9 C 191/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost právního jednání manžela bez souhlasu manželky týkajícího se součásti společného jmění podle zák. č. 89/2021 sb., občanského zákoníku, ust. § 714 odst. 2

I. Žaloba, aby bylo určeno, že právní jednání žalovaného 1. jako zapůjčitele s žalovaným 2. jako vydlužitelem spočívající v uzavření ústní smlouvy o zápůjčce částky 25 941 365 Kč je neplatné, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. náklady řízení ve výši 536 815 Kč k rukám zástupce žalovaného 2., [titul] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 5. 2021 domáhala rozhodnutí soudu, kterým by byla určena neplatnost právního jednání žalovaného 1. jako zapůjčitele s žalovaným 2. jako vydlužitelem spočívající v uzavření ústní smlouvy o zápůjčce částky 25 941 365 Kč. Žalobu zdůvodnila tím, že s žalovaným 1. jsou od [datum] manželé, společné jmění žalobkyně a žalovaného 1. podléhá zákonnému režimu ve smyslu § 709 a násl. občanského zákoníku (pozn soudu: dále jen„ OZ“), déle než [číslo] let společně též podnikají. Součástí společného jmění se staly i peněžní prostředky ve výši 25 941 365 Kč, které byly k [datum] uloženy na účtu u [peněžní ústav] na jména žalovaného 1., protože tyto peněžní prostředky žalobkyně nabyla společně se svým manželem žalovaným 1. za trvání manželství. Dne [datum] byla částka 25 941 365 Kč z účtu na jméno žalovaného 1. převedena ve prospěch účtu na jméno žalovaného 2., tuto částku převedla [jméno] [příjmení], matka žalovaného 2., které měla dispoziční právo k peněžním prostředkům na účtu žalovaného 1. Žalobkyně dne [datum] získala informaci o tom, že dne [datum] měla být uzavřena ústně smlouva o zápůjčce mezi žalovaným 1. jako zapůjčitelem a žalovaným 2. jako vydlužitelem, jejímž předmětem byla zápůjčka částky 25 941 365 Kč. Tato ústně uzavřená smlouva neurčila, kdy má být zápůjčka vrácena, a nebyly ujednány úroky. Peněžní prostředky 25 941 365 Kč byly součástí společného jmění žalobkyně a žalovaného 1. a žalobkyně tak měla jednat společně s žalovaným 1. nebo měl žalovaný 1. jednat se souhlasem žalobkyně. Žalobkyně však s žalovaným 2. nikdy smlouvu o zápůjčce 25 941 365 Kč neuzavřela a také k jejímu uzavření nedala souhlas žalovanému 1. Pokud by o takové smlouvě věděla, trvala by vždy na tom, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. Svůj souhlas k uzavření takové smlouvy o zápůjčce by žalovanému 1. dala též v písemné formě a s úředně ověřeným podpisem. Současně by nezbytnou podmínkou takové smlouvy o zápůjčce byla dle požadavků žalobkyně i účast manželky žalovaného 2. Žalobkyně zcela vylučuje, že by dne [datum] byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce částky 25 941 365 Kč mezi ní a žalovaným 1. jako zapůjčiteli a žalovaným 2. a jeho manželkou jako vydlužiteli, a to ústní formou. Stejně tak žalobkyně odmítá, že by k právnímu jednání, a to k uzavření takové smlouvy o zápůjčce, dala souhlas žalovanému 1., svému manželovi. Žalobkyně proto trvá na tom, že žádná smlouva o zápůjčce ústní formou dne [datum] o částku 25 941 365 Kč uzavřena nebyla. Žalobkyně se dovolává neplatnosti právního jednání žalovaného 1., který měl bez souhlasu žalobkyně ústně uzavřít dne [datum] smlouvu o zápůjčce jako zapůjčitel o částku 25 941 365 Kč s žalovaným 2. jako vydlužitelem.

2. K žalobě se žalovaný 1. vyjádřil dne 30. 7. 2021 tak, že potvrzuje, že dne [datum] uzavřel manželství s žalobkyní. Stejně tak uvádí, že společné jmění žalovaného 1. a žalobkyně nebylo žádným zákonem předvídaným způsobem omezeno, a proto podléhá zákonnému režimu. Součástí tohoto společného jmění se staly, mimo jiné, i peněžní prostředky ve výši 25 941 365 Kč uložené u [peněžní ústav] k [den] [měsíc] [rok] na účtu vedeném na jméno žalovaného 1. Nespornou skutečností je rovněž to, že tyto peněžní prostředky byly [datum] ze shora uvedeného účtu převedeny na účet žalovaného 2., a to [jméno] [příjmení], matkou žalovaného 2., která spravovala osobní účty, na kterých byly uloženy peněžní prostředky, představující součást společného jmění žalovaného 1. a žalobkyně, a to až do [datum]. Tomuto převodu předcházelo ústní ujednání mezi ním a žalovaným 2. o tom, že žalovaným 1. bude žalovanému 2. poskytnuta zápůjčka částky 25 941 365 Kč. V návaznosti na toto ústní ujednání dal žalovaný 1. [jméno] [příjmení] [datum] písemný pokyn vyhotovit smlouvu o zápůjčce (v pokynu je uvedeno„ výpůjčce“), která měla být následně uzavřena [datum] mezi„ [zkratka]“ (takto v písemném pokynu označeným žalovaným 1.) jako věřitelem a„ [zkratka]“ (takto v písemném pokynu označeným žalovaným 2.) jako dlužníkem na částku 25 941 365 Kč. Dle přesvědčení žalovaného 1. [jméno] [příjmení] na základě tohoto písemného pokynu vyhotovila text návrhu smlouvy o zápůjčce mezi žalovaným 1. jako zapůjčitelem a žalovaným 2. jako vydlužitelem, podle které se smluvní strany měly dohodnout, že zapůjčitel poskytne vydlužiteli zápůjčku ve výši 25 941 365 Kč na účet vydlužitele. Vydlužitel se měl zavázat zaplatit zapůjčiteli úroky ve výši 0,5 % z peněžních prostředků poskytnutých zapůjčitelem. Vydlužitel se měl zavázat, že zapůjčitelem poskytnuté peněžní prostředky vrátí nejpozději do [datum] Tyto podmínky byly mezi žalovanými dohodnuty a v tomto znění měla být uzavřena také písemná smlouva. Žalovaný 1. tento písemně vypracovaný návrh smlouvy podepsal a byl přesvědčen o tom, že svůj podpis k němu připojil i žalovaný 2. Žalobkyně byla následně s takto vyhotovenou smlouvou o zápůjčce seznámena, když jí byla předána také její fotokopie. Proti obsahu zásadně nic nenamítala, požadovala však, aby ke smlouvě na straně žalovaného 2. přistoupil ručitel, nebo uzavření smlouvy nové, jejímž účastníkem bude i ručitel. Proto se na popud žalobkyně žalovaný 1. obrátil na advokátní kancelář [titul] [jméno] [příjmení] v [obec] se žádostí o návrh smlouvy o zápůjčce mezi žalovaným 1. a žalovaným 2. spolu s [titul] [jméno] [příjmení] požadovaný návrh smlouvy o zápůjčce se zapracovaným ručením vypracoval (dokument existoval ve verzi k dalšímu doplnění údajů) a zaslal žalovanému 1. e-mailem dne [datum]. K jeho realizaci, resp. podpisu oběma stranami však nedošlo. Žalovaný 2. zapůjčenou částku nevrátil. Na místo splnění svého závazku žalovaný 2. následně dne [datum] prohlásil, že text smlouvy o zápůjčce datovaný [datum] nikdy nepodepsal s tím, že podpis na fotokopii tohoto textu předloženého žalobkyní není jeho podpisem. Jeho matka [jméno] [příjmení] téhož dne ([datum]) potvrdila, že dne [datum] skutečně vyhotovila text smlouvy o zápůjčce mezi žalovaným 1. jako zapůjčitelem a žalovaným 2. jako vydlužitelem, ale tento text neobsahoval žádné ujednání o úrocích a nebyla v něm ani určena doba splatnosti poskytnuté zápůjčky. Současně potvrdila, že text návrhu smlouvy o zápůjčce datované [datum] předala žalovanému 1. i žalovanému 2., avšak tento text návrhu smlouvy o zápůjčce jí ze strany žalovaných údajně neměl být nikdy vrácen (tudíž neví, zda byl podepsán). Žalovaný 1. je přesvědčen o tom, že byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce ve znění, které předkládá k důkazu. O tomto textu a o faktu, že na jejím základě a za takto sjednaných podmínek (úrok a termín vrácení peněz) byly žalovanému 2. zapůjčeny peněžní prostředky v uvedené výši, byla žalobkyně nepochybně informována. Následně požadovala ještě doplnění ručitelského závazku, ale jeho neexistence sama o sobě z její strany nevedla ke zpochybnění platnosti písemně uzavřené smlouvy o zápůjčce. To, o čem nepochybně nevěděla a s čím nevyslovila svůj souhlas, je to, že by tyto peněžní prostředky měly být půjčeny žalovanému 2. na základě ústní smlouvy a navíc bezúročně a bez určení data splatnosti (tedy na základě zcela jiné smlouvy, než s jakou měla možnost se seznámit). Žalovaný 1. pak souhlasí s tvrzením žalobkyně o tom, že i ona dne [datum] získala informaci o tom, že by smlouva o zápůjčce mezi žalovaným 1. jako zapůjčitelem a žalovaným 2. jako vydlužitelem měla být uzavřena pouze ústně, když žalovaný 2. popřel připojení svého podpisu na text smluvního ujednání mezi žalovaným 1. a žalovaným 2., které měla žalobkyně ve své dispozici.

3. K žalobě se žalovaný 2. vyjádřil dne 21. 6. 2021 tak, že s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí, a to přinejmenším vůči své osobě. Mezi účastníky je vedena řada řízení. U nadepsaného soudu je vedeno řízení sp. zn. [spisová značka], kterým se tatáž žalobkyně domáhá vůči totožným žalovaným určení neplatnosti a neúčinnosti právního jednání spočívající v rubopisovaní a převodu akcií žalovaným 1. ve prospěch žalovaného 2. náležejících taktéž do SJM, ke kterému dle totožných tvrzení žalobkyně a žalovaného 1. vůbec nemělo dojít. V řízení u [státní instituce] v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] se žalobkyně s žalovaným 1., zde taktéž jako žalobce, domáhali vůči žalovanému 2. určení, že jsou vlastníky předmětných akcií a že žalovaný 1. (zde žalobce) je jediným akcionářem. Tato (předmětná) žaloba má blízko k žalobě podané žalovaným 1. na žalovaného 2. již v [měsíc] [rok] k [název soudu], kterou se pod sp. zn. [spisová značka] domáhá zaplacení právě částky 25 941 365 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na základě tvrzení, že žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřel a předmětné peněžní prostředky byly z jeho účtu odčerpány bez jeho souhlasu a vědomí, aby žalovaný 1. toto své jednání následně pod tíhou důkazů„ přehodnotil“ tak, že dopisem ze dne [datum] tuto neuzavřenou smlouvu o zápůjčce vypověděl. V důsledku jeho návrhu na vstup žalobkyně do tohoto řízení ze dne [datum] (a usnesení uvedeného soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) se úhrady této částky domáhají oba. Pro toto řízení jsou však podstatné pouze skutečnosti týkající se poskytnutí částky 25 941 365 Kč žalovaným 1. žalovanému 2. Následně žalovaný 2. podrobně popisuje vývoj událostí a tvrzení žalobkyně a žalovaného 1. Z uvedeného má být zřejmé, že je lživé tvrzení žalobkyně, že získala informaci o tom, že měla být mezi žalovanými uzavřena předmětná smlouva o zápůjčce až dne [datum]. Z tvrzení žalovaného 1. je zřejmé, že tuto skutečnost věděla již od [měsíc] [rok] (kdy byla kontaktována bankou), resp. od [den] [měsíc] [rok], kdy se z důvodu odčerpání těchto prostředků obrátila společně s žalovaným 1. na advokátní kancelář [titul] [příjmení], aby k tomu připravil smlouvu. Žalobkyně termín [datum] uvádí z důvodu, aby se vyhnula námitce promlčení. Možnost domáhat se neplatnosti právního jednání manžela ohledně prostředků náležejících do SJM počíná běžet od chvíle, kdy se manželka měla a mohla dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčení lhůty. Jak plyne z tvrzení žalobkyně i žalovaného 1., tyto okolnosti se nejen mohla dozvědět, ale fakticky dozvěděla již v roce [rok]. Podaná žaloba je svou povahou žalobou určovací, kde jedna z podmínek vyhovění takové žalobě je doložení existence právního zájmu, a to v intenzitě naléhavosti. V řízení vedeném u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] se žalobkyně a žalovaný 1. domáhají na žalovaném 2., aby předmětnou částku uhradil. Žalovaný 2. v předmětném řízení namítá promlčení takového nároku. V situaci, kdy k právnímu jednání v podobě poskytnutí finančních prostředků již došlo (a kdy se žalobkyně domáhá jejich vrácení) je otázka existence či absence souhlasu manžela ve vztahu k žalovanému 2. již zcela bezvýznamná. Jinými slovy žalovanému 2. je zcela lhostejné, zda žalobkyně poskytla souhlas se zápůjčkou či nikoli, když nárok na její vrácení je beztak promlčen. Otázka souhlasu s poskytnutím takové zápůjčky pak již může mít vliv pouze na povinnosti žalovaného 1. týkajících se povinnosti nahradit předmětné prostředky do společného jmění manželů, pakliže by je tedy snad skutečně odčerpal bez souhlasu a vědomí žalobkyně. Žalobkyně tedy může mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení již jen pouze ve vztahu k záležitosti, ve které není žalovaný 2. pasivně legitimován. Žalovaný č. 2 tedy navrhuje, aby byla žaloba vůči němu zamítnuta a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Usnesením č. j. 9 C 191/2021 – 108 ze dne 4. 8. 2021 byla žalobkyně soudem vyzvána k doplnění tvrzení, v čem spatřuje svůj naléhavý právní zájem a aby k tomuto tvrzení označila důkazy prokazující existenci jejího naléhavého právního zájmu a byla poučena, že pokud uvedené výzvě nevyhoví, nebude s podanou žalobou úspěšná.

5. Žalobkyně se k existenci svého naléhavého právního zájmu opakovaně vyjadřovala. Nejprve v podání ze dne 13. 8. 2021, kde soudu sděluje, že má za to, že její naléhavý právní zájem je vtělen v ustanovení § 714 odst. 2 ve spojení s odst. 1 OZ. V podání ze dne 20. 10. 2021 žalobkyně trvá na existenci naléhavého právního zájmu, protože bez tohoto určení by bylo ohroženo její právo na vrácení finanční částky 25 941 365 Kč a její právní postavení by se stalo nejistým, žalobkyně by nadále byla v takové hmotněprávní, resp. procesní situaci, v níž by pro toto nejisté právní postavení mohla být vystavena zcela konkrétní majetkové újmě velkého rozsahu. Následně ve svém podání ze dne 8. 2. 2022 uvedla, že zastává názor, že žalobou podle ustanovení § 80 o.s.ř., o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, tedy obecnou určovací žalobou, se nelze domáhat určení existence pouhé skutečnosti, a to ani skutečnosti právní. Obecná určovací žaloba podle ustanovení § 80 o.s.ř. není, a ani nemůže být, žalobou na určení právních skutečností, u nichž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu a není proto třeba naléhavý právní zájem prokazovat. Žalobkyně má za to, že příslušná ustanovení zákona reflektují rozdíl mezi právním poměrem nebo právem na straně jedné a právním jednáním na straně druhé. Zákonodárce vedle obecné ochrany práv a právních poměrů pomocí žaloby určovací podle ustanovení § 80 o.s.ř., jako právního nástroje vztahujícího se na blíže neurčitý okruh soukromoprávních vztahů, a priori předpokládá situace, jejichž řešení může být natolik důležité pro ochranu práv zúčastněných subjektů, že zákon umožňuje domáhat se určení právně relevantní skutečnosti. Proto jsou tyto žaloby označovány, a to nejen v právní teorii, ale i praxi, jako tzv.„ zákonné určovací žaloby“ nebo také jako„ jiné ustanovení § 80 o.s.ř. nepodléhající žaloby“, neboť vyplývají z konkrétního ustanovení zákona. Význam takových určovacích žalob, které přímo umožňuje zákon, je právě v tom, že žalobce je zbaven povinnosti prokazovat naléhavý právní zájem, který vyplývá přímo ze zákona.

6. K naléhavému právnímu zájmu žalobkyně se žalovaný 1. vyjádřil až u jednání dne 17. 2. 2020 tak, že souhlasí s žalobkyní, a to v tom, zda vůbec má být v tomto řízení hledán naléhavý právní zájem, neboť v řízení u [název soudu] [anonymizováno] bylo ve věci žalováno na plnění, ale soud zde námitku žalobkyně nikterak nezohlednil, a řízení u zdejšího soudu je tak jediné, v rámci kterého se žalobkyně může domáhat svých práv. Žalovaný 1. osobně sdělil soudu, že má za to, že žalobou není napadána platnost či neplatnost, jak předjímá § 80 o.s.ř., tj. zda tu právní poměr je či není. Smlouva je až výsledek právního jednání. Aby mohla být smlouva, musí tomu předcházet právní jednání účastníků. Výsledkem tohoto jednání může být ujednání, ale ani nemusí, k tomu jednání musí být účastníci oprávněni. Ustanovení § 714 OZ míří na jednání manžela, zde vůči žalovanému 1., a jeho jednání nebylo perfektní. K tomu, aby bylo perfektní, by s žalovaným 1. manželka musela jednat společně nebo by musel jednat s jejím souhlasem. Žalobou žalobkyně je tak napadáno jednání žalovaného 1., které nebylo perfektní, s tím pokud by se nikdo nedovolal, perfektní by bylo, ale žalobkyně se neplatnosti dovolala a tudíž perfektní nebylo. Žalobou není napadána neplatnost smlouvy, tj. právního ujednání, nýbrž jednání žalovaného 1., když ke vzniku smlouvy vůbec nedošlo, protože nebyl oprávněn jednat. Dle jeho názoru nelze zaměňovat sloveso jednat (předcházející) a výsledek jednání v ujednání, tj. ve smlouvě.

7. Žalovaný 2. se opakovaně vyjadřoval tak, že na straně žalobkyně je třeba řádně tvrdit a prokazovat existenci jejího naléhavého právního zájmu a v případě jeho neprokázání je na místě žalobu zamítnout, jak uvedeno v jeho vyjádření ze dne 10. 8. 2021, 15. 11. 2021, 22. 11. 2021, 14. 12. 2021, 14. 2. 2022. Nadto ve svém podání ze dne 15. 11. 2021 uvedl, že žalobkyní uvedenou judikaturu nepovažuje za přiléhavou, neboť v tomto řízení je tomu tak, že žalobkyně nejen že možnost k podání žaloby na plnění měla a má, ale dokonce jí (společně s žalovaným 1.) aktivně využila a jak sama uvádí, nárok na plnění byl [název soudu] zamítnut. Sama žalobkyně uvádí, že otázka posouzení práva žalobkyně dle § 714 odst. 2 OZ je otázkou dílčí pro řízení o plnění (vedené u [název soudu]). Žalovaný 2. uvádí, že nesouhlasí s právním názorem žalobkyně v závěru jejího vyjádření, že by snad naléhavost právního zájmu na určovací žalobě měla být presumována, když zkrátka platí přesný opak, že takovou naléhavost je zapotřebí prokazovat, přičemž dále platí, že žalobkyně jí zkrátka dosud neprokázala a žalovaný 2. má za to, že to v tomto řízení ani prokázat nelze. Ve svém podání ze dne 22. 11. 2021 žalovaný 2. uvedl, že je přesvědčen, že si žalobkyně vykládá § 714 OZ nesprávně. Z předmětného ustanovení pouze plyne možnost domáhat (dovolávat) se neplatnosti takového jednání, přičemž však stále zůstáváme v rovině žaloby určovací, kde je dále zapotřebí prokázat existenci naléhavého právního zájmu. V tomto kontextu pak není možné, aby naléhavý právní zájem byl dán pouze z důvodu, že v obecné rovině existuje oprávnění dovolávat se neplatnosti. Je zřejmé, že výklad předmětného ustanovení je ze strany žalobkyně zároveň takový, že má za to, že se takové neplatnosti nemůže dovolat jinak, než podáním žaloby, ve které bude předmětem řízení právě taková neplatnost. Takový výklad je však taktéž zcela nesprávný. Naopak – s ohledem na nutnost prokázání naléhavého právního zájmu budou žaloby, jejichž předmětem řízení bude právě vyslovení takové neplatnosti, víceméně vzácností a otázka existence souhlasu či nesouhlasu manžela s právním jednáním manžela druhého bude obvykle řešena jako tzv. otázka předběžná, a to buď v řízeních o žalobách na plnění, případně těch určovacích žalobách, jejichž předmětem bude určení právního vztahu (typicky např. vlastnického práva k věci) a nikoli„ pouhé“ určení neplatnosti. Co do otázky promlčení žalobkyně uvádí, že žalovaný 2. tvrdí, že jeho závazek na vrácení předmětné částky je promlčen toliko vůči žalovanému 1. Toto však není pravdou, žalovaný 2. tvrdí, že jeho závazek na vrácení předmětné částky je promlčen vůči oběma manželům [příjmení] (tedy jak vůči žalobkyni, tak vůči žalovanému č. 1). Žalovaný 2. je přesvědčen, že z pohledu času započala promlčecí lhůta (na plnění) běžet oběma manželům zároveň, a to v okamžiku převodu předmětné částky, tj. od okamžiku, kdy se osoba o svém právu dozvěděla, či dozvědět mohla a měla. V případě společného jmění manželů pak navíc platí, že stačí povědomost jednoho z manželů. K podání ze dne [datum] žalovaný 2. soudu předložil rozhodnutí [název soudu] č. j. [číslo jednací] v obdobné věci stejných účastníků, ve kterém byla žaloba zamítnuta pro absenci naléhavého právního zájmu žalobkyně. Posledně ve svém podání ze dne 14. 2. 2022 žalovaný 2. uvedl, že z § 714 OZ plyne toliko oprávnění manžela namítnout neplatnost takového jednání, avšak z žádného právního předpisu neplyne, že by snad bylo nutné takovou neplatnost žalovat v občanském soudním řízení. Námitkou neplatnosti ve smyslu § 714 OZ se totiž nerozumí podání žaloby, ale toliko projev vůle nesouhlasit s právním jednáním manžela z důvodu absence souhlasu s nakládáním se společným majetkem. Otázku tzv. relativní neplatnosti lze v občanském soudním řízení vždy řešit jako otázku předběžnou (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2940/2007). Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2530/2007, je taktéž zcela zřejmé, že k podané žalobě je skutečně zapotřebí existenci právního zájmu v intenzitě naléhavosti jak tvrdit, tak prokazovat. Pakliže v závěru svého podání (pozn. soudu: ze dne 8. 2. 2022) žalobkyně navíc tvrdí, že se při žalobním petitu„ určuje se, že právní jednání žalovaného 1, a to ústní uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným 2, je neplatné“, nedomáhá určení (ne) existence právního poměru dle ust. § 80 o.s.ř., tak je otázkou, zda není namístě takové vyjádření posoudit jako zpětvzetí žaloby, resp. jako potvrzení faktu, že naléhavost právního zájmu na podané žalobě skutečně absentuje.

8. Při jednání dne 17. 2. 2022 účastníci učinili nespornými skutečnosti, že žalobkyně a žalovaný 1. jsou od [datum] manželé; společné jmění žalobkyně a žalovaného 1. nebylo žádným způsobem omezeno, a proto podléhá zákonnému režimu, součástí tohoto společného jmění se staly, mimo jiné, i peněžní prostředky ve výši 25 941 365 Kč uložené u [peněžní ústav] k [den] [měsíc] [rok] na účtu [číslo] vedeném ve prospěch (na jméno) žalovaného 1.; peněžní prostředky ve výši 25 941 365 Kč byly [datum] ze shora uvedeného účtu převedeny na účet žalovaného 2. vedeného u téže banky číslo [bankovní účet], a to jako zápůjčka; u [název soudu] je vedeno řízení o zaplacení pohledávky ve výši 25 941 365 Kč, žaloba podána žalovaným 1. jako žalobcem, žalobkyně připuštěna jako další žalobce, proti žalovanému 2. jako žalovanému. V současné době vydán rozsudek – [výsledek řízení] [anonymizováno] – proti tomuto podáno odvolání.

9. Podle § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Soud se tedy nejprve zabýval, zda je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na meritorním rozhodnutí věci. I proto si od [název soudu] vyžádal zapůjčení celého spisu sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto spisu zjistil, že dne [datum] byla žalobcem [celé jméno žalovaného 1.] podána proti žalovanému [celé jméno žalovaného 2.] žaloba o zaplacení 25 941 368 Kč s příslušenstvím, když žaloba byla odůvodněna bezdůvodným obohacení žalovaného bez právního důvodu. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] vznesl námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku a navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Usnesením č. j. [číslo jednací] byl žalobce vyzván k doplnění, z jakého titulu se svých nároků domáhá, tedy proto, že finanční prostředky byly převedeny bez jeho vědomí a tedy i souhlasu, nebo proto, že mu částka poté, co ji zapůjčil, nebyla vrácena, či že šlo o platbu za nákup nemovitostí. V podání ze dne [datum] žalobce výslovně uvedl, že předmětná platba byla provedena bez jeho vědomí a souhlasu a nebyl k ní jakýkoliv právní nebo věcný důvod, požaduje tedy vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že mu byly finanční prostředky poskytnuty na základě zápůjčky, a to od fyzické osoby žalobce fyzické osobě žalovaného. Při jednání dne [datum] byla vyslechnuta matka žalovaného, která vypověděla, že na pokyn žalobce vyhotovila návrh smlouvy o zápůjčce, tato byla bezúročná, zda byla podepsána, neví. Žalobce při tomto jednání uvedl, že jeho manželka byla před provedením transakce v [měsíc] [rok] kontaktována bankou pro doložení dokladů ohledně předmětné transakce a v rámci předcházení praní špinavých peněz. Ke svému podpisu na písemné smlouvě o zápůjčce žalobce uvedl, že si není jist, zda je to jeho podpis. Žalovaný uvedl, že to jeho podpis není. Návrhem ze dne [datum] navrhl žalobce přistoupení jeho manželky [titul] [celé jméno žalobkyně] na straně žalobce a doložil její souhlas. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl její vstup do řízení jako dalšího žalobce připuštěn. Ve vyjádření žalobkyně ze dne [datum] tato uvedla, že si smlouvy svého manžela, žalobce a., s žalovaným vyžádala na [roční období] [rok] v souvislosti s každoroční kontrolou stavu jmění žalobců. Zjistila existenci písemné smlouvy o zápůjčce na 25 941 365 Kč s 0,5 % ročním úrokem se splatností [datum]. Měla pochybnosti nejen o správnosti smlouvy, ale i o pravosti podpisů, nevěřila, že by její manžel uzavřel tak nevýhodnou smlouvu. Podmínky smlouvy o zápůjčce ji nevyhovovaly, proto se i s žalobcem obrátili na advokátní kancelář [titul] [jméno] [příjmení], aby tento vyhotovil návrh nové smlouvy o zápůjčce, ten zaslal připravený návrh [datum]. Následně však smlouva o zápůjčce podle návrhu advokáta podepsána nebyla. Požadavek na vypracování nové smlouvy o zápůjčce u [titul] [příjmení] potvrdil i žalobce ve svém vyjádření z [datum]. Při jednání dne [datum] PZ žalobců uvedl, že bude žalobkyní vznesena námitka neplatnosti jednání o půjčce s ohledem na prostředky pocházejících ze SJM žalobců a odkázal na § 714 OZ a žalovaným byla vznesena námitka promlčení uplatněného nároku. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobce uvedl, že žalobkyni se v [měsíc] [rok] dostala do dispozice písemná smlouva o zápůjčce ze dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným, kdy neměla pochyby o tom, že zápůjčka byla poskytnuta v částce 25 941 365 Kč, k poskytnutí neměla výhrady, její námitky směřovaly k příslušenství a k zajištění této pohledávky. V podání žalobkyně ze dne [datum] sama žalobkyně uvedla, že žalovaný příslib vrácení zápůjčky učinil i žalobkyni, a to v [měsíc] a [měsíc] [rok]. Ubezpečil ji o vrácení zejména poté, kdy z jejího popudu byl vyhotoven návrh smlouvy o zápůjčce advokátní kanceláří [titul] [příjmení]. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] tak, že [výsledek řízení] [anonymizována dvě slova] s odůvodněním, že soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a. a žalovaným byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce bez data splatnosti. Nebyla-li splatnost dohodnuta, může již následující den po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě 6 týdnů a tím vyvolat její splatnost. Až uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem s účinky actio nata. Tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby. Pokud by smlouva o zápůjčce ze dne [datum] byla vypovězena následující den, skončila by 6týdenní výpovědní lhůta dne [datum] a právo mohlo být uplatněno u soudu dne [datum]. Tříletá promlčecí lhůta tak skončila [datum]. Žaloba podaná dne [datum] tedy byla podána po uplynutí promlčecí lhůty a námitka promlčení tedy byla vznesena důvodně. Ve vztahu k žalobkyni dospěl soud k závěru, že tato není ve věci aktivně legitimována. Námitka žalobkyně ohledně neplatnosti smlouvy nemá na výše uvedené vliv. I kdyby bylo dospěno k neplatnosti uvedené smlouvy z důvodu námitky žalobkyně, stále by byl v řízení aktivně legitimován pouze žalobce. Pouze ten z manželů, který byl účastníkem smlouvy, podle níž si strany poskytly vzájemné plnění, totiž může být i účastníkem závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení, k jehož vzniku došlo v důsledku neplatnosti smlouvy. I kdyby byla žalobkyně v řízení o žalobě na určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce úspěšná, nic by to na věci neměnilo, neboť lhůta k vydání bezdůvodného obohacení by žalobci uplynula dokonce ještě dříve než lhůta k vydání plnění na základě smlouvy o zápůjčce.

11. Z dalších provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný 1. dal pokyn k vyhotovení písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], tato byla vyhotovena ex post po poskytnutí finančních prostředků s úrokem 0,5 % ročně a se dnem splatnosti [datum], podepsána nebyla, což stvrdil žalovaný 1. i dne [datum] v úředním záznamu o podaném vysvětlení, kdy uvedl, že nalezl nepodepsanou smlouvu o zápůjčce mezi žalovanými 1. a 2. datovanou [datum]. V notářském zápisu ze dne [datum rozhodnutí] [spisová] [značka], [spisová značka], [titul] [jméno] [příjmení], advokát, prohlásil, že se na něj v [měsíc] [rok] obrátil žalovaný 1. s požadavkem na vypracování vzoru smlouvy o zápůjčce mezi žalovaným 1. jako zapůjčitelem a žalovaným 2. jako vydlužitelem. Jednalo se o obecný vzor smlouvy bez finančních a dalších ujednání. Osobně [příjmení] s [celé jméno žalovaného] jednal v [obec] [datum], vzory odeslal [datum]. V připojení k [anonymizováno] oznámení ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že na [roční období] [rok] se manželé [celé jméno žalovaného] (žalobkyně a žalovaný 1.) snažili s [celé jméno žalovaného] (žalovaný 2.) vyjasnit vztahy, tento je ubezpečil, že zapůjčenou částku vrátí. Přestože jednání byla zahájena a byla vypracována smluvní dokumentace advokátem, žádná smlouva do konce roku [rok] uzavřena nebyla. Obdobný spor (o neplatnost právního jednání žalovaného 1., a to rubopisu jako jednostranného právního úkonu na akciích společnosti [právnická osoba], a neplatnost smlouvy o převodu akcií této společnosti z žalovaného 1. na žalovaného 2.) byl mezi shodnými účastníky veden zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], který byl postoupen věcně příslušnému [název soudu], u kterého byl rozhodnut rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta vzhledem k závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu na straně žalobkyně.

12. Důkazy výslovně uvedené v usnesení vyhlášeném při jednání dne 17. 2. 2022 soud zamítl pro nadbytečnost, neboť z těchto nebylo ničeho, co by se vztahovalo k možnému závěru soudu o existenci či neexistenci naléhavého právního zájmu žalobkyně, ani jiného závěru soudu.

13. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho podstatného pro své rozhodnutí.

14. Za plné akceptace zásady legitimního očekávání (podle § 13 OZ) dospěl soud po zhodnocení žalobních tvrzení a provedených důkazů k závěru, že žalobě nelze vyhovět pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Naléhavý právní zájem musí být dán v okamžiku vyhlášení rozhodnutí a nepostačuje, byl-li případně dán v okamžiku podání žaloby. Existenci naléhavého právního zájmu soud zkoumá z úřední povinnosti. Určovací žaloba je preventivního charakteru a je opodstatněna především tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, její pomocí však nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné řízení, v němž je lze řešit jako otázky předběžné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. 33 Cdo 1734/2013). Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, str. 527 – 528). Naléhavý právní zájem na určení spočívá zejména v tvrzeném a prokázaném dopadu do poměrů žalobce a odrazí se tedy v jeho případném příznivějším postavení. Na požadovaném určení má žalobce naléhavý právní zájem, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by jeho postavení bez tohoto určení se stalo nejistým. Určovací žaloba je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno. Má tedy charakter preventivní. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu není splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě vede k jejímu zamítnutí. Jestliže právní otázka platnosti smlouvy, o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem či platnosti dalšího jednání, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 26 Cdo 2978/2019 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1993 sp. zn. 7 Cdo 63/92).

15. Ve světle uvedeného je zřejmé, že požadavek žalobkyně na určení neplatnosti právního jednání žalovaného 1. nemůže být úspěšný, neboť v dané věci lze nepochybně žalovat na plnění, tak ostatně žalobkyně (spolu s žalovaným 1.) již činí v řízení vedeném [název soudu] sp. zn. [spisová značka], nyní již po odvolání vedeno [název soudu], jehož předmětem je zaplacení částky 25 941 365 Kč s příslušenstvím, v rámci kterého byla žalobkyní vznesena i námitka relativní neplatnosti podle § 714 OZ a byla řešena jako předběžná otázka. Skutečnost, že žalobkyně nesouhlasí s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] nezakládá jí tvrzený naléhavý právní zájem, spíše evokuje překážku řízení u zdejšího soudu spočívající v litispendenci, či případně až rei iudikate, když v případě takovýchto neodstranitelných překážek řízení by bylo na místě řízení„ od stolu“ zastavit. Přesto soud dospěl k závěru, že je na místě věc rozhodnout s jednáním.

16. Žalobkyně dovozovala svůj naléhavý právní zájem v této věci z § 714 odst. 2 OZ s tím, že by mělo být zohledněno její slabší postavení, kdy dle jejího názoru není možno dospět k odpovídající nápravě jinak než podanou negativní určovací žalobou. Žalobkyně má za to, že vyhovění této žalobě by bylo způsobilé nejen eliminovat nejisté právní postavení žalobkyně, ale rovněž předejít případným budoucím soudním sporům, resp. ukončit již zahájená soudní řízení. Tento názor však nelze akceptovat. Naléhavý právní zájem dle § 80 písm. c) o. s. ř. nelze ztotožňovat ani s možností manžela dovolat se neplatnosti právního jednání ve smyslu § 714 odst. 2 OZ, v tomto případě tedy s oprávněním žalobkyně namítat relativní neplatnost smlouvy o zápůjčce ve smyslu uvedeného ustanovení. Ustanovení § 714 odst. 2 OZ dává možnost manželovi dovolat se relativní neplatnosti ve vztahu k účastníkům úkonu, a to jak v řízení soudním, tak i mimosoudně, a to např. i v rámci soudního řízení o určení existence právního vztahu či v rámci žaloby na plnění, nezakládá však zároveň sám o sobě naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., naopak může být (a běžně je) řešen jako otázka předběžná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 30 Cdo 2940/2007), a to např. i v řízení o vypořádání společného jmění manželů, kdy svá tvrzení o neplatnosti právního jednání může žalobkyně účelně uplatňovat přímo v (případném) řízení o vypořádání společného jmění manželů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009 sp. zn. 22 Cdo 2530/2007). Vzhledem k uvedenému proto nemůže být zamítavým rozhodnutím v této věci, založeným na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, nikterak zasaženo do práv žalobkyně, neboť otázka existence jejího souhlasu a případné neplatnosti jednání žalovaného 1. ve smyslu citovaného ustanovení byla řešena (a bude přezkoumána v rámci odvolacího řízení) jako otázka předběžná v řízení vedeném [název soudu] a po odvolání [název soudu], a obdobně též v případném řízení o vypořádání společného jmění manželů (bude-li kdy vedeno). Pokud v této souvislosti bylo žalobkyní poukazováno na jiné řízení, kdy se soud nezabýval předběžnou otázkou, ačkoli tak činit měl, soud pouze konstatuje, že procesní postup soudu v jiné věci je pro výsledek tohoto řízení zcela nerozhodný a naléhavý právní zájem na požadovaném určení v této věci nezakládá. Současně z tohoto vyplývá, že ve věci je vedeno řízení (řada dalších řízení souvisejících) a žalobkyni tak není ničím upíráno její právo na přístup k soudu jako součást práva na spravedlivý proces.

17. K tvrzení žalovaného 1., který na podporu žalobkyně uvedl, že je nutné rozlišovat mezi jednáním (slovesem jednat) a výsledkem jednání v ujednání (smlouvě) soud konstatuje svůj právní názor, který však vzhledem k neprokázání naléhavého právního zájmu žalobkyně nijak nezahrnoval do konečného rozhodnutí ve věci, a který spočívá v tom, že dokud se nejednající manžel nedovolá neplatnosti ujednání (smlouvy), je toto platné, tzn. k tomuto jednání (sloveso jednat) je manžel oprávněn, jinak by se nebylo dovolávat neplatnosti čeho, neboť ujednání by nevzniklo. Nadto jednání (sloveso jednat) ještě z většiny nezasahuje do majetkové sféry ani jednoho z manželů a nemůže tak nijak zasahovat do právního postavení nejednajícího manžela, až ujednání (smlouva) má faktický vliv na jmění manželů a zasahuje tak i nejednajícího manžela, který se až po ujednání (smlouvě) může dovolat jeho neplatnosti.

18. Nadto soud konstatuje, že se o uvedeném právním jednání žalovaného 1. – tj. poskytnutí konkrétního finančního obnosu konkrétního dne konkrétní osobě – dle svých vlastních vyjádření žalobkyně dozvěděla podstatně dříve (nejpozději na [roční období] [rok], ne-li dříve od banky v roce [rok]), než následně uvádí v podané žalobě, či svých vyjádření v tomto řízení (5. 2. 2020, 5. 12. 2019), a v předchozích několika letech situaci nikterak neřešila přesto, že ani s jí známým obsahem smlouvy údajně nesouhlasila. Soud konstatuje, že ani případné vyhovění žalobě by nemělo dopad na příznivější postavení žalobkyně a její právní postavení by se nezměnilo, její postavení není nejisté, neboť k porušení jejího práva již došlo (odčerpáním finančních prostředků ze společného jmění manželů) a ani vyhověním žaloby by se tomuto porušení nedalo předejít. Protože žalobkyně ani přes poučení poskytnuté jí soudem jiné důvody existence naléhavého právního zájmu netvrdila ani neprokazovala, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

19. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1. bylo rozhodnuto v situaci, kdy procesní stanovisko žalovaného 1. bylo naprosto shodné jako stanovisko žalobkyně a zároveň se žalovaný 1. vůči žalobkyni náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. Proto bylo o nákladech řízení mezi uvedenými účastníky rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

20. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2. pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich plná náhrada byla přiznána v řízení zcela úspěšnému žalovanému 2. Náklady účelně vynaložené žalovaným 2. sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 8 x 54 700 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 (blíže nálezy ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 598/2000, sp. zn. IV. ÚS 1332/07), § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen AT (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 21. 6. 2021, 10. 8. 2021, 15. 11. 2021, 22. 11. 2021, 14. 12. 2021 – přiznáno toliko za jeden úkon, neboť tato podání dělily pouze 4 hodiny a v časově následném podání byl soudu předložen k důkazu toliko rozsudek [název soudu] [anonymizována dvě slova] s konstatováním jeho obsahu ve vyjádření bez dalších vyjádření žalovaného 2., účast při ústním jednání dne 17. 2. 2022 – 2 úkony), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 8 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, z náhrady promeškaného času (čas na cestě [obec] [obec] a zpět dne 17. 2. 2022) za 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 AT a z náhrady cestovného v celkové výši 2 649 Kč ([obec] [obec] a zpět v délce účtovaných 343,8 km za obousměrnou cestu, při spotřebě 8,1 l /100 km, ceně paliva 37,10 Kč, amortizaci 4,70 Kč/km). Advokát žalovaného 2. je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalovanému 2. ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 443 649 Kč ve výši 93 166 Kč Celkem náklady žalovaného 2. v tomto řízení činí 536 815 Kč, a proto mu v této výši byly přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a povinnost uhradit náklady řízení má žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného 2.

21. K podnětu žalovaného 2. na zvážení, aby byla náhrada nákladů řízení žalovaného 2. uložena k zaplacení žalobkyni a žalovanému 1. společně a nerozdílně, má soud za to, že žalovaný 1., přes svá tvrzení, vystupoval na straně žalované, tj. směřovala proti němu žaloba (musela proti tomuto účastníku sporné smlouvy směřovat), a vzhledem k tomu byl ve sporu úspěšný (žaloba i proti němu byla zamítnuta), nelze mu tak uložit platit náhradu nákladů řízení.