9 C 218/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti <b>I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, stanovená naposledy rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], se s účinností od 1. 9. 2023 ruší.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení výživného, které hradí jeho již zletilému synovi. O výši výživného bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy mimo jiné, byla výše výživného žalobci stanovena na částku 2 500 Kč měsíčně. Žalobce žádá o zrušení vyživovací povinnosti z důvodu, že žalovaný zletilý syn ukončil přípravu na své budoucí povolání, studium ukončil absolvováním [školské zařízení] [anonymizována tři slova], [adresa], [anonymizováno], a to ke dni 27. 6. 2023. Žalobce požádal o zrušení vyživovací povinnosti k datu 1. 9. 2023.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalobce je otcem žalovaného a uvedeným rozsudkem mu byla uložena povinnost platit na výživu žalovaného částku 2 500 Kč měsíčně s účinností od [datum]. Z výučního listu žalovaného je zřejmé, že absolvoval úspěšně vzdělávací program středního vzdělávání v oboru vzdělání [číslo] [obor], a to dne 27. 6. 2023 na [školské zařízení] [anonymizována tři slova], [adresa], [anonymizováno]. Z vysvědčení o závěrečné zkoušce má soud za prokázané, že závěrečnou zkoušku žalovaný vykonal s celkovým hodnocením prospěl, a to taktéž 27. 6. 2023. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce.

4. Podle § 911 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

5. Podle § 163 OSŘ rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

6. V dané věci soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, neboť vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá pouze po dobu, pokud děti nenabudou schopnosti samy se živit. Za dané situace, tedy tehdy, kdy žalovaný je zletilý, nadále se nepřipravuje studiem na budoucí povolání a je schopen se zapojit do pracovního procesu, soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost zanikla. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k předmětu řízení leželo na žalovaném, který žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil, z výše uvedených důvodů proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, podle něhož by měl plně úspěšný žalobce vůči žalovanému právo na náhradu vzniklých nákladů řízení. Žalobce však žádné náklady řízení neuplatnil a z obsahu spisu má soud za to, že žalobci ani žádné náklady nevznikly.