1 C 267/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 48 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 26 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 000 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných k rukám žalobkyně vždy do každého 20.dne v měsíci předem, počínaje červnem 2026, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 10 400 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 36 400 Kč od 1.3.2024 do 18.6.2025 a z částky 10 400 Kč od 19.6.2025 do zaplacení a dále částky 12 220 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 2 940,50 Kč, a to ve dvou splátkách splatných k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, , a to prvé splátce ve výši 1 470,25 Kč splatné do 20.4.2026 a druhé splátce ve výši 1 470,25 Kč splatné do 20.5.2026, to vše pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí jednak částku 36 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 1. 3. 2024 do zaplacení, a jednak smluvní pokutu v částce 12 220 Kč z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru představujícího nesplacenou jistinu 26 000 Kč a smluvní úrok 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 10 400 Kč nejpozději splatných dne 29. 2. 2024. Smluvní pokuta souvisí s prodlením žalované, do něhož se dostala po zesplatnění úvěru a tato smluvní pokuta je časově určena od data prodlení 1. 3. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 14. 6. 2025, když její kapitalizovaná výše činí 12 220 Kč.Podle žaloby žalobkyně jako česká obchodní společnost mj. poskytuje nebo zprostředkuje spotřebitelské úvěry. Žalovaná si vybrala dle svých voleb na webových stránkách žalobkyně www.rerum.cz dostupné parametry ohledně požadovaného úvěru, vyplnila registrační formulář se svými osobními údaji, tel.čísla a e-mailové adresy, uvedla heslo při přístupu k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Registraci dokončila zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádost o úvěr. K ověření údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázala žalobkyni zaplatit částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované. Žalovaná poskytla výpisy ze svého bankovního účtu případně výplatní listy. Byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně neměla pochybnosti o její platební schopností a schválila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná jí zaslaný kód sms vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svou vůli být smlouvou vázán. Uzavřela tak svými kroky dne 27.3.2023,31.3.2023,27.4.2023,29.9.2023,3.10.2023,4.10.2023,5.10.2023,6.10.2026,10.10.2023,27.10.2023 smlouvu č. , hodnota, o spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva). Žalobkyně poskytla žalované úvěr 27.3.2023,31.3.2023,17.4.2023,29.9.2023.3.10.20223,4.10.2023.5.10.2023,6.10.2023,10.10.2023 a 27,10.2023 převodem z bankovního účtu na účet žalované a žalovaná se dle Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut žalované na dobu neurčitou. Žalovaná měla splácet každý měsíc vždy nejpozději k 26.dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 26. 2. 2024 byla informována o zesplatnění celého úvěru k 29. 2. 2024 a dostala se tak k 1. 3. 2024 do prodlení s úhradou celého úvěru. Upomínána byl i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně cestou předžalobní upomínky z 14. 6. 2025. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla dle odst.4.2.písm.c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p.d. z částky ohledně níž je žalovaná v prodlení. Do prodlení se dostala 1. 3. 2024 a smluvní pokuta představuje 0,1 % p.d. z jistiny za každý kalendářní den v době od 1. 3. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy tj. 14. 6. 2025 a kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 12 220 Kč.K jednání soudu se žalovaná dostavila, zatímco žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto žalobu projednal v nepřítomnosti žalobkyně.Podle žalobkyně byla ověřována úvěruschopnost žalované mj. lustrací z veřejně dostupných databází, žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit, úvěruschopnost byla původním věřitelem ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a klientům přitom je ponechána rezerva 10 % mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, která v těchto 10 % musí se rovnat minimálně životnímu minimu. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidován v žádné databázi dlužníků nebo pro tvorbu úvěrové historie, zej. Pak v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí di či databázi neplatných dokladů MV ČR a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejich dluhů a povinností vůči společnosti. Zaměstnavatele žalovaná doložila v podobě dokladu od , právnická osoba, že má příjem minimálně 21 429 Kč v listopadu 2022, 13 889 v prosinci 2022 a 17 108 Kč v lednu 2023.Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že naposledy, když chtěla tuto věc vyřešit, tak se na ně obrátila e-mailem, žalobkyně jí sdělila, že po ní chtějí 96 000 Kč, a když chtěla splátky, tak by jí povolili pouze tři splátky, což není schopna zaplatit. Pokud jde o to, co zjišťovali předtím, než jí poskytli úvěr, tak chtěli po ní souhlas, aby mohli nahlédnout na její účet u banky a tam si zjistili, kolik vydělává a jaké má platby, když tehdy vydělávala cca 20 000 Kč měsíčně, byla samoživitelka s dvěma dětmi, na které od jejich otce dostávala po 500 Kč na každé z nich, za nájem a služby s užíváním bytu platila 10 000 Kč měsíčně. Dále jí překvapilo, že když žádala o prodloužení splatnosti úvěru, který původně měla zaplatit do 30-ti dnů od poskytnutí, tak za to chtěli 8 000 Kč. Neví, zda po ní chtěli zaslat e-mailem její výplatní pásky nebo zda jim stačilo nahlédnout do jejího účtu. Pokud by měla něco splácet, tak maximálně po 1 500 Kč, neboť pracuje v Tescu, kdy pobírá kolem 23 000 Kč, někdy 24 000 Kč, podle odpracovaných hodin, pobírá přídavky na děti a příspěvek na bydlení ve výši 6 500 Kč. Pobírá výživné na dvě nezletilé děti 2 x 500 Kč. Jsem nemajetná, nemá auto ani nemovitost. Žalovaná připustila, že si v deseti případech mohla půjčit 26 000 Kč.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru na čl. 10-11 soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje žalované jako úvěrované osoby uvedením jeho rodného čísla, bytu, čísla bankovního účtu, kontaktního e-mailu, kontaktního telefonu a dle smlouvy byl poskytnut úvěr jako neúčelový, nezajištěný, bezhotovostní, s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úvěr má být poskytnut 27. 3. 2023, doba trvání úvěru je na dobu neurčitou, úvěr je úročen úrokovou sazbou 40 % p.m. (měsíčně). Úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 26. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Úvěrující se zavázal poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do výše úvěrovaného limitu až 30 000 Kč.Z výzvy právního zástupce žalobkyně žalované na čl. 15 ze dne 14.6.2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě s upozorněním na soudní vymáhání a případnou exekuci. Z podacího lístku , právnická osoba, . z 14. 6. 2025 na čl. 28 soud zjistil, že advokát žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, odevzdal k poštovní přepravě pro žalovanou tuto výzvu jako doporučenou zásilku pod , hodnota, .Z výpisů z účtu žalobkyně na čl. 16-21 u ČSOB č. , č. účtu, soud zjistil, že na účet žalované byly odeslány platby: 3.10.2023 3 000 Kč, 6.10.2023 1 000 Kč, 27.10.2023 2 000 Kč, 27.3.2023 2 000Kč, 31.3.2023 2 000Kč, 29.9.2023 10 000 Kč, 10.10.2023 1 000 Kč, 27.4.2023 2 000 Kč, 4.10.2023 1 000 Kč, 5.10.2023 1 000 Kč.Z dopisu o zesplatnění spotřebitelského úvěru na čl. 12 soud zjistil, že dne 26. 2. 2024 sdělila žalobkyně žalované, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek zesplatnila 26. 2. 2024 úvěr a celková dlužná částka činí 71 388 Kč. Tu nechť uhradí do 3 dnů od doručení výzvy.Z přílohy č. , hodnota, ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14.12.2023 uzavřených mezi , právnická osoba, . a žalobkyní z 4.3.2024 soud zjistil, že žalobkyně jako dlužní uvádí seznam pohledávek v tam uvedené hodnotě a žádá o čerpání finančních prostředků ve výši 52 % této hodnoty a celkově žádá poskytnutí částky zde uvedené. V seznamu pohledávek pak figuruje pohledávka za žalovanou.Z kopie občanského průkazu na čl. 14-14 p.v. a kopie rodného listu na čl. 13-13 p.v. soud zjistil, že žalobkyně disponuje kopiemi rodného listu i občanského průkazu žalované.Z výplatnic žalované na čl. 41-44,65-67 soud zjistil, že od , právnická osoba, dne prosinci 2022 obdržela 13 889 Kč, v listopadu 2022 21 429 Kč, v srpnu 2022 15 043 Kč, v říjnu 2022 20 036 Kč, září 2022 18 008 Kč.Soud provedl důkaz všeobecnými obchodními podmínkami na čl. 47-62Z evidenčního listu nájemného žalované na čl. 68 soud zjistil, že v únoru 2026 činí nájemné 14 682 Kč měsíčně.Z listiny o zálohách na elektřinu na čl. 69 od žalované soud zjistil, že žalovaná má v souvislosti s odběrem elektřiny v jí užívaném bytě stanoveno od ledna 2026 do 11/2026 stanovenu zálohu měsíčně 2 500 Kč.Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že na účet ČSOB žalované v lednu 2026 od úřadu práce došla platba 14 091 Kč představující příspěvek na bydlení, přídavky na děti za prosinec 2025.Z výpisů z účtu žalované u ČSOB za leden a únor 2026 soud zjistil, že příjem žalované v podobě mzdy činil v lednu 2026 18 600 Kč a v únoru 21 129 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, .Nebyla předložena žádost žalované o úvěr s jejími osobními dalšími údaji ani doklady o zkoumání úvěruschopnosti (rodinný stav, jak dlouho bydlí na poslední adrese, jak dlouho je zaměstnán, jakou má profesi, vzdělání, průměrný měsíční příjem, zda má exekuce, zda byl v insolvenci apod.).Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti:Žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu se žalovanou a postupně jí umožnila obdržet několik plateb v celkové výši 26 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky dosud ničeho neuhradila, nicméně soud, jak bude níže uvedeno, tuto smlouvu posoudil jako neplatnou a žalovaná dosud poskytnutá plnění žalobkyni nevrátila.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržel v několika platbách na svůj účet 26 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemné vztahy účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Po provedeném dokazování si soud učinil obrázek, zda se žalobkyně a jakým způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele a jak uvedené vyhodnotila a zda je soud s takovým vyhodnocením v souladu. Soud musel tedy uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, , přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Z dokazování plyne, že v době poskytnutí finančních plnění měla průměrný čistý příjem žalovaná 17 500 Kč měsíčně, byla samoživitelka s dvěma dětmi, na které od jejich otce dostávala po 500 Kč na každé z nich, za nájem a služby s užíváním bytu platila tehdy 10 000 Kč měsíčně. S přihlédnutím k tomu, že byla samoživitelkou s dvěma dětmi a výši poskytnuté částky ve srovnání s uvedenými náklady dospěl soud k závěru, že žalobkyně špatně vyhodnotila především výdajovou stránku žalované.Jelikož žalobkyně vyplatila žalované 26 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Pokud jde o vydání bezdůvodného obohacení, soud vychází z toho, že předžalobní výzva žalobkyně (s požadavkem na vrácení plnění) byla dána na poštu dne 14.6.2025, přičemž třetí pracovní den od odeslání je den 18.6.2025 (fikce doručení dle obč.zák.), takže od 19. 6. 2025 je žalovaná v prodlení. Soud proto částečně žalobě vyhověl, když uložil žalované vydat obohacení v částce 26 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 6. 2025. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.Soud přitom přihlédl k současné situaci žalované, kterou doložila a která je popsána v bodech 14.až 17. odůvodnění a umožnil jí dluh splácet ve splátkách po 1 500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek. Protože současně jí umožnil zaplatit náklady řízení ve dvou splátkách, a to v dubnu a květnu, počátek první splátky žalovaného dluhu stanovil od června 2026.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně požadovala do vyhlášení rozsudku 59 492,80 Kč, byla úspěšná co do 28 265,21 Kč, tedy její úspěch představuje 48 %, neúspěch 52 %, jinak řečeno, zaokrouhleně byla úspěšná žalobkyně co do poloviny. Soud ve smyslu § 142 odst.1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že na straně žalovaného žádné náklady nevznikly, rozhodl tak, že přiznal žalobkyni 50 % jí vzniklých nákladů. Náklady představují soudní poplatek 2 431 Kč, dále ve smyslu § 14b vyhl.č.177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) 3 úkony právní služby po 700 Kč (příprava převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a tři režijní paušály po 450 Kč s tím, že nebylo požadována daň z přidané hodnoty, přičemž polovina takto vzniklých nákladů na straně žalobkyně činí 2 940,50 Kč.