9 C 454/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 104 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 6. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4 104 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 20. 9. 2021 do 5. 10. 2021, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 3 000 Kč od 20. 9. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč, částky 900 Kč a částky 3 204 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 20. 9. 2021 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč od 20. 9. 2021 do zaplacení, a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní došlo na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, a to dne 2. 8. 2021. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit původně do 4. 9. 2021, na základě žádosti žalovaného byla splatnost úvěru odložena na 19. 9. 2021. Žalovaný však neuhradil splátku úvěru řádně a včas, na pohledávku žalobkyně neuhradil ničeho, a to ani přes opakované upomínání žalobkyní, a to dvěma upomínkami, za něž vyúčtovala žalobkyně žalovanému k zaplacení částku 450 Kč a 650 Kč. V důsledku prodlení žalovaného, byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, za které žalovanému vyúčtovala dle čl. 7 smlouvy k zaplacení částku 1 500 Kč. Žalovaný také nesplnil povinnosti dle čl. 7 a 7.3 smlouvy, a to předložit žalobkyni vždy k 3. dni příslušnému kalendářnímu měsíci písemné potvrzení o trvání zaměstnání či pracovního poměru, případě informovat žalobkyni o skutečnosti, že k danému dni není v zaměstnaneckém či pracovním poměru a dále bez zbytečného odkladu, nejdéle do 5 dnů od uzavření smlouvy, předložit žalobkyni potvrzení příslušného okresního soudu, dle jeho úředně hlášeného pobytu, že vůči němu jsou/nejsou vedena soudní řízení, za což žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 450 Kč dle čl. 7 smlouvy. Žalovaný na tomto svém dluhu dosud ničeho neuradil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovanému poskytla částku 3 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnutý úvěr do 30 dnů, a to spolu s úrokem v částce 96 Kč, za dobu trvání smlouvy 30 dnů odpovídající výši úroku 39 % ročně z dlužné částky a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalovaný splátku úvěru řádně neuhradil. Dle čl. 7 smlouvy byl ujednán poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dluhu, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dluhu a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s přádáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury, dle čl. 7 byla ujednána smluvní pokuta ve výši 15 % z jistiny úvěru za každé porušení povinností žalovaného předložit žalobkyni vždy k 3. dni příslušnému kalendářnímu měsíci písemné potvrzení o trvání zaměstnání či pracovního poměru, případě informovat žalobkyni o skutečnosti, že k danému dni není v zaměstnaneckém či pracovním poměru a dále povinnosti bez zbytečného odkladu, nejdéle do 5 dnů od uzavření smlouvy, předložit žalobkyni potvrzení příslušného okresního soudu, dle jeho úředně hlášeného pobytu, že vůči němu jsou/nejsou vedena soudní řízení. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani po zaslané upomínce ze dne 30. 9. 2021, odeslané dle žalobkyní doloženého podacího lístku dne 30. 9. 2021, v němž současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 5. 10. 2021.

4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o spotřebitelském úvěru (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru) zcela transparentní nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. V předmětné smlouvě, a to v čl. 4 byla ujednána úroková sazba úvěru ve výši 39 % ročně, což je sama o sobě výše, která je na samé hranici souladu a rozporu se zákonnými požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem. Soud má však za to, že žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 3 204 Kč ještě navíc skrytě navýšila úroky, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měla žalobkyně (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout. Uvedeným poplatkem došlo ke skrytému navýšení vlastního úroku na úroky ve výši 1 338,33 % jistiny za rok. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 6 300 Kč (jistina 3 000 Kč a úrok 3 300 Kč = 96 Kč + 3 204 Kč) splatné za 30 dnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 30 dní 110 %), když rok čítá 365 dnů (tj. 1 338,33 % ročně, jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku včetně cca 18,34 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohokrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní nepožívá právní ochrany.

11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 2. 8. 2021 ve výši 3 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 3 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. včetně úroku z prodlení z této částky za dobu od 6. 10. 2021 do zaplacení, když v případě absolutně neplatné smlouvy se dluh stal splatným po uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalovanému ve výzvě k plnění, obsažené v dopise ze dne 30. 9. 2021 (dopis byl dle podacího lístku odeslán dne 30. 9. 2021, dle § 573 o. z. doručen dne 5. 10. 2021 a téhož dne uplynula lhůta k plnění).

12. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích, ve zbývajících sjednaných úrocích, smluvních pokutách a nákladech spojených s vymáháním pohledávky nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

13. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.