9 C 126/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený titul jméno příjmení , advokátkou advokátní kancelář anonymizováno 7 slov . sídlem adresa o 6 176 eur s příslušenstvím <b>I. Žaloba žalobkyně o zaplacení 6 176 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 30 027 Kč k rukám zástupkyně žalovaného [titul] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 9. 2020 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 6 176 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je matkou dnes již zletilé dcery [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum]. Žalovaný není otcem [jméno], ale je bývalým manželem žalobkyně a žil s oběma ve společné domácnosti. Žalovaný v době od 1. 11. 2016 do 30. 6. 2019 byl zaměstnán s SRN a vzhledem k tomu, že byl manželem žalobkyně a žil ve společné domácnosti s tehdy nezletilou [jméno], vznikl mu nárok na vyplácení sociálních dávek v SRN tzv. Kindergeld. Dle tehdejší dohody mezi žalobkyní a žalovaným měl žalovaný předat vyplácené finanční prostředky žalobkyni, aby je mohla užít na úhradu potřeb tehdy nezletilé [jméno]. Celkem byla žalovanému za období od 1. 11. 2016 do 30. 6. 2019 vyplacena částka 6 176 EUR. Svou povahou jsou Kindergeld určitým typem daňového zvýhodnění a mají být užity na úhradu potřeb dítěte. Žalovaný si tyto finanční prostředky ponechal, přestože dle žalobkyně tyto jednoznačně náležely jí jako matce dříve nezletilé [jméno]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2020 včetně zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci dne 11. 11. 2020 vyjádřil tak, že shodně s žalobkyní prohlásil, že byli s žalobkyní manželé a žili ve společné domácnosti společně s její dcerou [jméno]. Od 1. 11. 2016 do 30. 6. 2019 pracoval v SRN a byla mu přiznána sociální dávka tzv. Kindergeld a byla mu vyplácena společně s jeho mzdou. Tento příspěvek společně se svou mzdou používal žalovaný zejména na úhradu nezbytných potřeb tehdy nezletilé [jméno] a dále na úhradu výdajů a nákladů spojených s chodem domácnosti, aniž by rozlišoval, zda peníze pocházejí z jeho mzdy či z Kindergeld. Žalovaný popřel existenci jakékoliv dohody mezi účastníky týkající se výplaty tohoto příspěvku žalobkyni. Vzhledem k uvedenému nárok uplatněný žalobkyní v žalobě zcela neuznává a navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Při jednání soudu dne 23. 4. 2021 žalovaný konstatoval, že se domnívá, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, z žaloby není jasné, z jakého titulu se zaplacení dané částky domáhá, Kindergeld je daňová úleva zaměstnance, náleží tedy žalovanému a až v dalším pořadí dětem žijícím s příjemcem dávky ve společné domácnosti. V žádném případě však tato dávka nenáleží druhému z rodičů. Ohledně doložení využití Kindergeld se domnívá, že toto nepovažuje žalovaný za nutné pro rozhodnutí v této věci, neboť, jak již výše uvedl, předběžnou otázkou je to, zda žalobkyně je aktivně legitimovaná.

3. Soud se v řízení nejprve zabýval otázkou právní povahy dávky tzv. Kindergeld. Vycházeje z rozhodnutí přímo nadřízeného Krajského soudu v Plzni č. j. 15 Co 104/2020 – 81 ze dne 10. 6. 2020 dospěl k následujícím závěrům. Kindergeld je rodinná dávka systému sociálního zabezpečení SRN, která je vyplácena dle předpisů Evropské unie také migrujícím pracovníkům (daňovým rezidentům) z ostatních členských států. Tuto dávku nelze ztotožnit s přídavkem na dítě poskytovaném jako dávka státní sociální podpory v tuzemsku, ale ani s daňovou úlevou poskytovanou za určitých podmínek rodičům (plátcům daně v Německu) dětí. Kindergeld představuje prostředky určené na pokrytí potřeb dítěte. V případě, že by peníze inkasované jedním z rodičů jako Kindergeld byly prokazatelně použity jinak, než ve prospěch dítěte, mohlo by jít o bezdůvodné obohacení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2017 sp. zn. 28 Cdo 1544/20217). Rozhodnutí o přiznání Kindergeld v SRN je vydáváno dle zákona o dani z příjmu, který upravuje v § 31 dávky poskytováné poplatníkům daně pro děti. Jde jednak dle § 32 odst. 6 uvedeného zákona o daňový příspěvek, ale formulačně upraven tak, že jde o dávku pro dítě, neboť ji označuje jako„ osvobození od daně rovnající se životní úrovni dítěte“. Další možnost zvýhodnění dítěte pak upravuje část X. téhož zákona s nadpisem Přídavek na dítě, který je určen rovněž pro potřeby dětí. Nařízeními (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 se koordinují systémy sociálního zabezpečení členských států a stanoví se jednotný postup při poskytování sociálních dávek migrujícím pracovníkům. Konkrétně tyto předpisy upravují i„ rodinné dávky“ a způsob určení jejich výše. Zejména je ale nutno poukázat na ust. § 1612b BGB, podle něhož Kindergeld připadající na dítě je nutné použít na krytí jeho materiálních potřeb. Praxe v Německu je pak taková, že pokud jeden z rodičů plní svoji vyživovací povinnost osobní péčí, snižuje se tím materiální potřeba dítěte o jednu polovinu Kindergeld. Další polovina Kindergeld pak snižuje ve výsledku částku, která je uložena na výživném povinnému rodiči. Uvedenými zásadami platnými v německém prostředí se české soudy nemusejí striktně řídit, nicméně ze všech uvedených předpisů vyplývá, že Kindergeld jsou peněžní prostředky, které jsou účelově určené na krytí potřeb dětí. Z výše uvedeného dospěl soud k závěru, že oprávněným příjemcem je výhradně dítě, pouze platebním (výplatním) místem dávky Kindergeld je k rukám daňového rezidenta zaměstnaného v SRN.

4. Ze shodných prohlášení účastníků vzal soud za prokázané, že účastníci byli manželé a do ledna 2019 žili ve společné domácnosti společně s dcerou žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozenou [datum]. Manželství bylo uzavřeno dne 4. 5. 2013 a pravomocně rozvedeno 30. 7. 2019. Žalovaný pracoval v SRN od roku 2014 do 30. 6. 2019 a od 1. 11. 2016 do 30. 6. 2019 mu byly vypláceny dávky tzv. Kindergeld (od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 190 EUR měsíčně, od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 192 EUR měsíčně. od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 194 EUR měsíčně, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 194 EUR měsíčně).

5. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že mezi účastníky žádná dohoda o další výplatě dávky Kindergeld od žalovaného k rukám žalobkyně neexistovala. Žalobkyně k prokázání dohody navrhla provedení důkazu čestným prohlášením paní [jméno] [příjmení] [příjmení], narozené [datum], které soudu předložila. Toto soud při jednání k důkazům provedl, ale existenci dohody účastníků tímto za řádně prokázané neměl, o čemž při jednání řádně poučil zmocněnce žalobkyně. Tento soudu uvedl, že dávka Kindergeld jsou peníze pro dítě, dohoda mezi účastníky o výplatě k rukám žalobkyně neexistovala, ale žalobkyně se domnívala, že to tak má být a bude. Žádný další důkaz k prokázání existence dohody neuvedl.

6. Z dalších provedených důkazů soud nedospěl k závěrům podstatným pro své rozhodnutí.

7. Podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ustanovení § 30 odst. 1 OZ se plně svéprávným člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.

9. Ve sporném civilním řízení je aktivně legitimován ten účastník řízení, který je podle hmotného práva nositelem tvrzeného práva (aktivní věcná legitimace) nebo jemu odpovídající tvrzené povinnosti (pasivní věcná legitimace).

10. Podle ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

11. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovanému byl v předmětném období vyplácen ze SRN, kde pracoval, příspěvek tzv. Kindergeld na úhradu potřeb tehdy nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum]. Tato nabyla zletilosti dne [datum]. Oprávněným příjemcem dávek Kindergeld je dítě, na úhradu jehož potřeb má být příspěvek využit. Jakákoliv dohoda mezi účastníky o výplatě finančních prostředků získaných z výplaty dávky Kindergeld k rukám žalobkyně pro období nezletilosti [jméno] či jiné nabytí takovéto pohledávky žalobkyní v průběhu řízení ani přes poučení žalobkyně soudem prokázána nebyla, když i zmocněnec žalobkyně výslovně při jednání uvedl, že takováto dohoda neexistovala. Žalobkyně tak neunesla svou důkazní povinnost v tom smyslu, že je oprávněná po žalovaném spornou finanční částku požadovat a z jakého právního titulu.

12. Soud nejprve zvažoval, na úkor koho by se žalovaný případně bez spravedlivého důvodu obohatil a kdo by v důsledku toho byl aktivně věcně legitimován k podání žaloby o vydání dávky Kindergeld jako bezdůvodného obohacení a dospěl k závěru, že žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby není. Vzhledem k tomu již soud v souladu s judikaturou vyšších soudů nepřistoupil k dalšímu dokazování ohledně skutečného užití dávky Kindergeld na úhradu potřeb dítěte, neboť v případě chybějící aktivní procesní legitimace je důvod žalobu zamítnout, aniž by se soud zabýval„ věcí samou“. Vzhledem k uvedenému závěru soud další důkazy předložené soudu zmocněncem žalobkyně jako nadbytečné zamítl, neboť těmi se zmocněnec žalobkyně snažil prokázat, že Kindergeld nebyly žalovaným užity na potřeby dítěte a nikoliv oprávnění žalobkyně uplatňovat předmětnou pohledávku vůči žalovanému.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, když žalovaný byl v řízení v plném rozsahu úspěšný. Soud tak žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši dle vyúčtování advokátky žalovaného. Účelně vynaložené náklady žalovaného v tomto řízení představují náklady právního zastoupení žalovaného advokátkou, kde odměna zástupkyně žalovaného, která byla dle § 8 odst. 1 vyhl. č.177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) vypočtena z tarifní hodnoty předmětu řízení v době započetí úkonu, tedy podle aktuálního kurzu vyhlášeného Českou národní bankou, vždy ke dni započetí úkonu (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017 23 Cdo 2539/2016), za úkon spočívající v přípravě a převzetí věci dne 4. 11. 2020 (plná moc ze dne 4. 11. 2020) dle § 11 odst. 1 písm. a) AT při kurzu EURO ke dni 4. 11. 2020 ve výši 26, 780 Kč, tedy z částky 165 393,28 Kč dle § 7 bod 5. AT odměna ve výši 7 740 Kč, vyjádření ve věci ze dne 11. 11. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT při kurzu EURO ke dni 11. 11. 2020 ve výši 26, 445 Kč, tedy z částky 163 324,32 Kč dle § 7 bod 5. AT odměna ve výši 7 660 Kč, účasti na jednání soudu dne 23. 4. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT při kurzu EURO ke dni 23. 4. 2021 ve výši 25, 845 Kč, tedy z částky 159 618,72 Kč dle § 7 bod 5. AT odměna ve výši 7 500 Kč, celkem odměny v částce 22 900 Kč. Dále náhrada hotových výdajů zástupkyně žalovaného ve výši 900 Kč za tři shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas cestou ze sídla právní zástupkyně do sídla soudu podle § 14 odst. 1 a), odst. 3 AT ve výši 6 x 100 Kč, celkem 600 Kč, a dále cestovné podle § 13 odst. 1, odst. 4 AT ve výši 1 113 Kč. Advokátka žalovaného je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalovanému ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů. Vše dle výpočtu soudu v celkové výši 30 871 Kč, zástupkyně žalovaného ve svém podání dne 27. 4. 2021 požadovala přiznání náhrady nákladů ve výši 30 027 Kč, když soud plně vyhověl návrhu žalovaného a přiznal mu náhradu nákladů v požadované výši. Vše je splatné k rukám zástupkyně žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.