9 C 412/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení vyživovací povinností zletilého

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, stanovená naposledy rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, spisová značka, se s účinností od 17. 10. 2022 ruší.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zrušení výživného určeného pro jeho zletilého syna s tím, že žalovaný je synem žalobce a výživné bylo žalobci naposledy určeno rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, spisová značka na částku 2 400 Kč měsíčně. Žalobce žádá o zrušení vyživovací povinnosti z důvodu, že zletilý syn ukončil studium a to ke dni 19. 9. 2022. Žalobce požádal o zrušení vyživovací povinnosti k datu 17. 10. 2022, resp. k datu podání návrhu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Toliko prostřednictvím žalobce byla soudu zaslána dohoda mezi účastníky o ukončení vyživovací povinnosti, neboť žalovaný je již zaměstnaný a je schopen se sám živit.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby, když z rozsudku název soudu anonymizována tři slova ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, spisová značka, bylo zjištěno, že žalobce je otcem žalovaného a uvedeným rozsudkem mu byla uložena povinnost platit na výživu žalovaného částku 2 400 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2019. Ze sdělení škola anonymizována tři slova anonymizována tři slova, anonymizováno anonymizováno, má soud za prokázané, že žalovaný již školu nenavštěvuje a ke dni 19. 9. 2022 studium na předmětné škole ukončil. Žalovaný nadále již nestuduje, což vyplývá i z uzavřené dohody o ukončení vyživovací povinnosti uzavřené oběma účastníky dne datum, je již zaměstnaný a je schopný sám se živit, a nemá tedy nárok na výživné.

4. Podle § 911 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

5. Podle § 163 OSŘ rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

6. V dané věci soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, neboť vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá pouze po dobu, pokud děti nenabudou schopnosti samy se živit. Za dané situace, tedy tehdy, kdy žalovaný je zletilý, nadále se nepřipravuje studiem na budoucí povolání a je schopen se zapojit do pracovního procesu a do tohoto se již úspěšně zapojil, soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost zanikla. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, podle něhož by měl plně úspěšný žalobce vůči žalovanému právo na náhradu vzniklých nákladů řízení. Žalobce však žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu má soud za to, že žalobci ani žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.