8 C 23/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu na adrese adresa žalovaného s doručovací adresou adresa žalovaného o zvýšení výživného pro zletilé dítě <b>I. Výživné, které je povinen žalovaný hradit žalobci se s účinností od 1. 9. 2022 zvyšuje z částky 2 500 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně, přičemž výživné je splatné vždy do každého 15. dne, čímž se mění rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 9. 2019, č.j. 18 P 90/2006-107, 25 P a Nc 56/2018.</b> <b>II. Dluh, vzniklý zvýšením výživného za období od září 2022 do září 2023, v celkové výši 26 500 Kč je žalovaný povinen splácet žalobci počínaje právní mocí tohoto rozsudku spolu s běžným výživným vždy do každého 15. dne měsíce po 1 500 Kč měsíčně až do úplného zaplacení.</b> <b>III. Účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou ze dne 30. 1. 2023 domáhal zvýšení výživného, které mu hradí žalovaný, jež je jeho otcem, když o výživném bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 4. 2019, č.j. [číslo jednací], [spisová značka], který bylo na 2 500 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že nastoupil v září 2022 na Fakultu elektrotechnickou Západočeské univerzity v [obec], čímž značně vzrostly jeho výdaje, které jsou spojené se studiem, ubytováním na koleji, stravou, dopravou. Kolej stojí 3 100 Kč měsíčně, obědy v menze 2 000 Kč měsíčně, od matky dostává 2 500 Kč měsíčně na dopravu, snídaně a večeře. Navštěvuje ortodoncii (MUDr. [příjmení] v [obec]), kdy matka hradila v roce 2022 částku 4 000 Kč, očního lékaře (MUDr. [příjmení] v [obec]), nosí čočky, což představuje náklady 1 320 Kč za 3 měsíce. Chodí na alergologii, vakcíny na 1 rok stály 800 Kč. Má náklady spojené s dojížděním do kardiocentra Fakultní nemocnice [část obce] v [obec], kde byl v září 2021 na implantaci srdeční chlopně. Ke studiu si musel koupit notebook, za který zaplatil 15 000 Kč z letní brigády, a 15 000 Kč mu přidala matka. Má běžné výdaje s oblékáním, hygienou, sportem a kulturou, 720 Kč měsíčně paušál na mobilní telefon a 500 Kč za internet doma. Bydlí u matky, která mu zajišťuje veškeré jeho potřeby. Matka má vyživovací povinnost ještě k nezletilé sestře [jméno] [příjmení], narozené 24. 11. 2008. Matka žije sama a hradí veškeré náklady bydlení, je od roku 2019 onkologickou pacientkou, léčí se s rakovinou prsu, po poslední – třetí operaci byla v roce 2022 půl roku v pracovní neschopnosti. Žalovaný do srpna 2022 platit výživné 2 500 Kč měsíčně, pak se domluvili na navýšení výživného od září 2022 na 4 500 Kč a toto výživné žalovaný hradil do listopadu 2022. V prosinci 2022 uhradil opět jen 2 500 Kč. Žalovaný pracuje jako soukromý trenér v [příjmení] [příjmení] [jméno] ve [obec], kde trénuje box, kickbox, kardio a kruhové tréninky; říkal, že vybírá 350 Kč za tréninkovou hodinu. Podle fotek a videí má několik hodin každý den, 7 dní v týdnu. Žalobce se s žalovaným vídá zřídka, naposledy se viděli v listopadu 2022. Vzhledem ke studijnímu vytížení, kdy 3 dny v týdnu škola končí ve večerních hodinách, žalobce nemůže docházet na žádnou brigádu. Žalobce žádá zvýšení výživného na 5 000 Kč od září 2022 se splatností do 15. dne běžného měsíce.

2. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Není v jeho možnostech hradit více než 2 500 Kč měsíčně. Je podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a musí se vystříhat jakékoliv trestné činnosti a protiprávního jednání, což by mohlo nastat, pokud by souhlasil se zvýšením výživného na částku, kterou nebude moci hradit a dopustí se trestného činu dle § 196 trestního zákona. Žalovaný je zcela nemajetný. Je zavázán a povinen poskytovat trvalou péči dle § 7 zákona č. 10/2006 Sb. své matce [jméno] [příjmení], narozené 5. 3. 1949, a tuto péči jí poskytuje nepřetržitě od 12. 1. 2022, kdy jí byl přiznán II. stupeň závislosti na péči osoby blízké. Matce žalovaného byl přiznán příspěvek na péči rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 5. 4. 2022. Také je třeba vzít v úvahu také chování dítěte k rodiči ve smyslu judikatury Ústavního soudu. V tomto případě nejde o nevhodné chování žalobce k žalovanému, ale o krajně nevhodné uplatnění nároku u soudu, aniž by byl s žalovaným předtím konzultován.

3. Žalobce v replice zejména zdůraznil, že žalovaný je velmi podnikatelsky aktivní. Navíc v řízení o výživné žalobcovy nezletilé sestry [jméno] sp. zn. [spisová značka] žalovaný dne 20. 4. 2023 u soudu sám uvedl, že má příjem 30 000 Kč, když provádí stavební práce.

4. Při jednání soudu dne 11. 10. 2023 byl ze shodných tvrzení účastníků a provedených důkazů zjištěn následující skutkový stav.

5. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce je zletilým synem žalovaného. Z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 9. 2019, č.j. [číslo jednací], [spisová značka], který nabyl právní moci dne 10. 5. 2019 je prokázáno, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto v září 2019, kdy byla schválena dohoda rodičů o tom, že výživné bude činit od 1. 9. 2018 pro žalobce částku 2 500 Kč měsíčně a výživné pro jeho sestru [jméno], narozenou 24. 11. 2008, bude činit 1 500 Kč měsíčně, přičemž bude splatné k rukám jejich matky. Žalobce byl v té době studentem [ulice] průmyslové školy elektrotechnické v [obec], kdy náklady na pobyt na internátu, stravné, dopravu a kapesné činily 4 500 Kč měsíčně a dále 500 Kč na telefon. Jeho sestra byla žákyní základní školy. Příjmy žalovaného tehdy činily okolo 30 000 Kč měsíčně, výdaje okolo 10 000 Kč, bydlel u své matky, které v té době nepřispíval. Příjmy žalobcovy matky činily okolo 26 000 Kč měsíčně, žila s oběma dětmi a náklady bydlení činily okolo 7 000 Kč měsíčně.

6. Z potvrzení o studiu je prokázáno, že žalobce od 1. 9. 2022 dosud studuje prezenčně bakalářský studijní program na Fakultě elektrotechnické Západočeské univerzity v [obec], přičemž z rozvrhu je patrné, že studium je každodenní, zpravidla po celý den. Z přehledu žalobcových výdajů, výpisů ze systému plateb, výpisy z účtu matky žalobce o platbách ISKAM, dokladů o platbě v optice a faktury o nákupu věcí je prokázáno, že žalobcovy průměrné náklady činí měsíčně okolo 9 500 Kč a k tomu má obvyklé náklady na oblékání, hygienu, sport a kulturu, tedy celkové náklady dosahují 10 500 Kč až 11 000 Kč měsíčně.

7. Z potvrzení zaměstnavatele je prokázáno, že žalobcova matka měla v období 8/ 2022 2023 měsíční příjem okolo 38 000 Kč měsíčně čistého. Její náklady na bydlení a obživu vzrostly od posledního rozhodování o výživném v závislosti na obecně známém nárůstu cen energií a potravin.

8. Žalovaný sám uvedl, že má příjem přibližně 30 000 Kč měsíčně, když pracuje jako sportovní trenér, což prokazují i žalobcem předložené fotografie, a současně se stará o svoji matku, která pobírá příspěvek na péči 12 800 Kč. Lze dojít k závěru, že příjem žalovaného je o něco nižší, než příjem žalobcovy matky - když nutno uvést, že pokud žalovaný významnou část dne pečuje o svoji matku, měl by na základě dohody s ní dostávat část nebo celý příspěvek, který je určen k tomu, aby si nemohoucí osoba zaplatila péči o sebe jinou osobou. Ohledně svých výdajů žalovaný uvedl, že hradí nájemné 7 – 8 000 Kč měsíčně a dále zálohy na energie, takže celkové náklady jsou okolo 15 000 Kč měsíčně, takže i jeho výdaje od posledního rozhodnutí o výživném vzrostly v závislosti na obecně známém nárůstu cen energií a potravin. <i>9. Podle § 910 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), mají předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>10. Podle § 911 OZ lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>11. Podle § 913 odst. 1, 2 OZ jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>12. Podle § 914 OZ je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.</i> <i>13. Podle § 915 odst. 1 OZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> 14. Žalobce je studentem řádného denního studijního programu na vysoké škole, který s ohledem na rozsah studijních povinností vylučuje, aby žalobce byl schopen pracovat a sám se živit. Od posledního rozhodnutí soudu došlo ke změně poměrů jednak na straně žalovaného, ale zejména na straně žalobce, jehož výdaje s ohledem na studium na vysoké škole výrazně vzrostly. Žalovaný a žalobcova, kteří jsou žalobcovými rodiči, proto k žalobci mají ve smyslu ustanovení § 911 OZ vyživovací povinnost. Žalovaný a žalobcova matka mají vyživovací povinnost ke stejným nezletilým dětem, jejich životní náklady jsou obdobné. S ohledem na příjmy je proto namístě, aby oba rodiče hradili výživné odpovídající přibližně poměru jejich příjmů. Při žalobcových nákladech okolo 11 000 Kč měsíčně, tak je zcela odpovídající, aby žalovaný hradil 5 000 Kč, a žalobcova matka zbytek do celkové částky nákladů. Tomu odpovídá žalobou vznesený nárok. Pokud žalovaný hradil v období [číslo] 2022 částku 4 500 Kč měsíčně a v období 12/ 2022 2023 částku 2 500 Kč měsíčně, pak na rozdílu mezi dosavadním výživným, které měl podle dosud závazného rozsudku hradit ve výši 2 500 Kč měsíčně, a výživným ve výši 5 000 Kč měsíčně dluží za období 09/ 2022 2023 částku 26 500 Kč (po 500 Kč za 3 měsíce od 9/ 2022 do 11/ 2022, po 2 500 Kč za zbývajících 10 měsíců od 12/ 2022 do 9/ 2023).

15. Mezi žalobcem a žalovaným je nesporné, že výživné nebylo žalovaným vůbec – tedy ani ve výši 2 500 Kč – hrazeno v měsících červen až září 2023 a za tyto 4 měsíce tedy žalovaný dluží na výživném v původní výši 10 000 Kč. Soud nicméně tuto částku do výroku dlužného výživného v tomto rozsudku nezahrnul, protože výrok se týká dluhu na nově zvýšeném výživném a právě s ohledem na změnu zvýšení výživného je také stanovena možnost dluh hradit ve splátkách. Výživné po 2 500 Kč za červen až září 2023 však již je stanoveno pravomocným rozsudkem z roku 2019, jeho splatnost již nastala (vždy 2 500 Kč se stalo splatných 15. 6., 15. 7., 15. 8. a 15. 9. 2023) a není zde důvodu, proč do této splatnosti jakkoliv zasahovat, když již na základě původního rozsudku má žalovaný povinnost takto stanovené výživné hradit a žalobce by se mohl jeho zaplacení exekučně domáhat. Dluh na výživném, které žalovaný neuhradil za období od června do září 2023, proto také soud nikterak nezohledňoval při rozhodování o poskytnutí splátek, které jsou možné a důvodné výlučně ke zvýšenému výživnému, ohledně jehož výše mohl být žalovaný dosud v nejistotě a kde nelze bez dalšího předpokládat, že by měl k dispozici finanční prostředky k jeho úhradě v běžné třídenní lhůtě dle § 160 OSŘ.

16. Dluh na výživném po jeho zvýšení činí 26 500 Kč. Z majetkové situace žalovaného je zřejmé, že je namístě umožnit úhradu této částky ve splátkách, když ale na druhou stranu částka by měla být uhrazena v rozumné, přiměřené době, když nelze přehlédnout, že žalovanému muselo být zřejmé, že k určitému navýšení výživného s ohledem na změnu poměrů zcela jistě dojde a že sám žalovaný na podzim 2022 dobrovolně hradil částku 4 500 Kč. Navýšení na 5 000 Kč tak pro žalovaného stěží může být překvapivé, rozdíl oproti jím původně hrazené částce 4 500 Kč činí 11 %. Soud tak má za to, že s ohledem na tyto okolnosti je maximální možná lhůta k uhrazení dluhu na zvýšeném výživném 18 měsíců a v souladu s tím proto stanovil dle § 160 OSŘ výši splátek.

17. Žalobce měl ve věci plný úspěch, avšak práva na náhradu nákladů řízení se vzdal. Soud proto bez dalšího rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.