9 C 273/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 800 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, úroky ve výši 25,14 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 19. 5. 2022, a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 29. 1. 2021 do 7. 1. 2022 v částce 788,33, a se smluvním úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 29. 1. 2021 do 7. 1. 2022 v částce 2 402,27 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne datum anonymizována dvě slova k uzavření smlouvy nazvané smlouva anonymizována dvě slova anonymizováno číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 1. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 1 200 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků. A to za situace, kdy právní zástupkyně žalobkyně přítomná u jednání po poučení ze strany soudu a po předestření předběžného právního názoru soudu ex post zcela účelově tvrdila, ale nikterak nedoložila, že co se týče administrativního poplatku z bodu číslo anonymizováno smlouvy vyplývá, že tento je stanoven paušální částkou, tedy v příslušném poměru k výši jistiny. Zahrnuje veškeré administrativní činnosti související se sjednáním, poskytnutím a správou úvěru. Co se týče hotovostního inkasa splátek pak tato částka je rovněž určena v procentech z výše poskytnuté jistiny a jedná se o poplatek za umožnění splácet dlužnou částku v hotovosti v místě bydliště žalovaného k rukám obchodního zástupce původního věřitele. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl dlužnou částku zaplatit celkem v 60 týdenních splátkách, nelze poplatek za hotovostní inkaso hodnotit jako nepřiměřený, když obchodní zástupce původního věřitele měl absolvovat celkem 60 jízd do bydliště žalovaného. Odkázala v tomto směru na bod číslo doplňující smluvní podmínky anonymizována dvě slova, ze kterého vyplývá, že o každé splátce bude proveden záznam do evidence splátek, když tuto listinu navrhla k důkazu. K tomu kolikrát a s jakými náklady žalobkyně byla případně poskytnutá služba za specifikované poplatky žalovanému poskytnuta, nebyla žalobkyně schopna při jednání doplnit svá tvrzení. Vyhovět poučení ze strany soudu a označit důkazy taktéž nebyla žalobkyně schopna při jednání. Vzhledem k tomu požádala o poskytnutí dodatečné týdenní lhůty. Tuto žádost soud zamítl, neboť se jedná o velice zkušenou žalobkyni i právního zástupce (zástupkyni), když takovýto účastník si je vědom, že má být na nařízeném jednání řádně připraven vyhovět poučení soudu a je si vědom koncentrace řízení a zásady rozhodnutí při prvním jednání. Nadto je soudu z činnosti známo, že žalobkyně je ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně vyzývána ke shodným doplněním tvrzení a označení důkazů, na což nereaguje adekvátně ani v rámci žalobních tvrzení v návrhu, ani při nařízeném jednání soudu, dokonce ani v případně dodatečně poskytnuté lhůtě. Ohledně návrhu důkazu evidence splátek anonymizováno právní zástupkyně žalobkyně sama uvedla, že jí není známo, zda žalobkyně takovouto listinou skutečně disponuje, navrhuje ji toliko z opatrnosti. Tento návrh důkazu soud zamítl jako nadbytečný, neboť poměr uskutečněných plateb žalovaným k jistině je pouze částečný (zlomkový) a lze z toho jasně konstatovat, že ani v případě závěru soudu o vyčerpání„ služby“ žalovaným nejsou náklady ve své plné výši na ní odpovídající požadavku dobrých mravů už jen z toho důvodu, že tyto náklady se neodvíjejí od nákladů původního věřitele na tuto službu, ale jsou počítány procentní výší ze zapůjčené jistiny. Dále má soud za to, že v případě, že by takovýto důkaz měla žalobkyně řádně k dispozici, předložila by jej soudu přímo s žalobou, neboť se jedná o zkušenou žalující, pokud tak neučinila, má soud za to, že při následném doložení listiny by se jednalo pouze o ex post vyhotovený přehled.

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní tak dospěl soud ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům.

5. Dne datum uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva anonymizována tři slova číslo podle níž žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 60 týdenních splátek po 300 Kč, a to spolu s úrokem v částce 2 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně, s administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tak v částce 18 000 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Celkem žalovaný uhradil 1 200 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 3. 2. 2022, odeslaným dle žalobkyní doloženého podacího lístku dne 4. 2. 2022, v němž současně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení.

6. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

11. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovaným věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok ve výši 2 000 Kč odpovídající výši 17,33 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je stanoven administrativní poplatek v částce 2 000 Kč, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout. Právní zástupkyně žalobkyně při jednání odkázala na bod číslo smlouvy, kde je však toliko stanovení jeho výše, a dále uvedla, že tento poplatek zahrnuje veškeré administrativní činnosti související se sjednáním, poskytnutím a správou úvěru. Uvedené tvrzení nebylo však ničím prokazováno. K tomu soud konstatuje, že úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce, tj. i zajištění administrativních úkonů, a je nerozhodné, jak je věřitel formálně označí. Ohledně poplatku za hotovostní inkaso splátek, vycházeje co do obsahu služby z čl. číslo smlouvy o úvěru, soud konstatuje, že k tomu ani žalobkyně netvrdila ani nikterak nedokazovala, zda byla žalovanému nějaká služba skutečně poskytnuta či nikoliv, případně jaká, jak a kolikrát a s jakými náklady věřitele, nadto vzhledem k pouze částečné úhradě ze strany žalovaného žalobkyně netvrdila ani nedokazovala, zda k pravidelnému výběru splátky docházelo či nikoliv a z jakých důvodů a na čí straně. Sama právní zástupkyně při jednání uvedla, že daný inkasní poplatek je rovněž určen v procentech z výše poskytnuté jistiny. Není tak jakkoliv spojen se skutečným poskytováním„ služby“, tj. s počtem případných návštěv obchodního zástupce věřitele u žalovaného a v tom důsledku se vzniklými náklady věřitele. Dle závěru soudu je tak označen toliko formálně jako poplatek inkasní a nikoliv jako úrok, který je právě standardně účtován jako procentní podíl z jistiny. Soud poukazuje i na skutečnost, že sám věřitel za úrok nepovažoval pouze částku 2 000 Kč, když podle samotné smlouvy byla úroková sazba stanovena výší 32,15 % ročně. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 66,66 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 18 000 Kč (jistina 10 000 Kč a úrok 8 800 Kč) splatné za 60 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 80 %, jak je výše uvedeno), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 66,66 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení nad 1 rok do 5 let včetně cca 9,65 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než šestkrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

12. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne datum ve výši 10 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 1 200 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 8 800 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. včetně úroku z prodlení z této částky za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení, když v případě absolutně neplatné smlouvy se dluh stal splatným po uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalovanému ve výzvě k plnění, obsažené v dopise ze dne 3. 2. 2022 (dopis byl dle podacího lístku odeslán dne 4. 2. 2022, dle § 573 o. z. doručen dne 7. 2. 2022 a dne datum uplynula desetidenní lhůta k plnění).

13. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích a ve zbývajících sjednaných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

14. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že po zohlednění příslušenství v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, byl převážně úspěšný v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.