9 C 384/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 305,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč za období od 18. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do částky 39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 978,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 677,26 Kč za období od 14. 2. 2020 do 1. 4. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč za období od 13. 4. 2021 do 17. 5. 2021 a smluvní pokuty ve výši 305,87 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 1 340 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 6 305,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 13. 4. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 14. 2. 2020 do 1. 4. 2021 ve výši 677,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 978,84 Kč (představujícím poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 739 Kč, smluvní úrok ve výši 1 739,84 Kč a poplatek za upomínání ve výši 500 Kč), a dále se smluvní pokutou ve výši 305,87 Kč a s náklady spojenými s uplatněném pohledávky ve výši 39 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 739 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku za jejich poskytnutí vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v jedné splátce do 13. 2. 2020. Žalovaná neplnila řádně a včas, když na svůj dluh nezaplatila ničeho, dostala se s plněním do prodlení a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny dluhu a podle čl. VIII odst. 1 písm. a), c), d) smlouvy o úvěru nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 12. 4. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 3. 5. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavila, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalované poskytl téhož dne částku 6 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], jak vyplývá z Potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] a kterou se žalovaná zavázala věřiteli splatit formou 1 splátky, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 793,03 Kč a s úrokem ve výši 177,53 Kč, odpovídající úroku ve výši 36 % ročně, celkem tak v částce 7 970,56 Kč, vše do 30 dnů od poskytnutí úvěru, v případě překročení doby splatnosti úvěru byla ujednána výše poplatku za poskytnutí úvěru na částku 2 561,47 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky byla podle čl. VIII odst. 1 písm. c), d) smlouvy o úvěru ujednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná splátku úvěru řádně a včas nehradila, dosud žalovaná na svém dluhu neuhradila ničeho. Svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni 12. 4. 2021, což žalované oznámil dne 3. 5. 2021.

4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši úvěru, o výši poplatku, a o výši a počtu splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (poplatek) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok odpovídající výši 36 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 1 793,03 Kč / 2 561,47 Kč, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout, a pokud věřitel tento poplatek žalované účtoval pouze za poskytnutí úvěru, pak jej soud považuje za úplatu za poskytnutí finančních prostředků, a tudíž za úrok, a jeho výši pak za nepřiměřenou. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že ve skutečnosti došlo ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 399,55 % 555,40 % jistiny za rok. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 7 970,56 Kč (jistina 6 000 Kč a úrok 1 970,56 Kč) / 8 739 Kč (jistina 6 000 Kč a úrok 2 739 Kč) splatné za 30 dnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 32,84 % 45,65 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 365 dnů (tj. 399,55 % 555,40 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku cca 18,98 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohokrát převyšuje. Ostatně ze samotné smlouvy vyplývá, že výše RPSN činila 3066,70 % 9603,85 %. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 6 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 6 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Ohledně úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. soud tento žalobkyni výrokem I. přiznal od 18. 5. 2021, neboť vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy tedy nebyl mezi účastníky dohodnut ani přesný čas plnění a soud tak vycházel ze splatnosti pohledávky po výzvě adresované žalobkyní žalované vycházeje přitom z obsahu spisu, ze kterého soud první výzvu k zaplacení včetně potvrzení o odeslání zjistil v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 5. 2021, odesláno dne 4. 5. 2021, podle § 573 o. z. fikce doručení třetí pracovní den, tj. 7. 5. 2021, dle výzvy splatné do 10 dnů od doručení, tj. 17. 5. 2021, žalovaná je tak v prodlení s úhradou od 18. 5. 2021.

12. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývajících zákonných úrocích, sjednaných úrocích, nákladech a smluvní pokutě nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

13. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně úspěšná 95 % a žalovaná 5 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 90 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalovanou ve výši 1 340 Kč, tj. 90 % z částky 1 489 Kč, představující náklady řízení, které tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na (částečnou) náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.