1 C 353/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 4 000 Kč a 2 680 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 12.11.2024 do 15.8.2025 a z částky 4 000 Kč od 16.8.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 1 250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí jednak částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 12. 11. 2024 do zaplacení, a jednak smluvní pokutu v částce 2 680 Kč z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru představujícího nesplacenou jistinu 10 000 Kč a smluvní úrok 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč. Smluvní pokuta souvisí s prodlením žalovaného, do něhož se dostal po zesplatnění úvěru a tato smluvní pokuta je časově určena od data prodlení 12. 11. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 7. 8. 2025, když její kapitalizovaná výše činí 2 680 Kč.Podle žaloby žalobkyně jako česká obchodní společnost mj. poskytuje nebo zprostředkuje spotřebitelské úvěry. Žalovaný si vybral dle svých voleb na webových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, dostupné parametry ohledně požadovaného úvěru, vyplnil registrační formulář se svými osobními údaji, tel.čísla a e-mailové adresy, uvedl heslo při přístupu k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádost o úvěr. K ověření žalovaných údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázal žalobkyni zaplatit částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. Žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu případně výplatní listy. Byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně neměla pochybnosti o jeho platební schopností a schválila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný jemu zaslaný kód sms vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svou vůli být smlouvou vázán. Uzavřel tak dne 9. 7. 2024 smlouvu č. , hodnota, o spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva). Dne 9. 7. 2024 převodem z bankovního účtu na účet žalovaného žalobkyně mu poskytla úvěr a žalovaný se dle Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut žalovanému na dobu neurčitou. Žalovaný měl splácet každý měsíc vždy nejpozději k 8.dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 8. 11. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru k 11. 11. 2024 a dostal se tak k 12. 11. 2024 do prodlení s úhradou celého úvěru. Upomínán byl i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně cestou předžalobní upomínky z 7. 8. 2025. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla dle odst.4.2.písm.c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p.d. z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Do prodlení se dostal 12. 11. 2024 a smluvní pokuta představuje 0,1 % p.d. z jistiny za každý kalendářní den v době od 12. 11. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy tj. 7. 8. 2025 a kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 2 680 Kč.K jednání soudu se žalovaný nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, zatímco žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na čl. 37-38 soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje žalovaného jako úvěrované osoby uvedením jeho rodného čísla, bytu, čísla bankovního účtu, kontaktního e-mailu, kontaktního telefonu a dle smlouvy byl poskytnut úvěr jako neúčelový, nezajištěný, bezhotovostní, s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úvěr má být poskytnut 9.7. 2024, doba trvání úvěru je na dobu neurčitou, úvěr je úročen úrokovou sazbou 40 % p.m. (měsíčně). Úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 8. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Úvěrující se zavázal poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do výše 10 000 Kč.Z výzvy právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 7.8.2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě s upozorněním na soudní vymáhání a případnou exekuci. Z podacího lístku České pošty s.p. z , datum, soud zjistil, že advokát žalobkyně , Jméno advokátky, odevzdal k poštovní přepravě pro žalovaného tuto výzvu jako doporučenou zásilku.Z výpisu z účtu žalovaného u , banka, č. , č. účtu, z května 2024 soud zjistil, že žalovaný z úřadu práce obdržel 13 000 Kč, dále 8 550 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “, dále od , právnická osoba, zápůjčku 15 000 Kč, dále od , právnická osoba, 38 079 Kč, počáteční zůstatek 4 100,21 Kč, příjmy celkem 114 769 Kč, výdaje celkem 118 752,10 Kč, končený zůstatek 118,10 Kč. Z výpisu z téhož účtu za duben 2024 pak soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 1 107,45 Kč, příjmy celkem 128 712,30 Kč, výdaje celkem 125 719,54 kč a konečný zůstatek 4 100,21 Kč, když v dubnu obdržel od , právnická osoba, 35 108 Kč. Dle výpisu z téhož účtu za červen 2024 pak soud zjistil, že dále byla uskutečněna mj. platba na další půjčku u , právnická osoba, . ve výši 6 000 Kč, dále byla uskutečněna platba ve prospěch , právnická osoba, 4 839,06 Kč, dále přišla platba z poskytnutého spotř.úvěru 12 000 Kč od , právnická osoba, , dále byla učiněna platba ve prospěch , právnická osoba, , dále bylo čerpáno od , právnická osoba, 15 000 Kč.Soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek s přílohou č., hodnota, Seznamem pohledávek dlužníka tvořící zajištění smlouvy o kontokorentním úvěru a smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 12.8.2024 uzavřených mezi věřitelem , právnická osoba, . a dlužníkem -žalobkyní.Z dopisu o zesplatnění spotřebitelského úvěru na čl. 39 soud zjistil, že dne 8. 11. 2024 sdělila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek zesplatnila 8. 11. 2024 úvěr a celková dlužná částka činí 28 331 Kč. Tu nechť uhradí do 3 dnů od doručení výzvy.Z potvrzení o platbě z 9.7.2024 soud zjistil, že na účet žalovaného uvedeného dne došlo z účtu žalobkyně 10 000 Kč pod v.s. , var. symbol, .Z kopie občanského průkazu a kopie rodného listu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně disponuje kopiemi řidičského i občanského průkazu žalovaného.Nebyla předložena žádost žalovaného o úvěr s jeho osobními dalšími údaji ani doklady o zkoumání úvěruschopnosti (rodinný stav, jak dlouho bydlí na poslední adrese, jak dlouho je zaměstnán, jakou má profesi, vzdělání, průměrný měsíční příjem, zda má exekuce, zda byl v insolvenci apod.).Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti:Žalobkyně uzavřela smlouvu s žalovaným dne 9. 7. 2024 a téhož dne převedla na jeho účet částku 10 000 Kč. Žalovaný však uvedenou jistinu dosud nevrátil.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel na svůj účet 10 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemné vztahy účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně si nechala předložit výpisy z účtu žalovaného a měla jej lustrovat v dostupných databázích (toto však neprokázala). Soud má za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Žalobkyně si měla nechat doložit i konkrétní výdaje, když z předložených výpisů bankovních od žalovaného je patrno, že žije tzv. od výplaty k výplatě a čerpá další půjčky od nebankovních subjektů, v podstatě několik půjček, což nutně musí zvyšovat i riziko jeho solventnosti.Jelikož žalobkyně vyplatila žalovanému 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Pokud jde o vydání bezdůvodného obohacení, soud vychází z toho, že předžalobní výzva žalobkyně (s požadavkem na vrácení plnění) byla dána na poštu dne 12.8.2025, přičemž třetí pracovní den od odeslání je den 15.8.2025 (fikce doručení dle obč.zák.), takže od 16. 8. 2025 je žalovaný v prodlení. Soud proto částečně žalobě vyhověl, když uložil žalovanému vydat obohacení v částce 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16.8. 2025. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně požadovala do vyhlášení rozsudku 18 977,83 Kč, byla úspěšná co do 10 608,08 Kč (soudem přiznaná částka vypočtená ke dni vyhlášení rozsudku, nikoliv i v době poté), tedy její úspěch představuje zaokrouhleně 50 %. Soud ve smyslu § 142 odst.1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že na straně žalovaného žádné náklady nevznikly, rozhodl tak, že přiznal žalobkyni 50 % jí vzniklých nákladů. Náklady představují soudní poplatek 1 000 Kč, dále ve smyslu § 14b vyhl.č.177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) 3 úkony právní služby po 400 Kč (příprava převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a tři režijní paušály po 100 Kč s tím, že nebyla požadována daň z přidané hodnoty, přičemž polovina takto vzniklých nákladů na straně žalobkyně činí 1 250 Kč.