9 C 147/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 97 100 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 96 800 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Řízení o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 97 100 Kč za dobu od 27. 6. 2019 do 1. 6. 2021 a zaplatit částku 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 300 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení se zastavuje.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 484 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 8. 2020 ve znění doplnění a částečného zpětvzetí žaloby ze dne 1. 10. 2020 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soudu uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě zřizovací listiny je žalobkyně oprávněna hl. m. Prahou k odstraňování silničních vozidel (dále jen„ vozidlo“) a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 21. 11. 2018 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka] jehož provozovatelem ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o provozu na pozemních komunikacích), ve znění ke dni provedení odtahu byl ke dni provedení odtahu žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a nebylo dosud vyzvednuto. Odtah byl proveden na pokyn strážníka [anonymizováno 5 slov] (příp. příslušníka Policie ČR). Odtah byl proveden na základě § 27 zákona o provozu na pozemních komunikacích. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné, přičemž výše ceny je stanovena nařízením hl. m. Prahy č. 2/2013 Sb. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a za střežení (parkovné) vozidla na parkovišti ve výši 250 Kč za 1. až 3. den po provedeném odtahu vozidla, ve výši 400 Kč za 4. až 180. den po provedeném odtahu vozidla a ve výši 50 Kč za každý následující den po 180. dni po odtahu vozidla, celkem tak 96 800 Kč. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k podané žalobě během řízení nevyjádřil, z důvodu jeho neznámého pobytu byl tomuto ustanoven opatrovník, jenž se k žalobě vyjádřil tak, že rozhodnutí ve věci ponechává na úvaze soudu dle provedeného dokazování.

3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání.

4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, a nevyvracel je žádným způsobem ani opatrovník žalovaného, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě zřizovací listiny je žalobkyně oprávněna hl. m. Prahou k odstraňování silničních vozidel (dále jen„ vozidlo“) a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 21. 11. 2018 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [značka automobilu], jehož provozovatelem ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o provozu na pozemních komunikacích), ve znění ke dni provedení odtahu byl ke dni provedení odtahu žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a nebylo dosud vyzvednuto. Odtah byl proveden na pokyn strážníka [anonymizováno 6 slov] to základě § 27 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni podle nařízení hlavního města Prahy č. 2/2013 za odtah vozidla částku 1 900 Kč, za služby parkoviště (parkovné) za 1. den (den odtahu) až 3. den po 250 Kč, za služby parkoviště (parkovné) za 4. a každý další i započatý den až do 180. dne ode dne přitažení vozidla na parkoviště po 400 Kč, za služby parkoviště (parkovné) za každý další i započatý den od sto osmdesátého prvního dne až do vyzvednutí vozidla 50 Kč, celkem tak od 21. 11. 2018 (den převzetí vozidla na parkoviště) do dne podání žaloby 96 800 Kč. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 20. 6. 2019.

5. Nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 27 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle něhož o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Výše nákladů vyplývá dle zmocnění podle § 44 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, z nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, přičemž odpovídá výši, kterou žalobkyně po žalovaném za uvedenou dobu požadovala. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úrok z prodlení dle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

6. Žalobkyně měla ve věci převážný úspěch, když úspěch žalovaného ve sporu byl zcela minimální, proto žalobkyni dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 3 884 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ PN“) za 2 úkony (žalobu a předžalobní výzvu) po 300 Kč, celkem v částce 600 Kč, když v daném případě je žalobkyně ve smyslu § 1 PN účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce. Žalobkyně požadovala přiznání náhrady nákladů řízení i za úkon částečného zpětvzetí žaloby ve výši 300 Kč, když tento úkon soud nezhodnotil jako účelně vynaložený, když k částečnému zpětvzetí došlo podle odůvodnění částečného zpětvzetí zcela z důvodů na straně žalobkyně (úvaha žalobkyně, počtářská chyba žalobkyně), nikoliv z důvodů na straně žalovaného.