činnosti, výpis z účtu [název peněžního ústavu] za období od [datum] do [datum], účastnický výslech žalobkyně.

18. Žalovaný je jediným vlastníkem a současně zaměstnancem [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ společnost“), která existuje od roku [rok]. Žalovaný získal od společnosti jednak mzdu jednatele, dále pak nepeněžité plnění ve formě poskytnutí bezplatného bydlení v domě [adresa] v [obec], [ulice a číslo], který je ve vlastnictví uvedené společnosti. Průměrnou čistou mzdu měl žalovaný v roce [rok] ve výši 18 914 Kč, v roce [rok] ve výši 22 942 Kč, v roce [rok] ve výši 22 541 Kč a v roce [rok] ve výši 23 660 Kč. Výše nefinančního plnění za užívání části nemovitosti, kterou využíval žalovaný, činila za rok [rok] částku 158 527 Kč (tj. 13 211 Kč měsíčně), za rok [rok] částku 165 334 Kč (tj. 13 778 Kč měsíčně), za rok [rok] částku 167 917 Kč (tj. 13 993 Kč měsíčně) a za rok [rok] částku 178 321 Kč (tj. 14 860 Kč měsíčně), vše bez DPH. Příjem žalovaného ve formě finanční a nefinanční dohromady tak činil měsíčně v roce [rok] částku 32 125 Kč, v roce [rok] částku 36 720 Kč, v roce [rok] částku 36 534 Kč a v roce [rok] částku 38 520 Kč.

19. Ve společnosti v průběhu hodnoceného období průběžně stoupal objem nerozděleného zisku, společnost neinvestovala ani nevyplácela zisk. Výše nerozděleného zisku v roce [rok] činila 548 tisíc korun, v roce [rok] činila 955 tisíc korun, v roce [rok] činila 1,367 milionu korun a v roce [rok] činila 1,946 milionu korun, to vše před zdaněním 15% srážkovou daní, kterou by bylo nutné v případě výplaty zisku společníkovi uhradit. Při ústním podání znaleckého posudku byl zdůrazněn význam výše tzv. pracovního kapitálu, tj. rozdíl mezi oběžnými aktivy a závazky, tedy hodnota ukazující, kolik chybí či přebývá oběžných aktiv po splacení všech krátkodobých závazků, kdy tato hodnota nejlépe odráží výši kapitálu, který může (pokud tak odsouhlasí příslušné orgány společnosti) být vyplacen společníkovi jako zisk, aniž by byla porušena péče řádného hospodáře ve vztahu k věřitelům společnosti. Bylo zjištěno, že v roce [rok] byla hodnota tzv. pracovního kapitálu záporná (- 1,171 milionu Kč), v roce [rok] také záporná (- 723 tisíc Kč), v roce [rok] kladná (64 tisíc Kč), v roce [rok] kladná (456 tisíc Kč). Soud má tudíž za to, že v letech [rok] a [rok] nepřicházelo v úvahu, aby společnost vyplatila zisk. Z hospodaření v roce [rok] mohla společnost v následujícím roce vyplatit 64 tisíc korun, jinak by vyplatila více, než musela mít k dispozici pro případ nutné okamžité úhrady svých krátkodobých závazků. Z hospodaření v roce [rok] mohla společnost žalovanému vyplatit 456 tisíc korun, nicméně tím by došlo k navýšení příjmů žalovaného až v roce [rok], kdy již manželství bylo zaniklé rozvodem.

20. V roce [rok] bylo zřízeno zástavní právo na nemovitosti ve vlastnictví společnosti ve výši 3 500 000 Kč ve prospěch žalovaného jako jediného společníka a naúčtován závazek za společníkem. Doklady o tom vložení těchto finančních prostředků jediným společníkem soudem pověřenému znaleckému ústavu předloženy nebyly. Bylo předloženo podrobné vysvětlení, které vypracovala třetí osoba (advokát [titul] [jméno] [příjmení] jako zástupce [titul] [jméno] [příjmení]), z nějž vyplývá, že z důvodu splácení bankovního úvěru, čerpaného společností v roce [rok] ve výši 1,6 milionu na nákup výše uvedené nemovitosti, poskytl [titul] [příjmení] v roce [rok] a poté znovu v následujících letech žalovanému zápůjčky v celkové výši 2,5 milionu korun s tím, že ten je jako jediný společník zapůjčí společnosti. V roce [rok] pak došlo ke konsolidaci závazků žalovaného vůči [titul] [příjmení] s tím, že celková dlužná částka byla odsouhlasena na 2,6 milionu korun se splatností do 31. 3. 2020. Společnost dne [datum] uznala svůj dluh vůči žalovanému z důvodu postupných finančních zápůjček z minulých let ve výši 3,5 milionu korun, přičemž dne [datum] bylo ve prospěch žalovaného odsouhlaseno zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví společnosti v této výši. Toto vysvětlení bylo doloženo listinami a soud jej považuje za přesvědčivé, a tudíž vychází z toho, že výše pohledávky žalovaného za společností ve výši 3 500 000 Kč byla na straně pasiv žalovaného částečně vyvážena závazkem vůči [titul] [příjmení] ve výši 2 800 000 Kč. Je nicméně zřejmé, že rozdíl těchto částek ve výši 700 000 Kč je žalovaného aktivem, když žalovaný se k tomuto rozdílu nikterak nevyjádřil, žádným alespoň trochu věrohodným tvrzením nezpochybnil jeho existenci.

21. Skutkový stav v bodech 18. až 20. prokazují tyto důkazy: přehled příjmů žalovaného za rok [rok] od [právnická osoba]; výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba]; doklady o výdajích žalovaného; účastnický výslech žalovaného; sdělení a přehled příjmů žalovaného za období [měsíc] [rok] [rok] a za období [měsíc] [rok] [rok] od [právnická osoba]; znalecký posudek [číslo] [znalecká kancelář] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] ve znění Doplňku [číslo] ze dne [datum], včetně Odpovědi na žádost o osvědčení vzájemných finančních závazků a pohledávek ze dne [datum], potvrzení o provedení platby ze dne [datum], potvrzení o provedení transakce ze dne [datum], uznání dluhu ze dne [datum], smlouvy o půjčce ze dne [datum], smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne [datum], a ústních podání znaleckého posudku při jednání soudu dne 9. 10. 2019 a 3. 6. 2021.

22. Žalovaný má ve své výlučné péči společného syna účastníků [jméno], narozeného [datum], jehož výživu zajišťoval do [datum] bez přispění žalobkyně, následně bylo žalobkyni soudně určeno hradit výživné pro syna ve výši 2 000 Kč měsíčně. Dále měl žalovaný v rozhodném období roků [rok] až [rok] vyživovací povinnost k svým dvěma dcerám z předchozího manželství [jméno], narozené [rok], a [jméno], narozené [rok], na které platil výživné dle potvrzení bývalé manželky z roku [rok] ve výši 5 400 Kč, dle své účastnické výpovědi v celkové výši minimálně 10 000 Kč měsíčně.

23. Skutkový stav v bodě 22. prokazují tyto důkazy: spis [název soudu] sp. zn. [spisová značka] – zejména rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], spis [název soudu] sp. zn. [spisová značka], spis [název soudu] sp. zn. [spisová značka], účastnická výpověď žalovaného, potvrzení ze dne [datum], doklady o platbách potřeb nezletilého [jméno], doklady o pojištění a dalších platbách. <b>Právní závěry</b> <i>24. Podle § 91 odst. 1, 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen„ ZOR“), účinného do 31. 12. 2013, mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost. Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.</i> <i>25. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), účinného od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.</i> <i>26. Podle § 697 odst. 1, 2 OZ manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.</i> <i>27. Podle § 691 odst. 1, 2 OZ nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se. Žije-li s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, popřípadě nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů.</i> <i>28. Podle § 913 odst. 1, 2 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> 29. Žalobkyně a žalovaný byli v době od podání žaloby do [datum] manželi. Žalobkyně, která je občankou [stát v západní Africe] a není občankou České republiky, odcestovala dobrovolně se svým manželem do [stát v západní Africe], kde nějakou dobu zůstala poté, kdy se manžel obratem vrátil zpět do Česka. Poté žalobkyně odcestovala do Česka, avšak nevrátila se do společné domácnosti k manželovi, ale začala žít sama v [obec v ČR], čímž jí vznikly výdaje vyšší, než kdyby s manželem bydlela ve společné domácnosti. Soud bral v úvahu, že to byl manžel, kdo si nepřál s manželkou společně žít, a proto ji odvezl zpět do země jejího původu. Současně ovšem bral soud v úvahu i to, že manželka po návratu do Česka v [měsíc] [rok] jela rovnou do [obec v ČR], nevracela se k manželovi do [obec v ČR] a tím svým rozhodnutím dala vzniknout nemalým nákladům za samostatné bydlení v [obec v ČR], a to v době, kdy neměla v [obec v ČR] zajištěný žádný příjem, jehož případná výše by kompenzovala výrazně vyšší životní náklady, než jaké by měla v [obec v ČR]. V úvahu bylo bráno i to, že to bylo čistě rozhodnutí žalobkyně vrátit se do České republiky a nezůstat ve vlasti poté, kdy její manželství zjevně přestalo fungovat a kdy i ona sama zjevně neměla o obnovení soužití s manželem zájem. Zatímco v domovském [stát v západní Africe] by mohla využít své znalosti prostředí a svého vzdělání, příjezdem do [obec v ČR] se dobrovolně a – s ohledem na to, že v Česku již předtím delší dobu pobývala – vědomě dostala do situace, kdy nemohla nalézt práci, byla bez prostředků a zázemí. Jak již uvedeno, pobytem v [obec v ČR] navýšila oproti pobytu v [obec v ČR], kde předtím žila, přinejmenším zpočátku své výdaje na bydlení, aniž by se pobyt v [obec v ČR] pozitivně projevil ve výši jejích příjmů, které byly po celé rozhodné období (od podání žaloby do zániku manželství rozvodem) nízké. Chování žalované nedávalo valný smysl za situace, kdy si byla vědoma, že manžel s ní žít nechce a sama s ním žít nechtěla a současně neměla v Česku zajištěnu žádnou další perspektivu. Sama a dobrovolně se tak dostala do svízelné situace. Dále bylo nutné brát v úvahu, že manželka se přinejmenším do [datum] nijak nepodílela na financování péče o společného syna [jméno], péči o nějž zajišťoval a financoval výlučně žalovaný bez jakékoliv její finanční či jiné materiální podpory. Za takové situace má soud za to, že ve smyslu [§ 91 odst. 2 ZOR (za období od "anonymizováno") a dle § 697 OZ] (za období od [datum]) je nutno zohlednit výlučnou péči manžela o společné dítě a společnou domácnost, byť v ní žalobkyně ze svého rozhodnutí nebydlela.

30. V období od [datum] do konce [měsíc] [rok] měla žalobkyně příjmy 3 410 Kč, náklady bydlení 6 900 Kč a běžné další náklady. Žalovaný měl ve formě peněžní a nepeněžní celkové příjmy 32 125 Kč měsíčně, výdaje minimálně 5 400 Kč na výživné dětí a běžné další náklady, včetně nákladů bydlení. Za takové situace – i při zohlednění v bodě 29. uvedené argumentace soudu – je uplatněný nárok na výživné pro manželku ve výši 10 000 Kč měsíčně oprávněný.

31. V období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] měla žalobkyně příjmy okolo 10 000 Kč, náklady bydlení 6 900 Kč, běžné další výdaje. Žalovaný měl ve formě peněžní a nepeněžní celkové příjmy v roce [rok] měsíčně 32 125 Kč, v roce [rok] měsíčně 36 720 Kč, výdaje minimálně 5 400 Kč výživné dětí, běžné další výdaje, včetně výdajů za bydlení. Za takové situace – i při zohlednění v bodě 29. uvedené argumentace soudu – je uplatněný nárok na výživné pro manželku ve výši 10 000 Kč měsíčně oprávněný.

32. V období [měsíc] až [měsíc] [rok] měla žalobkyně příjmy okolo 5 560 Kč, náklady bydlení 6 900 Kč, běžné další výdaje. Žalovaný měl příjmy v roce [rok] měsíčně 36 720 Kč, výdaje minimálně 5 400 Kč výživné dětí, běžné další výdaje, včetně výdajů na bydlení. Za takové situace – i při zohlednění v bodě 29. uvedené argumentace soudu – je uplatněný nárok na výživné pro manželku ve výši 10 000 Kč měsíčně oprávněný.

33. V období [měsíc] [rok] až [měsíc] [rok] měla žalobkyně příjmy okolo 10 000 Kč, náklady bydlení 4 500 Kč, běžné další výdaje. Žalovaný měl příjmy v roce [rok] měsíčně 36 720 Kč, výdaje minimálně 5 400 Kč výživné dětí, běžné další výdaje, včetně výdajů na bydlení. Za takové situace je uplatněný nárok na výživné pro manželku ve výši 10 000 Kč měsíčně oprávněný, když při takovéto výši výživného hmotná situace obou manželů přibližně stejná, přičemž s ohledem na nízké žalobkyniny náklady na bydlení se na toto období nevztahuje argumentace uvedená v bodě 29. ve vztahu ke zbytečnému zvýšení nákladů pobytem v [obec v ČR].

34. V [měsíc] [rok] měla žalobkyně příjem 7 510 Kč, náklady bydlení 4 500 Kč, běžné další výdaje. Žalovaný měl příjmy v roce [rok] měsíčně 36 534 Kč, výdaje minimálně 5 400 Kč výživné dětí, běžné další výdaje, včetně výdajů na bydlení. Za takové situace je uplatněný nárok na výživné pro manželku ve výši 10 000 Kč měsíčně oprávněný, když při takovéto výši výživného hmotná situace obou manželů přibližně stejná, přičemž s ohledem na nízké žalobkyniny náklady na bydlení se na toto období nevztahuje argumentace uvedená v bodě 29. ve vztahu ke zbytečnému zvýšení nákladů pobytem v [obec v ČR].

35. V období [měsíc] až [měsíc] [rok] měla žalobkyně příjmy okolo 10 000 Kč, náklady bydlení 4 500 Kč, běžné další výdaje. Žalovaný měl příjmy v roce [rok] měsíčně 36 534 Kč, výdaje minimálně 5 400 Kč výživné dětí, běžné další výdaje, včetně výdajů na bydlení. Za takové situace je uplatněný nárok na výživné pro manželku ve výši 10 000 Kč měsíčně oprávněný, když při takovéto výši výživného hmotná situace obou manželů přibližně stejná, přičemž s ohledem na nízké žalobkyniny náklady na bydlení se na toto období nevztahuje argumentace uvedená v bodě 29. ve vztahu ke zbytečnému zvýšení nákladů pobytem v [obec v ČR].

36. V období [měsíc] [rok] až [měsíc] [rok] měla žalobkyně příjmy okolo 10 000 Kč, náklady bydlení 4 500 Kč, běžné další výdaje. Žalovaný měl příjmy v roce [rok] měsíčně 38 520 Kč, výdaje minimálně 5 400 Kč výživné dětí, běžné další výdaje, včetně výdajů na bydlení. Navíc žalovaný mohl v roce 2016 rozdělit zisk obchodní společnosti, jejímž je jediným vlastníkem, za rok 2015 až do výše tzv. pracovního kapitálu ve výši 64 000 Kč, což by mu měsíčně přineslo další příjem ve výši 5 333 Kč. Za takové situace je uplatněný nárok na výživné pro manželku ve výši 10 000 Kč měsíčně oprávněný, přičemž s ohledem na nízké žalobkyniny náklady na bydlení se na toto období nevztahuje argumentace uvedená v bodě 29. ve vztahu ke zbytečnému zvýšení nákladů pobytem v [obec v ČR].

37. Ve vztahu ke skutečnosti, že žalovaný měl z blíže nejasného období mezi roky [rok] a [rok] (kdy společnost dne [datum] uznala svůj dluh vůči žalovanému ve výši 3,5 milionu korun) vůči své společnosti pohledávku ve výši 700 000 Kč, vzniklou tím, že společnosti půjčoval své peníze (přičemž do výše 2,8 milionu korun žalovaný prokázal, že sám si takto půjčované peníze vypůjčil u jiné osoby), nebyl již žalovaný soudem vyzýván k podání vysvětlení a doplnění tvrzení a důkazů, neboť i bez ohledu na tento další majetek žalovaného byl nárok na výživné v žalované výši za období od podání žaloby dne [datum] do dne [datum] prokázán.

38. Žalobkynin nárok na výživné v žalobou uplatněné výši soud nepovažuje za rozporný s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (za období do 31. 12. 2013) a ustanovení § 580 a § 588 OZ (za období od 1. 1. 2014). Skutečnost, že žalobkyně sama svým rozhodnutím způsobila v některých obdobích své vyšší náklady na bydlení, byl soud připraven zohlednit, nicméně – jak uvedeno v bodech 30. až 32. – jednalo se o období, kdy rozdíl v majetkové situaci účastníků byl natolik velký, že i pokud by soud bral za akceptovatelné žalobkyniny náklady například o třetinu či dokonce polovinu nižší, právo na nárokované výživné by žalobkyně i tak měla. Jiný potenciální důvod rozporu s dobrými mravy soud u žalobkyně neshledal. Důvodem rozpadu manželství účastníků sice zřejmě bylo žalobkynino chování, jak v průběhu řízení i v závěrečném návrhu zmiňoval žalovaný, ovšem toto její chování nenastalo samo od sebe. V situaci, kdy žalovaný uzavřel manželství s ženou ze své původní vlasti, musel dopředu vědět, že při neznalosti českého jazyka, se bude s životem v jiném prostředí v České republice složitě sžívat a bude potřebovat jeho zvýšenou a dlouhodobou podporu. Pokud pak po necelých 4 letech manželství, v době kdy již měli 3leté dítě, žalovaná propadla [druh onemocnění] onemocnění, které zákonitě vygradovalo poté, kdy jí postupně zemřela obě novorozená dvojčata, bylo na žalovaném, aby jí poskytl – i přes její agresivní či jinak excesivní chování – maximální dlouhodobou podporu. Žalovaný se namísto toho rozhodl situaci„ vyřešil“ tím, že manželku po pár měsících odvezl do její země původu a tam ji zanechal, což rozhodně není způsob, jakým by měl manžel pomáhat své [druh onemocnění] nemocné manželce, a to i v případě, kdy nemoc vede k verbálním či fyzickým útokům. Právě to, že žalovaná se chovala agresivně a jinak excesivně pod vlivem [druh onemocnění] onemocnění – což zmiňoval i sám žalovaný – je důvodem, proč takové její chování, které by u zdravého člověka mohlo vést k úvaze o rozporu s dobrými mravy, nelze za rozporné s dobrými mravy považovat.

39. Žalobkyně tak má dle § 91 ZOR (za období do [datum]) a dle 697 a § 913 OZ (za období od [datum]) nárok na výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně za celé období od podání žaloby dne 26. 3. 2013 do dne zániku manželství rozvodem dne [datum], tedy za [počet] měsíce, čemuž odpovídá částka 395 000 Kč. Povinnost uhradit dlužné výživné má žalovaný ve lhůtě 1 měsíce, když tato lhůta stanovená ve smyslu § 160 OSŘ dává žalovanému prostor k úhradě částky, jejíž výše a povinnost úhrady pro něj nemůže být nikterak překvapivá, již jen s ohledem na výsledky znaleckého posouzení jeho příjmů v rozhodném období. <b>Náhrada nákladů řízení, povinnost zaplatit soudní poplatky</b> 40. Předmětem řízení bylo původně výživné manželky za blíže neurčené období od podání žaloby do budoucna. V reakci na rozvodový rozsudek soudu v [stát v západní Africe] – kde se rozvodového řízení žalobkyně neúčastnila, což mezi účastníky je nesporné – žalobkyně nadále žádala výživné jen do měsíce, kdy nabyl právní moci rozvodový rozsudek. Takovéto upřesnění žaloby soud nepovažuje za její dílčí zpětvzetí, protože žalobkyně od počátku žádala výživné nerozvedené manželky, tedy od počátku nárokovala výživné jen po dobu trvání manželství. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch.

41. Žalobkyni s ohledem na její plný procesní úspěch v řízení vzniklo dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Po většinu řízení byla žalobkyně zastoupena advokátem, který jí byl ustanoven na její žádost poté, kdy osvědčila, že si s ohledem na svoji majetkovou situaci nemůže dovolit sama uzavřít smlouvu o právním zastoupení. Úvodní úkony v řízení však žalobkyně činila ještě sama, bez právního zastoupení, a ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady, má za tyto 3 úkony (žaloba, replika ze dne 12. 6. 2013, účast u jednání soud dne 23. 4. 2015) nárok na náhradu po 300 Kč, neboť ve smyslu § 1 vyhlášky byla žalobkyně účastníkem, jenž nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 OSŘ a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce.

42. Žalobkyně, která je osvobozena od placení soudních poplatků, měla ve věci plný úspěch. Dle § 148 odst. 1 OSŘ tak státu vzniklo vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu všech státem hrazených nákladů řízení. V tomto sporu se jedná o náklady na znalecký posudek a dále náklady na právního zástupce, který žalobkyni zastupoval. Zatímco výše nákladů znaleckého ústavu je již známa, o přiznání odměny a náhrad nákladů advokátovi nebylo soudem dosud pravomocně rozhodnuto. Soud proto vyhradil rozhodnutí o konkrétní výši náhrady nákladů, kterou je žalovaný povinen státu zaplatit, do samostatného rozhodnutí. V rámci tohoto rozsudku je rozhodnuto o základu nároku, tedy o tom, že žalovaný je povinen uhradit státu veškeré náklady státem hrazené v souvislosti s tímto řízením, jejichž úhrada je povinností účastníka řízení (tedy žalovanému nevzniká povinnost uhradit náklady tlumočení jednání soudu žalobkyni, protože právo na jednání v mateřském jazyce poskytuje stát účastníkům na své náklady).

43. Žalobkyně je dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od placení soudního poplatku za řízení. Protože měla ve věci plný úspěch, přešla dle § 2 odst. 3 téhož zákona povinnost uhradit soudní poplatek na žalovaného. Předmětem řízení v době jeho zahájení byla ve smyslu § 6 odst. 1, 3 zákona částka dosahující výše pětinásobku ročního plnění, tedy částka 600 000 Kč (5 roků x 12 měsíců x 10 000 Kč). Výše poplatku za řízení před nalézacím soudem činila dle položky 7 písm. b) Sazebníku poplatků 1 %, tedy 6 000 Kč. Žalobkyně podala odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, a to jednak do konkrétní částky a dále pak proti zamítnutí nároku do budoucna. Lze tedy konstatovat, že předmětem jejího odvolání byla opět částka dosahující ve smyslu § 6 odst. 1, 3 zákona pětinásobku ročního plnění (když by bylo proti logice věci přičítat k takto obecně vymezenému budoucímu nároku ještě dílčí konkrétní částku, ohledně níž byla žaloba taktéž zamítnuta, neboť pak předmětem dílčího odvolání pro poplatkové účely byla vyšší částka, než byla předmětem řízení před nalézacím soudem), tedy 600 000 Kč a výše soudního poplatku za odvolací řízení tak činila dle položky 22 bod 5 a položky 7 písm. b) Sazebníku poplatků opět 1 %, tedy opět 6 000 Kč. Celkem tak na žalovaného přešla povinnost uhradit namísto žalobkyně soudní poplatky ve výši 12 000 Kč.