9 C 224/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 11. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do částky 9 426 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 4 651 Kč od 14. 11. 2012 do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 9 651 Kč od 23. 7. 2013 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 426 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 9 651 Kč od 14. 11. 2012 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 14. 11. 2012 do 20. 1. 2020 v částce 5 275,88 Kč a se smluvním úrokem ve výši 21,00 % ročně z částky 9 651 Kč od 23. 7. 2013 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 23. 7. 2013 do 20. 1. 2020 v částce 13 359,40 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 240 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 080 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 6 106 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit ve 45 týdenních splátkách po 499 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 11. 2012. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na pohledávku uhradila pouze částku 8 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavila, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků. A to za situace, kdy právní zástupce žalobkyně přítomný u jednání ex post zcela účelově tvrdil, ale nikterak nedoložil, zda byly žalované nějaké služby vedle poskytnutí finančních prostředků poskytnuty či nikoliv, případně jaká a kolikrát a s jakými náklady věřitele, pouze uvedl, že poplatek za administrativní činnost obsahuje provozní náklady na provoz interního systému, náklady na vyhledávání žadatele o půjčku v databázi o spotřebitelích za účelem posouzení schopnosti splácet úvěr, náklady vynaložené na sepis smlouvy obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce v místě bydliště žalovaného a náklady spojené s činností pracovníků při zadávání dat ze sjednané smlouvy do interního systému; poplatek za hotovostní inkaso splátek představuje náklady související s výběrem jednotlivých splátek, v den jejich splatnosti obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce v místě bydliště žalovaného. Dle sdělení zástupce žalobkyně není žalobkyně schopna specifikovat konkrétní poskytnuté služby a nenavrhl tak ani žádné další důkazy.

4. Na základě provedených důkazů dospěl soud ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] podle níž žalované poskytl částku 13 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 45 týdenních splátek po 499 Kč, a to spolu s úrokem v částce 1 240 Kč, za dobu trvání smlouvy 45 týdnů odpovídající výši úroku 21,00 % ročně z dlužné částky, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 080 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 106 Kč, celkem tak v částce 22 426 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Celkem žalovaná uhradila 8 000 Kč. Svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalované oznámila téhož dne.

5. Vzhledem k tomu, že Smlouva o půjčce [číslo] byla uzavřena dne [datum], postupoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dále jen obč. zák. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

6. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., platí že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

7. Podle § 39 obč. zák je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 675 obč. zák. platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění a postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

11. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši půjčky, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, která je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní a přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě (úrok, poplatek, hotovostní inkaso) zcela transparentní a přestože ve smlouvě uveden úrok odpovídající výši 21,00 % ročně z poskytnuté částky, což je samostatně akceptovatelný úrok, jedná se o neplatný právní úkon z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. Ve smlouvě je stanoven administrativní poplatek v částce 1 240 Kč, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout. Soud konstatuje, že k tomu žalobkyně ex post až u jednání účelově tvrdila, ale nikterak nedoložila, obsah„ služeb“ poskytnutých ze strany právního předchůdce žalobkyně, když i z tohoto tvrzení má soud za zjištěné, že vedle poskytnutí finančních prostředků žalované žádná další služba poskytnuta nebyla, neboť i z tvrzení žalobkyně, resp. jejího zástupce při jednání, vyplynulo, že jediným administrativním úkonem bylo sepsání předmětné smlouvy, která je smlouvou formulářového typu a vyjma iniciálů žalované a finančních částek do této ničeho doplněno nebylo a vedle toho uváděné náklady jsou náklady právního předchůdce žalobkyně čistě na vyhledání svých klientů a vedení interních systémů svými zaměstnanci, kdy toto je soudem chápáno jako jeho náklady na podnikání a s tím spojené riziko jejich unesení, které nelze přenášet na žalovanou ještě vedle ujednaného úroku za poskytnutí finančních prostředků, neboť takováto úplata má být již v úroku, nadto dosti vysokém, zahrnuta. Ohledně poplatku za hotovostní inkaso splátek zástupce žalobkyně u jednání uvedl, že se jedná o náklady související s výběrem jednotlivých splátek v den jejich splatnosti obchodním zástupcem právního předchůdce žalobkyně v místě bydliště žalované. Avšak přes výzvu soudu nebyla žalobkyně schopna specifikovat konkrétní poskytnuté služby, konkrétně kolikrát a s jakými náklady byla tato služba žalované poskytnuta, a žalobkyně nenavrhla ani žádné důkazy k prokázání poskytnutí této služby. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek v předmětné smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 83,7 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 22 426 Kč (jistina 13 000 Kč a úrok 9 426 Kč) splatné za 45 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 72,5 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 83,7 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroků se jedná o neplatný právní úkon, neboť se výše skrytě navýšeného úroku zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku cca 19,12 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak několikrát převyšuje. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 5 000 Kč, a to včetně smluvního úroku ve výši 21 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 11. 2012 do zaplacení a včetně zákonného úroku z prodlení v žalobkyni požadované výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

12. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto částečně neplatného právního úkonu byly další nároky spočívající ve zbývající jistině a ve zbývajících zákonných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

13. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.