9 C 404/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 000 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 8. 2022 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku.. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v původní výši 17 000 Kč, po navýšení úvěru žalovaným v konečné výši 19 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr se žalovaný zavázal uhradit do 17. 11. 2021. Žalovaný neuhradil splátku úvěru řádně a včas, když věřiteli neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], IČO [číslo], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému částku 17 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] téhož dne. Následně dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou též jako [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] kterou byly změněny a doplněny podmínky původní [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] to tak, že výše úvěru byla ujednána na částku 19 000 Kč, částku odpovídající navýšení úvěru ve výši 2 000 Kč poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se se zavázal úvěr věřiteli splatit spolu s úrokem ve výši 279,58 % ročně vyčísleným dle smlouvy na částku 4 366 Kč, a to jednorázovou platbou ve výši 23 366 Kč do 17. 11. 2021. Žalovaný splátku řádně neuhradil. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámil dne 18. 5. 2022. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to vzhledem k výši ujednaného úroku, který činí 279,58 % ročně. Takto ujednaná výše úroku odporuje požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem a po zhodnocení smlouvy jako celku lze konstatovat, že způsobuje neplatnost smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku cca 18,31 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohonásobně převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 17 000 Kč a dne [datum] ve výši 2 000 Kč, což plně koresponduje s žalovanou částkou 19 000 Kč. Vzhledem k tomu soud žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně příslušenství, tj. včetně úroku z prodlení dle § 1968 a násl. o. z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala.

12. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, když podaná žaloba je žalobou formulářového typu. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.