1 C 191/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl JUDr. Petrem Šustrem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČ: IČO žalované se sídlem Adresa žalované o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví,

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nemovitostem: pozemek parc.č., hodnota, , jehož součástí je stavba č.p., hodnota, , pozemek parc.č., hodnota, a parc.č. , hodnota, , všech zapsaných v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , kraj, , katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro kat. území a obec , adresa, .

II. Soud nařizuje prodej nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě nedobrovolné a rozdělení čistého výtěžku prodeje mezi účastníky úměrně dle velikostí jejich spoluvlastnického podílu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala proti žalované zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku I. shora (dále jen Nemovitosti) a nařízení prodeje nemovitostí s odůvodněním, že předmětné nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví (žalobkyně v rozsahu spoluvl.podílu o velikosti id.4/5 na Nemovitostech a žalovaná o velikosti id.1/5 na Nemovitostech). Žalobkyně již nechce setrvávat v podílovém spoluvlastnictví a nemá o další vlastnictví jejího spoluvl.podílu zájem a před podáním žaloby se pokusila o mimosoudní vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, když dne , datum, zaslala žalované výzvu k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Navrhla konkrétní variantu řešení, mj. i možný odkup spoluvl.podílu žalované za obvyklou cenu stanovenou znaleckým posudkem, převod spoluvl. podílu žalobkyně žalované za obvyklou cenu stanovenou znaleckým posudkem nebo společný prodej Nemovitostí ve veřejné dražbě. Žalovaná na výzvu reagovala odmítavě a za jedinou přijatelnou možnost označila buď odkup svého spoluvl.podílu žalobkyní za částku , částka, nebo prodej všech Nemovitostí, přičemž bez ohledu na výslednou prodejní cenu požadovala z výtěžku uvedenou pevnou částku. Zároveň výslovně uvedla, že nemá v úmyslu podíl převést za nižší cenu. Protože se spoluvlastníci nemohou dohodnout, nezbývá než požádat soud o zrušení a vypořádání. Nemovitosti jsou tvořeny stavbou pro rodinnou rekreaci a souvisejícími pozemky, jako celek tedy slouží k jednomu účelu. Stavba pro rodinnou rekreaci je tvořena jednou budovou. Rozdělení nemovitosti není dobře možné, resp. by případné rozdělení vyžadovalo rozsáhlé a nákladné stavebnětechnické úpravy, jimiž by se podstatným způsobem snížila hodnota nemovitostí. Nepřichází tak v úvahu rozdělení společné věci. Dosavadní neshody mezi spoluvlastníky navíc znemožňují jakoukoliv dohodu na užívání a správě Nemovitostí.

2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě původně tak, že jde o docela členitý dům a dokáže si představit fyzické rozdělení mezi účastníky. Dám se dá rozdělit na jednotky prohlášením vlastníka. Požaduje část spodního patra, která odpovídá její spoluvl.podílu jedné pětiny. Vrchní patro by se totiž dělilo velice špatně z důvodu výškových rozdílů podlah až 50 cm v různých místnostech absence přístupu zvenku. Ze zadní strany domu je druhý vchod, který se dá pro přístup použít. Na přiloženém plánku zvýraznil, kterou část spodního patra požaduje, fyzicky by šlo o vybudování jedné zděné příčky o šířce asi 1 m-vyznačeno žlutě. Případné stavební úpravy je připraven realizovat, vzhledem k tomu, že se bude budovat jen jedna nenosná příčka, není třeba ani stavební povolení. Nepožaduje kompenzaci svého podílu sklepa ani půdy, z toho důvodu je zvýrazněná plocha sice majetkově méně než jedna ideální pětina, ale to je ochotná akceptovat. Pozemek se dá také rozdělit tak, aby měla přístup do domu po svém pozemku. Navrhuje tedy rozdělení nemovitosti s tím, že pokud se k tomu rozhodnutí přikloní, byl by ochoten dodat potřebné výkresy se zaměřením a nechat vypracovat rozdělení domu na jednotky.

3. V replice k vyjádření žalované (bod 2.othotoodvůdonění) žalobkyně uvedla, že tvrzení žalované o vybudování jedné zděné příčky o šířce asi jeden metr až není třeba ani stavební povolení, je neúplné a opomíjí další nezbytné stavební úpravy, které jsou podmínkou řádného užívání dvou samostatných bytových jednotek. Jedná se zejména o úpravy elektroinstalace včetně přívodních a vnitřních elektrických rozvodů, vybudování či úpravu elektrických přípojek, ochranných prvků, připojení na distribuční síť, dále o úpravy vnitřních vodovodních instalací a jejich napojení na veřejný vodovod, zřízení způsobilých měřících míst a instalaci měřících zařízení pro sledování spotřeby energií a vody. Rovněž systém vytápění by vyžadoval podstatné úpravy, aby bylo zajištěno rovnocenné užívání obou jednotek. Za nezbytnou součást stavebních úprav je nutné považovat i zajištěné řádného bezpečného a rovnocenného přístupu do objektu. „Zadní vchod“, který žalovaná navrhuje jako vstup do nové jednotky, je pouze doplňkový a neodpovídá standardnímu přístupu do nemovitosti, a proto jej žalobkyně považuje za zcela nevyhovující. Z přiloženého náčrtku je dále patrno, že žalovaná si nárokuje část společné nemovitosti v rozsahu výrazně přesahujícím její spoluvl.podíl, tj. ideální jednu pětinu.Tím překračuje hranici svého práva na úkor žalobkyně. Žalobkyně není ochotna se tímto způsobem vzdát části svého spoluvl.podílu, a to ani za finanční náhradu. Nepovažuje dále za možné ani účelné investovat jakékoliv finanční prostředky do stavebních úprav potřebných k rozdělení nemovitostí, jelikož by se jednalo o neefektivní a ekonomicky neodůvodněné vynaložení nákladů, které je v rozporou s principem hospodárnosti. Za jediné možné a účelné tak považuje řešení v podobě prodeje nemovitosti jako celku s ohledem na zachování hodnoty a funkčního využití nemovitosti.

4. Žalovaná u jednání uvedla, že kupovala 1/5 jako první v době, kdy zbylé 4/5 náležely čtyřem fyzickým osobám, což byli dědici po původním vlastníku nemovitostí, když on nabyl podíl dražbou. Původně se snažil s ostatními spoluvlastníky dohodnout, že by se to celé prodalo, ale oni měli přehnanou představu o ceně a za tuto cenu to nikdo nekoupil. Oni se pak obrátili na žalobkyni, která to od nich koupila. Žalovaná má za to, že by mohla být vytvořena v domě samostatná jednotka, klidně by se dal v té jednotce udělat záchod i koupelna, není však ochotna nad rámec té kresby či malůvky (situace místností v domě, kterou zaslal soudu) nechat vypracovat nebo předložit stavební výkresy nebo projektovou dokumentaci. V domě nikdy jednatel žalované nepřespal a ani jej neužíval. Dům je neobyvatelný, je tam špína a ani ty dědici jej neužívali. Neví, zda a jak je napojen dům na sítě, na kanalizaci, na vodu, na elektřinu. Žádné výkresy nebo projekt k tomuto domu nikdy neobdržela. Nadále však nesouhlasí s dražbou, protože by to pro ni dopadlo ztrátově a k tomu vysvětluje, že když tu 1/5 kupovala, tak se vycházelo ze znaleckého posudku, který celý dům tehdy ocenil na , částka, , takže hodnota podílu byla s přihlédnutím k různým koeficientům stanovena na , částka, , v rámci dražby byla vyvolávací cena ¾ a ona to vydražila za , částka, . Potom se to snažila prodat po dohodě se spoluvlastníky za podle jednatele žalované tehdy reálnou cenu , částka, , ale nikdo neměl zájem a dědici řekli, že si myslí, že to prodají za víc a dali cenu cca , částka, , ale to samozřejmě také nikdo nekoupil. Jednatel žalované, kdyby souhlasil s dražbou, tak má obavu, že se investice žalované vůbec nevrátí, není však ochoten se podílet na placení znaleckého posudku a ani znalecký posudek nenavrhuje a ani nechce platit nějaké odborné výkresy nebo projektovou dokumentaci. Bere to takto laicky, a i když jej soudce poučil o povinnosti tvrzení a důkazním břemenu i o tom, že soudce není odborník na stavební uspořádání, přípojky, vnitřní sítě apod. ani na posouzení, zda by tam šla vytvořit jednotka, kolik by to stálo a zda by to znehodnotilo cenu nemovitosti, tak trvá na tom, co uvedl a měl by s tím takový záměr, že by tu vytvořenou jednotku pronajímal nebo prodal, že by tam byl přístup ze zahrady, že z hlediska užívání zahrady by přes zahradu vedl přístup pro majitele toho vytvořeného bytu, ale není schopen konkrétně teď popsat, kudy by ta cesta vedla a jak by bylo řešeno užívání zahrady mezi více uživateli a když učinil zástupce žalobkyně dotaz, zda je solventní a bude mít na zaplacení záloh na znalecký posudek či na tu stavebně technickou dokumentaci, tak uvádí, že si umí představit, že by investoval do vytvoření té samostatné jednotky, na to by peníze měl, ale není ochoten investovat do znalce nebo té dokumentace. Pokud by vůbec uvažoval o prodeji nemovitostí v dražbě, tak v dražbě nedobrovolné, protože má zkušenost, že když je dražba označená jako dobrovolná, tak nemá ani tolik zájemců ani nevyroste cena. Pokud by žalobkyně neměla nic proti nedobrovolné dražbě, nebrání soudu nic v rozhodnutí.

5. Žalobkyně se vyjádřila, že pokud sama chce prodat nemovitosti, tak by jí určení v nedobrovolné dražbě nevadilo.

6. Z nabídky na vypořádání podíl. spoluvlastnictví na čl. 4 soud zjistil, že dne , datum, právní zástupkyně žalobkyně dopisem oslovila žalovanou a navrhla jí vypořádat podílové spoluvlastnictví jedním z následujících způsobů: žalovaná odkoupí spoluvl.podíl žalobkyně za cenu , částka, nebo žalobkyně odkoupí spoluvl.podíl žalované za , částka, nebo bude přistoupeno ke společnému prodeji nemovitostí prostřednictvím dobrovolné veřejné dražby, kdy by výsledný výtěžek byl rozdělen v poměru velikosti spoluvl.podílů, když za reálnou vyvolávací cenu pro celý objekt klient považuje částku cca , částka, včetně nákladů na dražbu. Podle doručenky - detailu zprávy odeslané skrze datovou schránku uvedený dopis odeslala právní zástupkyně žalobkyně žalované dne , datum, a tato zpráva byla dodána do datové schránky žalované téhož dne.

7. Ze sdělení žalované k nabídce na vypořádání na čl. 6 soud zjistil, že žalovaná sdělila právní zástupkyni žalobkyně, že v úvahu přichází pouze následující možnosti: žalobkyně odkoupí její podíl za , částka, nebo se dům prodá, ať již v dražbě nebo skrze inzerci za jakoukoli cenu dle žalobkyně, kdy si získané finanční prostředky rozdělí tak, že žalovaná dostane , částka, a zbytek žalobkyně. Sama vydražila nemovitosti za více než , částka, , a proto jej nemá v úmyslu s výraznou ztrátou prodávat. V příloze zasílá znalecký posudek, který cenu celého domu ohodnotil na , částka, , pětina z toho je , částka, , tedy její nabídka vyřešit její spoluvlastnictví za 700 tisíc korun lze považovat za velice štědrou. Pokud neumí žalobkyně počítat a myslí si, že letitými soudními tahanicemi zhodnotí svou investici rychleji či lépe, ať se zařídí podle toho. Podle doručenky datové zprávy toto sdělení žalované bylo dodáno do datové schránky právní zástupkyně žalobkyně dne , datum, .,8. Z výpisu z katastru nemovitostí na čl. 12 soud zjistil, že předmětné nemovitosti jsou zapsány na LV č. , hodnota, ro obec a kat. území , adresa, u Kat. úřadu pro , kraj, , kat.pracoviště , adresa, , když jde o pozemek p.č.St , hodnota, o výměře , hodnota, m2,zasotavnou plochu a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, ,rod. rekr., stavba stojí na pozemku p.č. St , hodnota, , dále jde o pozemek p.č. , hodnota, o výměře , hodnota, m2 trvalý travní porost a pozemek p.č. , hodnota, o výměře , hodnota, m2 trvalý travní porost, přičemž žalobkyně je spoluvlastníkem o velikosti podílu 4/5 a žalovaná o velikosti 1/5. Výpis z katastru je z , datum, .

9. Z nákresu vyhotoveného ručně žalovanou na čl. 20 soud zjistil, že obsahuje půdorys 1.patra předmětného domu s jednoduchým náčrtem červenou fixou, kudy povede rozdělení patra na dvě části, červeně ohraničená část by připadla žalované a žlutě je vyznačeno, kde by se musela vybudovat nenosná příčka (s přihlédnutím k vyjádření žalované-viz bod 2.shora).Nákres postrádá popis výměry místností, bližší popis a jakoukoliv legendu k náčrtu.

10. Po provedeném dokazování má soud má za prokázáno:

11. Předmětné nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalované, v případě žalobkyně v podílu 4/5, u žalované 1/5. Na užívání nejsou schopni se dohodnout, nemovitost nikdy fakticky neužívali, nemovitost je vybydlená, není rozdělena na více bytových jednotek. Možnost řešit rozdělení nemovitosti , kterou požadovala žalovaná, nebylo prokázáno, žalobkyně nesouhlasila s rozdělením s ohledem na faktické vady a vysoké investice a ani žalovaná nedokázala konkrétně a přesvědčivě popsat, jakým podrobným konkrétním způsobem by mělo vypadat rozdělení nemovitosti na dvě samostatné jednotky, nepočítáme-li, žalovanou vyhotovený jednoduchý nákres „rozdělení nemovitosti na dvě části“. Nebyla však oproti svému vyjádření k žalobě ochotna prokázat svá tvrzení o „v podstatě jednoduchém řešení rozdělení nemovitosti na dvě bytové jednotky vytvořením jedné nenosné příčky“ a v tomto směru nechat vypracovat stavební výkresy, stavební dokumentaci a projektovou dokumentaci a toto předložit soudu (když ani žádnou jinou původní stavební dokumentaci nemá v držení), která by konkrétně řešila rozdělení domu na dvě samostatné jednotky umožňující bydlení a ani způsob řešení rozdělení zahrady přilehlé k domu a její užívání spoluvlastníky, aniž by nedocházelo k případným neshodám. Podle žalované v domě nikdy jednatel žalované nepřespal a ani jej neužíval. Dům je neobyvatelný, je tam špína a ani původní vlastníci tj. dědicové po předchozích vlastnících jej neužívali. Jednatel žalované ani neví, zda a jak je napojen dům na sítě, na kanalizaci, na vodu, na elektřinu. Žádné výkresy nebo projekt k tomuto domu nikdy neobdržela. Podle žalobkyně by případný pokus o rozdělení obnášel úpravy elektroinstalace včetně přívodních a vnitřních elektrických rozvodů, vybudování či úpravu elektrických přípojek, ochranných prvků, připojení na distribuční síť, dále úpravy vnitřních vodovodních instalací a jejich napojení na veřejný vodovod, zřízení způsobilých měřících míst a instalaci měřících zařízení pro sledování spotřeby energií a vody. Rovněž systém vytápění by vyžadoval podstatné úpravy, aby bylo zajištěno rovnocenné užívání obou jednotek. Za nezbytnou součást stavebních úprav je nutné považovat i zajištěné řádného bezpečného a rovnocenného přístupu do objektu. „Zadní vchod“, který žalovaná navrhuje jako vstup do nové jednotky, je pouze doplňkový a neodpovídá standardnímu přístupu do nemovitosti, a proto jej žalobkyně považuje za zcela nevyhovující. Z přiloženého náčrtku je dále patrno, že žalovaná si nárokuje část společné nemovitosti v rozsahu výrazně přesahujícím její spoluvl.podíl, tj. ideální jednu pětinu. Tím překračuje hranici svého práva na úkor žalobkyně. Žalobkyně není ochotna se tímto způsobem vzdát části svého spoluvl.podílu, a to ani za finanční náhradu. Nepovažuje dále za možné ani účelné investovat jakékoliv finanční prostředky do stavebních úprav potřebných k rozdělení nemovitostí, jelikož by se jednalo o neefektivní a ekonomicky neodůvodněné vynaložení nákladů, které je v rozporou s principem hospodárnosti. Za jediné možné a účelné tak považuje řešení v podobě prodeje nemovitosti jako celku s ohledem na zachování hodnoty a funkčního využití nemovitosti. Obě strany navíc přiznaly, že šlo o investiční příležitost v případě nabytí, žalovaná by pak v případě rozdělení nemovitostí uvažovala o pronájmu, což za dané situace soud nepovažuje za reálné – žalovaná ničeho konkrétního nepředložila ani nebyla ochotna soudu předložit a měla pouze obavu, že prodejem dobrovolné dražby by se dosáhlo pro ni nevýhodného prodeje. Žalovaná přiznala, že by minimálně chtěla, aby se jí vrátilo to, co finančně vynaložila na někdejší koupi spoluvlastnického podílu. Obě strany sporu tak sice uvažovali o případném prodeji v rámci nedobrovolné dražby a rozdělení výtěžku, nicméně toto navrhla žalovaná, žalobkyně by proti tomu nic neměla, ale smír nebyly ochotny uzavřít. Soud však dospěl k závěru, že v daném případě, kdy ani jedna ze stran nechce nadále dům užívat zcela pro sebe s tím, že by vyplatila druhou ze stran z hlediska jejího podílu, kdy nebylo prokázáno, že by šlo dům reálně rozdělit na dvě obyvatelné jednotky, je prodej v nedobrovolné dražbě na místě, přičemž k tomuto závěru se přiklonili obě strany sporu, aniž by v tomto směru před osudem uzavřeli smír.

12. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 cit. ust. může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

13. Podle § 1142 odst. 1 o.z., jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

14. Podle § 1143 o.z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

15. Podle § 1147 o.z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

16. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem je důvodný. Výkladem § 1143 o.z. lze dovodit, že nedošlo-li ve věci k dohodě spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, zruší spoluvlastnictví účastníků k návrhu kteréhokoli z nich soud. Zrušení podílového spoluvlastnictví je v případě podaného návrhu spoluvlastníka zásadně obligatorním postupem, neboť se vychází z toho, že podílové spoluvlastníky nelze nutit k tomu, aby bylo spoluvlastnictví zachováno. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že by mělo být jejich podílové spoluvlastnictví zrušeno a konečně nakonec byla mezi účastníky shoda i ohledně toho, jakým způsobem spoluvlastnický vztah k nemovitostem vypořádat.

17. Dohoda o zrušení předmětu spoluvlastnictví a jeho vypořádání mezi účastníky uzavřena nebyla. Pokud některý ze spoluvlastníků nechce ve svém spoluvlastnickém vztahu setrvávat, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby v takovémto vztahu zůstával, a protože mezi účastníky nebylo dosaženo dohody, je návrh žalobkyně na zrušení podílového spoluvlastnictví třeba považovat za oprávněný a důvodný, a soud proto tomuto návrhu vyhověl, kdy z hlediska veřejné dražby s ohledem na návrh žalované, se kterou žalobkyně souhlasila, soud nařídil prodej nemovitostí v nedobrovolné dražbě.

18. Při rozhodování o způsobu vypořádání soud nejprve zjišťoval možnosti rozdělení věci a vycházel z toho, že nebylo dostatečně tvrzeno, ale ani prokázáno, že by bylo možné rozdělení předmětné věci. Žalovaná sice vyjádřila ochotu a schopnost nést náklady spojené s tímto reálným rozdělením, ale co by toto reálné rozdělené obnášelo a jaká by byla cena, nebylo dostatečně tvrzeno ani prokázáno, takže takové prohlášení žalované nelze považovat za uvěřitelné.

19. Protože rozdělení věci mezi spoluvlastníky není dobře možné, nastupuje další způsob vypořádání, jímž je přikázání věci jednomu nebo více ze spoluvlastníků. Pro rozhodnutí soudu o vypořádání společných nemovitostí bylo podstatné, že žalobkyně a žalovaná neměly o nemovitosti zájem.

20. Z provedeného dokazování plyne, že všechny žalobou dotčené nemovitosti spolu tvoří funkční celek, který je účelné užívat pospolu. Soud na základě provedených důkazů proto rozhodl, že ohledně předmětných nemovitostí se nařizuje jejich prodej ve veřejné dražbě s tím, že rozdělení čistého výtěžku prodeje bude realizováno dle velikosti spoluvlastnických podílů mezi jednotlivé spoluvlastníky.

21. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť v dané věci nebylo možno hovořit o úspěchu či neúspěchu některého z účastníků ve věci. Při rozhodování o nákladech řízení platí v civilním sporném řízení dvě základní pravidla. Prvním je pravidlo úspěchu ve věci podle § 142 o.s.ř. a druhým je pravidlo procesního zavinění za zastavení řízení podle § 146 odst. 2 o.s.ř. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má zvláštní povahu, jde o řízení, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků a všichni účastníci vzájemně jsou v postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce i žalovaného současně, nehledě na to, kdo žalobu podal. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvávat a zároveň nikoho nelze nutit k uzavření mimosoudní dohody, byť je smírné řešení věci žádoucí. Soud není vázán návrhy účastníků na vypořádání spoluvlastnictví § 153 odst. 2 o.s.ř.), je vázán pouze zákonným pořadím jednotlivých možností vypořádání podle § 1143 a násl. o.z. Procesní úspěch účastníka nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví, neboť soud není vázán návrhem žalobce, ale posloupností uvedenou v příslušném ustanovení o. z. Navíc žádná z procesních stran výsledkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví po finanční stránce neztrácí, všichni účastníci řízení rozhodnutím soudu získávají stejnou majetkovou hodnotu, se kterou do řízení vstoupili. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není možné vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, nemohou-li účastníci řízení zcela svými procesními návrhy ovlivnit jeho výsledek a žádnému z účastníků nelze klást k tíži, že odmítá určitý způsob vypořádání spoluvlastnictví. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

22. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.