8 C 48/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr Martinem Skalickým v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k trvalému pobytu na adrese adresa žalovaného o zaplacení 10 178 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 178 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 178 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 700 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou od žalovaného domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný byl rozhodnutím komise pro projednávání přestupků Města obec, spisová značka spisová značka (obec), ze dne 12. 11. 2019, které nabylo právní moci dne 29. 11. 2019, uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, jehož se dopustil tím, že dne 11. 10. 2019 v obec před domem adresa v ulici ulice fyzicky napadl pojištěnce žalobkyně jméno příjmení, narozeného datum, kterého několikrát udeřil pěstí do hlavy a ucha, čímž mu způsobil zranění. V souvislosti s tím žalobkyně uhradila léčení poškozeného ve výši 10 178 Kč a má vůči žalovanému právo na náhradu těchto náklad. Žalovaný částku neuhradil, ač k tomu byl vyzván písemnou upomínkou ze dne 11. 8. 2020, která mu byla doručena dne 17. 8. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. Soud má z rozhodnutí komise pro projednávání přestupků Města obec, spisová značka spisová značka (obec) – příkazu o uložení pokuty ze dne 12. 11. 2019, které nabylo právní moci dne 29. 11. 2019, za prokázané, že žalovaný se dopustil přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., a to tím, že dne 11. 10. 2019 v době kolem 16.22 hodin v obec, ulici ulice, před domem adresa, fyzicky, několika údery pěstí do oblasti hlavy a nosu napadl jméno příjmení a způsobil mu tím lehké pohmoždění krajiny nosní a ten byl následně převezen rychlou záchrannou službou Aš do Karlovarské krajské nemocnice a.s. – nemocnice v Chebu. Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne 3. 8. 2020 je prokázáno, že jméno příjmení, narozenému datum, byla poskytnuta v příčinné souvislosti s újmou na zdraví dne 11. 10. 2019 zdravotnická péče ve výši celkem 10 178,17 Kč, přičemž úhradu provedla žalobkyně, jejímž pojištěncem poškozený příjmení byl. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě částky 10 178,17 Kč do 15 dnů od doručení výzvy ze dne 11. 8. 2020, která mu byla zaslána téhož dne, jak prokazuje listina s výzvou a kopie poštovní obálky. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nárokovanou částku neuhradil. Bylo na žalovaném, aby v případě, že s tímto tvrzením nesouhlasí, ve smyslu § 101 OSŘ uvedl odlišné tvrzení a prokázal jej, eventuálně aby uvedl jakékoliv jiné tvrzení a důkaz o něm, zpochybňující zčásti či zcela žalobkynin nárok. Žalovaný tak neučinil, soud proto vychází z toho, že předmětnou částku žalovaný skutečně žalobkyni nezaplatil. Žalovaný spáchal přestupek ublížení na zdraví podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a to skutkem, jímž ublížil na zdraví poškozenému, který byl v té době pojištěncem žalobkyně. Dle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu těch nákladů hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči poškozenému. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, čímž se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobkyni vzniklo zároveň právo na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 800 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ vyhláška“) za 3 úkony (převzetí věci, předžalobní výzvu a žalobu) po 300 Kč, neboť v daném případě byla žalobkyně ve smyslu § 1 vyhlášky účastnicí, jež nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 OSŘ a která nedoložila výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Nesplní-li žalovaný povinnost, kterou mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně u soudního exekutora domáhat splnění povinnosti exekucí.