8 C 199/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A vykonávajícím advokacii jako společník Jméno advokáta B . sídlem Adresa advokáta B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 10 326,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 180 Kč od 18. 9. 2017 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 146,19 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 113,53 Kč od 18. 9. 2017 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 11 047,07 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 293,53 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

III. Účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne 18. 3. 2017 Smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 8 917 Kč, představující kapitalizovaný úrok pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 1 789 Kč, odměnu za zpracování a doručení 2 720 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 408 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 12. 5. 2018. Žalovaný neplnil své povinnosti, když nehradil řádně a včas sjednané splátky. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 7 820 Kč, poté již nic. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny 6 293,53 Kč, poplatku 4 032,66 Kč, kapitalizovaných úroků 11 047,07 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 3 400,04 Kč a úroků a úroků z prodlení z jistiny od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřeli dne 18. 3. 2017 Smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 8 917 Kč, představující kapitalizovaný úrok pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 1 789 Kč, odměnu za zpracování a doručení 2 720 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 408 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 12. 5. 2018. Žalovaný neplnil své povinnosti, když nehradil řádně a včas sjednané splátky. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 7 820 Kč, poté již nic. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. V březnu 2017 činila obvyklá výše úroku ze spotřebitelského neúčelového úvěru 9,42 % ročně.

4. Skutkový stav v bodě 3. prokazují tyto listinné důkazy: Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, Tabulka umoření, Smlouva o postoupení pohledávek, fragmenty seznamu postoupených pohledávek, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, podací lístek ze dne 30. 5. 2024, předžalobní výzva ze dne 29. 7. 2024, podací lístek ze dne 29. 7. 2024, výpis z databáze , jméno FO, národní banky o výši úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v březnu 2017.

5. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že uhradil více, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení o výši úhrad ze strany žalovaného.

6. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Při výši poskytnuté částky 10 000 Kč a splatnosti 60 týdnů byl sjednán úrok v pevné výši 1 789 Kč za situace, kdy v téže době obvyklá úroková sazba ze spotřebitelského neúčelového úvěru činila 9,42 % ročně. Takto vysoký úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 720 Kč a částka za administrativní činnost a komfortní splácení 4 408 Kč. Částka za flexibilní splácení (tedy možnost měnit pevně sjednanou výši a termín splátek) a částka za komfortní splácení (tedy za vybírání splátek osobou pověřenou úvěrujícím) by mohly být považovány za ceny samostatných služeb, pokud by byly sjednány samostatně a tedy určitě. Tyto služby jsou však sjednány současně s platbou za „zpracování a doručení“, resp. za „administrativní činnost“, což jsou činnosti jednoznačně související s poskytnutím úvěru a tedy fakticky jen jinak označené platby za úvěr, tedy o úroky. Protože pro neurčitost vymezení ve smlouvě, kterou připravila při své podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně, nelze cenu flexibilního splácení a komfortního splácení oddělit od cen dalších služeb („zpracování a doručení“, „administrativní činnost“), které jsou fakticky úroky, nezbývá, než i tyto platby brát jako jinak označené, ale fakticky reálné platby úroků. Skutečná výše úroku ze zápůjčky ve výši 10 000 Kč tak činí 8 917 Kč, tj. 89,17 % za 60 týdnů, čemuž odpovídá 77,28 % za rok (52 týdnů). Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 8,20násobku výše obvyklé úrokové sazby ve výši 9,42 % ročně. Nelze pak přehlédnout ani smluvní ujednání o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně. Stejně tak jsou zde poplatky ve výši 300 Kč za upomínací návštěvy, kterých může být až 12. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení s poplatky za upomínky a smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku.

7. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C-618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C:2012:349, resp. CELEX: 62010CA0618).

8. Nepřichází také v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C:2020:167, resp. CELEX:62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy.

9. Protože je smlouva o spotřebitelském úvěru pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), právo na vrácení bezdůvodného obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný obdržel částku 10 000 Kč a uhradil 7 280 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do rozdílu obou částek a úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z tohoto bezdůvodného obohacení, o jehož existenci žalovaný zcela zjevně věděl, neboť peníze od právního předchůdce žalobkyně převzal. Ve zbytku žalobu zamítl, neboť vznesené nároky se opíraly o smluvní ujednání absolutně neplatné smlouvy.

10. Ve věci měl mírně větší míru procesního úspěchu žalovaný, kterému tak ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovaný však byl po celé řízení pasivní a žádné náklady mu nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.