9 C 167/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 685 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 180,45 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 1 685 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 604,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 885 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 5. 8. 2020 do 20. 2. 2021 v částce 180,45 Kč, a smluvní pokuty ve výši 800 Kč, tj. 0,1 % denně z částky 4 000 Kč od 5. 8. 2020 do 20. 2. 2021. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo prostřednictvím elektronických prostředků komunikace dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to bankovním převodem na bankovní účet žalovaného v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do 4. 8. 2020. Žalovaný však úvěr ani poplatek za jeho poskytnutí neuhradil, dostal se do polední a žalobkyni vznik nárok podle čl. IX odst. 1 písm. a) smlouvy o úvěru na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný na tomto svém dluhu dosud ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným prostřednictvím internetové stránky provozované žalobkyní smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytla částku 4 000 Kč, kterou žalovanému převedla na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], a kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč, celkem tak v částce 4 885 Kč, nejpozději do 4. 8. 2020. Žalovaný neuhradil splátku úvěru řádně a včas. Dosud žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 17. 1. 2021.

4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že se nejedná o platně uzavřenou smlouvou, neboť tato je z níže uvedených důvodu v rozporu se zákonnými požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem. Samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši poplatku, o době trvání úvěru a o výši úroku je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, poplatek) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden 0 % úrok, soud dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy poplatkem za poskytnutí úvěru, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšila úroky, a to na úroky ve výši 576,83 % jistiny za rok. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 4 885 Kč (jistina 4 000 Kč a úrok 885 Kč) splatné za 14 dnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 22,12 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 365 dnů (tj. 576,83 % ročně jak výše uvedeno). Ostatně dle samotné úvěrové smlouvy činila roční procentní sazba nákladů na úvěr 6 503 %. Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku včetně cca 18,7 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohokrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 21. 7. 2020 ve výši 4 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 4 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a to v souladu s ust. § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 5. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného za dobu od 5..8 2020 do 20. 2.2021.

10. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající sjednaných úrocích a smluvní pokutě nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

11. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně úspěšná 70,3 % a žalovaná 29,7 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 40,6 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalovanou ve výši 604,50 Kč, tj. 40,6 % z částky 1 489 Kč, představující náklady řízení, které tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokátka žalobkyně je registrovaná k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na (částečnou) náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.