9 C 182/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Tupou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplati žalobci částku 4 960 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 480 Kč za dobu od 21. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 480 Kč za dobu od 21. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 3. 2. 2021 domáhal vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem a žalovaným byly dne datum a dne datum uzavřeny smlouvy o ubytování, na jejichž základě pronajímal žalobce žalovanému pokoj číslo v domě adresa v ulici ulice v obec, tj. anonymizováno územní celek, a žalovaný se zavázal hradit žalobci nájemné ve výši 900 Kč měsíčně a poplatek za služby spojené s užíváním ubytovny ve výši 1 580 Kč měsíčně, celkem tak 2 480 Kč měsíčně se splatností vždy k 20. dni v měsíci, kdy byl ubytován. Žalovaný neuhradil nájemné a poplatek za služby za měsíce červen a červenec 2018, celkem tak žalobci dluží částku 4 960 Kč. Dne 7. 9. 2020 vyzval žalobce žalovaného písemně k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.

4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobcem v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobce, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o ubytování, na jejímž základě poskytoval žalobce žalovanému ubytování v anonymizována dvě slova číslo umístěné v objektu na adrese adresa, a to na dobu určitou od 1. 6. 2018 do 30. 6. 2018. Dne 18. 6. 2018 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o ubytování, na jejímž základě žalobce poskytoval žalovanému ubytování v objektu na adrese adresa, a to na dobu určitou od 1. 7. 2018 do 31. 7. 2018. V souvislosti s poskytováním ubytování se žalovaný v obou případech zavázal zaplatit žalobci měsíčně nájemné ve výši 900 Kč, elektrickou energii v buňce a ve společných prostorech ve výši 1 300 Kč, vodné stočné ve výši 220 Kč a odvoz odpadu ve výši 60 Kč, celkem tak byl žalovaný povinen zaplatit 2 480 Kč měsíčně, a to nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, kdy byl ubytován. Žalovaný neuhradil žalobci nájemné a poplatky za služby za měsíce červen a červenec 2018, celkem tak žalobci dluží částku 4 960 Kč (2 x 2 480 Kč). Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil, a to ani přes písemnou předžalobní upomínku ze dne 7. 9. 2020.

6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o ubytování (o přechodném nájmu) podle § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle níž se ubytovatel (zde žalobce) zavazuje poskytnout ubytovanému (zde žalovaný) přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel (zde žalovaný) se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. Žalovaný této své povinnosti nedostál, když nezaplatit za ubytování a za služby spojené s ubytováním za měsíce červen a červenec 2018. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o.z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí obec národní banky o stanovení repo sazby. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

7. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ PN“) za 2 úkony (žalobu a předžalobní výzvu) po 300 Kč, celkem v částce 600 Kč, když v daném případě je žalobce ve smyslu § 1 PN účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o.s.ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.