8 C 90/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce , stát anonymizována dvě slova b) celé jméno žalobce anonymizováno , datum narození bytem adresa žalobce , stát anonymizována dvě slova oba zastoupeni advokátem titul jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 463 EUR s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby jim žalovaná byla povinna zaplatit 1 463 EUR s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 378,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované [titul] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobci se žalobou domáhali od žalované zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedli, že jsou manželé, spotřebitelé, nepodnikající fyzické osoby, starobní důchodci s bydlištěm v Německu. Žalovaná je provozovatelem sanatoria ve [obec]. Žalobci podepsali v [měsíc] 2019 při osobním jednání s žalovanou v její provozovně formulářový text smlouvy o ubytování a lázeňské péči v německém jazyce, když předpokládaný lázeňský pobyt od 4. 10. do 18. 10. 2020 obsahoval i tzv. Komplexní lázeňskou péči. Na bankovní účet žalované uhradili oba žalobci dne 31. 8. 2020 částku 2 926 EUR. Žalobci pečlivě sledovali vývoj nákazy Covid-19 v České republice a již následující měsíc jim bylo zřejmé, že hrozba onemocnění výrazně roste. Na území Německa platilo varování německého ministerstva zahraničí před cestami do České republiky a žalobci se dne 24. 9. 2020 pokusili jednat s žalovanou o stornování pobytu v lázních. Žalovaná toto odmítla s tím, že podle smlouvy by musela vyúčtovat 50% stornopoplatek. Žalobci tedy svým dopisem ze dne 24. 9. 2020 s odkazem na zvyšující se riziko pro pacienty s ohledem na vzrůstající pandemii koronaviru vyjádřili svoji vůli stornovat svůj výše uvedený lázeňský pobyt odstoupením od smlouvy s tím, že nemohou akceptovat stornopoplatek. Žalobci argumentovali tím, že v době uzavření smlouvy v [měsíc] 2019 nebylo možné očekávat vznik pandemie a v pandemické situaci nelze realizovat lázeňský pobyt, včetně pobytu v bazénu, sauně a existují omezení pro individuální terapii. Oba žalobci jsou starobní důchodci, žalobkyně má chronické onemocnění [anonymizována tři slova]) a pobyt v rizikové oblasti s výskytem pandemického onemocnění nemohou žalobci vůbec z lékařského hlediska připustit. Žalobci požádali o vrácení celé uhrazené částky. Žalobci v komunikaci s žalovanou argumentovali dále mj. dne 30. 9. 2020 tím, že pandemie koronaviru je stále silnější, že oblast [obec] je ve stupni II. Podle zprávy německé agentury DPA ze dne 17. 9. 2020 v jedné zájezdové skupině z [oblast], která absolvovala lázeňskou léčbu ve [obec], onemocněno sedm účastníků v důsledku nákazy Covid-19 a z těchto onemocnění byl jeden případ smrtelný. Dále žalobci argumentovali tím, že podle aktuálních pravidel v České republice bylo třeba v budovách, mimo vlastní dům a hotelový pokoj, používat ochranou roušku. Některé lázeňské terapie, typu vodní gymnastika, léčebná gymnastika ve skupině atd., pak byly v pohledu žalobců nerealizovatelné. Z tehdejšího mediálního prostředí bylo zřejmé, že česká vláda bere situaci vážně a připravuje režim nouzového stavu, který pak začal skutečně platit od 5. 10. 2020 od 00:00 hodin. Německé Ministerstvo zahraničních věcí již dne 9. 9. 2020 varovalo před cestami do České republiky, resp. do [obec], což bylo i publikováno v německých mediích. Varování bylo podpořeno informacemi českého ministerstva zdravotnictví a nově i zavedením systému PES. Dne 24. 9. 2020 žalobci projevili vůli odstoupit od smlouvy, když téhož dne byla v německém tisku publikována zpráva o zájezdu německých důchodců z [oblast] do [obec], kdy z 30 účastníků bylo po návratu 20 osob pozitivních, a to i přes dodržování hygienických a protiepidemických zásad. Dne 23. 9. 2020 pak německý Robert Koch Institut zařadil Českou republiku do oblastí s vysokým indexem rizika již od 25. 9. 2020. Trend zvyšujícího se rizika potvrzuje rozhodnutí české vlády o vyhlášení nouzového stavu dnem 5. 10. 2020. Při zpětném pohledu nelze nevidět i mediální prohlášení primáře infekčního oddělení [anonymizováno] nemocnice [titul] [jméno] [příjmení], který před návštěvou [obec] výslovně varoval a uvedl, že na jeho oddělení bylo hospitalizováno 35 pacientů, z toho 9 pacientů na jednotce intenzivní péče a 4 pacienti vyžadují pro přežití plicní ventilátor. Z veřejně dostupných zdrojů je zřejmé, že v září se ve [obec] nakazilo nejméně 200 lidí při lázeňském pobytu, nebo v přímé souvislosti s danou lokalitou, a ředitel [obec] [jméno] [příjmení] sám veřejně uvedl, že není možné zabránit šíření nákazy klientů. Dle sdělení Krajské hygienické stanice ze dne 8. 9. 2019 byl zaznamenán zvýšený lokalizovaný výskyt onemocněním na části území [územní celek] a místní části [obec] Krajská hygienická stanice svými nařízeními č. 2/202 ze dne 18. 9. 2020 č.j. KHSKV 11117/2020/RED-S10 nařídila mimořádná opatření při epidemii na území okresu [obec], [číslo] ze dne 30. 9. 2020 č.j. KHSKV 11571/2020/RED-s10, kterými byly nařízena mimořádná opatření při epidemii na území Karlovarského kraje, a také nařízení KHSKK č. 1/2020 ze dne 8. 9. 2020 č.j. KHSKV 10598/2020/RED-S10, kterým byla nařízena mimořádná opatření na území části [územní celek]. Lázeňský pobyt by vedl k ohrožení zdraví a života žalobců. Bylo by v rozporu s dobrými mravy požadovat úhradu stornopoplatku od zahraničních důchodců - v postavení spotřebitelů - při existenci objektivně všem známých pandemických důvodů, které nemohli žalobci předvídat a nemohli jim zabránit. V místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly objektivně nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování služeb pro osoby do místa určení cesty nebo pobytu (jedná se např. o karanténní opatření v souvislosti se šířením koronaviru, omezení pro vstup občanů České republiky do země z důvodu zařazení ČR či její oblasti do kategorie států s vysokým rizikem nákazy), pak nelze účtovat storno, neboť v případě pandemické situace v České republice jde mj. o vliv vis maior. V souvislosti s překladem německého textu smlouvy žalobci uhradili částku 600 Kč za ověřený soudní překlad textu a uplatňují nárok na náhradu takového výdaje.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že je nesporné uzavření smlouvy o ubytování a lázeňské péči ze dne [datum], úhrada částky 2 926 EUR žalobci dne 1. 9. 2020 a odstoupení žalobců od smlouvy dne 24. 9. 2020. Žalobci obdrželi potvrzení o úhradě stornovacího poplatku ze dne 11. 10. 2020, kterým došlo k zaúčtování stornopoplatku. V době odstoupení od smlouvy nebyla v oblasti poskytování lázeňských služeb rapidně se zhoršující situace. Žalovaná řádně poskytovala lázeňské pobyty v termínech od 20. 9. 2020 do 25. 10. 2020, kdy některé tyto pobyty byly dokonce zprostředkovány cestovními agenturami v Německu. S ohledem na vznikající situaci a nepravdivé zavádějící články veřejně publikované nechali poskytovatelé lázeňské péče ve [obec] zpracovat protiepidemická doporučení pro provoz na základě kritických bodů [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaná je nestátním zdravotnickým zařízením dodržujícím veškeré hygienické předpisy a dezinfekční režim. V daném případě tudíž nenastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. Žalovanou byly činěny veškeré kroky k eliminaci rizik spojených s poskytováním lázeňských služeb a lázeňských pobytů, o čemž svědčí nulový výskyt COVID-19 v zařízení žalované v dané době.

3. Ze shodných tvrzení obou stran a důkazů provedených při jednání byl prokázán následující skutkový stav.

4. Žalobci jako spotřebitelé uzavřeli s žalovanou jako podnikatelkou smlouvu o ubytování a lázeňské péči. Podle této smlouvy měla být žalovanou žalobcům poskytnuta komplexní lázeňská péče v době od 4. 10. do 18. 10. 2020 v zařízení žalované ve [obec] za cenu 2 926 EUR. Tuto částku žalobci uhradili na bankovní účet žalované dne 1. 9. 2020. Ve smlouvě byla sjednána možnost žalovaných na základě svého rozhodnutí („ z jakéhokoliv důvodu“) nenastoupit pobyt při současné povinnosti uhradit tzv. stornopoplatek, jehož výše je vyjádřena transparentně v procentech z celkové ceny a roste v závislosti na tom, jak blízko před předpokládaným nástupem žalovaní svůj lázeňský pobyt stornují. Žalovaní se rozhodli pobyt nenastoupit a od smlouvy odstoupili vůči žalované sdělením dne 24. 9. 2020 Smlouva tak byla zrušena v rozmezí 13 až 8 dní před nástupem, čemuž odpovídá výše stornopoplatku 50 % z celkové ceny. Žalovaná žalobce před odstoupením od smlouvy (a také ještě následně, v době mezi odstoupením a předpokládaným dnem nástupu pobytu) upozornila, že bude nárokovat 50% stornopoplatek. S tím žalobci nesouhlasili, avšak své rozhodnutí od smlouvy odstoupit nezměnili. Žalovaná dne 11. 10. 2020 vůči žalobcům provedla vyúčtování stornopoplatku ve výši 50 % celkové ceny, tedy ve výši 1 463 EUR, a žalobcům následně polovinu uhrazené částky vrátila, zatímco polovinu si ponechala. Částku žalobcům nezaplatila ani následně před podáním žaloby či v průběhu soudního řízení.

5. K odstoupení žalobců od smlouvy došlo za situace, kdy se v České republice šířila epidemie koronaviru Covid-19, přičemž [územní celek] se nalézal přinejmenším od 8. 9. 2020 v II. stupni pohotovosti na čtyřstupňové škále (0 – nulové riziko, I – výskyt nákazy bez komunitního přenosu, II – počínající komunitní přenos, III – narůstající anebo přetrvávající komunitní přenos). Současně v Německu v médiích bylo informováno o případech nákazy německých návštěvníků České republiky koronavirem, a to i s odkazem na pobyt ve [obec]. Za této situace se proto žalobci rozhodli neriskovat nákazu ve [obec] a od smlouvy odstoupili.

6. Žalovaná nicméně po celou dobu, kdy žalobci měli realizovat svůj pobyt v jejím zařízení, poskytovala jiným osobám lázeňskou péči a měla odbornou externí společností vypracovaný soubor protiepidemických opatření, umožňující poskytování lázeňské péče. Žalovaná tvrdí – a žalobci odlišným tvrzením nezpochybňovali - že nedošlo k žádnému případu nákazy osob, kterým byla žalovanou poskytována lázeňská péče, koronavirem.

7. Žalobci vynaložili částku 600 Kč na překlad dokumentů, které jsou podkladem pro toto soudní řízení, z němčiny do češtiny.

8. Skutkový stav v bodech 4. až 7. prokazují tyto listinné důkazy: Smlouva o ubytování a lázeňské péči, včetně překladu do češtiny; doklad o úhradě bankovním převodem ze dne 31. 8. 2020; výtisk článku z MDR.de v němčině; graf o počtu onemocnění covid-19 z webu onemocneni-aktualne.mzcr.cz; kopie Smlouvy o ubytování a lázeňské péči s údaji o úhradě a stornu; Stornobestätigung ze dne 11. 10. 2020; faktura [titul] [příjmení], soudní tlumočnice, č. fa [číslo] částku 600 Kč; výzva advokáta žalobců žalované ze dne 10. 12. 2020 včetně podací stvrzenky; sledování zásilky v systému PoštaOnline; dopis zástupce žalované ze dne 6. 1. 2021; předžalobní výzva ze dne 11. 1. 2021; reakce na předžalobní výzvu ze dne 29. 1. 2021 včetně kopie závěru opatření [právnická osoba] ze dne 13. 10. 2020; výpisy klientských karet; protiepidemická doporučení [právnická osoba] ze dne 13. 10. 2020, tiskové zprávy Ministerstva zdravotnictví, článek„ U nás je bezpečně, léčbu neodkládejte, zní z Františkových Lázní“.

9. Žalobci tvrdili a žalovaná nezpochybňovala, že žalobkyně je zasažena [chronické onemocnění] [anonymizována čtyři slova].

10. Soud zamítl návrhy na provedení důkazů výslechy žalobců a zprávou od krajské hygienické stanice, neboť žalobci prostřednictvím svého právního zástupce uvedli, že jich tyto důkazy provádět nechtějí a skutkový stav, který jimi měl být prokázán, již dostatečně prokazovaly důkazy provedené.

11. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k následujícím právním závěrům.

12. Žalobci a žalovaná uzavřeli smíšenou smlouvu, zahrnující smlouvu o ubytování ve smyslu ustanovení § 2326 až 2331 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a smlouvy o poskytování lázeňské péče jako zdravotní léčebně rehabilitační péče ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Smluvně si sjednali možnost žalobců od smlouvy odstoupit z jakéhokoliv důvodu, a to s povinností uhradit tzv. stornopoplatek, jehož výše rostla v závislosti na tom, jak se blížil termín sjednaného nástupu ubytovací a lázeňské péče žalovanými. Poté, kdy se žalovaní rozhodli tuto možnost využít a od smlouvy odstoupili, žalobkyně jim v souladu se smlouvou vyúčtovala stornopoplatek a vrátila zbytek předem zaplacené ceny ubytování a lázeňské péče. Soud má za to, že odstoupení od smlouvy bylo provedeno platně, ovšem stejně tak platně žalobkyně vznesla nárok na stornopoplatek.

13. Právní vztah mezi účastníky je upraven již zmíněnou smíšenou smlouvou, zahrnující smlouvu o ubytování a smlouvu o poskytování lázeňské péče. Na tento případ nedopadají výjimky dle § 1765 a § 1766 OZ, protože změna okolností – vypuknutí koronavirové epidemie – nezaložila zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran, neboť znevýhodnění žalobců nevedlo ke zvýhodnění žalované (Navíc, i pokud by ke zvlášť hrubému nepoměru došlo, nezakládalo by to žalobcům právo na odstoupení od smlouvy, ale jen právo domáhat se obnovení jednání o smlouvě).

14. Pokud žalobci uváděli, že právní jednání při odstoupení od smlouvy ze strany žalobců je třeba vykládat dle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhý straně znám, přičemž při sjednávání smlouvy nebyl úmysl ani jedné strany vyloučit změnu smlouvy kvůli světové pandemii, pak soud se s tímto názorem ztotožňuje. Strany skutečně nevyloučily možnost změny smlouvy, ovšem takováto změna smlouvy by vyžadovala konsenzuální projev jejich vůle, tedy shodu obou stran na změně smlouvy. Naopak jednostrannou změnu smlouvy si strany neujednaly, ujednaly si pouze možnost odstoupení žalovaných od smlouvy při současné povinnosti uhradit stornopoplatek.

15. Podle § 1837 písm. j) OZ spotřebitel sice nemůže odstoupit od smlouvy o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud podnikatel tato plnění poskytuje v určeném termínu, avšak dle § 1840 odst. 1 písm. b) OZ se ustanovení tohoto pododdílu (tj. § 1820 až 1840 OZ) nepoužijí na smlouvu, jejímž předmětem je poskytování zdravotní péče. I podle obecné zákonné úpravy žalobci byli oprávněni od smlouvy odstoupit, zejména ale platilo, že možnost odstoupení byla ujednána v samotné smlouvě, kde je sice nepříliš šťastně použit obrat„ nemůže-li host rezervovaný lázeňský pobyt z jakéhokoliv důvodu nastoupit“ (namísto např.„ nechce-li host...“), avšak je – z užití slov„ storno“ (tj. zrušení),„ stornopoplatky“ (tj. poplatky za zrušení) a vymezení termínů před nástupem v návaznosti na výši stornopoplatků jasné, že byla ujednána možnost hosta od smlouvy odstoupit i před nástupem a v návaznosti na to výše odstupného za takového hostovo rozhodnutí, které mohl učinit z jakéhokoliv důvodu.

16. Ujednání o stornopoplatcích je zcela obvyklým ujednáním u předem provedených rezervací smluv o ubytování, předpokládá jej též § 2330 odst. 1, 2 OZ ve spojení § § 1992 OZ a jako takové není v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy nebylo jednání žalované, spočívající v uplatnění nároku na stornopoplatky za zrušení lázeňského pobytu v době koronavirové epidemie, a to ani při zohlednění obav žalovaných z možného zvlášť nepříznivého dopadu případného koronavirové onemocnění kvůli jejich nemocem. Je pochopitelné, že žalovaní měli s ohledem na svá onemocnění zvýšené obavy z onemocnění koronavirem, ovšem na vzniku této situace žalovaná nijak neparticipovala. Epidemie této nemoci negativně dopadala na společnost v celé Evropě, včetně žalované. Epidemie této nemoci je (alespoň s ohledem na současné poznatky) projevem vyšší moci. Nebylo v žádném směru vinou žalované, že tato epidemie propukla, naopak je zřejmé, že žalovaná přijímala opatření k maximálnímu zamezení šíření nemoci ve svém zařízení – v čemž byla úspěšná. Pokud proto žalobci dali přednost preventivní ochraně svého zdraví před absolvováním dlouhodobě plánované lázeňské péče, lze jejich rozhodnutí snadno pochopit, avšak nelze dojít k závěru, že by bylo nemravným chování žalované, která uplatnila nárok na smluvně sjednaný poplatek za zrušení sjednaného pobytu.

17. Vzhledem k tomu, že žalobci platně odstoupili od smlouvy se žalovanou, vznikla jim povinnost uhradit žalované smluvně sjednaný stornopoplatek. Žalovaná má proto na částku, která je předmětem tohoto sporu a představuje právě zmíněný stornopoplatek, právo. Soud tudíž žalobu zamítl.

18. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalobcům vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří odměna advokáta za 3,5 úkony právní služby (celé úkony - převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu, půl úkonu – účast při vyhlášení rozsudku) po 2 580 Kč (při kursu 25,29 Kč za 1 EUR dne 10. 9. 2021) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), a 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT. Advokát žalované je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalovaná má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalobci dle § 149 odst. 1 OSŘ uhradí k rukám advokáta žalované.