9 C 169/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: vyklizení bytu <b>I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] v domě s [adresa], č. or. [číslo] v [obec], ulice [ulice], ve [číslo] podlaží o velikosti [velikost] [anonymizována dvě slova] s příslušenstvím, do 30 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 5. 2023 domáhal vyklizení bytu specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalobce je vlastníkem st. parcely [číslo] v k. ú. [obec], jejíž součástí je stavba – objekt k bydlení s [adresa], č. or. [číslo], nacházející se v [obec], ulice [ulice]. Žalovaný byl na základě nájemní smlouvy ve znění jejího dodatku nájemcem bytu [číslo] o velikosti [velikost] s příslušenstvím, nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do [datum]. Žalobce uváděl, že žalovaný opakovaně rušil pořádek v domě a ostatní nájemníky, přes výzvy žalobce nezjednal nápravu, proto mu nebyla nájemní smlouva k předmětnému bytu prodloužena. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k předání bytu, žalovaný však byt nevyklidil a žalobci nepředal.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, uváděl, že v předmětném bytě bydlela po dlouhá léta jeho rodina, nikdy nedocházelo k jakýmkoli sporům a konfliktům, sdělil, že s postupným nastěhováním nových nájemníků však začalo docházet k zvláštním situacím v domě, specifikoval, že zde chodili lidé s puškou. Popsal vztahy s žalobcem z období, kdy měl k bytu nájemní vztah, včetně stížností a jejich následného řešení stran žalobce. Vyjádřil se v tom směru, že se s žalobcem pokusil o smírné řešení sporu, avšak bezúspěšně. Argumentoval tvrzením, že [žalobce] je správcem bytu a nikoli jeho vlastníkem. Namítal, že žalobce může vyhodit z bytu, jehož je vlastníkem, každého. Nesouhlasil s žalobcem vyčíslenými náklady řízení, považoval je za neoprávněné a nehorázné.

3. Při provedeném dokazování bylo soudem zjištěno a soud vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem objektu k bydlení s [č.p. číslo], č. or. [číslo], který se nachází na parcele č. st. [číslo], v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsáno na [list vlastnictví], což bylo zjištěno z informativního výpisu z katastru nemovitostí. Z žalobcem doložené smlouvy o nájmu bytu č. [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] včetně jejích příloh, má soud za prokázané, že mezi stranami byla sjednána nájemní smlouva k bytu [číslo] bez snížené kvality, v ulici [ulice], o velikosti [velikost], ve [číslo] nadzemním podlaží, v bytovém domě s [č.p. číslo], č. or. [číslo], v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného u [katastrální úřad], [lkatastrální pracoviště], na [list vlastnictví], a to na dobu určitou do [datum]. Z dodatku [číslo] ke Smlouvě o nájmu bytu č. [spisová značka] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] má soud za prokázané, že doba nájmu byla mezi stranami prodloužena do [datum]. Převzetí výzvy k předání bytu ze dne 21. 4. 2023 stran žalovaného dotvrzuje doručenka s vlastnoručním podpisem žalovaného ze dne 3. 5. 2023.

4. Podle § 1012 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 1042 OZ se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Podle § 2292 věta prvá OZ, nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí.

5. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu aplikoval v daném případě shora uvedenou zákonnou úpravu, když dospěl k závěru, že žalovaný byl nájemcem předmětného bytu ve vlastnictví žalobce na základě platné nájemní smlouvy, nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou, nájemní vztah ke dni [datum] skončil a vzhledem k tomu, že žalovaný přes výzvu žalobce předmětný byt žalobci v den skončení nájemního vztahu nepředal, žalovaný od této doby zasahuje do vlastnického práva žalobce neprávem, když nadále užívá bytovou jednotku ve vlastnictví žalobce a tuto obývá bez jakéhokoliv právního důvodu. Žalobce má proto právo na ochranu proti žalovanému, který do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Skutečnosti uváděné žalobcem ohledně stížností na jeho chování a jejich řešení stran žalobce v době, kdy trval nájemní vztah, jsou v daném řízení irelevantní. V tomto řízení, jehož předmětem je vyklizení bytu, se těmito skutečnostmi nelze zabývat. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Lhůta k vyklizení pak byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), když soud dospěl k závěru, že určí lhůtu k vyklizení delší, a to 30 dnů, když do období následujícího po vyhlášení rozsudku zasahuje období Vánoc a v tomto období může být pro žalovaného složitější zajištění jiného bydlení ve lhůtě kratší.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl plný úspěch ve věci, před podáním žaloby byla žalovanému doručena výzva k plnění, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu uplatněných nákladů řízení. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a dále vzhledem k tomu, že žalobce byl účastníkem, jenž nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 OSŘ, spočívají náklady v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle ust. § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to ve výši 4 x 300 Kč (úkony: výzva k plnění, podání žaloby, příprava na jednání, účast při jednání) celkem ve výši 1200 Kč; sdělení žalobce k vyjádření žalovaného nebylo soudem vyhodnoceno jako úkon, když v tomto stran žalobce nebyly uvedeny žádné nové rozhodné skutečnosti a zároveň žalobci nebyla soudem stanovena povinnost se vyjádřit.