9 C 242/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 850 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 109,36 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 21. 1. 2020 v částce 1 628,10 Kč a co do kapitalizovaného úroku do 21. 1. 2020 v částce 2 262,54 Kč zastavuje.

II. Žaloba se co do částky 8 740,64 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 21. 1. 2020 v částce 103,59 Kč, co do kapitalizovaného úroku do 21. 1. 2020 v částce 2 864,34 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 740,64 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 8 740,64 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 9. 2020 po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 850 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1731,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 129,88 K, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 740,64 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 23,66 % ročně z částky 8 740,64 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 10 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 8. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 32 150 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz dne 7. 10. 2020, proti kterému podal žalovaný odpor, ve kterém vznesl námitku promlčení.

3. Před zahájením jednání ve věci samé podala žalobkyně dne 31. 8. 2021 zdejšímu soudu částečné zpětvzetí žaloby o částku 6 000 Kč pro chování žalovaného, neboť žalovaný uhradil žalobkyni dne 23. 2. 2021 částku 2 000 Kč, dne 6. 4. 2021 částku 2 000 Kč a dne 30. 4. 2021 částku 2 000 Kč.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 25 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 58 týdenních splátek po 750 Kč, a to spolu s úrokem v částce 5 000 Kč, za dobu trvání smlouvy 58 týdnů odpovídající výši úroku 23,72 % ročně z dlužné částky, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, s hotovostním inkasem splátek ve výši 10 000 Kč, celkem tak v částce 43 500 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámil téhož dne. Celkem žalovaný uhradil 32 150 Kč před podáním žaloby a 6 000 Kč po podání žaloby. Právní zástupkyně žalobkyně přítomná u jednání ex post zcela účelově tvrdila, ale nikterak nedoložila, zda byly žalovanému nějaké služby poskytnuty či nikoliv, případně jaká a kolikrát a s jakými náklady věřitele, pouze soudu sdělila, že ve vztahu k poplatku za administrativní činnost tento zahrnuje zejména založení a vedení zákazníka v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na provedení uvítacího telefonátu ze strany společnosti, dále náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, na vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní dokumentace v případě jejich ztráty, na vystavení písemného potvrzení o doplacení, aktuálním zůstatku úvěru a zaslání těchto dokumentů na příslušnou adresu. Co se týče poplatku za hotovostní inkaso splátek, ten pak představuje úhradu za výběr splátek v hotovosti obchodním zástupcem společnosti v místě bydliště žalovaného, a to na týdenní bázi. K označení důkazů požadovala právní zástupkyně žalobce poskytnutí dodatečné lhůty, když tento návrh byl soudem zamítnut s tím, že jak žalobkyně, tak její právní zástupkyně je zkušenou účastnicí v obdobných sporech, když těchto jsou u soudů po celé republice vedeny stovky ne-li tisíce, a je si tak plně vědoma své povinnosti řádně tvrdit a dokazovat, a to při prvním jednání ve věci, při kterém má soud zpravidla rozhodnout. Dále má soud za to, že v případě, že by jakýkoliv další důkaz měla žalobkyně řádně k dispozici, předložila by jej soudu přímo s žalobou, neboť se jedná o zkušenou žalující, pokud tak neučinila, a to ani po nařízení jednání, které avizuje nemožnost soudu plně vyhovět žalobě bez nařízení jednání, má soud za to, že v následném doložení listin by se jednalo pouze o listiny ex post účelově vyhotovené.

5. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil, když podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

9. Podle § 2054 o. z. se placení úroků považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

10. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. V uvedené věci se soud nejprve zabýval námitkou promlčení a dospěl k závěru, že k promlčení pohledávky nedošlo. Smlouva byla uzavřena dne [datum] a poslední splátka měla být uhrazena 11. 8. 2017. K zesplatnění celého dluhu došlo až ke dni oznámení o postoupení pohledávky 29. 11. 2019, kdy žalobkyně využila svého práva v souladu s čl. 8 smluvních podmínek, v té době nebyl dluh promlčen. Žalobkyně nepředložila žádný doklad, kterým by doložila dřívější zesplatnění celého dluhu. Do doby zesplatnění celého dluhu, tj. do 29. 11. 2019, hradil žalovaný dílčí platby na stanovené splátky a těmito platbami není možné mít za to, že došlo k uznání celého dluhu. Až následné platby provedené žalovaným po zesplatnění dluhu, tj. po 29. 11. 2019 (platby v roce 2021), lze považovat za to, že těmito platbami uznal žalovaný celý zbytek dluhu. V době rozhodování soudu tak dluh žalovaného promlčen není.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjčky, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovaným věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, poplatek, hotovostní inkaso) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok odpovídající výši 23,72 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je stanoven administrativní poplatek v částce 5 000 Kč, když soud až při jednání z doplňujícího ex post účelového tvrzení právní zástupkyně žalobkyně zjistil, co by mělo být obsahem této sjednané služby, avšak tato tvrzení žalobkyně již nebyla nikterak doložena. Ohledně poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 10 000 Kč soud konstatuje, že k tomu žalobkyně taktéž až při jednání ex post účelově tvrdila obsah poskytované služby, ale toto nikterak nedoložila. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 66,34 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 43 500 Kč (jistina 25 000 Kč a úrok 18 500 Kč) splatné za 58 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 74 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 66,34 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení 1 až 5 let cca 13,18 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak několikrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

13. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby dříve, než začalo jednání, nebylo tak třeba zjištění, jestli žalovaný se zpětvzetím z vážných důvodů nesouhlasí, proto postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 věta prvá, odst. 4 o.s.ř. a řízení ve výroku I. co do částek v rozsahu zpětvzetí zastavil.

14. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 25 000 Kč, avšak po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky ve výši 38 150 Kč (32 150 Kč + 6 000 Kč) je zřejmé, že žalovaný uhradil žalobkyni více, než od žalobkyně obdržel. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu po zpětvzetí zamítl.

15. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, a to po zohlednění částečného zastavení řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného, který však žádnou náhradu nákladů nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.