1 C 157/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupené advokátem: Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované doručovací adresa: adresa žalované o zaplacení 24 648,29 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 387 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 387 Kč od 6. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení 13 323,41 Kč, zákonný úrok z prodlení 15 % z částky 25 000 Kč od 23. 7. 2022 do 17. 10. 2022, 15 % z částky 22 947,41 Kč od 18. 10. 2022 do 14. 11. 2022, 15 % z 22 447,41 Kč od 15. 11. 2022 do 9. 1. 2023, 15 % z 19 777,41 Kč od 14. 3. 2023 do 3. 4. 2023, 15 % z 16 710,41 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení a částku 7 937,88 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku 24 648,29 kč s přísl. s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne 15. 2. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva) na základě které se zavázala poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr [anonymizováno] půjčka ve výši 25 000 Kč, kdy nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Žalované vznikla povinnost spotřebitelský úvěr splácet a splatit za podmínek sjednaných ve Smlouvě v 30-ti pravidelných splátkách ve výši 2 494 Kč vždy k 15.dni v měsíci počínaje dnem 15. 3. 2022. Každá přijatá splátka měla být započtena dle smluvních ujednání nejprve na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, na úhradu smluvních pokut, na úhradu vyměřeného poplatku za poskytnutí úvěru, na úhradu přirostlého úroku a následně a úhradu jistiny úvěru. Žalovaná neuhradila ničeho a počínaje splátkou splatnou k 15. 3. 2022 svou povinnost řádně a včas sjednané splátky neplnila a dostala se dnem 16. 3. 2022 do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Dne 11. 7. 2022 platba od žalované 888 Kč byla započtena na úhradu přirostlého úroku dle zápůjční úrokové sazby ve výši 1 939 Kč a na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč a na úhradu odeslané upomínky ve výši 450 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu upomínkou z 20. 3. 2022. Nezaplacením v další jí poskytnuté lhůtě došlo dle smluvních podmínek nejpozději ke dni 22. 7. 2022 k zesplatnění úvěru a žalované vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 25 000 Kč a dále příslušenství a smluvní pokuty. Žalované dále vznikla povinnost kromě jistiny uhradit zápůjční úrokové sazby tj. smluvní úrok ve výši 111,36 % p.a. Tento úrok za dobu od 16. 2. 2022 do 22. 7. 2022 z nesplacené části jistiny 25 000 Kč žalobkyně vypočetla ve výši 9 985,41 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná provedla následující platby, které žalobkyně započetla následovně: dne 1. 8. 2022 částku ve výši 2 888 Kč započtena na úhradu přirostlého úroku dle zápůjční úrokové sazby ve výši 2 438 Kč a na náhradu odeslané upomínky ve výši 450 Kč; dne 16. 8. 2022 částku ve výši 3 300 Kč - započtena na úhradu přirostlého úroku dle zápůjční úrokové sazby ve výši 3 300 Kč; dne 19. 9. 2022 částku ve výši 3 300 Kč - započtena na úhradu přirostlého úroku dle zápůjční úrokové sazby ve výši 3 300 Kč; dne 17. 10. 2022 částku ve výši 3 000 Kč - započtena na částečnou úhradu přirostlého úroku dle zápůjční úrokové sazby ve výši 947,41 Kč a na částečnou úhradu jistiny ve výši 2 052,59 Kč; dne 14. 11. 2022 částku ve výši 500 Kč - započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 500 Kč; dne 9. 1. 2023 částku ve výši 2 670 Kč - započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 2 567 Kč, dne 13. 3. 2023 částku ve výši 2 567 Kč - započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 2 567 Kč; dne 3. 4. 2023 částku ve výši 500 Kč - započtena na částečnou úhradu jistiny ve výši 500 Kč. Tímto žalovaná uhradila celou částku přirostlého úroku dle zápůjční úrokové sazby a žalovaná je nadále v prodlení s úhradou jistiny ve výši 16 710,41 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k zaplacení předžalobní výzvou. Žalovaná je dle Smluvních podmínek povinna zaplatit smluvní pokutu, přičemž, přestože byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty, neuhradila ji. Žalobkyně má nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z 25 000 Kč od 23. 7. 2022 do 17. 10. 2022; 0,1% denně z částky 22 947,41 Kč od 18. 10. 2022 do 14. 11. 2022; 0,1 % denně z částky 22 447,41 Kč od 15. 11. 2022 do 9. 1. 2023; 0,1 % denně z 19 777,41 Kč od 10. 1. 2023 do 13. 3. 2023; 0,1 % denně z 17 210,41 Kč od 14. 3. 2023 do 3. 4. 2023; 0,1 % denně z 16 710,41 Kč od 4. 4. 2023 do dne sepsání žaloby tj. do 16. 8. 2023 v úhrnné výši 7 937,88 Kč.

2. Dne 15. 7. 2021 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Dále žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 15. 5. 2017 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z výpisů z bankovního úvěru, výměru o přiznání dávky. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] Půjčka [číslo] na čl. 12-13 z 15. 2. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 25 000 kč, zápůjční úroková sazby činila 111. 36 % p.a., bezhotovostní způsob čerpání úvěru na bankovní účet žalované, doba trvání spotřebitelského úvěru 30 měsíců, celková výše spotřebitelského úvěru 74 820 Kč. Měsíčně se zavázala žalovaná splácet po 2 494 Kč, celkem ve 30 splátkách, úhrada 1.splátky 15. 3. 2022, úhrada každé další splátky do 1 měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky, nevyskytuje-li se den s takovýmto označením v daném kalendářním měsíci, platí, že dnem splatnosti příslušné splátky je poslední den daného měsíce.

6. Z tabulky žalobkyně obsahující přehled plateb obdržených od žalované na čl. 11 soud zjistil, že dne 11. 7. 2022 obdržela od žalované 2 888 Kč, 1. 8. 2022 2 888 Kč, 16. 8. 2022 3 300 Kč, 19. 9. 2022 3 300 Kč, 17. 10. 2022 3 000 Kč, 14. 11. 2022 500 Kč, 9. 1. 2023 2 670 Kč, 13. 3. 2023 2 567 Kč, 3. 4. 2023 500 Kč.

7. Z upomínky č. II žalované z 4. 4. 2022 na čl. 14 soud zjistil, že byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 3 443 Kč, jinak upozorňují na okamžité splacení zůstatku úvěru, které mohou požadovat, dále na smluvní pokutu.

8. Z upomínky č. III žalobkyně žalované z 16. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení 6 387 Kč s upozorněním na smluvní pokutu.

9. Z potvrzení [anonymizováno] o provedení tuzemské odchozí úhrady vytvořené dne 23. 2. 2022 na čl. 16 soud zjistil, že dne 23. 2. 2022 byla z účtu uvedené banky žalobkyně na účet žalované odeslána částka 25 000 Kč.

10. Z poštovního podacího archu České pošty s.p. z 31. 5. 2023 na čl.17- 18 soud zjistil, že byl odevzdán k poštovní přepravě doporučený dopis žalované.

11. Z úvěrové zprávy NRKI-BRKI ohledně žalované na čl. 19-20 soud zjistil, že u žalované je uvedeno její pohlaví, datum narození, rodné číslo. Celkem kontraktů -1. Celkové měsíční splátky 1 178 Kč, celková nesplacená částka 86 117 Kč. Typ kontraktu osobní úvěr s datem zahájení 22. 4. 2003 a ukončení 23. 9. 2004. Počet splátek 36, výše úvěru 35 000 Kč. Částka po splatnosti 86 117 Kč. Celkový přehled splátek a dluhů: 86 117 Kč.

12. Z dopisu [právnická osoba], společnosti zabývající se správou a vymáháním pohledávek pro žalobkyni z 25. 7. 2022 určeném žalované na čl. 21 soud zjistil, že sdělili žalované, že došlo k zesplatnění dlužné částky a její závazek činí 35 731,26 Kč, který nechť uhradí do 8. 8. 2022 požádá o možnost splátek.

13. Ze splátkového kalendáře z 15. 2. 2022 vztahujícího se ke předmětné smlouvě o spotřebitelském úvěru žalované na čl. 22 soud zjistil, že byly stanoveny měsíční splátky 2 494 Kč v počtu 30, první 15. 3. 2022, další 15. 4. 2022 a poslední 15. 8. 2024.

14. Z výplatní pásky žalované na čl. 23 z prosince 2021 soud zjistil, že čistá mzda činí za tento měsíc 21 465 Kč, základní mzda je 20 600 Kč, dle výplatní pásky záleží, zda je dána náhrada za svátek, bonus za pracovní morálku, příplatek za práci o víkendu, noční příplatek.. Profese neuvedena, zaměstnavatel [právnická osoba]

15. Z výpisu z běžného účtu žalované u [banka] [anonymizováno] [právnická osoba] za leden 2022 na čl. 24 soud zjistil, že dne 11.1.2022 obdržela mzdy 21 465 Kč od zaměstnavatele, dále provedla výběry hotovosti z bankomatu, když pouze jedna platba činila odchozí domácí platbu 2 000 Kč a končený zůstatek činil na konci ledna 2022 49,81 Kč.

16. Z výzvy Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta žalobkyně, z 30. 5. 2023 na čl. 25 soud zjistil, že byla žalovaná vyzývána k zaplacení jistiny 17 957,49 Kč, úroku z prodlení 896,45 Kč, sankce 5 236,18 Kč, smluvní pokuty 0, náklady právního zastoupení spojených s výzvou 400 Kč. Pokud nezaplatí 24 090,12 Kč v určené lhůtě, bude na ní podána žaloba.

17. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru týkající se předmětného úvěru na čl. 26-27 z 15.2.2022 obsahujícího podpis žalované soud zjistil, že je zde popsán neúčelový spotřebitelský úvěr [anonymizováno] půjčka a tyto informace dne 15. 5. 2022 podepsala žalovaná.

18. Soud provedl důkaz Smluvními podmínkami ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] Půjčka z 15. 2. 2022, které neobsahují podpis žalované.

19. Z lustrace v Centrální evidenci exekucí na čl. 30-31 z 15. 2. 2022 soud zjistil, že má žalovaná záznam o exekuci z 18. 3.2013 u exekutora [příjmení], z 28. 10. 2014 u exekutora [příjmení], z 9. 7. 2020 u exekutora [příjmení], z 14. 7. 2020 u exekutora [příjmení], z 20. 7. 2020 u exekutorky [příjmení], z 23. 7. 2020 u exekutora [příjmení], z 24. 7. 2020 u exekutora [příjmení], z 25. 7. 2020 u exekutora [příjmení], 5. 9. 2020 u exekutora [příjmení], ze 7. 9. 2020 u exekutorky [příjmení], z 22. 1. 2022 u exekutora [příjmení] a z 18. 1. 2022 u exekutora [příjmení]. Počet exekucí je 12.

20. Z upomínky č. I na [číslo] z 20. 3. 2022 žalované soud zjistil, že byla upomínána o zaplacení 3 443 Kč a pokud do 30-ti dnů nezaplatí, může se stát celý úvěr splatným.

21. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Dne 15. 2. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Dne 23.2.2022 poskytla žalobkyně žalované na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila žalobkyni pouze částku 21 613 Kč. Výzvou sepsanou dne 30. 5. 2023 předanou k poštovní přepravě dne 31. 5. 2023 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Zákon o spotřebitelském úvěru (ZSU) v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, avšak Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud dospěl ve smyslu nálezu Ústavního soudu k závěru, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se prověřováním úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádného a kvalifikovaného přístupu k plnění toto povinnosti poskytovatelem (zkoumání) při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné dopady - posouzení uzavřené smlouvy jako neplatné (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

29. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

30. Soud má v daném případě za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 15. 2. 2022 podepsána úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou 30ti-měsíčních splátek po 2 494 Kč. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.

31. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

32. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila k poměrům žalované, že za prosinec 2021 činila její čistá mzda 21 465 Kč zahrnující náhradu za svátek, bonus za pracovní morálku, příplatek za sobotu a neděli a noční příplatek, když její základní mzda činila 20 600 Kč. Žalobkyně ohledně žalované v centrální evidenci exekucí zjistila, že počet exekucí, které proti ní byly vedeny, činil:

12. Žalobkyně si nechala předložit od žalované výpis z jejího bankovního účtu za leden 2022, z něhož vyplývá, že jediným příjmem tohoto měsíce je čistá mzda od jejího zaměstnavatele v částce 21 465 Kč, celý měsíc je ve znamení výběru hotovosti, plateb v [anonymizováno] 1x, v [příjmení] 2x, v [anonymizováno] 1x, přičemž na konci měsíce činil konečný zůstatek žalované 49,81 Kč. Z Úvěrové zprávy pak má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy, a to dne 15.2.2022 zjistila, že žalovaná má z titulu zesplatněného úvěru nesplacenou částku po splatnosti ve výši 86 117 Kč (výše úvěru činila 35 000 Kč, výše měsíční splátky 1 178 Kč a jde o osobní úvěr).

33. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (nájemné, energie), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaná byla v měsíci prosinci 2021 zaměstnána u [právnická osoba] [anonymizováno], která mu vyplatila za tento měsíc mzdu ve výši 2 465 Kč čistého, avšak toto zjištění a ověření je dle názoru soudu zcela nedostačující, neboť žalobkyně nezjistila a neověřila od kdy žalovaná pracovala, sjednanou dobu trvání pracovního poměru (doba určitá, neurčitá,…), nezjistila a neověřila výši její mzdy i za další měsíce předcházející době rozhodné, aby tak získala odpovídající přehled o jí dosahovaném výdělku, a aby si ověřila, zda i bezprostředně před uzavřením smlouvy u tohoto zaměstnavatele žalovaná pracovala. V době uzavření úvěrové smlouvy již byl splatný výplatní termín mzdy za měsíc leden 2022, žalobkyně však výdělek žalované za tento měsíc nezjišťovala a neověřovala a spokojila se pouze s doložením jednoho výplatního měsíce (12/ 2021). Ze strany žalobkyně jako poskytovatele úvěru tak došlo dle názoru soudu k ryze formálnímu splnění požadavku na zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. Žalobkyně zkoumala, jestli je vedena proti žalované exekuce a jestli má záznam v bankovních a nebankovních informací. Ohledně příjmů se spokojila jen se mzdou za jeden měsíc a ohledně výdajové stránky co do konkrétnosti nezjišťovala nic a spokojila se jen s předložením jednoho měsíčního výpisu, z něhož lze jen částečně seznat, že bylo nakupováno v potravinářských řetězcích, nikoliv však konkrétní výdaje, které lze předpokládat (bydlení, péče o další osobu apod.) Žalobkyně nedostatečně zjišťovala a ověřovala způsob uspokojování jeho bytové potřeby a náklady spojené s bydlením, když z předloženého výpisu z účtu nelze seznat, jaký náklad je spojen s bydlením žalované, což platí i o nákladech na služby spojené s bydlením (energie, vodné apod.) .- Počet exekucí vedených proti žalované v minulosti měl být rovněž vážným signálem pro žalobkyni. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil jak příjmy žalované, tak i její konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž žalobkyně vycházela z nedostatečně zjištěných a neověřených informací získaných od žalované, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jejích poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Je nepřípustné, aby se žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru této své povinnosti sama zprostila a přenášela jí na žalovanou. Prohlášení žalované ve smlouvě o tom, že zvážila svou finanční situaci, své možnosti být vázán smlouvou a splácet požadovaný úvěr, nemůže nahradit povinnost žalobkyně odborně posoudit její úvěruschopnost.

34. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

35. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

36. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč a bylo prokázáno, že na účet žalované tyto finanční prostředky došly. Částku 25 000 Kč lze tak považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. Žalovaná je tak povinna obdržené plnění dle § 2991 odst.1 a odst.2 ObčZ vrátit žalobkyni, přičemž žalobkyni vrátila žalovaná již celkem z 25 000 Kč částku 21 613 Kč, takže jí zbývá vrátit 3 387 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni ani ujednání o úrocích, poplatcích a smluvních pokutách. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). Protože část plnění byla vrácena, má právo žalobkyně na vrácení zbývající částky tj. 3 387 Kč.

37. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 3 387 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbývající části žaloby soud jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

38. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Co se týče počátku běhu úroků z prodlení bylo v řízení prokázáno, že výzvu k zaplacení s odkazem na § 573 OBčZ odeslanou poštou dne 31. 5. 2023 lze považovat za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 5. 6. 2023. Ode dne 6. 6. 2023, kdy neplnila bez zbytečného odkladu, je tedy žalovaná v prodlení. Výše úroku z prodlení činí 15 % (nař. vlády č. 351/2013 Sb.).

39. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 3 387 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku, žalovaná byla úspěšný co do částky 13 323,41 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku, z čehož vyplývá, že žalovaná byla ve věci úspěšnější a náleželo by jí právo na úhradu poměrných nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by jí vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III. rozsudku).

40. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. k povolení plnění ve splátkách.