9 C 6/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 10. 2017 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 2. 11. 2021 a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 10. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jejíž část závodu byla ke dni [datum] převedena společnosti [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 600 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25,85 % ročně, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a za hotovostní výběr splátek částku ve výši 3 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil při jednání dne 31. 3. 2022 tak, že by to chtěl zaplatit, lituje toho a navrhuje, aby mu bylo uloženo hrazení alespoň ve 4 splátkách.

3. Žalovaného rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.. Žalovaný v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a soudu ani neoznačil ani nepředložil žádné důkazy, a to ani ke svým majetkovým poměrům za účelem posouzení možného stanovení splátek. Žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a nevyužila tak své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. Soud tak vycházel ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 13 měsíčních splátek po 2 600 Kč, a to spolu s úrokem v částce 5 600 Kč, za dobu trvání smlouvy 13 měsíců odpovídající výši úroku 25,85 % ročně z dlužné částky, s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 4 400 Kč, a s hotovostním inkasem splátek ve výši 3 800 Kč, celkem tak v částce 34 600 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, žalovaný ničeho neuhradil. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].

4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovaným věřiteli zaplacena a o výši a počtu měsíčních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, poplatek za uzavření smlouvy, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok odpovídající výši 25,85 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je stanoven poplatek za správu úvěru v částce 4 400 Kč, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout. K obdobnému závěru dospěl soud i co do částky 800 Kč ohledně poplatku za uzavření smlouvy. U obou těchto poplatků připadá v úvahu pouze tak vyplnění formulářové adhezní smlouvy, což je služba, která by měla být věřitelem zahrnuta již ve sjednaném úroku, jenž je vlastním a zákonem předpokládaným poplatkem, úplatou, za poskytnutí finančních prostředků. Žádná jiná tvrzení natož důkazy k těmto poplatkům žalobkyně soudu neuvedla. Ohledně poplatku za hotovostní výběr splátek, vycházeje co do případného obsahu služby pouze z názvu poplatku, když ve smlouvě specifikován obsah této služby není, soud konstatuje, že k tomu ani žalobkyně netvrdila ani nikterak nedokazovala, zda byla žalovanému nějaká služba poskytnuta, či nikoliv, případně jaká a kolikrát a s jakými náklady věřitele. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 67,38 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 34 600 Kč (jistina 20 000 Kč a úrok 14 600 Kč) splatné za 13 měsíců (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 73 %), když délka roku je 12 měsíců (tj. 67,38 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení 1 až 5 let cca 11,03 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než pětkrát převyšuje. Uvedená nepřiměřená výše úroků je stvrzena i výší RPSN, jenž je přímo ve smlouvě uvedeno ve výši 189,38 % ročně v případě uzavření smlouvy na 13 měsíců. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 15. 10. 2017 ve výši 20 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 20 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Ohledně úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. soud tento žalobkyni výrokem I. přiznal od 3. 3. 2020, neboť vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy tedy nebyl mezi účastníky dohodnut ani přesný čas plnění a soud tak vycházel ze splatnosti pohledávky po výzvě adresované žalobkyní žalovanému vycházeje přitom z obsahu spisu, ze kterého soud první výzvu k zaplacení zjistil v předžalobní upomínce ze dne 26. 2. 2020, odesláno dne 26. 2. 20201, podle § 573 o. z. fikce doručení třetí pracovní den, tj. 2. 3. 2020, dle výzvy splatné ihned, tj. 2. 3. 2020, žalovaná je tak v prodlení s úhradou od 3. 3. 2020.

12. Žalovaný navrhoval soudu, aby mu byla povinnost uhradit jistinu uložena splácet ve splátkách, a to alespoň ve čtyřech splátkách. K tomuto však soudu nesdělil proč (soud se může domnívat, že pravděpodobně z důvodu majetkových poměrů žalovaného, ale žalovaný to nikterak netvrdil) a zejména soudu k tomuto ničeho nedoložil (neprokázal své majetkové poměry, jež by odůvodňovaly rozhodnutí soudu o dobrodiní splátek). Vzhledem k uvedenému soud tomuto návrhu žalovaného nevyhověl a stanovil standardní dobu splatnosti v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

13. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývajících zákonných úrocích a ve zbývajících sjednaných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. Soud konstatuje, že bylo jeho povinností posoudit smlouvu jako celek, i když se žalobkyně domáhala jen části nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, tj. i v případě, že se žalobkyně nedomáhala zaplacení poplatků uvedených ve smlouvě, v jejichž důsledku byla smlouva posouzena soudem jako neplatná.

14. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v daném řízení byli po zohlednění příslušenství uplatněného nároku v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005, oba účastníci úspěšní zcela srovnatelně, neboť při kapitalizaci žalobkyní požadovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, tj. k 31. 3. 2020 (smluvní úrok 23 060 Kč, zákonný úrok z prodlení 6 076 Kč) dospěl soud k závěru, že žalobkyně byla úspěšná v částce 24 159 Kč (jistina 20 000 Kč, zákonný úrok z prodlení 4 159 Kč) a neúspěšná v částce 24 977 Kč (smluvní úrok 23 060 Kč, zákonný úrok z prodlení 1 917 Kč).