9 C 1/2017

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 1. 2015 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného částku ve výši 69 696 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně dne 2. 10. 2013 půjčila finanční hotovost žalovanému, což následující den 3. 10. 2013 žalovaný uznal podpisem uznání dluhu, ve kterém uznal dluh vzniklý na základě půjčky ve výši 250 000 Kč. Předmětný dluh se žalovaný zavázal v plné výši splatit nejpozději do 2. 1. 2015, avšak nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřel a žalobkyni žádné finance nedluží, když panu [příjmení], což je syn žalobkyně, převážel drogy, jež mu byly ukradeny, a pan [příjmení] po něm požaduje finance za ukradené drogy.

3. Z předložených důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Z listiny nazvané uznání dluhu ze dne 3. 10. 2013 má soud za prokázané, že žalovaný uznal dluh vzniklý na základě půjčky ze dne 2. 10. 2013 ve výši 250 000 Kč, jenž žalovaný uzavřel s žalobkyní. V souladu s čl. II. uznání dluhu měl žalovaný předmětný dluh splatit k rukám žalobkyně nejpozději do 2. 1. 2015. Uznání dluhu žalovaný opatřil svým úředně ověřeným podpisem. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce obrátila na žalovaného, a to formou předžalobní upomínky ze dne 21. 12. 2015, ve které žalovaného vyzvala ke splacení dluhu. Na toto reagoval žalovaný přípisem ze dne 30. 12. 2015 tak, že si není vědom, že by si od žalobkyně půjčil hotovost ve výši 250 000 Kč a zažádal o zaslání kopie o půjčce. Na to reagoval právní zástupce žalobkyně sdělením ze dne 6. 1. 2016, ve kterém žalovanému sdělil, že uznání dluhu je žalovanému k dispozici k nahlédnutí v kanceláři právního zástupce a dále ve sdělení uvedl, že dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 250 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky týkajících se právního zastoupení ve výši 19 200 Kč. V listině nazvané příloha č. 1 – splátkový kalendář jsou uvedena jména a rodná čísla žalobkyně a žalovaného, datum 3. 10. 2013 a podpisy obou účastníků.

4. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl:„ Byli jsme s panem [příjmení] kamarádi, přišel za mou, jestli si nechci vydělat 20 000 Kč, abych odvezl nějaký balíček do [obec]. Přijel jsem do [obec], tak jak bylo už řečeno, pak mi balíček ukradli. Pan [anonymizováno] mi potom pořád volal, bylo to asi 14 dní před tím, než jsem mu to podepsal. Volal mi, jezdil za mnou a chtěl zaplatit ten balíček. Šli jsme pak na poštu, já jsem to podepsal, abych měl klid. [příjmení] stál u vchodu a já jsem byl u prvého okýnka, nečetl jsem to, měl jsem strach a podepsal jsem to. Nevím, kolik bylo vyhotovení, myslím jeden. Já jsem udělal jeden podpis. Potom v autě jsem podepsal ještě jeden prázdný papír, na tom papíru bylo dole jen moje jméno, vlastně tam nebylo moje jméno, byl tam jen řádek na můj podpis a já jsem to podepsal.“ K dotazu soudu dále uvedl:„ svědek mi poté, kdy mě okradli v těch Varech, řekl, že v tom balíčku byly drogy. Proto jsem na policii nešel, bral jsem to tak, že je lepší podepsat ten papír než vysvětlovat, že jsem vezl drogy.“ K dalšímu dotazu zástupce žalobkyně žalovaný uvedl, že to bylo tak, že přijel do Varů, čekal na jeho kamaráda, přijela černá X-5, vyskákali z ní dva borci, odvedli ho do auta, odvezli ho na první autobusovou zastávku a tam jej z auta vyhodili. V podání vysvětlení ze dne 15. 6. 2017, č. j. KRPK-25066-3322/TČ-2015-190080, které žalovaný učinil na PČR - odbor hospodářské kriminality, žalovaný uvedl, že svědkovi [příjmení] převážel balíček s marihuanou, jenž mu byl odcizen a svědek [příjmení] na žalovaného naléhal, aby mu peníze zaplatil. Jelikož nebyl žalovaný schopen zaplatit svědkovi [příjmení] požadovanou sumu, navrhl svědek [příjmení], aby žalovaný podepsal dokumenty, jejichž přesný obsah nebyl žalovanému znám, ale ví, že tam bylo uznání dluhu na částku 250 000 Kč na paní [celé jméno žalobkyně]. Asi do dvou měsíců od podpisu těchto dokumentů opět kontaktoval svědek [příjmení] žalovaného s řešením, jak údajný dluh ve výši 250 000 Kč splatit, když z iniciativy svědka [příjmení] byly uzavřeny pojistné smlouvy na jméno žalovaného. Z dalších důkazů, včetně tvrzení, jenž účastníci učinily při jednání nespornými, má soud za prokázané, že následné pojistné plnění z těchto smluv bylo vypláceno na účet svědka [příjmení], žalovaný přijal na základě pojistných smluv, které se řešily v trestním spise plnění jednou v hotovosti a nevylučuje ani, že mu přišlo jednou plnění složenkou, ale tyto peníze předal svědku [příjmení] a v rozsudku soudu je konstatováno, že takto nebyl zapojen do příjmu z pojistných smluv.

5. Svědek [příjmení] při své svědecké výpovědi uvedl, že žalobkyně je jeho matka, která žalovanému půjčila finance. Žalovaný byl jeho kamarád. Svědek uvedl:„ Já jsem pak vyhotovil ten papír, to uznání dluhu, šli jsme na poštu, tam on to podepsal, s matkou se neviděl, matka mně důvěřovala, tak jsem to za ni vyřídil.“ Dále uvedl:„ To uznání dluhu bylo proto, abych měl něco v ruce, tedy pro matku“.„ K zajištění té půjčky byla podepsána směnka.“ Dále je u výslechu uvedeno:„ Já jsem nezprostředkoval setkání žalovaného s mojí matkou, protože k tomu nebyl důvod. Řekl mi, abych mu sehnal peníze, a já jsem mu je sehnal. K námitce zástupce žalovaného protokoluje, já jsem mu je půjčil a potom to podepsal. Žalovanému jsem předal peníze a druhý den bylo podepsáno uznání dluhu.“ Následně byla právním zástupcem žalobkyně položena svědkovi sugestivní otázka, na kterou reagoval tak, že peníze žalovanému pouze předal, půjčila mu je jeho matka.

6. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu uvedla, že žalovaného nezná a nikdy ho neviděla. Syn ji požádal, aby jeho kamarádovi půjčila 250 000 Kč. Nikdy nikomu takto nepůjčila žádné finance. Peníze měla v trezoru. O trestních řízeních jejího syna ohledně pojistných podvodů neví, nic jí neřekl, doslova uvedla:„ Koukám na to jako blázen“. Dále uvedla, že jí syn neřekl ničeho o tom, že by bylo něčeho spláceno.

7. V rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 7 T 4/2021-3689 ze dne 20. 7. 2022, jenž byl vyjma části výroku o náhradě škody potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Plzni č. j. 50 To 271/2022-3778 ze dne 25. 1. 2023, se uvádí:„ Soud považuje za zásadní důkaz výpověď svědka [celé jméno žalovaného]. Tento zcela jasně a jednoznačně popsal okolnosti a zejména důvody uzavírání pojistných smluv na jeho jméno a vyjadřoval se i k hlášením pojistných událostí uplatňovaných z titulu uzavřených smluv. Výpovědí svědka je bezpečně prokázáno, že v jeden den uzavřel více pojistných smluv na jednom místě – v [obec], v kanceláři obž. [příjmení]. Podnět k tomuto jednání nebyl z jeho strany, když neměl důvod a zájem pojistné smlouvy uzavírat, ale ze strany obž. [příjmení], s nímž měl nevyřešený dluh. O dluhu svědka vůči obž. [příjmení] hovořil i obž. [příjmení] a lze tedy vzít za potvrzenou informaci svědka, že důvodem byl dluh svědka. Z pohledu řešení této kauzy pak není vůbec směrodatné a podstatné, zda šlo o dluh fiktivní, skutečný, zda se týkal drog či čehokoliv jiného. Podstatné je, že obž. [příjmení] a svědek [celé jméno žalovaného] se shodli na tom, že obž. [příjmení] vymáhal na svědkovi peníze (ostatně stejné je možno dokladovat i vedením civilního sporu u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 1/2017). Pokud v tomto světle svědek popisuje, že důvodem uzavření smluv (na popud obž. [příjmení]) bylo právě vyřešení tohoto dluhu, jeví se toto tvrzení logickým, reálným a zcela přesvědčivým, a to tím spíše, že z výpovědi svědka vyplývá i to, jak by tímto způsobem mohl (měl) být dluh postupně splácen a tomuto popsanému systému odpovídá i to, jak bylo následně u jednotlivých smluv obžalovanými postupováno (při uplatňování nároku na pojistné plnění, které si – byť formálně měl úraz utrpět pojištěný [celé jméno žalovaného] – nechávali vyplácet na své bankovní účty, a to primárně právě obž. [příjmení], jenž byl také nejčastěji prokazatelně zapojen do vyplňování hlášení o pojistných událostech).“ Jak uvedl ve výše uvedeném rozhodnutí Krajský soud v Plzni:„ Podstatou trestnosti obžalovaných nebylo uzavírání většího počtu pojistných smluv na stejný pojistný zájem, ale to, že cíleně obelhávali pojišťovny tím, že při uzavírání těchto smluv neuváděli pravdivé informace, na něž byli pojišťovnami přímo dotazováni, dále uplatňovali nárok na výplatu pojistného plnění z fiktivní pojistné události a z tohoto titulu tak neoprávněně čerpali finanční prostředky u smluv, které uzavírali v nepřítomnosti pojistníka [celé jméno žalovaného] a bez jeho vědomí tím, že klamali pojišťovny v tom, kdo a proč, z jakého důvodu a za jakým cílem pojištění uzavírá.“ Dále je ve výroku rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 7 T 4/2021-3689 uvedeno, že oba obžalovaní páchali danou trestnou činnost v době od 10. srpna 2013 do 23. dubna 2015. Z rozhodnutí Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 4. 2020, č. j. 6 T 39/2019-729 má soud za prokázané, že ve věci obžalovaného (v dané věci svědka) [jméno] [příjmení], stíhaného pro pokračující přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm, a), c), odst. 4 trestního zákoníku bylo schváleno narovnání.

8. Z provedených důkazů má soud dále za prokázané, že žalovaný byl opakovaně trestně stíhán a odsouzen za krádež, neoprávněné držení platební karty, výtržnictví, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a násilí proti úřední osobě.

9. Z nahrávky, již soud provedl k důkazům, je zřejmé, že svědek [příjmení] je osobou, která vůči žalovanému vystupuje z pozice osoby, které žalovaný podle podané žaloby dluží. V nahrávce je specifikovaná údajná dlužná suma 250 000 Kč totožná s částkou žalovanou v předmětném řízení. Žalovaný na nahrávce říká:„ chci se s tebou domluvit hlavně jako z čeho a vole aby mi ty napsal, že to není dvě stě padesát plus nějaký úroky“, svědek [příjmení]:„ No samozřejmě, to není problém, to já ti napíšu rád. Ať už to máš za sebou“. Dále svědek [příjmení] uvádí:„ No tak vidíš, ty vole, máš tam sto sedmdesát.“ Z nahrávky dále vyplývá, že údajný dluh měl již být částečně splacen z pojistek, když žalovaný uvádí:„ já nemám nic v ruce z těch pojistek, že ji co jsi dostal za pojistky“, na to reaguje svědek [příjmení]:„ No ale to neřeš,... já ti přiznám sto sedmdesát tisíc ti přiznám, že mi dlužíš, to mě to problém nedělá, já jsem to právníkovi říkal, že mi nedlužíš tolik, ale říkal jsem pokud vole ty budeš vole zmrd, budeš vole zkoušet na mě něco tak, že ti to nepřiznám, ale pokud se budeš chovat teď jak se chováš normálně, tak ti to s úsměvem přiznám protože nejsem zmrd …“. Koncem rozhovoru svědek [příjmení] uvádí:„ …řekni jim, jak to je, že mi z toho dlužíš sto sedmdesát, to já ti uznám, to není problém, a je to, právníka nějak …“ V nahrávce opakovaně žalovaný uvádí, že se mělo jednat o„ trávu“, což svědek [příjmení] nikterak nerozporuje. V nahrávce jsou vidět tváře svědka [příjmení] a žalovaného (což při jednání právní zástupci účastníků potvrdili), z rozhovoru je zřejmé, k čemu se svědek [příjmení] a žalovaný vyjadřují. Rovněž lze z obsahu rozhovoru dovodit, že nahrávka byla pořízena někdy brzo poté, co žalovaný obdržel předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně a současně minimálně dva roky poté, co měl tvrzený dluh vzniknout. Z celého obsahu nahrávky je dle názoru soudu nepochybné, že se týká předmětného sporu. <i>10. Podle § 558 z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník platný a účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“) uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen vědě-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.</i> <i>11. Podle § 133 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.</i> 12. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a že v projednávané věci nejsou splněny podmínky k tomu, aby žalobě bylo vyhověno. Podle § 558 věty první ObčZ, uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Podle § 133 OSŘ skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 1028/2004, (C 4198) vyplynulo, že právní teorie i soudní praxe je zajedno v tom, že uznání dluhu není novým právním titulem závazku. Zakládá se jím právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, která je ovšem vyvratitelná důkazem opaku. Znamená to, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Procesním důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Věřitel tak má v případě sporu usnadněnou pozici tím, že nemusí prokazovat vznik dluhu a jeho výši v době uznání. Na dlužníku naopak je, chce-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl. Tyto skutečnosti jsou totiž pravým opakem toho, co uvádí domněnka, tj. jsou způsobilé, vyjdou-li v řízení najevo (tj. unese-li dlužník ve vztahu k nim důkazní břemeno), vyvrátit obsah domněnky. Soud má za prokázané, že dlužník důkazní břemeno unesl, když prokázal, že dluh z tvrzené půjčky nevznikl.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným neuzavřela žádnou smlouvu o půjčce a že mu nepůjčila finanční hotovost ve výši 250 000 Kč. Smlouva o půjčce je považována za smlouvu reálnou, což znamená, že k této smlouvě nedochází jen na základě dohody stran, tj. účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy, ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku. Tedy nejen pouhým smluvním ujednáním, ale i předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran, tedy konsensus stran o obsahu smlouvy. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. Je zřejmé, že k žádné dohodě mezi účastníky ani k žádnému odevzdání předmětu tvrzené půjčky, tj. 250 000 Kč, nedošlo. Z výslechu svědka [příjmení] je zřejmé, že listinu uznání dluhu sám vyhotovil, opakovaně měnil svá tvrzení, do nichž se při výslechu zaplétal a opakovaně on i právní zástupce žalobkyně uváděli, že to byl svědek [příjmení], komu žalovaný dluží tvrzenou fiktivní půjčku. Právní zástupce žalobkyně se při jednání před soudem dne 29. 3. 2023 vyjádřil k nahrávce:„ Nepochybně tak dochází z jeho strany k uznání tohoto dluhu vůči panu [příjmení]“. Sám tedy uvedl, že se jedná o dluh žalovaného vůči svědkovi [příjmení] a nikoliv vůči žalobkyni. Věrohodnost výpovědi svědka soud hodnotil s ohledem na další prokázané skutečnosti a svědkovo chování při setkání s žalovaným, což je zachyceno na předmětné nahrávce. Svědecká výpověď na soud působí nevěrohodně, když svědek má vztah k projednávané věc a jeho výpověď není v souladu s dalšími provedenými důkazy. Z účastnické výpovědi žalobkyně je toliko zřejmé, že tato údajně předala částku 250 000 Kč svému synovi, když nebylo ani prokázáno, že tento je následně předal žalovanému. Naopak je z výslechu zřejmé, že syn matce všechno neříká, když tato ani nevěděla, že by něčeho na údajný dluh bylo splaceno (z nahrávky vyplývá, že dluh má činit již toliko 170 000 Kč) ani nevěděla o trestních řízeních jejího syna týkající se pojistných podvodů. Na věci ničeho nemění ani soudem provedený opis rejstříku trestů žalovaného, když tento naopak podporuje vyjádření žalovaného, že měl převážet za úplatu balíček s marihuanou, když žalovaný měl opakovaně problémy s porušováním zákona, měl pestrou trestní minulost a byl opakovaně trestně stíhán. Z výroku rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 7 T 4/2021-3689 ze dne 20. 7. 2022 je zřejmé, že svědek [příjmení] společně s žalovaným v době od 10. srpna 2013, se domluvili na tom, že částka 250 000 Kč bude uspokojena z fiktivně uzavřených pojistných smluv, tedy v době cca 2 měsíce před údajným sjednáním tvrzené půjčky (2. 10. 2013), kdy měly být žalovanému půjčeny peníze, tak už v této době začal svědek [příjmení] vymáhat tento dluh po žalovaném. Provedené důkazy podporují tvrzení žalovaného, který od počátku popíral, že by uzavřel smlouvu o půjčce s žalobkyní, a že by od ní obdržel finanční hotovost ve výši 250 000 Kč. Z provedeného dokazování je zřejmé, že dluh nevznikl, když žalovaná částka je dluhem za zřejmě odcizený balíček s drogami, kterou svědek [příjmení] po žalovaném vymáhá a to prostřednictvím své matky, tj. žalobkyně. Což je i další důvod pro zamítnutí žaloby, když v řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalobkyně není v dané věci aktivně legitimována. Sám při svém výslechu uvedl, že to byl on, kdo finance žalovanému půjčil. Soud má však za prokázané, že ani svědek [příjmení] rozhodně žádné finanční prostředky žalovanému nepůjčil ani nepředal. Žalobkyně tak není v dané věci aktivně legitimována a nemohla tak podat předmětnou žalobu.

14. K námitkám právního zástupce žalobkyně k předmětné nahrávce soud sděluje, že když svědek [příjmení] nereagoval na opakování, že dluh je v souvislosti s ukradenou marihuanou, je soud toho názoru, že toto svědčí o tom, že s tím byl srozuměn a naopak ničeho vůči tomuto tvrzení nenamítal. Co se týče data na předmětné nahrávce, jenž se neshoduje s datem pořízení nahrávky, je soud toho názoru, že žalovaný nepřenastavil tovární nastavení, když z rozhovoru je zřejmé, že nahrávka byla pořízena po doručení předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně žalovanému tedy někdy po dni 6. 1. 2016. Když toto je potvrzeno i uvedením dlužné částky za náklady právního zastoupení, či uvedení toho, že svědek [příjmení] říká„ je to let už ty vado to jsou normálně dva roky“ a žalovaný konstatuje„ to je ještě víc ne?“ Sdělení právního zástupce žalobkyně ohledně toho,„ žalovaný přijal na základě pojistných smluv jedno plnění v hotovosti a nevylučuje ani to, že mu přišlo jedno plnění složenou, ale tyto peníze předal svědkovi [příjmení]“ ničeho k dané věci neprokazuje. Žalovaný nebyl souzen ohledně pojistných podvodů společně se svědkem [příjmení], a i kdyby v tomto figuroval a jeho čin byl promlčen, jak mělo zaznít dle právního zástupce žalobkyně v trestním řízení, opět to nemění ničeho na tom, že mu žalobkyně nepůjčila 250 000 Kč, ani že by mu tyto byly předány.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náklady žalovaného spočívaly v nákladech na jeho zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to podle § 7 bod 6 za 6 úkonů právní služby po 9 300 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. účast u jednání u OS v Chebu dne 30. 5. 2017, 3. doplnění skutkových tvrzení, 4. označení navržených důkazů, 5. vyjádření z 18. 1. 2018, 6. účast u jednání u OS v Chebu dne 29. 3. 2023), celkem ve výši 55 800 Kč, dále podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. má nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za 6 výše uvedených úkonů po 300 Kč, Advokát má též nárok podle § 137 odst. 1 OSŘ na náhradu 21 % DPH z částky 57 600 Kč ve výši 12 096 Kč Celkem tedy náklady řízení žalovaného činí částku 69 696 Kč O místě splatnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ.