8 C 249/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku p.č.st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , a pozemku p.č. , Anonymizováno, /23, obou v katastrálním území , adresa, , se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej pozemku p.č.st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , a pozemku p.č. , Anonymizováno, , obou v katastrálním území , adresa, , ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 47 624,15 Kč za zbytečně konaná jednání soudu dne 19. 4. 2023 a dne 7. 6. 2023, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet žalobcova advokáta.

IV. Účastníci nemají vůči sobě nemají právo na náhradu jiných nákladů řízení.

V. Žalobce a žalovaný jsou každá z jedné poloviny povinni zaplatit náhradu nákladů řízení placených státem, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, a to na účet České republiky – Okresního soudu v Chebu do 3 dnů od právní moci usnesení, jímž bude stanovena výše náhrady. žaloba a vyjádření1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku. Uvedl, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. st. , Anonymizováno, 1, o výměře 309 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku p. č. , Anonymizováno, , o výměře 659 m2, zahrada, v katastrálním území , adresa, (dále jen „nemovitosti“). Žalobci náleží na nemovitostech spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních dvou třetin a žalovanému o velikosti ideální jedné třetiny. Žalobce nechce setrvávat ve spoluvlastnictví nemovitostí se žalovaným. Obě nemovitosti využívá celé výlučně žalovaný, zatímco žalobce nemovitosti nevyužívá ani zčásti, přičemž tento stav trvá déle než tři roky. Žalobce nemá zájem nemovitosti do budoucna využívat, neboť žalovaný je vůči němu nekontaktní, neumožňuje mu užívání nemovitostí a přes opakované snahy žalovaný nereagoval na návrh možností vypořádání nemovitostí. Žalobce se na žalovaného obrátil prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 9. 11. 2021, kterým navrhl žalovanému několik způsobů vyřešení podílového spoluvlastnictví. Žalovaný věcně nereagoval, reagoval jen právní zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, e-mailem ze dne 30. 12. 2021, v němž sdělil, že se k návrhům vypořádání vyjádří do poloviny ledna 2022. Žalobce ani jeho právní zástupce však neobdrželi žádné sdělení žalovaného nebo jeho právního zástupce ani na e-mailové urgence ze dne 14. 1. 2022 a 21. 1. 2022 k předání klíčů od domu a zpřístupnění společných nemovitostí žalobci. Žalobce naposledy vyzval žalovaného k vypořádání podílového spoluvlastnictví dopisem ze dne 14. 6. 2022, na nějž opět právní zástupce ani žalobce neobdrželi reakci. Žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce ještě písemnou výzvu ze dne 28. 6. 2022 rovněž přímo žalovanému, nicméně ani na tuto výzvu neobdržel žalobce ani jeho právní zástupce žádnou reakci. Jediným způsobem vypořádání spoluvlastnictví, který přichází v úvahu, je soudní prodej ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku dle výše spoluvlastnických podílů. Rozdělit nemovitost dle § 1144 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), není dobře možné, neboť se jedná o pozemek, na němž se nachází stavba – rodinný dům a nelze zvolit spravedlivé rozdělení nemovitosti podle ideálních podílů spoluvlastníků. Pro přikázání věci do vlastnictví jednomu ze spoluvlastníků a zaplacení přiměřené náhrady ostatním spoluvlastníkům nejsou splněny nezbytné předpoklady, kterými jsou zájem spoluvlastníka o vlastnictví nemovitosti a jeho solventnost. Žalobce nemá zájem o vlastnictví nemovitosti. Žalovaný by mohl mít zájem o vlastnictví nemovitosti, nicméně u něj není naplněn předpoklad solventnosti, když žalovaný teprve v roce 2019 řádně ukončil proces oddlužení podle insolvenčního zákona a na opakované výzvy není ochoten uhradit žalobci dluh v podobě bezdůvodného obohacení vůči žalobci za vyloučení žalobce z užívání nemovitostí. Na spoluvlastnickém podílu žalovaného vázne zástavní právo pro dluh 133 524 Kč s příslušenstvím vůči České republice - Okresní správě sociálního zabezpečení , adresa, . Obvyklá cena nemovitostí je nejméně 8 000 000 Kč. Žalovanému by v takovém případě musela být uložena povinnost k náhradě ve výši přibližně 5 333 000 Kč. Žalovaný takovou částkou nedisponuje a ani by za uvedenou cenu o nemovitost zájem neměl.

2. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Využívá jen část nemovitosti, o celou se stará, v rámci svých možností do ní na rozdíl od žalobce investuje. Žalobcem uváděná cena nemovitostí je nereálná, žalovaný si nechal vypracovat znalecký posudek, dle nějž cena činí 6 520 000 Kč. Nemovitosti lze rozdělit. Žalovaný nemá zájem nemovitosti prodat. Nerovnost podílů na nemovitostech je žalovaný připraven finančně vyrovnat, je také připraven podílet se na nákladech rozdělení věci.

3. Žalobce v replice popřel, že se žalovaný o dům stará, neboť dle žalovaným předloženého znaleckého posudku má být objekt ve velmi zanedbaném stavu, bez pravidelné údržby. To přesto, že jej užívá výlučně žalovaný, který žalobci dlouhodobě znemožňuje užívání. Žalovaný neuvádí pravdu, že neužívá celou nemovitost. Žalovaný nemá k nemovitosti jiný či „lepší“ vztah než žalobce. Žalobce a žalovaný jsou sourozenci, nemovitost patřila rodičům obou. Varianta vznikem bytového spoluvlastnictví je technicky složitá či jen za značných investic, když v podkroví například není sociální zařízení. Investice by byla odhadem v řádu statisíců korun. Vzhledem k tomu, že žalovaný není solventní a neplní své finanční závazky, když neschopnost plnit své závazky řešil v minulosti i v insolvenčním řízení, zapovídá variantu, že by soud ukládal žalovanému peněžitý závazek na dorovnání, který je pro žalobce obtížně vymahatelný. Pokud dle žalovaného vypořádání údajně zmařily nereálné požadavky žalobce na cenu nemovitosti, tak žalobce navrhuje žalovanému, že aby se vycházelo z ceny stanovené samotným žalovaným – 6 520 000 Kč.

4. Žalovaný v duplice namítl, že v roce 2022 investoval do nového plynového kotle a vyvložkování komína 86 806 Kč. Rovněž na své náklady vyměnil okapové svody na nemovitosti. Žalobce nejeví ochotu podílet se na investicích, žalovanému finanční situace nedovoluje provést sám komplexní rekonstrukci nemovitosti. Žalovaný nyní nedisponuje finančními prostředky, jimiž by mohl žalobce vyplatit. Nemá zájem nemovitost prodat. Nemovitost lze rozdělit na 3 bytové jednotky.dílčí skutková zjištění5. Při jednáních soudu byl zjištěn následující skutkový stav.

6. Žalobce a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, přičemž žalobcův podíl činí ideální dvě třetiny a žalovaného podíl činí ideální jednu třetinu z celku. Na spoluvlastnickém podílu žalovaného vázne od 2. 10. 2015 zástavní právo pro pohledávku ve výši 133 524 Kč s příslušenstvím ve prospěch České republiky – Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, . Skutečnosti uvedené v tomto bodu odůvodnění jsou mezi účastníky nesporné, prokazuje je též výpis z katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, , Anonymizováno, – list vlastnictví 81.

7. Žalobce s žalovaným před podání žaloby komunikoval, snažil se dohodnout na vypořádání spoluvlastnictví. Žalobce se na žalovaného obrátil prostřednictvím svého advokáta dopisem ze dne 9. 11. 2021, přičemž navrhl několik způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví. Na dopis odpověděl advokát žalovaného e-mailem ze dne 30. 12. 2021, v němž přislíbil vyjádření do poloviny ledna 2022. Žalobce opět vyzval žalovaného k vypořádání podílového spoluvlastnictví dopisem ze dne 14. 6. 2022. Žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce přímo žalovanému písemnou výzvu ze dne 28. 6. 2022, nicméně ani na tuto výzvu neobdržel žalobce ani jeho právní zástupce žádnou reakci. Uvedená tvrzení o odeslaných písemnostech prokazují zmíněné písemnosti a poštovní podací lístky od nich. Absence reakcí je žalobcovým skutkovým tvrzením, které žalovaný nerozporoval.

8. Mezi účastníky není sporu, že dům - který je patrovým rodinným domem s přízemím, prvním patrem a podkrovní patrem - nelze rozdělit reálně, tedy vertikálně na dvě budovy se samostatnými vstupy z přízemí.

9. Mezi účastníky bylo sporným, zda lze dům rozdělit na bytové jednotky. Soud proto ustanovil znalkyni , anonymizováno, , která dne 28. 2. 2025 podala písemný znalecký posudek č. 118/2025, jehož odůvodnění ještě doplnila ústním posudkem při jednání soudu dne 12. 9. 2025. Znalkyně uvedla, že dům je rozdělitelný na 3 bytové jednotky, které by přibližně odpovídaly podílům spoluvlastníků, nicméně náklady na rozdělení by činily 1 015 000 Kč bez DPH (stavební úpravy nebytových prostorů ve 3. nadzemním podlaží 480 000 Kč bez DPH, projektová dokumentace stavebních úprav 130 000 Kč bez DPH, úpravy instalací a doplnění podružných měřičů do každého bytu 225 000 Kč bez DPH, zpracování pasportu budovy 180 000 Kč bez DPH). Částce 1 015 000 Kč bez DPH odpovídá po připočtení 12% DPH částka 1 136 800 Kč. V ústním posudku znalkyně doplnila, že by nezbytné byly další náklady, dosahující až 100 000 Kč, na provedení statického posouzení nejvyššího poschodí, tak aby se zjistilo, zda je, či není nutné posílit podlahu v něm. Jedná se totiž o původní půdní prostor, který pravděpodobně nebyl určen k obývání a zatěžování shodně, jako běžné obývané prostory (norma předpokládá zatížení 150 kg/m2, zde lze dle zkušeností znalkyně s jinými obdobnými nemovitostmi předpokládat nosnost spíše jen 70 kg/m2). Pokud by se potvrdil předpoklad nižší nosnosti podlahy nejvyššího poschodí, bylo by nutné provést její posílení vložením dalších trámů, což by si vynutilo další náklady v řádech stovek tisíců korun.

10. Neudržovanost domu zachycuje i znalecký posudek znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 6. 5. 2022 č. , hodnota, , který si nechal vyhotovit pro účely ocenění nemovitostí žalovaný a který byl v soudním řízení – s ohledem na absenci prohlášení znalce dle ustanovení § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) – proveden jako listinný důkaz. Znalkyně v posudku píše o velmi zanedbaném stavu, bez pravidelné údržby, s dožilými prvky krátkodobé životnosti (okna, dveře, vybavení koupelen, zdroj plynového vytápění, včetně rozvodů ústředního topení a otopných těles) s tím, že se jedná o dům před celkovou rekonstrukcí. Tento popis zcela koresponduje s obavou znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , vyjádřené v ústním posudku, že při rozdělení domu na jednotky by pravděpodobně vznikly ještě další vysoké náklady, vyvolané tím, že nové rozvody energií, vody a kanalizace, vybudované v upravované části domu, by nebylo možné napojit na stávající rozvody ve spodní části domu, a tedy i ty by bylo nutné rekonstruovat.

11. Soud považuje znalecké zhodnocení rozdělitelnosti domu a nákladů na něj znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, za přesvědčivě a podrobně odůvodněné a nemá pochybnost o jeho správnosti.

12. Z prostého propočtu je zřejmé, že výše nákladů na rozdělení domu na jednotky by činila přibližně 19 % (pokud se vychází jen z nákladů na úpravy dle písemného znaleckého posudku a nákladů na statické posouzení podlah nejvyššího patra v celkové výši 1 236 800 Kč a z ceny nemovitostí navržené žalovaným ve výši 6 520 000 Kč), resp. 15 % (pokud se vychází ze shodných nákladů a ceny nemovitostí navržené žalobcem ve výši 8 000 000 Kč) ceny nemovitostí.

13. Žalobce výslovně uvedl, že není ochoten náklady na rozdělení nést. Ani žalovaný neprojevil ochotu náklady rozdělení uhradit.

14. V řízení je nesporné, že žalobce nemá v současnosti zájem převzít nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Žalovaný, ač by o to zájem mít mohl, nemá k dispozici finanční prostředky na uhrazení vypořádacího podílu. To bylo také příčinou neúspěchu snahy o vyřešení sporu dohodou již v rámci probíhajícího soudního řízení, kdy žalovaný deklaroval svůj zájem o odkoupení žalobcova podílu, žalobce s tímto souhlasil, a to za žalovaným navrženou cenu, avšak jednání nevedlo k uzavření dohody.

15. Důkaz výslechem žalobce a žalovaného soud neprovedl, neboť žalobce s tímto neprojevil souhlas a žalovaný dal svůj nesouhlas zřetelně najevo tím, že ač tento důkaz navrhl, nedostavil se osobně k žádnému ze čtyř jednání soudu.skutkové a právní závěry16. Podle § 1140 odst. 1, 2 OZ nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

17. Podle § 1143 OZ nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

18. Podle § 1144 odst. 1 věta první OZ je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci.

19. Podle § 1147 OZ není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

20. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a je namístě jí vyhovět.

21. Žalobce nemůže být ve smyslu § 1140 OZ nucen setrvávat nadále ve spoluvlastnictví, v němž být nechce. Reálné rozdělení domu (který je nejpodstatnější součástí předmětných nemovitostí), tedy rozdělení na vertikálně oddělené nemovité věci, možné není. Rozdělení domu na jednotky technicky možné je, náklady na rozdělení jsou nicméně nepřiměřeně vysoké a ani jeden ze spoluvlastníků není ochoten je uhradit. Na dům je proto nutné pohlížet jako na nedělitelný (viz rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 30. 6. 1988 sp. zn. 3 Cz 18/88; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015; či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 92/2005).

22. Za situace, kdy rozdělení nemovitostí není ve smyslu § 1144 odst. 1 OZ možné, a současně ani jeden ze spoluvlastníků nechce, či nemůže nabýt nemovitosti do výlučného vlastnictví a uhradit druhému vypořádací podíl, není zde jiná možnost než nařídit prodej nemovitostí ve veřejné dražbě dle ustanovení § 1147 OZ (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015).

23. Nutno dodat, že prodej ve veřejné dražbě nenastane sám od sebe tím, že tento rozsudek nabude právní moci, a oba účastníci se stále ještě mohou dohodnout na společném prodeji nemovitostí na volném trhu. Pokud ale k takové dohodě nedojde, může kterýkoliv z nich podat na podkladě tohoto rozsudku návrh na provedení veřejné dražby, jejíž výtěžek bude mezi účastníky rozdělen podle velikostí jejich podílů na nemovitostech.náhrada nákladů řízení24. Žalobce se žalobou původně domáhal od žalovaného též zaplacení částky 720 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 7. 2022 do zaplacení. Řízení ve vztahu k tomuto nároku bylo zastaveno usnesením ze dne 13. 9. 2022, č.j. 8 C 249/2022-19, poté, kdy žalobce na výzvu soudu ve vztahu k tomuto nároku neuhradil soudní poplatek za řízení. Z procesního hlediska zavinil zastavení řízení žalobce a žalovanému tak vůči žalobci vzniklo ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení. Protože však k zastavení řízení o nároku na zaplacení došlo v samém počátku řízení, aniž by žalovaný učinil v řízení jakýkoliv procesní úkon, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto ve vztahu k nároku na zaplacení rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

25. Druhým nárokem uplatněným žalobou, ohledně nějž již řízení proběhlo až do rozhodnutí o věci samé, bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Řízení o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba zásadně postupovat podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ, podle nějž vůči sobě účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Na druhou stranu je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky zohlednit, zda se účastník v řízení se choval procesně řádně, měl zájem o konstruktivní vyřešení věci, nedošlo z jeho strany k obstrukčnímu chování, či zneužití procesních práv (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22, ze dne 5. 4. 2022).

26. V tomto případě žalovaný nevystupoval proti samotnému zrušení spoluvlastnictví. Žalovaný žádal rozdělení domu na jednotky, což byl pochopitelný návrh v situaci, kdy dům obývá, obývat by nadále chtěl a současně nemá prostředky na odkoupení žalobcova podílu. Běžnému procesní průběhu tak odpovídalo vyjádření k žalobě, soudní jednání dne 1. 11. 2023 (kdy byla přednesena žaloba, vyjádření k ní a provedeny listinné důkazy), místní šetření za přítomnosti znalkyně dne 31. 1. 2025 a soudní jednání dne 12. 9. 2025 (kdy proběhlo ústní podání znaleckého posudku a byly předneseny závěrečné návrhy). Obecně je proto namístě aplikovat ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ. Soud tudíž rozhodl, že účastníci ve vztahu k nároku na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vůči sobě nemají právo náhradu nákladů řízení – avšak s výjimkou uvedenou níže.

27. Nelze totiž přehlédnout, že kromě jednání dne 1. 11. 2023 a dne 12. 9. 2025 soud účastníky předvolal ještě ke dvěma dalším jednáním. K prvnímu jednání, nařízenému na 19. 4. 2023, se dostavil žalobce a jeho právním zástupce, jen aby se od právního zástupce žalovaného dozvěděli, že žalovaný má zájem jednat o mimosoudní dohodě. Žalovaný sám se k jednání nedostavil. Poté, kdy soud s přítomnými projednal základní možnosti mimosoudní dohody, bylo upuštěno od formálního zahájení jednání, které bylo přeloženo na jiný termín, aby strany mohly mimosoudně jednat. Obdobná situace nastala dne 7. 6. 2023, kdy se opět v termínu nařízeného soudního jednání dostavil žalobce se svým advokátem a advokát žalovaného a obě strany se shodly, že spolu mimosoudně jednaly, žalobce učinil nabídku na odprodej svého podílu za odpovídající cenu, avšak právní zástupce žalovaného musí věc projednat s žalovaným. Ani toho dne proto nebylo první jednání formálně zahájeno. I přes žalobcovu vstřícnost, projevující se zejména v jeho ochotě akceptovat vypořádací cenu vycházející z žalovaným opatřeného znaleckého posudku, nakonec k dohodě nedošlo, protože žalovanému se nepodařilo zajistit si finanční prostředky.

28. Náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s účastí jeho advokáta na jednáních dne 19. 4. 2023 a dne 7. 6. 2023 jsou náklady, které by nevznikly bez zavinění žalovaného. Ten se mohl účastnit jednání soudu a přímo na místě reagovat na žalobcovy nabídky, popřípadě se ještě před dnem jednání mohl obrátil na žalobce s nabídkou dalšího jednání bez nutnosti sejít se kvůli tomu u soudu. Je proto namístě provést separaci nákladů, vzniklých žalobci při uvedených dvou jednáních, a tyto náklady by měl žalovaný ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 OSŘ žalobci nahradit. Jedná se o náhradu odměny advokáta za 2 úkony právní služby (účast na jednáních soudu dne 19. 4. 2023 a dne 7. 6. 2023) dle ustanovení § 7, § 8 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), po 17 020 Kč (s ohledem na návrh na prodej věci činí tarifní hodnota 2 173 333 Kč, což je cena celé věci 6 520 000 Kč dle posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, po odečtení žalobcova dvoutřetinového podílu). Dále se jedná o související 2 paušální náhrady nákladů dle § 13 AT po 300 Kč, 2 náhrady cestovného ze sídla advokáta k soudu a zpět po 1 559,40 Kč a náhradu cestou zameškaného času dle § 14 AT za 2 x 8 půlhodin po 100 Kč. Žalobcův advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobce má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení. Celková výše náhrady nákladů za dvě zbytečně jednání soudu tak činí 47 624,15 Kč. Povinnost uhradit náhradu těchto nákladů řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobcova advokáta ve lhůtě dle § 160 OSŘ.

29. Stát v průběhu řízení uhradil část nákladů řízení za znalecký posudek znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Má proto dle ustanovení § 148 odst. 1 OSŘ vůči účastníkům, u nichž nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, právo na náhradu těchto nákladů podle míry jejich úspěchu ve věci. Míra úspěchu je v tomto případě u obou účastníků stejná. Protože v době rozhodování soudu ve věci samé nebyla ještě známa přesná výše nákladů řízení placených státem, rozhodl soud pouze o základu tohoto nároku. Přesná výše nákladů bude stanovena samostatným usnesením, které soud vydá po pravomocném určení výše nákladů hrazených státem.