9 C 192/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně adresa pro doručování adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 497 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 497 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 497 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 2. 2021 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že na základě rozhodnutí [stát. instituce], [číslo jednací] [anonymizováno] ze dne 10. 7. 2020, byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, když dne 1. 7. 2020 fyzicky napadl pojištěnce žalobkyně [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (dále jen„ poškozený“), tak že ho kopl do břicha, čímž mu způsobil zranění. V souvislosti s uvedenou událostí, uhradila žalobkyně náklady léčení poškozeného ve výši 8 497 Kč. Žalobkyně se domáhá náhrady těchto nákladů na hrazené služby, vynaložených v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči poškozenému. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání.

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že na základě rozhodnutí [stát. instituce], [číslo jednací] [anonymizováno] ze dne 10. 7. 2020, byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., když dne 1. 7. 2020 slovně a fyzicky napadl pojištěnce žalobkyně [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (poškozený), a to tak, že došlo ke vzájemné potyčce, při které dostal poškozený od žalovaného ránu kolenem do oblasti břicha. V souvislosti s uvedenou událostí uhradila žalobkyně náklady léčení poškozeného, jejich výše dle Vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení činí 8 497 Kč. Žalobkyně se domáhá náhrady těchto nákladů na hrazené služby vynaložených v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči poškozenému. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 8. 10. 2020.

6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, jako vztah regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému, podle něhož příslušná zdravotní pojišťovna (zde žalobkyně) má vůči třetí osobě (zde žalovaný) právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Žalovaný nedostál této své povinnosti. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu, úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ PN“) za 3 úkony (převzetí a příprava věci, žaloba, předžalobní výzva) po 300 Kč, celkem v částce 900 Kč, když v daném případě je žalobkyně ve smyslu § 1 PN účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce.