9 C 157/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti zastoupena advokátkou Jméno zástupce zainteresované společnosti sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 v řízení zaplacení částky o 63 655 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 63 655 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 112 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 94,42 % ročně z částky 32 873,67 Kč od 13. 12. 2022, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 170 942 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 47 000 Kč, a to převodem na jím uvedený bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet ve , počet, měsíčních splátkách po 3 957 Kč, počínaje , datum, . Žalovaný hradil splátky nepravidelně, proto vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 316,56 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, kdy těchto bylo 5, konkrétně 1., 3., 4., 6., 9. splátka, a nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 514,41 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, kdy tyto byly 2, konkrétně 3. a 4. splátka. Splatnost těchto smluvních pokut byla do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení a celková částka činila 2 610 Kč. Žalobkyně vyčíslila, že žalovaný uhradil celkem částku 88 948,90 Kč. Stran žalovaného byla poslední platba uhrazena , datum, , následně byl úvěr zesplatněn ke dni 11. 12. 2022, o čemž byl žalovaný dopisem informován. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, žalobkyně však požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 0,1 % za každý den prodlení s její úhradou a to z nové jistiny vyčíslené na částku 53 502,95 Kč, a to od 13. 12. 2022 do dne vyhotovení žaloby, tedy 2. 5. 2023, když smluvní pokutu vyčíslila žalobkyně částkou 7 543,50 Kč. Ve smlouvě bylo rovněž ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dále se žalobkyně domáhala úhrady úroku ve výši 94,42 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 32 873,67 Kč ode dne 13. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání, Anonymizováno3. Soudem byl z žalobkyní doložených listinných důkazů zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 47 000 Kč, a to převodem na jím uvedený bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet ve , počet, měsíčních splátkách po 3 957 Kč, počínaje , datum, o částku odpovídající revolvingovému úvěru, částky, výpůjční úroková sazba revolvingového úvěru činí 123,27 %, ročně 28 490 Kč. Ze smluvních podmínek smlouvy je zřejmé, že žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 142 452 Kč v případě, že mu nebude poskytnut revolvingový úvěr. Ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že v čl. , číslo, . ujednání bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že v čl. , číslo, . bylo ujednáno, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dále bylo zjištěno, že v čl. , číslo, ujednání byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 15 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z dlužné částky, v případě 30 dnů prodlení pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 13 % z dlužné částky. V čl. , číslo, ujednání pak byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, žalobkyně však požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 0,1% za každý den prodlení s její úhradou a to z nové jistiny. V čl. , číslo, . ujednání je pak sjednáno právo k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky o 60 dnů. Dále je z dokladu o vyplacení úvěru prokázáno, že žalobkyně splnila svou povinnost poskytnout žalovanému částku 47 000 Kč. Odeslání předžalobní výzvy je prokázáno rovněž podacím lístkem ze dne 6. 11. 2023.

4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Zabýval se také otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 OZ ve spojení s § 1802 OZ, tedy oddělit případnou neplatnou část ohledně úroku od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Po celkovém zhodnocení, které bude osvětleno níže, však dospěl k závěru, že tento postup není na místě, neboť jak již bylo uvedeno výše, uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně a je nutno přihlédnout rovněž k jejímu celému obsahu. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 148,15 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů České národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně kolem 8 %. Jestliže tedy v nyní projednávané věci byl sjednán úrok 148,15 %, dosahuje tento mnohonásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 OZ absolutně neplatné. Dále je třeba uvést, že podstatný přesah úrokové sazby může být sice v některých případech odůvodněn rizikovostí daného obchodu, k rizikovosti však žalobkyně nic netvrdila a dle názoru soudu ani z ničeho nevyplývá. Dále, nelze rovněž opomenout skutečnost, že ve smlouvě byla stanovena RSPN na 148,15 %. Jak již bylo uvedeno výše, ve čl. , číslo, ujednání bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že v čl. , číslo, . bylo ujednáno, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady, což považuje soud za zcela neakceptovatelné, rovněž v rozporu s dobrými mravy při poskytnuté výši úvěru a navíc toto ujednání nesplňuje ani požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 181 odst. 1 OZ., neboť formulace o přirůstání úroku běžícího do zaplacení je žargonem, jemuž snad rozumí profesionál poskytující úvěry a další finanční služby, případně osoby s právnickým či ekonomickým vzděláním, stěží však lze předpokládat, že bude srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že tento bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsahu svých povinností. V čl. , číslo, ujednání pak byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, žalobkyně však požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 0,1% za každý den prodlení s její úhradou a to z nové jistiny, kdy výše není v dané věci již rozhodná, neboť za situace, že pak smlouva byla sjednána navíc ještě adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále vzhledem k tomu, že pouze žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost žalobkyní, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Pro úplnost soud dodává, že ke shodnému právnímu názoru týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, kdy právě tato skutečnost vedla k posouzení smluv jako neplatných, dospěl v rozsudcích Krajský soud v Plzni, např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, nebo ve věci s č. j. 25 Co 360/2020-84, které se týkaly skutkově obdobných sporů a zdejší soud nemá důvod se od právních závěrů vyslovených krajským soudem odchylovat.

5. Vzhledem k závěru uvedenému shora, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyně prokázala poskytnutí částky 47 000 Kč žalovanému, žalobkyně uváděla, že stran žalovaného došlo k úhradě částky celkem ve výši 88 948,90 Kč. V daném případě je právní vztah, který měl vyplývat ze smlouvy mezi účastníky, absolutně neplatný, jak bylo vysvětleno výše, soud proto nemohl žalobkyni přiznat ani nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného dle § 2991 OZ, neboť platby žalovaného přesáhly částku poskytnutou mu žalobkyní. Z toho důvodu soud žalobu zcela zamítl pro nedůvodnost a absenci právního základu.

6. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému tak ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však byla po celé řízení pasivní, žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě II. výroku.