1 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 33 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 000 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 8 400 Kč a 4 200 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 29 400 Kč od 2.4.2025 do 22.10.2025 a z částky 8 400 Kč do 23.10.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 816 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí jednak částku 29400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 2.4.2025 do zaplacení, a jednak smluvní pokutu v částce 4 200 Kč z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č., hodnota, (dále jen Smlouva). Podle žaloby žalobkyně jako česká obchodní společnost mj. poskytuje nebo zprostředkuje spotřebitelské úvěry. Žalovaný si vybral dle svých voleb na webových stránkách žalobkyně www.rerum.cz dostupné parametry ohledně požadovaného úvěru, vyplnil registrační formulář se svými osobními údaji, tel.čísla a e-mailové adresy, uvedl heslo při přístupu k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádost o úvěr. K ověření žalovaných údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázal žalobkyni zaplatit částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. Žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu případně výplatní listy. Byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně neměla pochybnosti o jeho platební schopností a schválila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný jemu zaslaný kód sms vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svou vůli být smlouvou vázán. Výše uvedenými kroky dne 7.5.2024, 27.6.2024, 1.7.2024, 3.7.2024, 6.7.2024, 5.8.2024 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 7.5.2024,27.6.2024,1.7.2024,3.7.2024,6.7.2024,5.8.2024, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, a identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu č., var. symbol, , než odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut žalovanému na dobu neurčitou. Měl povinnost splácet každý měsíc nejpozději k 27.dni v měsíci. Dostal se do prodlení, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 29.3.2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 1.4.2025 vyzván k jeho úhradě. Do prodlení s úhradou celého úvěru se dostal 2.4.2025. Dále byl upomínán formou předžalobní upomínky právní zástupkyní žalobkyně. Podle Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta, kterou žalobkyně požaduje ve výši 0,1 % p.d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 2.4.2025 do data odeslání předžalobní výzvy 19.10.2025, celkem ve výši 4 200 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se žalovaný nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, zatímco žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků.Z výzvy právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 8.8.2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě s upozorněním na soudní vymáhání a případnou exekuci. Z potvrzení „, adresa, pošty“ z 13. 8. 2025 soud zjistil, že advokátka žalobkyně , Jméno advokátky, odevzdala k poštovní přepravě pro žalovaného tuto výzvu jako doporučenou zásilkuZ kopie občanského průkazu a kopie rodného listu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně disponuje kopiemi řidičského i občanského průkazu žalovanéhoZ potvrzení o provedených platbách na čl. 13-15 p.v. soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla odeslána na účet žalovaného 7 000 Kč dne 27.6.2024, 5 000 Kč dne 1.7.2024, 4 000 Kč dne 3.7.2024, 2000 Kč dne 6.7.2024, 3 000 Kč dne 5.8.2024 a 3 500 Kč dne 7.5.2024.Soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek z 13.3.2023 s přílohami: Seznamem pohledávek dlužníka tvořící zajištění smlouvy o kontokorentním úvěru a smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám uzavřených mezi věřitelem , právnická osoba, . a dlužníkem -žalobkyní a seznamem postoupených pohledávek, mezi nimiž je předmětná pohledávka za žalovaným.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na čl. 28-29 soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje žalovaného jako úvěrované osoby uvedením jeho rodného čísla, bytu, čísla bankovního účtu, kontaktního e-mailu, kontaktního telefonu a dle smlouvy byl poskytnut úvěr jako neúčelový, nezajištěný, bezhotovostní, s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úvěr má být poskytnut 9.7. 2024, doba trvání úvěru je na dobu neurčitou, úvěr je úročen úrokovou sazbou 40 % p.m. (měsíčně). Úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 27. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Úvěrující se zavázal poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do výše 30 000 Kč.Z dopisu o zesplatnění spotřebitelského úvěru na čl. 30 soud zjistil, že dne 29. 3. 2025 sdělila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek zesplatnila 29. 3. 2025 úvěr a celková dlužná částka činí 56 253 Kč. Tu nechť uhradí do 3 dnů od doručení výzvy.Z výpisu z účtu žalovaného za prosinec 2023 do 6.5.2024 soud zjistil, že v prosinci 2024 neobdržel žalovaný mzdu, v lednu 2024 obdržel mzdu 49 972 Kč, v únoru 2024 44 397 Kč, v březnu 45 445 Kč.Pokud soud učinil dotaz na , právnická osoba, , zda byl žalovaný vlastníkem účtu č., č. účtu, a zda 7.5.,27.6.,1.7.,3.7. 6.7. 5.8.2024 došly platby z účtu , právnická osoba, a v jaké výši, banka sdělila, že v uvedeném období šlo o účet žalovaného, přičemž v tomto období nebyly na účet připsány žádné platby od , právnická osoba, , kdy prosí o kontrolu odesílatele platby, případě chtějí sdělit číslo protiúčtu. S přihlédnutím k důkazu obsaženém v bodě 6.však má soud za to, že částky byl y poukázány na účet žalovaného, nicméně mohly být připsány jiného dne, než činil dotaz soud (např.dne následujícího), a proto soud nevyvodil z odpovědi banky důkaz o tom, že by žalovaný ničeho neobdržel, avšak zároveň již svůj dotaz nezopakoval v souladu s požadavky banky.Nebyla předložena žádost žalovaného o úvěr s jeho osobními dalšími údaji ani doklady o zkoumání úvěruschopnosti (rodinný stav, jak dlouho bydlí na poslední adrese, jak dlouho je zaměstnán, jakou má profesi, vzdělání, průměrný měsíční příjem, zda má exekuce, zda byl v insolvenci apod.).Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti:Žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, s žalovaným, když v rámci své registrace na webových stránkách, žádostmi o úvěr a dalšími kroky ve dnech 7.5.2024,27.6.2024,1.7.2024,3.7.2024,6.7.2024, 5.8.2024 realizoval kontraktační proces vedoucí k uzavření smlouvy o úvěru a na základě toho žalobkyně převedla na účet žalovaného 7 000 Kč dne 27.6.2024, 5 000 Kč dne 1.7.2024, 4 000 Kč dne 3.7.2024, 2 000 Kč dne 6.7.2024, 3 000 Kč dne 5.8.2024 a 3 500 Kč dne 7.5.2024. Žalovaný jí však z poskytnutých plnění nadále dluží 21 000 Kč. Tyto neuhradil ani po výzvě žalobkyně ani po předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobkyně.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvy spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel na svůj účet 24 500 Kč, když podle tvrzení žalobkyně z důvodu nehrazení v době podání žaloby dluží 21 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemné vztahy účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně si nechala předložit výpisy z účtu žalovaného a měla jej lustrovat v dostupných databázích (toto však neprokázala). Soud má za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Žalobkyně si měla nechat doložit i konkrétní výdaje, když předložené bankovní výpisy neposkytují zcela relevantní konkrétní obraz o výdajích žalovaného ve smyslu zohlednění jeho vyživovacích povinností, nákladů bydlení a živobytí, nebylo prokázáno provedení dalších kroků(šetření, lustrace) k ověření, zda žalovaný nemá další úvěry, exekuce apod.Jelikož žalobkyně vyplatila žalovanému původně 24 500 Kč, z čehož nadále dluží žalovaný 21 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Pokud jde o vydání bezdůvodného obohacení, soud vychází z toho, že předžalobní výzva žalobkyně (s požadavkem na vrácení plnění) byla dána na poštu dne 19.10.2025, přičemž třetí pracovní den od odeslání je den 22.10.2025 (fikce doručení dle obč.zák.), takže od 23. 10. 2025 je žalovaný v prodlení. Soud proto částečně žalobě vyhověl, když uložil žalovanému vydat obohacení v částce 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23.10. 2025. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.****Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně požadovala do vyhlášení rozsudku 37 746,61 Kč, byla úspěšná co do 22 488,70 Kč (soudem přiznaná částka vypočtená ke dni vyhlášení rozsudku), tedy úspěch činil 60 %, neúspěch 40 %,. Rozdíl úspěchu a neúspěchu 20 %. Soud ve smyslu § 142 odst.2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že na straně žalovaného žádné náklady nevznikly, rozhodl tak, že přiznal žalobkyni 20 % jí vzniklých nákladů. Náklady představují soudní poplatek 1 680 Kč, dále ve smyslu § 14b vyhl.č.177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) 3 úkony právní služby po 700 Kč (příprava převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a tři režijní paušály po 100 Kč s tím, že nebyla požadována daň z přidané hodnoty, přičemž 20 % takto vzniklých nákladů na straně žalobkyně činí 816 Kč.