9 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 952,64 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 11 952,64 Kč a částku 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 360 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 26. 9. 2019 do 11. 6. 2021 ve výši 1 258,26 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 11. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 7 360 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 592,64 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 360 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 26. 9. 2019 do 11. 6. 2021 ve výši 1 258,26 Kč a dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jejíž část závodu byla ke dni [datum] převedena společnosti [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 360 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24 % ročně, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a za hotovostní výběr splátek částku ve výši 3 840 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalovaná na pohledávku uhradila částku 14 960 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila při jednání dne 7. 4. 2022 tak, že s původním věřitelem se snažila dohodnout, když jejich obchodní zástupkyně se někdy podle dohody dostavila a jindy ne. Žalovaná ví, že je její chybou, že se na splácení vykašlala. K důkazům soudu předložila splátkový kalendář. Zcela jistě uhradila více než poskytnutou jistinu 12 000 Kč a vzhledem k tomu navrhuje žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Žalovanou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř. Žalovaná nevyvracela žalobní tvrzení a soudu označila a předložila toliko důkazy již předložené žalobkyní, případně listiny týkající se odlišného úvěru, nad tento rozsah doložila pouze splátkový kalendář, ze kterého vyplývala úhrada částky 13 480 Kč, když žalobkyně již v návrhu uvedla uhrazenou částku 14 960 Kč, kterou nakonec ani žalovaná nerozporovala. Žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a nevyužila tak své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. Soud tak vycházel ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků doplněných žalovanou o splátkový kalendář, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalované poskytl částku 12 000 Kč, kterou žalovaná převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala věřiteli splatit formou 14 měsíčních splátek po 1 560 Kč, a to spolu s úrokem v částce 3 360 Kč, za dobu trvání smlouvy 14 měsíců odpovídající výši úroku 24 % ročně z dlužné částky, s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč, a s hotovostním inkasem splátek ve výši 3 840 Kč, celkem tak v částce 22 320 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, žalovaná na pohledávku uhradila částku 14 960 Kč. Svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].

4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši úvěru, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu měsíčních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, poplatek za sjednání úvěru, poplatek za správu úvěru a hotovostní inkaso) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok odpovídající výši 24 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je stanoven poplatek za správu úvěru v částce 2 640 Kč, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout. K obdobnému závěru dospěl soud i co do částky 480 Kč ohledně poplatku za uzavření smlouvy. U obou těchto poplatků připadá v úvahu pouze tak vyplnění formulářové adhezní smlouvy, což je služba, která by měla být věřitelem zahrnuta již ve sjednaném úroku, jenž je vlastním a zákonem předpokládaným poplatkem, úplatou, za poskytnutí finančních prostředků. Žádná jiná tvrzení natož důkazy k těmto poplatkům žalobkyně soudu neuvedla. Ohledně poplatku za hotovostní výběr splátek, vycházeje co do případného obsahu služby pouze z názvu poplatku, když ve smlouvě specifikován obsah této služby není, soud konstatuje, že k tomu ani žalobkyně netvrdila ani nikterak nedokazovala, zda byla žalované nějaká služba poskytnuta, či nikoliv, případně jaká a kolikrát a s jakými náklady věřitele. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 73,71 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 22 320 Kč (jistina 12 000 Kč a úrok 10 320 Kč) splatné za 14 měsíců (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 86 %), když délka roku je 12 měsíců (tj. 73,71 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení 1 až 5 let cca 10,31 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než pětkrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 25. 7. 2018 ve výši 12 000 Kč, avšak po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky ve výši 14 960 Kč je zřejmé, že žalovaná uhradila žalobkyni více, než od žalobkyně obdržela. Soud proto žalobu zcela zamítl.

10. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že zcela úspěšná byla v řízení žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení a žalovaná ani náhradu nákladů řízení neuplatňovala, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.