9 C 44/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Theissovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 70 146,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67 877,2 Kč a dáleúrok 13,9 % ročně z částky 67 877,2 Kč od 28.11.2024 do zaplacení,zákonný úrok z prodlení z částky 67 877,2 Kč od 28.11.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %,kapitalizovaný úrok ve výši 7 508,08 Kč,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 982,27 Kč. To vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 269,49 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 15 035 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 70 146,69 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalobce uzavřel smlouvu o úvěru a se žalovaným na částku 70 000 Kč, jednalo se o úvěr prostřednictvím kreditní karty.

2. Žalovaná částka se skládá z jistiny 67 877,2Kč a poplatků za pět upomínek po 500 Kč, po zaplacení částky 230,51 Kč, v celkové výši 2 269,49 Kč. Na příslušenství je požadován úrok ve výši 7 508,08 Kč, 13,9% od 15.9.2024 do 27.11.2024 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 982,27 Kč dle historického výpisu. Dále úrok a úrok z prodlení v procentní výši.

3. Žalovaný byl úvěruschopný, její příjem byl 23 780 Kč měsíčně. Žalobce odečetl výdaje na bydlení 10 300 Kč měsíčně a životní minimum dle předpisů 5 745 Kč. Dále žalobce odečetl výdaje na závazky u žalobce 833 Kč. Žalovanému zůstane 26 % jeho příjmů. Žalovaný byl úvěruschopný i proto, že zpočátku částky hradil, uhradil 96 měsíčních splátek.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval dle § 115 a o.s.ř., neboť strany s tím souhlasily, k částečnému zamítnutí došlo výhradně pro právní posouzení.

5. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o osobní kreditní kartě č.l. 23 je prokázáno, že žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dne 7.5.2021 uzavřeli smlouvu o úvěru z kreditní karty na částku 70 000 Kč s úrokem 13,9% ročně, na dobu neurčitou. Obsahem smlouvy je, že poplatky spojené s touto smlouvou jsou uvedeny ve Výňatku ze Sazebníku. Poplatky je banka oprávněna měnit postupem podle VPP pro změnu Sazebníku. Ve smlouvě není sjednána smluvní pokuta za upomínku je zde odkaz na Sazebník. Obsahem Sazebníku je smluvní pokuta za upomínku 500 Kč.

6. Z výpisu z účtu č.l. 35 je prokázáno, že vyčerpaná jistina je 67 877,2 Kč, banka si nárokuje za upomínky 2 269,49 Kč. Z dopisu ze dne č.l. 32 je prokázáno, že úvěr byl zesplatněn a smlouva o osobní kreditní kartě zanikla ke dni doručení. Z obálky je prokázáno, že zásilka byla uložena pro žalovaného dne 10.10.2024.

7. K úvěruschopnosti: Z výpisu z účtu č.l.69-74 je prokázáno, že příjem žalovaného byl za říjen a až únor 2021 v průměru 23 459 Kč. Pravidelné měsíční výdaje na bydlení jsou 10 300 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl v žádosti o úvěr příjmy 25 400 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč a ostatní náklady 500 Kč, což je prokázáno ze žádosti č.l.

67. Z návrhu na poskytnutí úvěru č.l. 65 je prokázáno, že žalovaný má jinou kreditní kartu 10 000 Kč. Z dalších z listin soud nezjistil rozhodné skutečnosti.

8. Závěr o skutkovém stavu je tento: Žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dne 7.5.2021 uzavřeli smlouvu o úvěru z kreditní karty na částku 70 000 Kč, s úrokem 13,9% ročně, na dobu neurčitou. Obsahem smlouvy je, že poplatky je banka oprávněna měnit postupem podle VPP pro změnu Sazebníku. Ve smlouvě není sjednána smluvní pokuta za upomínku, je zde odkaz na Sazebník. Obsahem sazebníku je smluvní pokuta za upomínku 500 Kč. Vyčerpaná jistina je 67 877,2 Kč, banka si nárokuje za upomínky 2 269,49 Kč. Úvěr byl zesplatněn tři pracovní dny po 10.10.2024. (14.10.2024)

9. Při posouzení úvěruschopnosti banka vycházela z příjmu dle výpisu z účtů, dle soudu 23 459 Kč, výdaje za bydlení byly 10 300 Kč, ačkoli žalovaný uvedl pouze 5 000 Kč na bydlení a 500 Kč na jiné výdaje. Dále banka při výdajích na živobytí vycházela ze životního minima 5 745 Kč a výdajů na úvěr u žalobce 833 Kč. Žalovaný byl tedy úvěruschopný, neboť mu zbylo 6 581 Kč.

10. Smlouvu mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Z této smlouvy se úvěrovaný, tedy žalovaný zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Žalovaný z poskytnutého úvěru dlužil na jistině 67 877,2 Kč, proto soud tuto částku přiznal. Dle stejného ustanovení přiznal soud úrok výši 7 508,08 Kč za výše uvedené období, a v procentní výši do budoucna.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného, když v době žádosti o úvěru jeho příjem 23 459 Kč, výdaje na bydlení 10 300 Kč a další výdaje na životní minimum 5 745 Kč a výdaje na úvěry 833 Kč. Zbývá dostatečná částka, (6 581 Kč) aby byl žalovaný úvěruschopný.

14. Soud dále přiznal úrok z prodlení dle § 1970 nového občanského zákoníku, č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v procentní výši i v kapitalizované výši 982,27 Kč.

15. Soud sjednání smluvní pokuty 5x 500 Kč (po zaplacení) ve výši 2 269,49 Kč za pět upomínek posoudil jako právní jednání, ke kterému se nepřihlíží a tuto částku zamítl, a to dle § 1813 a 1814 občanského zákoníku a § 1815 občanského zákoníků, neboť jde o zneužívající ujednání.

16. Už Ústavní soud v judikátu I ÚS 3512/2011 zakazuje u spotřebitelských smluv smluvní pokutu skrýt ve smluvních podmínkách a uvádí, že jakékoli znevýhodňující ustanovení musí být toliko ve smlouvě samotné. Odkazuje na § 56 občanského zákoníku z roku 1964, který nahrazuje § 1814 občanského zákoníku. Ústavní soud odkazuje na nerovné postavení mezi profesionálním dodavatelem a odběratelem (možnost stanovovat smluvní podmínky, lepší znalost práva, fakticky nerovné postavení). Je chráněna zásada poctivosti a spravedlnosti a princip důvěry. Obchodní podmínky mají sloužit k ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru a nesmí sloužit k tomu, aby do nich nepřehledně silnější strana skryla pro spotřebitele nevýhodná ujednání, například o smluvní pokutě. Pro stručnost na výše uvedený judikát ústavního soudu soud odkazuje.

17. Smluvní pokuta byla ukryta ve smluvních podmínkách a nebyla jasně stanovena ve smlouvě samé, tak aby byly právní vztahy pro spotřebitele zcela jasné, proto soud s ohledem na § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku a § 1813 odst. 1 občanského zákoníku nárok žalobce na všechny smluvní pokuty ve výši 500 Kč zamítl. Soud již nepřezkoumával výši smluvní pokuty vůči závazku samému, když nepřiměřenost dle § 1814 odst. 1 písm. l občanského zákoníku a významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku shledal v tom, že smluvní pokuta byla skryta v obchodních podmínkách.

18. Navíc je takové sjednání i zjevně nemravné a tedy neplatné dle § 580 a 588 NOZ, když smluvní pokuta za upomínku je sjednán pouze pokud poruší smlouvu spotřebitel, nikoli pokud poruší smlouvu banka. Proti dobrým mravům je i to, že pět poplatků za upomínku bylo vyměřeno za během třech měsíců, tak, aby žalobce maximálně generoval zisk.

19. Případný argument v tom směru, že je spotřebitel svobodný v tom, zda smlouvu uzavře či nikoli, není na místě s ohledem na to, že v jednotlivých oborech podnikání postupují zpravidla smluvní partneři spotřebitelů obdobně, a proto spotřebitel, který by se rozhodl nepřistoupit na předem připravené smluvní podmínky, by odsoudil sám sebe k životu mimo běžnou společnost, k životu bez elektřiny, plynu, bez využívání služeb elektronické komunikace, bankovních služeb, pojištění apod. Něco takového po spotřebiteli spravedlivě požadovat nelze. Od jeho smluvních partnerů však naopak požadovat lze, aby se ve své činnosti chovali vůči spotřebiteli poctivě.

20. Případná námitka žalobce, že se u upomínky jedná o poplatek za službu není pravdivá, je i v zájmu žalobce upomenout smluvního partnera, že je v prodlení, (aby žalobci bylo zaplaceno) nikoli pouze v zájmu žalovaného obdržet upomínku za neplacení (aby nebylo přistoupeno k soudnímu vymáhání). Ostatně pokutu za upomínku výslovně označil za neplatný úkon i Nejvyšší soud velkým senátem v Cpjn 200/2013. Podnikatel samozřejmě může (a je to i v jeho zájmu) dlužníka upomenout, pouze za to nesmí požadovat smluvní pokutu.

21. Celkem tedy soud přiznal jistinu 67 877,2 Kč, úrok a úrok prodlení jak v kapitalizované tak v procentní výši.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , když úspěšný byl žalobce částečně, v části 97%, proto mu přizná soud část nákladů. Po odečtení úspěchu od neúspěchu obdrží žalobce 94% svých nákladů.

23. Soud přiznal tři úkonu právní pomoci dle § 7bod 5 advokátního tarifu 177/96 Sb., kdy odměna za jeden úkon je 3 940 Kč. Soud tedy přiznal 2,5 úkonu převzetí, žalobu a ½ za výzvu po 3 940 Kč, celkem ve výši 9 850 Kč. Náklady řízení jsou SOP ve výši 2 806 Kč, odměna advokáta ve výši 9 850 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč (stav k 12/2024) a jeden režijní paušál po 450 Kč (stav od 1/2025) a DPH 2 289 Kč. Tedy celkem 15 995 Kč. Z toho 94 % je 15 035 Kč. Dotvrzení soud nepřiznal, neboť žaloba měla být podána řádně.