9 C 333/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 17 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 400 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8 780 Kč, úroky ve výši 18,87 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 28. 7. 2021, a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Soud přiznává soudem ustanovené opatrovnici pro řízení [titul] [jméno] [příjmení], advokátce, se sídlem [adresa], odměnu ve výši 6 360 Kč.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet [název soudu] náhradu nákladů řízení za ustanovenou opatrovnici ve výši 3 250 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet [název soudu] náhradu nákladů řízení za ustanovenou opatrovnici ve výši 3 110 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 18. 7. 2020 do 15. 1. 2021 v částce 417,08 Kč, a se smluvním úrokem ve výši 18,87 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 18. 7. 2020 do 15. 1. 2021 v částce 953,98 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 4 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění a asistenčních služeb, za něž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatky ve výši 240 Kč a 540 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 313 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 7. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 1 600 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Ve věci se soudu přes jeho snahu nepodařilo zjistit aktuální pobyt žalovaného, proto byla žalovanému usnesením č. j. 9 C 333/2021 – 65 ze dne 9. 2. 2022 ustanovena opatrovnice [titul] [jméno] [příjmení], advokátka, z důvodu neznámého pobytu žalovaného podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „ o. s. ř.“.

3. Ustanovená opatrovnice žalovaného se k žalobě písemně vyjádřila dne 1. 3. 2022 tak, že rozhodnutí soudu ponechává na úvaze soudu dle výsledků provedeného dokazování. Při jednání dne 19. 5. 2022 uvedla, že nesporuje uzavření smlouvy o úvěru, podle které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 10 000 Kč. Podle tvrzení žalobkyně však bylo žalovaným uhrazeno 1 600 Kč, kdy tato částka, by měla být podle § 1932 odst. 2 občanského zákoníku započtena na jistinu a nikoliv na poplatky, jak uvedeno v bodě 5 žaloby. V závěrečném návrhu uvedla, že navrhuje, aby byla žalobkyni přiznána k zaplacení žalovaným jistina 10 000 Kč ponížena o 1 600 Kč, které žalovaný již zaplatil, s úrokem z prodlení. Co do zbytku nároku uplatněného žalobou navrhuje tuto žalobu zamítnout, neboť nebyla prokázána důvodnost takto uplatněného nároku.

4. Soud vycházel toliko ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků přiložených k žalobě, neboť dohledat a kontaktovat žalovaného za účelem jeho vyjádření a doložení důkazů se soudu ani přes jeho značnou snahu nepodařilo a ustanovená opatrovnice žalovaného žádných důkazů k dispozici neměla. Právní zástupkyně žalobkyně přítomná u jednání po poučení ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. ve smyslu: jaké služby byly žalovanému poskytnuty, co je jejich obsahem, případně kolikrát, jak a s jakými náklady věřitele byly žalovanému poskytnuty, za administrativní poplatek, za odměnu za hotovostní inkaso splátek, za poplatek za pojištění a poplatek za asistenční služby, právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že ohledně poplatku za hotovostní inkaso odkazuje na čl. 2 smlouvy o úvěru, který konkrétně upravuje způsob placení tak, že žalovaný se zavázal platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zaměstnance právního předchůdce žalobkyně v místě bydliště žalovaného. Je zde taktéž uvedeno, že zákazník je povinen příslušnou část poplatku uhradit i v případě, že k pravidelnému výběru splátek v hotovosti nedojde z důvodu na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že byla dohodnuta týdenní splatnost všech 60 splátek, měl oprávněný zaměstnanec právního předchůdce žalobkyně opakovaně cestovat do bydliště žalovaného. Vzhledem k tomu žalobkyně nepovažuje poplatek ve výši 4 000 Kč za nepřiměřený za celkem 60 předpokládaných„ návštěv“. K administrativnímu poplatku uvedla, že je to poplatek za vedení účtu, evidenci, uvítací dopis či telefonát, což však nelze ve smlouvě dohledat. K pojištění odkazuje na příslušnou smlouvu, ze které vyplývá, jaká služba byla poskytnuta. K tomu kolikrát a kým byla služba inkasního splácení žalovanému poskytnuta a k tomu, zda byly poskytnuty žalovanému služby za další poplatky, nebyla žalobkyně schopna při jednání doplnit svá tvrzení a označit důkazy a požádala o poskytnutí dodatečné týdenní lhůty. Návrh na poskytnutí dodatečné lhůty soud zamítl při jednání, neboť má za to, že v případě, že by jakýkoliv další relevantní důkaz měla žalobkyně řádně k dispozici, minimálně by jej označila, ideálně i předložila, soudu přímo s žalobou nebo nejpozději při prvním jednání, neboť se jedná o velice zkušenou žalující zastoupenou advokátem a znalou svých práv i procesního práva zejména vzhledem ke koncentraci řízení ke skončení prvního jednání ve věci.

5. Soud tak vycházel ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 60 týdenních splátek po 313 Kč, a to spolu s úrokem v částce 2 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 32,15 % ročně, s administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, s poplatkem za pojištění [název pojistného produktu] [anonymizováno] ve výši 240 Kč, a s poplatkem za asistenční služby [druh asistenční služby] ve výši 540 Kč, celkem tak v částce 18 780 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Celkem žalovaný uhradil 1 600 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámil dopisem ze dne 19. 2. 2021, odeslaným dle žalobkyní doloženého podacího lístku dne 22. 2. 2021, v němž současně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení.

6. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

11. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovaným věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso, pojištění, asistenční služby) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok ve výši 2 000 Kč odpovídající výši 17,33 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je stanoven administrativní poplatek v částce 2 000 Kč, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout, až právní zástupkyně žalobkyně při jednání ex post účelově tvrdila obsah tohoto poplatku, nikterak tato svá tvrzení nedoložila a nebyl s tím prokazatelně seznámen ani žalovaný v době podpisu smlouvy o úvěru, nadto je i takto tvrzený obsah služby dle názoru soudu hodno zahrnout toliko do hrazení úroku a nikoliv do samostatného a ve výši s úrokem shodně vysokého poplatku. K obdobnému závěru dospěl soud i co do částky 540 Kč ohledně asistenčních služeb, když ze smlouvy o úvěru není jasné, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout, k tomuto právní zástupkyně žalobkyně odkazovala na znění listiny označené [název listiny] [anonymizována tři slova], nijak již však nebyla schopna specifikovat, zda nějaká služba, jak a kolikrát byla žalovanému skutečně poskytnuta. Stejně tak i co do částky 240 Kč ohledně pojištění, když ze smlouvy o úvěru nikterak nevyplývá jaké protiplnění, tj. jaké pojistné plnění při jaké pojistné události a za jakých podmínek měl pojistitel (věřitel) pojištěnému (spotřebiteli) poskytnout. Ohledně poplatku za hotovostní inkaso splátek, vycházeje co do obsahu služby z čl. 2 smlouvy o úvěru, soud konstatuje, že k tomu ani žalobkyně netvrdila ani nikterak nedokazovala, zda byla žalovanému nějaká služba skutečně poskytnuta či nikoliv, případně jaká, jak a kolikrát a s jakými náklady věřitele, nadto vzhledem k pouze částečné úhradě ze strany žalovaného žalobkyně netvrdila ani nedokazovala, zda k pravidelnému výběru splátky docházelo či nikoliv a z jakých důvodů a na čí straně. Soud poukazuje i na skutečnost, že sám věřitel za úrok nepovažoval pouze částku 2 000 Kč, když podle samotné smlouvy byla úroková sazba stanovena výší 32,15 % ročně. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 76,09 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 18 780 Kč (jistina 10 000 Kč a úrok 8 780 Kč) splatné za 60 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 87,80 %, jak je výše uvedeno), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 76,09 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení nad 1 rok do 5 let včetně cca 9,82 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než šestkrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

12. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 10 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 1 600 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 8 400 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. včetně úroku z prodlení z této částky za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení, když v případě absolutně neplatné smlouvy se dluh stal splatným po uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalovanému ve výzvě k plnění, obsažené v dopise ze dne 19. 2. 2021 (dopis byl dle podacího lístku odeslán dne 22. 2. 2021, dle § 573 o. z. doručen dne 25. 2. 2021 a dne 8. 3. 2021 uplynula desetidenní lhůta k plnění).

13. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích a ve zbývajících sjednaných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

14. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že úspěšnější byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud zjistil vznik nákladů řízení toliko ve výši žalovanému uložené povinnosti uhradit náklady státu na ustanovenou opatrovnici ve výši 3 110 Kč (viz výrok VI. rozsudku), rozhodl tak, že v daném případě byla žalobkyně úspěšná 48,9 % a žalovaný 51,1 %, žalovaný byl tedy úspěšnější v rozsahu 2,2 %, soud tudíž žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalobkyní ve výši 68 Kč, tj. 2,2 % z částky 3 110 Kč.

15. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 2. 2022 č. j. 9 C 333/2021 – 65 byla žalovanému jako opatrovnice pro řízení ustanovena [titul] [jméno] [příjmení], advokátka se sídlem [adresa]. Ustanovená opatrovnice ve věci učinila 3 právní úkony, a to převzetí a přípravu zastoupení včetně případného studia spisu (viz např. usnesení ÚS ČR ze dne 11. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 1107/13), vyjádření ze dne 1. 3. 2022 a účast u jednání dne 19. 5. 2022. Za jeden úkon právní pomoci je ustanovené opatrovnici, v souladu s nálezem Pl. ÚS 4/19, přiznána odměna v souladu s § 8 odst. 1 AT v souvislosti s § 7 bod 5 AT počítána z tarifní hodnoty 17 180 Kč ve výši 1 820 Kč za úkon, celkem 5 460 Kč. Současně byla v souladu s § 13 odst. 4 AT přiznána náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za úkon, celkem 900 Kč Celkem tak 6 360 Kč, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

16. Státu vznikly náklady, a to v podobě odměny a náhrady hotových výdajů opatrovnice, která byla žalovanému ustanovena z důvodu jeho neznámého pobytu, když tyto náklady podle ustanovení § 140 odst. 2 o.s.ř. platí stát. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Vzhledem k tomu, že uspěl každý z účastníků v řízení pouze z části, rozdělil soud náhradu mezi ně poměrně. Žalobkyně neuspěla co do 51,1 % uplatněného nároku, nahradí tak 51,1 % nákladů státu (z částky 6 360 Kč, tj. částku 3 250 Kč), jak uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku. Zbývajících 48,9 % pak je povinen nahradit žalovaný (z částky 6 360 Kč, tj. částku 3 110 Kč), jak uvedeno ve výroku VI. tohoto rozsudku.