8 C 301/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupena advokátem titul jméno příjmení , titul . vykonávajícím advokacii jako společník advokátní kancelář anonymizována tři slova . se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované tohoto času neznámého pobytu zastoupená opatrovnicí titul jméno příjmení , anonymizováno sídlem adresa o zaplacení 15 900 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni 7 900 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 13. 9. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení 8 000 Kč, úrok z prodlení z částky 2 100 Kč ve výši 10 % ročně od 13. 9. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 622,76 Kč a úroku ve výši 19,23 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Účastnice vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna uhradit na účet České republiky – [název soudu] náhradu 18 % nákladů řízení hrazených státem za právní zastoupení žalované, jejichž přesná výše bude vyčíslena samostatným usnesením, do 3 dnů od právní moci uvedeného usnesení o vyčíslení výše náhrady nákladů.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] [název smlouvy] [anonymizována tři slova] [číslo] na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalovaná se zavázala částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje dnem 26. 7. 2018. Žalovaná neplnila své povinnosti, když nehradila řádně a včas sjednané splátky, přičemž nejpozději měla dluh zaplatit dne 12. 9. 2019. Neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč se ode dne 13. 9. 2019 do zaplacení úročí v [čl. číslo] smlouvy sjednaným úrokem ve výši 19,23 % ročně. Pohledávka byla postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na pohledávku uhradila jen 2 100 Kč, z toho na úrok za dobu trvání smlouvy 1 633,31 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 466,69 Kč. Žalobkyně se domáhá částky 15 900 Kč, skládající se z jistiny 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 900 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků 2 622,76 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení 1 363,89 Kč a dále úroků a úroků z prodlení z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná, která je neznámého pobytu, se k žalobě nevyjádřila. Opatrovnice žalované ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč, dosahující tak 80 % výše jistiny zapůjčené na 60 týdnů, s tím, že se jedná o lichevní ujednání. Dále poukázala na značnou výši sankčního úroku 19,23 % ročně, žádaného vedle zákonného úroku z prodlení. Namítla nesprávné započtení plateb žalované, kdy nebylo respektováno ustanovení § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Konstatovala, že s ohledem na uvedené námitky je nutné označit celou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako celek za neplatnou.

3. Žalobkyně v replice argumentaci zástupkyně žalované odmítla. Smluvní úrok je žádán na základě smlouvy, přičemž žalobkyně na základě svého rozhodnutí žádá nižší úrokovou sazbu, jen 19,23 %. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 47/2002 ze dne 4. 3. 2002. Úrok z prodlení je žádán v zákonné výši dle § 1070 OZ Ani výše úroku ani úroku z prodlení není v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o úrocích a poplatcích navíc nelze posoudit jako neplatné dle § 580 OZ jako celek. To by bylo možné jen tehdy, pokud by bylo možné označit za rozpornou s dobrými mravy jakoukoliv dohodu o úrocích či nákladech ve smlouvě o zápůjčce. Poukázala na výši sjednané úrokové sazby v porovnání s výší úrokové sazby úvěrů spotřebitelům, která v červenci 2018 dle databáze České národní banky činila 10,31 % ročně při splatnosti od 1 roku do 5 let. Konstatovala, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky za rizikovějších podmínek, než tak činí banky, kdy není vyžadováno žádné zajištění, zápůjčka byla žalované poskytnuta ve velmi krátkém časovém úseku a žalovaná nemusela vynakládat žádné další finanční prostředky na její splácení. Nadto je třeba přihlédnout k obecně známé skutečnosti, že tento typ zápůjček má pro věřitele na rozdíl od zápůjček či úvěrů poskytovaných bankovními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti. Všechny tyto okolnosti se mohou odrazit i ve vyšší úrokové sazbě, za niž je zápůjčka poskytnuta. Poplatek za administrativní činnost zahrnuje všechny náklady spojené se založením a vedením zákaznického účtu. Poplatek za hotovostní inkaso splátek je úhradou za výběr splátek zástupcem společnosti v místě bydliště žalované, jedná se o volitelnou službu, nahrazuje náklady, které by žalovaná měla například za platbu poštovní poukázkou, či za banku.

4. Z důkazů, provedených při jednání, má soud za prokázaný následující skutkový stav.

5. Karta zákazníka - [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] a [název smlouvy] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] prokazují, že [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] [smlouva] [anonymizována tři slova] [číslo] na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podací lístek ze dne 22. 2. 2021 prokazují, že [právnická osoba] oznámila žalované, že pohledávky vůči ní z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni.

6. Nebylo prokázáno, že [právnická osoba] konkrétně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když k důkazu bylo předloženo jen prohlášení žalované v rámci tzv. karty zákazníka o jejích příjmech a výdajích. Není však prokázáno, jak konkrétně bylo toto prohlášení ověřeno, tedy jak bylo zjištěno, že tyto údaje odpovídají skutečnosti. Soud proto vyzval zástupce žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a OSŘ označení důkazů prokazujících prověření úvěruschopnosti žalované, jinak bude vycházet z toho, že úvěruschopnost řádně prověřena nebyla. Žalobkyně důkaz nedoplnila.

7. Z výše uvedené úvěrové smlouvy je prokázáno, že při poskytnutí 10 000 Kč měla žalovaná uhradit jednak částku 2 000 Kč označenou jako úrok, dále částku 2 000 Kč označenou jako administrativní poplatek a konečně částku 4 000 Kč označenou jako odměna za hotovostní inkaso splátek, když ze znění bodu [číslo] smlouvy je zcela zjevné, že výše odměny za hotovostní inkaso nijak nesouvisí s náročností inkasa, ale je navázána pevnou procentní výší na výši úvěru. Jak administrativní poplatek, tak poplatek za inkaso, tak nelze považovat za nic jiného, než za další úrok v pevné výši, byť označený jinak. Celková výše úrok tak činí 8 000 Kč, tedy 80 % z jistiny u úvěru na 60 týdnů, čemuž odpovídá roční (52týdenní) úrok ve výši 69,33 %. To vše za situace, kdy z výpisu z databáze ARAD České národní banky (tabulka B1 .1.2) bylo prokázáno, že obvyklá výše úroku z nových úvěrů pro domácnost na spotřebu v červenci 2018 (tedy v průběhu celého měsíce, nikoliv ke dni [datum] a nikoliv ze všech, ale úvěrů, což je rozdíl oproti výpisu z databáze předloženého žalobkyní) činila při fixaci úrokové sazby do 1 roku 10,45 % ročně a při fixaci na 1-5 let 8,46 % ročně. Smluvně sjednaná úroková sazba tak činila – i při zvolení sazby do 1 roku, jemuž se délka trvání úvěrového vztahu 60 týdnů blíží – 6,6 násobek obvyklé úrokové výše. Nelze pak přehlédnout ani ujednání v bodě [číslo] smlouvy stanovící v poměru k jistině značně vysoké smluvní pokuty (byť nazvané jinak) za možné prodlení úvěrovaného se splácením a možnost vysokého počtu jejich uložení (v tomto případě úvěru na 60 týdnů účtování„ nákladů vymáhání“ 2 000 Kč, až 12 tzv. osobních upozornění po 500 Kč). Navíc je v bodě [číslo] ujednána smluvní pokuta z prodlení ve výši 0,1 % denně.

8. Bylo na žalované, aby vedle právních námitek, uvedených v bodě 2., uvedla ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), také skutková tvrzení, jimiž by zčásti či zcela zpochybnila důvodnost žalobkyní vzneseného nároku, zejména tvrdila a v případě spornosti prokázala, že žalobkyni uhradila více, než žalobkyní tvrzenou částku. Žalovaná žádná takováto tvrzení neuvedla, soud proto vycházel z toho, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně, popřípadě žalobkyni, jen v žalobě tvrzenou částku 2 100 Kč.

9. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Výše úroku, která výrazně převyšuje hranici čtyřnásobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku.

11. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618).

12. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX:6 2018). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy.

13. Protože je smlouva o úvěru pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalované, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela částku 10 000 Kč a uhradila 2 100 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, která je absolutně neplatná.

14. Ve věci měla žalobkyně procesní úspěch co do 41 % a procesní neúspěch co do 59 % předmětu řízení, který ke dni rozhodování soudu činil přibližně 25 490 Kč (jistina 15 900 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 363,89 Kč, kapitalizovaný úrok 2 622,76 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně za 23 měsíců z částky 10 000 Kč ve výši 1 917 Kč, úrok 19,23 % ročně za 23 měsíců z částky 10 000 Kč ve výši 3 686 Kč), přičemž žalobkyně uspěla co do 10 467,50 Kč (jistina 7 900 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně za 39 měsíců 2 567,50 Kč). Mírně vyšší procesní úspěch tak v řízení měla žalovaná, které tak ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalované, která byla procesně pasivní, nevznikly žádné náklady řízení, soud rozhodl, že účastnice vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo. V uvedeném rozsahu má ale ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení stát, který hradí náklady právního zastoupení žalované.