9 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecnou zmocněnkyní, údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného

I. Výživné, které je žalovaný povinen platit žalobci, se s účinností od 1. 8. 2020 do 30. 6. 2021 zvyšuje z částky 2 000 Kč měsíčně na částku 3 500 Kč měsíčně, čímž se mění rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí].

II. Dlužné výživné za období od 1. 8. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 16 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 1 500 Kč měsíčně 1. 8. 2020 do 30. 6. 2021 a co do částky 5 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2021 do budoucna.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 25. 11. 2020, doručenou [název soudu] dne 2. 12. 2020 a na základě usnesení tohoto soudu ze dne 22. 2. 2021 o místní nepříslušnosti doručeno Okresnímu soudu v Chebu jako místně příslušnému dne 29. 3. 2021, se žalobce domáhal rozhodnutí soudu o zvýšení výživného stanoveného žalovanému, jeho otci, a to na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2020. Žalobu odůvodnil tím, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl tehdy nezletilý žalobce svěřen do výchovy matky a žalovanému určeno přispívat na jeho výživu částkou 2 000 Kč měsíčně, když tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Nyní žalobce studuje 4. ročník [název školy] [anonymizováno] v [obec] a s ohledem na to, že od poslední úpravy uplynulo již 15 let, má žalobce za to, že se změnily jeho potřeby, proto žádá soud o zvýšení výživného. Matka žalobce, [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem jako žalobce je nyní na mateřské dovolené. Její příjem činí 12 500 Kč. Matka hradí každý měsíc žalobci 3 000 Kč výživné a dále další částky dle potřeby, jelikož žalobce bydlí sám v pronájmu. Matka žalobce má ještě další vyživovací povinnost k nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození]. Jinak žalobce je zdráv, nemá žádné další koníčky. S otcem se žalobce nestýká a nad rámec výživného neposkytuje žalobci ničeho. Žalobce neví, kde je žalovaný zaměstnán. Žalovaný si své vyživovací povinnosti neplní a matka musí žádat policii o pomoc. Žalobci chybí finanční prostředky od žalovaného z důvodu samostatnosti. Doplněním žaloby ze dne 12. 1. 2021 žalobce konkretizoval, že požaduje zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 8. 2020. Při jednání dne 7. 9. 2021 dále žalobce uvedl, že od 1. 7. 2021 nestuduje. Do 30. 6. 2021 měl statut studenta, v červnu 2021 úspěšně složil maturitní zkoušku. Uvažoval o nástupu na VŠ, ale nakonec se k tomu nerozhodl. Od 1. 8. 2020 bydlí sám, na adrese [adresa]. V bytě [velikost bytu] s nájmem 6 700 Kč měsíčně včetně služeb + 800 Kč měsíčně za elektřinu, bydlí sám. Výživné požaduje od 1. 8. 2020, když k tomuto datu se odstěhoval od matky a má vyšší náklady na bydlení. Další náklady má za telefon 600 Kč měsíčně. Dále měl [značka automobilu] r. v. [rok] v hodnotě cca 10 000 Kč, které si pořizoval sám na podzim 2020, již jej nemá, měl ho 6-9 měsíců, ale zničil ho. Autem jezdil do školy, kdy to měl přes celé [obec] a projezdil cca 3 000 Kč měsíčně za naftu. Další náklady má na jídlo a drogerii, které odhaduje na 4 000 Kč měsíčně. Matka mu přispívala 3 000 Kč měsíčně a vzhledem k tomu, že otec míval vždy vyšší příjem než matka, chce po otci vyšší výživné, než dostává od matky, odhadem stanovil 5 000 Kč měsíčně. Příjmy žalobce jsou od 1. 7. 2020 z brigády v [právnická osoba] [anonymizováno], když dosahoval 12 000 Kč až 16 000 Kč měsíčně čistého a tohoto příjmu byl schopen dosahovat i při škole. Po ukončení školy u [právnická osoba] [anonymizováno] nastoupil na hlavní pracovní poměr a má příjem cca 25 000 Kč měsíčně čistého. Matka žalobce má příjmy 12 500 Kč měsíčně z rodičovského příspěvku, který pobírá od prosince 2020 a v této výši jej bude pobírat do prosince 2022. Výdaje na domácnost matky hradí její partner, který má čistý příjem 45 000 Kč čistého měsíčně a z tohoto partner hradí 4 500 Kč měsíčně na nájem, 1 500 Kč měsíčně na elektřinu, 10 000 – 15 000 Kč na jídlo pro rodinu, hradí naftu, má svoje úrazové pojištění ve výši cca 3 000 Kč měsíčně, hradí spoření na společného syna ve výši 1 000 Kč měsíčně a dále hradí telefony částkou 1 600 Kč měsíčně + 500 Kč za internet. Výdaje matky byly 3 000 Kč měsíčně jako výživné pro žalobce, matka hradí 2 000 Kč na splátku hypotéky a měsíčně hradí 1 000 Kč na úrazové pojištění své i dětí dohromady. Jiné výdaje nemá. Matka má dohromady 3 děti, a to žalobce, 11 letého syna, který je ve střídavé péči a je stanoveno vzájemné výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně, s tím, že matka na tohoto syna hradí školní potřeby a jeho otec hradí náklady na fotbal, a ročního syna s partnerem, s nímž sdílí společnou domácnost. Matka přispívala žalobci od 1. 8. 2020 do 30. 6. 2021, a to částkou 3 000 Kč měsíčně. Případně přispěla na oblečení, žalobce chodil k matce občasně na obědy.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, vycházel soud ze žalobcem předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalobce jako nezletilý byl svěřen do péče matky a žalovanému byla stanovena vyživovací povinnost 3 000 Kč měsíčně. V této době měli oba rodiče vyživovací povinnost pouze k žalobci, tehdy nezletilému, matka byla s tehdy dvouletým žalobcem na rodičovské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek 2 552 Kč a přídavek na dítě ve výši 541 Kč měsíčně a bydlela se svou matkou a sestrou, kterým přispívala na bydlení částkou 2 000 Kč měsíčně, otec byl zaměstnán s čistým příjmem 22 955 Kč měsíčně a bydlel v nájemním bytě s výdaji ve výši 4 000 Kč měsíčně. Z rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo výživné stanovené žalovanému jako otci na tehdy nezletilého žalobce sníženo z částky 3 000 Kč měsíčně na částku 2 000 Kč měsíčně ode dne 1. 4. 2005. V té době měl otec u stejného zaměstnavatele průměrný čistý výdělek 17 700 Kč, tj. o 5 000 Kč méně než při předchozím rozhodování soudu o výživném, když pokles zaměstnavatel otce zdůvodnil poklesem zakázek a v důsledku toho nejsou zaměstnancům nabízeny domácí práce a omezily se přesčasy. Jiné změny v poměrech rodičů soud nezjistil, matka byla s tehdy tříletým žalobcem stále na rodičovské dovolené.

4. Z provedených důkazů vzal dále soud za prokázané, že s ohledem na věk, zájmy a potřeby žalobce se jeho potřeby od doby poslední úpravy výživného nepochybně podstatně zvýšily. V době podání návrhu byl žalobce osmnáctiletým studentem střední školy, a to [název školy] [anonymizována dvě slova], doloženo potvrzením o studiu. Tuto školu žalobce v řádném termínu ukončil maturitní zkouškou dne [datum], doloženo maturitním vysvědčením. Do 31. 7. 2020 bydlel žalobce se svou matkou, která společně se svým druhem hradila i jeho náklady. Od 1. 8. 2020 bydlí žalobce sám s výdaji za nájem ve výši 6 700 Kč měsíčně a za elektřinu ve výši 800 Kč měsíčně, doloženo výpisy z účtu žalobce o hrazení měsíčního nájmu a záloh. Další výdaje žalobce jsou za telefon 600 Kč měsíčně, jídlo a drogerie cca 4 000 Kč měsíčně, což jsou výdaje v obvyklé výši. V době studia si žalobce brigádně přivydělával u [právnická osoba] [anonymizováno] s příjmem mezi 12 000 – 16 000 Kč měsíčně, což žalobce doložil výpisy ze svého účtu o připsání odměny. Po ukončení studia, tj. od 1. 7. 2021, nastoupil žalobce u dosavadního zaměstnavatele na hlavní pracovní poměr s příjmem 25 000 Kč čistého měsíčně. Dalším příjmem žalobce od 1. 8. 2020 do 30. 6. 2021 bylo výživné od matky ve výši 3 000 Kč, což bylo doloženo výpisy z účtu matky.

5. Matka je od prosince 2020 do prosince 2022 na rodičovské dovolené s nejmladším synem [jméno] s příjmem z rodičovského příspěvku ve výši 12 500 Kč. Výdaje na domácnost matky hradí její partner, který má čistý příjem 45 000 Kč čistého měsíčně a z tohoto partner hradí 4 500 Kč měsíčně na nájem, 1 500 Kč měsíčně na elektřinu, 10 000 – 15 000 Kč na jídlo pro rodinu, hradí naftu, má svoje úrazové pojištění ve výši cca 3 000 Kč měsíčně, hradí spoření na společného syna ve výši 1 000 Kč měsíčně a dále hradí telefony částkou 1 600 Kč měsíčně + 500 Kč za internet. Výdaje matky byly 3 000 Kč měsíčně jako výživné pro žalobce, matka hradí 2 000 Kč na splátku hypotéky a měsíčně hradí 1 000 Kč na úrazové pojištění své i dětí dohromady. Jiné výdaje nemá. Matka má 3 vyživovací povinnosti, a to žalobce, 11 letého syna [jméno], který je ve střídavé péči a je stanoveno vzájemné výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně, s tím, že matka na tohoto syna hradí školní potřeby a jeho otec hradí náklady na fotbal, a ročního syna [jméno] s partnerem, s nímž sdílí společnou domácnost. Matka přispívala žalobci od 1. 8. 2020 do 30. 6. 2021, a to částkou 3 000 Kč měsíčně, doloženo výpisy z účtu matky. Případně přispěla na oblečení, žalobce chodil k matce občasně na obědy.

6. Ohledně poměrů žalovaného nebyla žalobcem tvrzena žádná skutečnost, změna ani nebyly ohledně zjištění jeho poměrů navrhovány žádné důkazy. Soud tak vycházel z toho, že na jeho straně ke změně poměrů nedošlo.

7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen OZ) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 OZ lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 OZ jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 OZ má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 OZ výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 923 odst. 1 OZ změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

8. Hmotněprávní úprava OZ účinná od 1. 1. 2014 možnost změny výživného v případě zletilých dětí výslovně neupravuje. Dle soudu však je třeba dovodit, že při změně poměrů se lze domáhat změny výživného i ze strany zletilých dětí. Opačný závěr by vedl k absurdním situacím. Dle soudu je třeba k závěru o možnosti změny výživného zletilého dítěte dospět na základě ustanovení § 163 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Změnu poměrů ve smyslu uvedeného ustanovení lze definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru, tj. o změnu podstatnou.

9. Soud proto zkoumal, zda došlo ke změnám poměrů účastníků řízení oproti výchozí úpravě výživného, které by ospravedlňovaly změnu vyživovací povinnosti, a to zvýšení výživného stanoveného žalovanému pro žalobce.

10. Na straně žalovaného nebyla žádná změna poměrů tvrzena ani prokázána a soud proto vycházel z původně zjištěného stavu, tj. příjem žalobce 17 700 Kč a jeho výdaje 4 000 Kč, když žalovaný má jedinou vyživovací povinnost, což bylo ověřeno i aktuálním výpisem z registrů.

11. Na straně žalobce však zcela jistě došlo k podstatnému navýšení jeho potřeb, tento v mezidobí od roku 2005 nejen že ukončil povinnou školní docházku, ale následně úspěšně ukončil i střední školu s maturitou, když již před jejím ukončením po nabytí zletilosti se odstěhoval z domácnosti matky a v důsledku toho mu pochopitelně vznikly vyšší výdaje, když soud konstatuje, že opuštění domácnosti rodiče/ů a snaha osamostatnit se je v daném věku zcela pochopitelná a akceptovatelná z pohledu dalších nákladů žalobce. Zejména vzhledem k jeho věku došlo od předchozí doby i k odpovídajícímu zvýšení jeho potřeb, když soud vycházel z obecně známé skutečnosti, že potřeby dítěte zásadně rostou s jeho postupným dospíváním. Žalobce požadoval zvýšení výživného stanoveného žalovanému až ode dne, kdy se odstěhoval od matky a vznikly mu tak náklady jeho vlastního bydlení, které měl hradit žalobce sám a nebyly již saturovány ze strany jeho matky. Náklady na bydlení a služby žalobce tvrdil a dokázal ve výši celkem 7 500 Kč měsíčně, jeho další náklady jsou za telefon, jídlo a drogerii ve výši 4 600 Kč měsíčně, což je odpovídající současným běžným cenám. Celkové pravidelné náklady žalobce jsou tak 12 100 Kč Tyto náklady žalobce hradil ze svých příjmů, a to z výživného od matky ve výši 3 000 Kč měsíčně a z příjmu z brigády, kterou pravidelně vykonával i v době studia. Dále mu náleží i příjem z výživného od žalovaného, které však žalobce, nebo v minulosti jeho matka, získal vždy až v rámci vedeného trestního stíhání pro zanedbání povinné výživy žalovaným. Další majetek žalobce nevlastní.

12. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Vyživovací povinnost tedy není podmíněna věkem ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že od 1. 7. 2021 do budoucna, kdy žalobce již nestudoval a pracoval na hlavní pracovní poměr s příjmem 25 000 Kč čistého měsíčně, již vyživovací povinnost jeho rodičů (obou) zanikla ze zákona, žalobu o výživné ve výši 5 000 Kč od 1. 7. 2021 do budoucna tak zamítl. Za období od 1. 8. 2020, tj. dle návrhu žalobce od založení samostatné domácnosti žalobcem, do 30. 6. 2021, tj. do ukončení jeho studia, posuzoval soud přiměřenou výši výživného stanoveného žalovanému na žalobce a dospěl k závěru, že přiměřenou výší je částka 3 500 Kč měsíčně, a to i za předpokladu původní výše příjmu žalovaného. Vycházeje z doporučujících ministerských tabulek ohledně výše výživného by pro dítě ve věku žalobce bylo sto přiznat výživné v rozsahu 19 – 25 % z příjmu žalovaného, tj. 3 400 Kč – 4 400 Kč. Soud podstatně zohlednil skutečnost, že žalobce je sám schopen dosahovat pravidelných příjmů v nezanedbatelné výši, ale i přesto tyto jeho příjmy plně nedostačují na krytí jeho veškerých pravidelných výdajů, natož výdajů nepravidelných či nárazových. Soud zhodnotil i další vyživovací povinnost k žalobci ze strany jeho matky, kterou jeho matka řádně plní. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že přiměřené výživné stanovené žalovanému je na samé spodní hranici doporučujících ministerských tabulek a stanovil žalovanému výživné na žalobce ve výši 3 500 Kč měsíčně od 1. 8. 2020 do 30. 6. 2021, což je odpovídající výživné potřebám žalobce a možnostem žalovaného. V rozdílu přiznaného výživného, tj. 3 500 Kč měsíčně, a požadovaného výživného, tj. 5 000 Kč měsíčně, za období od 1. 8. 2020 do 30. 6. 2021, soud žalobu zamítl.

13. Za dobu přiznání zvýšení výživného stanoveného žalovanému na žalobce, tj. za období od 1. 8. 2020 do 30. 6. 2021, kdy soud rozhodl o zvýšení výživného z 2 000 Kč měsíčně na 3 500 Kč měsíčně, vznikl žalovanému dluh na výživném ve výši celkem 16 500 Kč (tj. 1 500 Kč x 11 měsíců), který mu soud uložil zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. Výrokem IV. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že v daném řízení byla míra úspěšnosti účastníků obdobná, nadto na straně žalovaného soud žádné náklady nezjistil, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.