9 C 273/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 800 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, úroky ve výši 25,14 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 19. 5. 2022, a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 29. 1. 2021 do 7. 1. 2022 v částce 788,33, a se smluvním úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 29. 1. 2021 do 7. 1. 2022 v částce 2 402,27 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne [datum] [anonymizována dvě slova] k uzavření smlouvy nazvané [smlouva] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 1. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 1 200 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků. A to za situace, kdy právní zástupkyně žalobkyně přítomná u jednání po poučení ze strany soudu a po předestření předběžného právního názoru soudu ex post zcela účelově tvrdila, ale nikterak nedoložila, že co se týče administrativního poplatku z bodu [číslo] [anonymizováno] smlouvy vyplývá, že tento je stanoven paušální částkou, tedy v příslušném poměru k výši jistiny. Zahrnuje veškeré administrativní činnosti související se sjednáním, poskytnutím a správou úvěru. Co se týče hotovostního inkasa splátek pak tato částka je rovněž určena v procentech z výše poskytnuté jistiny a jedná se o poplatek za umožnění splácet dlužnou částku v hotovosti v místě bydliště žalovaného k rukám obchodního zástupce původního věřitele. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl dlužnou částku zaplatit celkem v 60 týdenních splátkách, nelze poplatek za hotovostní inkaso hodnotit jako nepřiměřený, když obchodní zástupce původního věřitele měl absolvovat celkem 60 jízd do bydliště žalovaného. Odkázala v tomto směru na bod [číslo] [doplňující smluvní podmínky] [anonymizována dvě slova], ze kterého vyplývá, že o každé splátce bude proveden záznam do evidence splátek, když tuto listinu navrhla k důkazu. K tomu kolikrát a s jakými náklady žalobkyně byla případně poskytnutá služba za specifikované poplatky žalovanému poskytnuta, nebyla žalobkyně schopna při jednání doplnit svá tvrzení. Vyhovět poučení ze strany soudu a označit důkazy taktéž nebyla žalobkyně schopna při jednání. Vzhledem k tomu požádala o poskytnutí dodatečné týdenní lhůty. Tuto žádost soud zamítl, neboť se jedná o velice zkušenou žalobkyni i právního zástupce (zástupkyni), když takovýto účastník si je vědom, že má být na nařízeném jednání řádně připraven vyhovět poučení soudu a je si vědom koncentrace řízení a zásady rozhodnutí při prvním jednání. Nadto je soudu z činnosti známo, že žalobkyně je ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně vyzývána ke shodným doplněním tvrzení a označení důkazů, na což nereaguje adekvátně ani v rámci žalobních tvrzení v návrhu, ani při nařízeném jednání soudu, dokonce ani v případně dodatečně poskytnuté lhůtě. Ohledně návrhu důkazu [evidence splátek] [anonymizováno] právní zástupkyně žalobkyně sama uvedla, že jí není známo, zda žalobkyně takovouto listinou skutečně disponuje, navrhuje ji toliko z opatrnosti. Tento návrh důkazu soud zamítl jako nadbytečný, neboť poměr uskutečněných plateb žalovaným k jistině je pouze částečný (zlomkový) a lze z toho jasně konstatovat, že ani v případě závěru soudu o vyčerpání„ služby“ žalovaným nejsou náklady ve své plné výši na ní odpovídající požadavku dobrých mravů už jen z toho důvodu, že tyto náklady se neodvíjejí od nákladů původního věřitele na tuto službu, ale jsou počítány procentní výší ze zapůjčené jistiny. Dále má soud za to, že v případě, že by takovýto důkaz měla žalobkyně řádně k dispozici, předložila by jej soudu přímo s žalobou, neboť se jedná o zkušenou žalující, pokud tak neučinila, má soud za to, že při následném doložení listiny by se jednalo pouze o ex post vyhotovený přehled.

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní tak dospěl soud ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům.

5. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako [smlouva] [anonymizována tři slova] [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 60 týdenních splátek po 300 Kč, a to spolu s úrokem v částce 2 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně, s administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tak v částce 18 000 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Celkem žalovaný uhradil 1 200 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámil dopisem ze dne 3. 2. 2022, odeslaným dle žalobkyní doloženého podacího lístku dne 4. 2. 2022, v němž současně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení.

6. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

11. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovaným věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok ve výši 2 000 Kč odpovídající výši 17,33 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je stanoven administrativní poplatek v částce 2 000 Kč, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout. Právní zástupkyně žalobkyně při jednání odkázala na bod [číslo] smlouvy, kde je však toliko stanovení jeho výše, a dále uvedla, že tento poplatek zahrnuje veškeré administrativní činnosti související se sjednáním, poskytnutím a správou úvěru. Uvedené tvrzení nebylo však ničím prokazováno. K tomu soud konstatuje, že úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce, tj. i zajištění administrativních úkonů, a je nerozhodné, jak je věřitel formálně označí. Ohledně poplatku za hotovostní inkaso splátek, vycházeje co do obsahu služby z [čl. číslo] smlouvy o úvěru, soud konstatuje, že k tomu ani žalobkyně netvrdila ani nikterak nedokazovala, zda byla žalovanému nějaká služba skutečně poskytnuta či nikoliv, případně jaká, jak a kolikrát a s jakými náklady věřitele, nadto vzhledem k pouze částečné úhradě ze strany žalovaného žalobkyně netvrdila ani nedokazovala, zda k pravidelnému výběru splátky docházelo či nikoliv a z jakých důvodů a na čí straně. Sama právní zástupkyně při jednání uvedla, že daný inkasní poplatek je rovněž určen v procentech z výše poskytnuté jistiny. Není tak jakkoliv spojen se skutečným poskytováním„ služby“, tj. s počtem případných návštěv obchodního zástupce věřitele u žalovaného a v tom důsledku se vzniklými náklady věřitele. Dle závěru soudu je tak označen toliko formálně jako poplatek inkasní a nikoliv jako úrok, který je právě standardně účtován jako procentní podíl z jistiny. Soud poukazuje i na skutečnost, že sám věřitel za úrok nepovažoval pouze částku 2 000 Kč, když podle samotné smlouvy byla úroková sazba stanovena výší 32,15 % ročně. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 66,66 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 18 000 Kč (jistina 10 000 Kč a úrok 8 800 Kč) splatné za 60 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 80 %, jak je výše uvedeno), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 66,66 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení nad 1 rok do 5 let včetně cca 9,65 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než šestkrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

12. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 10 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 1 200 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 8 800 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. včetně úroku z prodlení z této částky za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení, když v případě absolutně neplatné smlouvy se dluh stal splatným po uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalovanému ve výzvě k plnění, obsažené v dopise ze dne 3. 2. 2022 (dopis byl dle podacího lístku odeslán dne 4. 2. 2022, dle § 573 o. z. doručen dne 7. 2. 2022 a dne [datum] uplynula desetidenní lhůta k plnění).

13. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích a ve zbývajících sjednaných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

14. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že po zohlednění příslušenství v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, byl převážně úspěšný v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.