9 C 97/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 330 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 5 330 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 449,67 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 294,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 738,18 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 294,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 330 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 294,27 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 24. 7. 2018 do 20. 1. 2020 v částce 449,67 Kč, a se smluvním úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 3 294,27 Kč od 6. 4. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 6. 4. 2018 do 20. 1. 2020 v částce 1 738,18 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne 25. 5. 2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 054 Kč a za odměnu za zpracování a doručení částku ve výši 2 344 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 4. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 7 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Z vlastní činnosti je soudu známa skutečnost, že žalovaný byl Rozsudkem [název soudu] ze dne 8. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka], omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku, a to tak, že není schopen právně jednat nad rámec běžných záležitostí každodenního života a není schopen dát informovaný souhlas k lékařskému zákroku nebo výkonu lékařské péče. Řízení o omezení svéprávnosti žalovaného bylo zahájeno na návrh ze dne 31. 3. 2017 a bylo odůvodněno zjištěními ve zprávě o vyšetření žalovaného ve Speciálně pedagogickém centru [obec] v lednu 2016 a ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaného v říjnu 2016, z nichž plynulo, že u žalovaného byly sníženy rozumové schopnosti na úroveň sedmiletého dítěte a že žalovaný trpěl duševní poruchou v horní části pásma středně těžké mentální retardace. Z odůvodnění předmětného rozsudku o omezení svéprávnosti žalovaného plyne, že výslechem matky žalovaného soud zjistil, že ona musí chodit se synem (žalovaným) při vyřizování jeho záležitostí na úřadech nebo ve firmách, když hledá práci, neumí písemně vypsat žádosti apod. Matka věděla o půjčce syna (žalovaného) od [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně), přičemž tuto splácela za něho. Z obsahu znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný trpí poruchou, která není jen přechodná, a to středně těžkou mentální retardací, není schopen se aktivně podílet na správě složitějších záležitostí, umí číst bez porozumění, psát s chybami, počítat do deseti, není schopen složitějšího právního jednání a je schopen nakládat s finančními prostředky v rozsahu tzv. kapesného.

3. Opatrovnice žalovaného se při jednání dne 29. 6. 2021 k žalobě vyjádřila tak, že předmětnou zápůjčku ve výši 7 000 Kč za žalovaného již dávno zaplatila. Žalovanému v minulosti strhávali nějaké splátky zápůjček z jeho invalidního důchodu. Vzhledem k tomu opatrovnice žalovaného navrhla žalobu zamítnout. Žádné náklady ji nevznikly.

4. Jak žalobkyni, tak žalovaného tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř. Za situace, kdy žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a nevyužila tak své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud z listin obsažených ve spisu sp. zn. [spisová značka] vedeném zdejším soudem ve věci omezení svéprávnosti žalovaného a z předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne 25. 5. 2017 uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 7 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 45 týdenních splátek po 274 Kč, a to spolu s úrokem v částce 932 Kč, za dobu trvání smlouvy 12 měsíců odpovídající výši úroku 29,00 % ročně z dlužné částky, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 054 Kč a s tzv. poplatkem za zpracování a doručení ve výši 2 344 Kč, celkem tak v částce 12 330 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Celkem žalovaný uhradil 7 000 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámil téhož dne.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

6. Podle § 4 o. z., platí vyvratitelná právní domněnka, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

7. Podle § 24 věty první o. z. platí, že každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout.

8. Podle § 581 věty první o. z. platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Podle téhož ustanovení věty druhé platí, že neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

9. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k názoru, že předmětná smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 25. 5. 2017 není smlouvou platně uzavřenou, a to pro neschopnost žalovaného právně jednat z důvodu duševní poruchy. Ačkoliv byl žalovaný v době uzavření zápůjčky plně svéprávný, o omezení jeho svéprávnosti právě probíhalo řízení u zdejšího soudu, přičemž z lékařských zpráv a znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu žalovaného, na jejichž základě byl návrh na omezení svéprávnosti žalovaného dne 31. 3. 2017 podán, plyne, že již v této době žalovaný trpěl duševní poruchou, která nebyla jen přechodná, nýbrž trvalá a léčbou neovlivnitelná. Ke stejnému závěru ohledně zdravotního stavu žalovaného pak dne 24. 4. 2018 dospěla také znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] s tím, že žalovaný umí počítat do deseti a není schopen složitějšího právního jednání. Za těchto okolností je zřejmé, že v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce trpěl žalovaný duševní poruchou, nebyl schopen právně jednat, nevěděl, jakou částku si vůbec půjčuje, když počítat uměl jen do deseti a neuvědomoval si následky svého jednání. Půjčku za něj pak splácela matka. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že ze strany žalovaného nebo jeho matky, hmotněprávní opatrovnice, bylo žalobkyni již uhrazeno 7 000 Kč. Nadto soud posoudil i platnost smlouvy vzhledem k požadavku hlediska dobrých mravů a po přepočtu z celkové splatné částky 12 330 Kč (jistina 7 000 Kč a celkové poplatky posouzené jako úrok 5 330 Kč) splatné za 45 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 76,14 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů, zjistil výši úroku 87,98 % ročně a musí tak konstatovat, že při takto sjednané výši úroků se po zhodnocení předmětné smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. spolu s § 1813 a § 1815 o. z. Žalobkyni by tak vznikl nárok maximálně na vrácení bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., a to částky 7 000 Kč, jež žalovanému vyplatila, tato částky však byla ze strany žalovaného již uhrazena. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

10. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že zcela úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud neshledal žádných nákladů řízení, opatrovnice žalovaného výslovně při jednání uvedla, že jí žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.