9 C 274/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 215,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 100 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7 115,08 Kč, částku 4 000 Kč, úroky ve výši 88 % ročně z částky 7 693,51 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 16. 6. 2022, a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 6. 2022 po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 215,08 Kč a částky 4 000 Kč s úroky ve výši 88 % ročně z částky 7 693,51 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 693,51 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 479,82 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané [smlouva] [anonymizována tři slova] [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 7 434 Kč zahrnující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 88 % ročně. Celkovou částku ve výši 15 434 Kč odpovídající součtu jistiny a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 297 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 900 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž byl žalovaný v prodlení. Ke dni 1. 2. 2022 činila smluvní pokuta celkem 4 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 1. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, který byl zaslán žalovanému dne 10. 2. 2022 spolu s výzvou k okamžitému splacení dluhu, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků. A to za situace, kdy právní zástupce žalobkyně přítomný u jednání po poučení ze strany soudu a po předestření předběžného právního názoru soudu ex post zcela účelově tvrdil, ale nikterak nedoložil, že co se týče částky za zpracování úvěru, tato je účtována za sjednání termínů k uzavření úvěru s obchodní zástupkyní věřitele, její urychlené jednání a poskytnutí částky. K ostatnímu obsahu poučení požádal o poskytnutí dodatečné lhůty. Tuto žádost soud zamítl, neboť se jedná o zkušenou žalobkyni i právního zástupce, když takovýto účastník si je vědom, že má být na nařízeném jednání řádně připraven vyhovět poučení soudu a je si vědom koncentrace řízení a zásady rozhodnutí při prvním jednání. Dále má soud za to, že v případě, že by jakýkoliv již existující důkaz měla žalobkyně řádně k dispozici, předložila by jej soudu přímo s žalobou, nejpozději při nařízeném jednání, neboť se jedná o zkušenou žalující.

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní tak dospěl soud ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům.

5. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako [smlouva] [anonymizována tři slova] [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 8 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 52 týdenních splátek po 297 Kč, a to spolu s úrokem v částce 4 081 Kč, přičemž úroková sazba byla ujednána ve výši 88 % ročně, a dále s poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a s tzv. poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 835 Kč, celkem tak v částce 15 434 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Celkem žalovaný uhradil 900 Kč. Dle č.l. 6 smlouvy byla ujednána povinnost žalovaného pro případ, že tento neuhradí řádně a včas splátku úvěru, zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni 1. 2. 2022. Dopisem ze dne 10. 2. 2022, odeslaným dne 11. 2. 2022, vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžitému splacení dluhu s tím, že pokud nebude dluh do 17. 3. 2022 uhrazen, stane se k uvedenému dni splatným. Žalovaný dosud ničeho neuhradil.

6. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

11. Podle § 13 o. z. platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

12. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovaným věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, částka za zpracování spotřebitelského úvěru, částka za službu komfortního a flexibilního splácení) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok ve výši 4 081 Kč odpovídající výši 51 % ročně z poskytnuté částky, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je stanovena, vedle úroku v již tak dosti vysoké výši, částka za zpracování spotřebitelského úvěru v částce 1 500 Kč, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout. Právní zástupce žalobkyně při jednání uvedl, již však ničím nedoložil, že se jedná o úplatu za sjednání termínu k uzavření úvěru s obchodní zástupkyní věřitele, její urychlené jednání a poskytnutí částky. K tomu soud konstatuje, že úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí věřitel vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce, a je nerozhodné, jak je věřitel formálně označí. Ohledně částek za komfortní a flexibilní splácení, ohledně jejichž obsahu služeb vycházel soud z čl. 2 a 2.8 smluvních podmínek, soud konstatuje, že k tomu ani žalobkyně netvrdila ani nikterak nedokazovala, zda byla žalovanému nějaká služba skutečně poskytnuta či nikoliv, případně jaká, jak a kolikrát a s jakými náklady věřitele, nadto vzhledem k pouze částečné úhradě ze strany žalovaného žalobkyně netvrdila ani nedokazovala, zda k pravidelnému výběru splátky docházelo či nikoliv a z jakých důvodů a na čí straně. Soud poukazuje i na skutečnost, že sám věřitel za úrok nepovažoval pouze částku 4 081 Kč, když podle samotné smlouvy byla úroková sazba stanovena výší 88 % ročně, která svou výši dobrým mravům odporuje. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 92,92 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 15 434 Kč (jistina 8 000 Kč a úrok 7 434 Kč) splatné za 52 týdnů. Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku včetně cca 19 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak několikanásobně převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

13. Nadto soud konstatuje, že v obdobných věcech téže žalobkyně Okresní soud v Chebu již opakovaně rozhodoval se shodnými závěry tohoto rozsudku (např. naposledy sp. zn. 12 C 379/2022).

14. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 8 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 900 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 7 100 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. včetně úroku z prodlení z této částky za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, když v případě absolutně neplatné smlouvy se dluh stal splatným po uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalovanému ve výzvě k plnění, obsažené v dopise ze dne 10. 2. 2022 (dopis byl dle podacího lístku odeslán dne 11. 2. 2022, dle § 573 o. z. doručen dne 14. 2. 2022 a dne 17. 2. 2022 uplynula lhůta k plnění).

15. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích, ve zbývajících sjednaných úrocích a smluvní pokutě nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

16. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.