8 C 61/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátkou titul jméno příjmení vykonávající advokacii jako společník advokátní kancelář anonymizována čtyři slova . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29 935 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, kde se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 245 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 245 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení, částku 4 690 Kč a dále úrok ve výši 69,91 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 8. 2021 do 12. 9. 2021 ve výši 894,48 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 13. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 51 336 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 031,67 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet žalobkyniny advokátky [titul] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se od žalovaného domáhala zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne [datum], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem v nominální výši 69,91 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 1 625 Kč se splatností vždy k 14. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem červnem 2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 199 Kč. Žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění bylo sjednáno na základě Pojistné smlouvy blíže popsané v příloze [číslo] smlouvy. Žalovaný se zavázal, že bude žalobkyni po dobu trvání tohoto pojištění hradit za toto pojištění své schopnosti splácet úvěr shora uvedenou měsíční úhradu za pojištění, která bude tvořit součást všech splátek dle uzavírané smlouvy a bude tedy splatná ve lhůtách splatnosti těchto splátek. Žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení bylo žalovanému zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek, když do data zesplatnění neuhradil nic. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s úhradou každé splátky po dobu o délce 30 dnů a žalobkyně nárokuje tuto pokutu ve vztahu ke splátkám 1 a 2 v celkové výši 998 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení, žádat zaplacení náhrady nákladů spojených s prodlením delším 15 dnů ve výši 200 Kč, což nastalo v daném případě u splátek č. 1 a 2 a žalobkyně proto požaduje celkem 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nehradil, dostal se dne 14. 6. 2021 do prodlení se splátkou č. 1, načež uplynutím 65 dnů došlo k zesplatnění úvěru ke dni 18. 8. 2021. Dále bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru (zbývající jistina a dlužný úrok z úvěru přirostlý k jistině) v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v tomto případě od 20. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaný neuhradil nic. Žalobkyně se domáhá zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 23 449,01 Kč (zbývající jistina 20 000 Kč, úrok z úvěru přirostlý ke dni zesplatnění 3 449,01 Kč), smluvní pokuty 998 Kč, nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného 400 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení od 20. 8. 2021 do 7. 3. 2022 ve výši 4 690 Kč, úroku z původní jistiny 20 000 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení ve výši 69,91 % ročně, když od 91. dne (tedy od 13. 9. 2021) jen ve výši 8,25 % ročně (dle repo sazby ČNB zvýšené o 8 procentních bodů) a úhrady za pojištění schopnosti splácet 398 Kč (199 Kč ze splátek 1 a 2).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud při jednání provedl listinné důkazy, předložení žalobkyní, a má z nich za prokázaný následující skutkový stav.

4. Žalobkyně předložila k důkazu listinu označenou jako Návrh na uzavření smlouvy/ Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], která měla prokazovat uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, a přihlášku do pojištění, která měla prokazovat uzavření tvrzeného pojistného vztahu. Nebylo prokázáno, že by tyto listiny byly podepsány žalovaným. Na místě určeném pro podpis žalovaného se nachází číselný kód ve znění„ [číslo]“. Číselný kód zcela zjevně není podpisem ve smyslu řetězce písmen či znaků či znaku jednotlivého (parafy), kterými jednotlivec obvykle potvrzuje svůj souhlas s tím či oním textem. Jak sama žalobkyně tvrdí, má se jednat o ad hoc přidělený identifikátor. Ničím přitom nebylo prokázáno, že tento identifikátor byl skutečně přidělen žalovanému a že jej na závěr dokumentů připojil žalovaný, aby jím vyjádřil svůj souhlas s obsahem dokumentů, když nelze přehlédnout, že dokumenty se po celou dobu nacházely výlučně v dispozici žalované (nejednalo se o případ, kdy by bylo tvrzeno a prokázáno, že dokumenty byly zaslány žalovanému a ten je žalobkyni podepsané vrátil, byť by se jednalo o zaslání a podpis elektronickou formou).

5. Za této procesní situace by bylo namístě, aby soud žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), vyzvat k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy žalovaný, ať již prokázáním, že číselný identifikátor k textu obou smluv skutečně připojil žalovaný a projevil tím svůj souhlas se smlouvou, anebo jiným způsobem. Soud však tuto výzvu vůči žalobkyni neučinil s ohledem na procesní ekonomii řízení, protože – z důvodu uvedeného níže – dospěl k závěru, že i pokud by žalobkyně prokázala uzavření smluv, jednalo by se o smlouvy absolutně neplatné.

6. Ze znění úvěrové smlouvy je zřejmé, že žalobkyně hodlala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 69,91 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 1 625 Kč. Úvěr měl být poskytnut v květnu 2021, kdy (jak prokazuje informace České národní banky o výši úrokových sazeb úvěrů v květnu 2021) výše úrokové sazby spotřebitelského úvěru činila při úvěru domácnostem s fixací na 1 až 5 let 6,96 % ročně, při úvěru kontokorentním a revolvingovém 11,82 % ročně. Výše úroku, kterou měl žalovaný uhradit tak dosahuje 10 násobku výše obvyklé úrokové sazby (ve srovnání s úvěry kontokorentními a revolvingovými, o které se však v tomto případě nejedná, pak 6 násobku). Nelze přehlédnout ani ujednání o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, z tzv. nové jistiny (zbývající jistina a dlužný úrok z úvěru přirostlý k jistině) a ujednání o smluvní pokutě za prodlení s úhradou každé ze splátek po dobu delší 30 dnů ve výši 499 Kč. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvními pokutami za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku.

7. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C: 2012, resp. CELEX: 62010CA0618).

8. Nepřichází také v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX: 62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy.

9. Lze tedy uzavřít, že uzavření úvěrové smlouvy nebylo prokázáno, avšak i pokud by prokázáno bylo, byla by smlouva pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, přičemž stejně tak by byla neplatná na ní závislá a jejím uzavřením podmíněná smlouva pojistná.

10. Protože ale bylo (dokladem o vyplacení úvěru – otiskem dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu žalobkyně ze dne 12. 5. 2021) prokázáno poskytnutí finanční částky žalobkyní žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodného obohacení, jehož se dostalo žalovanému. Žalovaný obdržel částku 20 000 Kč a uhradil 0 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek a úroku z prodlení z něj ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu zamítl, neboť vznesené nároky se opíraly o smluvní ujednání absolutně neplatných smluv.

11. Žalobkyně měla ve věci procesní úspěch přibližně ze dvou třetin, neúspěch z jedné třetiny. Po odečtení míry neúspěchu od míry úspěchu tak má dle § 142 odst. 2 OSŘ právo na náhradu jedné třetiny všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek za řízení 1 497 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT a dále odměna za 1 úkon právní služby (účast u jednání soudu) po 2 300 Kč dle § 7 AT a 1 náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT. Při stanovení výše odměny advokátky a náhrady hotových výdajů soud zčásti postupoval dle § 14b AT, protože v tomto případě bylo řízení zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou stejnou žalobkyní opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkynina advokátka je registrována k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Třetinu nákladů žalovaný uhradí ve smyslu § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkyniny advokátky.