9 C 200/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 761,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 500 Kč od 26. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do částky 11 261,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 043,35 Kč od 26. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 543,35 Kč od 13. 4. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 19 761,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 543,35 Kč od 26. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 26. 6. 2018 do 20. 1. 2020 v částce 1 564,44 Kč a se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 543,35 Kč od 13. 4. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 13. 4. 2019 do 20. 1. 2020 v částce 2 631,56 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a za odměnu za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 4. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na pohledávku uhradila pouze částku 5 500 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavila, a za situace, kdy právní zástupkyně žalobkyně přítomná u jednání byla a po poučení ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., ve smyslu jaké služby byly žalované poskytnuty a co je jejich obsahem, případně s jakými náklady věřitele, za poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a za poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že specifikace jednotlivých poplatků by měla být součástí obchodních podmínek a blíže se k tomu nemůže vyjádřit, soud vycházel ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalované poskytl částku 14 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala věřiteli splatit formou 60 týdenních splátek po 439 Kč, a to spolu s úrokem v částce 2 504 Kč, za dobu trvání smlouvy 60 týdnů odpovídající výši úroku 29 % ročně z dlužné částky, s poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a s tzv. poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Celkem žalovaná uhradila 5 500 Kč. Svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalované oznámil téhož dne.

4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši zápůjčky, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, administrativní poplatek, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok odpovídající výši 29 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je stanoven tzv. poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení v částce 5 652 Kč a vedle toho též částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Soud má za to, že ujednaným poplatkům neodpovídá žádné protiplnění, které mělo být za tyto poplatky poskytnuto, když z obsahu těchto služeb vyplývá, že se vzájemně překrývají, neboť dle názoru soudu zpracování, doručení a zejména administrativní činnost se kryjí s vedením zákaznického účtu a ve svém důsledku znamenají jediný úkon ze strany právního předchůdce žalobkyně, a to vyplnění formulářové adhezní smlouvy. Dále poplatky za flexibilní splácení a komfortní splácení se též překrývají, vztahují se na formu splácení a soud konstatuje, že k tomu žalobkyně tvrdila, ale nikterak nedokazovala, že byla žalované nějaká služba vztahující se k formě splácení poskytnuta, nebyla schopna však konkrétně specifikovat jaká a kolikrát a s jakými náklady věřitele. Nadto přímo ze smlouvy o zápůjčce vyplývá skutečnost, že žalované nebyla ani nabídnuta možnost bezhotovostního režimu – ve smlouvě přímo uvedená kolonka nezaškrtnutá žádným z účastníků smlouvy – žalované tak byla poskytnuta výhradně forma splácení hotovostním režimem splátek. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 76,03 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 26 283 Kč (jistina 14 000 Kč a úrok 12 283 Kč) splatné za 60 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 87,73 %, jak je výše uvedeno), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 76,03 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení 1 až 5 let cca 10,75 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než šestkrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 14 000 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky v celkové výši 5 500 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 8 500 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a to v souladu s ust. § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 26. 6. 2018 do zaplacení.

10. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích a ve zbývajících sjednaných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

11. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.