9 C 32/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, částku 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 23. 12. 2021, a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 315 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 523,29 Kč, s náklady na upomínání žalovaného o zaplacení ve výši 150 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný ve Smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně za předpokládané období trvání úvěru 30 dnů spolu s úrokem ve výši 0 Kč a pro případ svého prodlení se zavázal mj. uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den svého prodlení a uhradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž tyto byly ujednány paušální částkou ve výši 50 Kč za každou jednu písemnou upomínku. Dne [datum] byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřen k uvedené Smlouvě Dodatek téhož čísla ([číslo]), kterým byla prodloužena doba splatnosti úvěru do 22. 11. 2019. Žalovaný neuhradil splátku úvěru řádně a včas. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], IČO [číslo], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, s účinností ke dni 14. 6. 2021, což žalovanému oznámila přípisem ze dne 25. 6. 2021. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit do 30 dnů jednorázovou platbou ve výši 10 000 Kč s tím, že platba mohla být odložena o 30 dní celkem 11 krát, vždy za poplatek ve výši 2 300 Kč. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným Dodatek ke Smlouvě o úvěru [číslo] podle něhož byla prodloužena doba splatnosti úvěru o 30 dnů do 22. 11. 2019, v souvislosti s prodloužením doby splatnosti úvěru se žalovaný v Dodatku ke Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 2 300 Kč. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal pro případ svého prodlení mj. uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den svého prodlení a uhradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž tyto byly ujednány paušální částkou ve výši 50 Kč za každou jednu písemnou upomínku. Žalovaný splátku úvěru řádně neuhradil. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni 14. 6. 2021, což žalovanému oznámila přípisem ze dne 25. 6. 2021. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši poplatků, o celkové částce, jež má být žalovaným věřiteli zaplacena a o výši a počtu splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné Smlouvě o úvěru (úrok, poplatek za prodloužení splatnosti) zcela transparentní a přestože je v předmětné Smlouvě uveden úrok odpovídající výši 0 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujícího důvodu. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné Smlouvy poplatkem za prodloužení splatnosti úvěru pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout. Takovému závěru soudu odpovídá také označení poplatku samotným věřitelem v Dodatku ke Smlouvě [číslo] za„ odpovídající úrok“. Ve skutečnosti tak došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to v závislosti na době trvání úvěru až na úroky ve výši ve výši 256,51 % ročně. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky v případě nejdelšího možného trvání smlouvy 35 300 Kč (jistina 10 000 Kč a úrok 11 x 2 300 Kč = 25 300 Kč) splatné za 360 dnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 253 %), když délka roku je 365 dní (tj. 256,51 % ročně jak výše uvedeno). V daném případě žalobkyně doložila pouze Dodatek ke Smlouvě [číslo] ze dne [datum], kterým byla odložena splatnost úvěru o 30 dnů na 22. 11. 2019, přičemž za toto prodloužení bylo žalovanému účtováno 2 300 Kč, avšak vzhledem k tomu, že samotná Smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum], je zřejmé, že splatnost úvěru musela být před uzavřením uvedeného Dodatku odkládána několikrát a poplatek tak dle ujednání smlouvy o úvěru účtován též několikrát. V takovém případě soud konstatuje, že je zcela nerozhodné, že se žalobkyně podanou žalobou poplatku za odložení splatnosti úvěru nedomáhá. Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku včetně 19,03 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než jedenáctkrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 10 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Ohledně úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. soud tento žalobkyni výrokem I. přiznal od 13. 7. 2021, neboť vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy tedy nebyl mezi účastníky dohodnut ani přesný čas plnění a soud tak vycházel ze splatnosti pohledávky po výzvě adresované žalobkyní žalovanému vycházeje přitom z obsahu spisu, ze kterého soud první výzvu k zaplacení zjistil v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, odesláno dne 29. 6. 2021, podle § 573 o. z. fikce doručení třetí pracovní den, tj. 2. 7. 2021, dle výzvy splatné do 10 dnů od doručení, tj. 12. 7. 2021, žalovaný je tak v prodlení s úhradou od 13. 7. 2021.

12. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývajících sjednaných úrocích, sjednané smluvní pokutě a sjednaných nákladech na upomínání nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

13. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě po zohlednění příslušenství uplatněného nároku v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005 byla žalobkyně úspěšná 57 % a žalovaný 43 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 14 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalovanou ve výši 315 Kč, tj. 14 % z částky 2 252 Kč, představující náklady řízení, které tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT, v celkové výši 900 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na (částečnou) náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.