9 C 173/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

1. Žalobou podanou dne 22. 3. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalované vydání rozhodnutí, kterým by jí soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne 20. 5. 2020 použila k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince městské hromadné dopravy číslo na základě výzvy dopravcem pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. Žalované tak vznikla povinnost v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 zákona č. 226/1994 Sb., o drahách, přepravními podmínkami a tarifu MHD zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Jízdné činí 20 Kč, přirážka činí 1 500 Kč. Žalovaná ani na základě písemné výzvy ze dne 3. 12. 2020 dlužnou částku žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání.

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne 20. 5. 2020 v 08:32 hod. použila žalovaná k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince městské hromadné dopravy číslo kdy se na základě výzvy dopravcem pověřené osoby neprokázala platnými jízdními doklady, čímž porušila přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. O provedené přepravní kontrole byl pořízen zápis číslo. Soud má za prokázané, že žalovaná má povinnost uhradit cenu jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 1 520 Kč, což neučinila ani na základě písemné předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 3. 12. 2020.

6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud posoudil jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) za podmínek stanovených § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve vztahu k poskytované dopravě městskou hromadnou dopravou, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost přepravit cestující do místa určení a žalované povinnost mít u sebe platný cestovní doklad, když za předpokladu nesplnění této povinnosti žalovanou má žalobkyně právo požadovat po ní vedle jízdného také přirážku k jízdnému v maximální výši 1 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, včetně povinnosti žalované uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč a paušální náhrada nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrada (dále jen„ PN“) za 2 úkony (žaloba a předžalobní výzva) po 100 Kč, celkem v částce 200 Kč, když v daném případě je žalobkyně ve smyslu § 1 PN účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce. Soud k paušální náhradě nepřičetl daň z přidané hodnoty, když jednak k tomuto není podklad v ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a jednak paušální náhrada dle vyhl. č. 254/2015 nepodléhá pod předmět daně vymezený v ust. § 2 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.