9 C 51/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 170,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 700 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 648,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 103,12 Kč, částku 2 821,80 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 8. 12. 2022, a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 12. 2022 po žalované domáhala zaplacení částky 8 348,53 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 821,80 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 348,53 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu ve výši 657,13 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 103,12 Kč tvořeným dlužným úrokem ve výši 668,35 Kč, dlužným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 030,27 Kč, dlužnými náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 764,34 Kč, dlužného inkasního poplatku ve výši 1 480,51 Kč a dlužným smluvním úrokem za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 159,65 Kč a dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, za dobu od 10. 8. 2021 do 13. 7. 2022 činí výše dlužné smluvní pokuty celkem 2 821,80 Kč. Žalovaná na pohledávku uhradila částku 3 300 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], postoupena na základě [smlouva ] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a [smlouva] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení a za situace, kdy žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a nevyužila tak své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] podle níž žalované poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala věřiteli splatit formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč, a to spolu s úrokem v částce 963 Kč, za dobu trvání smlouvy 14 měsíců ve výši úroku 15 % ročně z dlužné částky, jak uvedeno ve smlouvě, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, a s inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč, celkem tak v částce 18 592 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Celkem žalovaná uhradila 3 300 Kč. Dle odst. 4 předmětné smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení žalované věřiteli vznikne nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni na základě [smlouva] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a její [smlouva] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], což žalované oznámil dopisem ze dne 4. 8. 2022, odeslaným dle žalobkyní doloženého podacího archu dne 8. 8. 2022, v němž současně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení.

4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

9. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši úvěru, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu měsíčních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a hotovostní inkaso) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok ve výši 15 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je vedle úroku ve výši 963 Kč stanoven poplatek za poskytnutí úvěru v částce 4 900 Kč, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout, když i ze samotného názvu poplatku má soud za to, že se jedná o úplatu za poskytnutí finančních prostředků a tedy jednoznačně o úrok. K obdobnému závěru dospěl soud i co do částky 929 Kč ohledně poplatku za vyhodnocení úvěrového případu, když obdobné náklady na„ vyhodnocení úvěryschopnosti dlužníka“ předcházející vlastnímu uzavření smlouvy jsou a mají být standardně zahrnuty právě již do smluvního úroku dohodnutého ve smlouvě. U obou zmíněných poplatků připadá tak v úvahu poskytnutí služby pouze vyplněním formulářové adhezní smlouvy, když soud tento úkon nepovažuje za adekvátní k obsahu takovéto služby. Ohledně poplatku za hotovostní inkaso splátek, vycházeje co do případného obsahu služby pouze z názvu poplatku, soud konstatuje, že k tomu ani žalobkyně netvrdila ani nikterak nedokazovala, zda byla žalované nějaká služba poskytnuta, či nikoliv, případně jaká, jak a kolikrát a s jakými náklady věřitele. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 73,65 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 18 592 Kč (jistina 10 000 Kč a úrok 8 592 Kč) splatné za 14 měsíců (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 85,92 %), když délka roku je 12 měsíců (tj. 73,65 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení 1 až 5 let cca 9,47 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohokrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

10. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 10 000 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky v celkové výši 3 300 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 6 700 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. včetně úroku z prodlení z této částky za dobu od 23. 8. 2022 do zaplacení, když v případě absolutně neplatné smlouvy se dluh stal splatným po uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalované ve výzvě k plnění, obsažené v dopise ze dne 4. 8. 2022 (dopis byl dle podacího lístku odeslán dne 8. 8. 2022, dle § 573 o. z. doručen dne 11. 8. 2022 a dne 22. 8. 2022 uplynula desetidenní lhůta k plnění).

11. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích, ve zbývajících sjednaných úrocích a smluvní pokutě nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. Soud zamítl i uplatněnou pohledávku 39 Kč, jež měla žalobkyni vzniknout jako náklad spojený s uplatněním – odesláním dopisu dne 21. 8. 2022, když vznik takovéhoto nákladu žalobkyně neprokázala, o čemž byl soud připraven žalobkyni řádně poučit při jednání dne 30. 5. 2023, kterého se žalobkyně však neúčastnila.

12. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšná byla v řízení, po zohlednění příslušenství uplatněného nároku v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005, žalovaná, která náhradu nákladů řízení neuplatnila a na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.