1 C 61/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 49 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 12 000 Kč a 7 560 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od 9.2.2025 do 22.10.2025 a z částky 12 000 Kč od 23.10.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 2 741 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí jednak částku 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 9. 2. 2025 do zaplacení, a jednak smluvní pokutu v částce 7 560 Kč z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru představujícího nesplacenou jistinu 30 000 Kč a smluvní úrok 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč nejpozději splatných dne 8. 2. 2025. Smluvní pokuta souvisí s prodlením žalované, do něhož se dostala po zesplatnění úvěru a tato smluvní pokuta je časově určena od data prodlení 9. 2. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 19. 10. 2025, když její kapitalizovaná výše činí 7 560 Kč.Podle žaloby žalobkyně jako česká obchodní společnost mj. poskytuje nebo zprostředkuje spotřebitelské úvěry. Žalovaná si vybrala dle svých voleb na webových stránkách žalobkyně www., právnická osoba, .cz dostupné parametry ohledně požadovaného úvěru, vyplnila registrační formulář se svými osobními údaji, tel.čísla a e-mailové adresy, uvedla heslo při přístupu k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Registraci dokončila zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádost o úvěr. K ověření údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázala žalobkyni zaplatit částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované. Žalovaná poskytla výpisy ze svého bankovního účtu případně výplatní listy. Byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně neměla pochybnosti o její platební schopností a schválila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná jí zaslaný kód sms vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svou vůli být smlouvou vázán. Uzavřela tak svými kroky dne 6.10.2024,8.10.2024,9.10.2024 smlouvu č. , hodnota, o spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva). Žalobkyně poskytla žalované úvěr 6.10.2024,8.10.2024,9.10.2024, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jež odpovídá rodnému číslu žalované, a žalovaná se dle Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut žalované na dobu neurčitou. Žalovaná měla splácet každý měsíc vždy nejpozději k 5.dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 5. 2. 2025 byla informována o zesplatnění celého úvěru k 8. 2. 2025 a dostala se tak k 9. 2. 2025 do prodlení s úhradou celého úvěru. Upomínána byla i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně cestou předžalobní upomínky z 19. 10. 2025. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla dle odst.4.2.písm.c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p.d. z částky ohledně níž je žalovaná v prodlení. Do prodlení se dostala 9. 2. 2025 a smluvní pokuta představuje 0,1 % p.d. z jistiny za každý kalendářní den v době od 9. 2. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy tj. 19. 10. 2025 a kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 7 560 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.K jednání soudu se žalovaná nedostavila, zatímco žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků.Z výpisu z účtu na čl. 10-20 soud zjistil, že je za období od dubna 2024 do září 2024, přičemž je z něho mj. patro, že si od , právnická osoba, . dne 2.9.2024 vzala půjčku 2 000 Kč, dne 30.8.2024 od , právnická osoba, . tzv. , právnická osoba, půjčku 2 000 Kč, od úřadu práce pobírala přídavky na děti 2 660 Kč, rodičovský příspěvek 8 100 Kč, dále pobírala výživné od otců dětí.Z výzvy k úhradě na čl. 21 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně dne 19.10.2025 vyzývala žalovanou k zaplacení 94 518,61 Kč do tří dnů s upozorněním na možnost soudního vymáhání.Z potvrzení o provedených platbách na čl. 22-23 p.v. soud zjistil, že z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, pod v.s. , var. symbol, byla odeslána dne 8.10.2024 částka 2 000 Kč, dne 9.10. 2024 částka 20 000 Kč, dne 6.10.2024 částka 8 000 Kč.,Ze smlouvy o postoupení pohledávek na čl. 24-26 soud zjistil, že dne 13.3.2023 byla uzavřena mezi postupitelem tj.žalobkyní a postupníkem - , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . jako Společností s tím, že jde o dohodu o postupování pohledávek, které vznikly ze smluv o spotř. úvěru, které postupitel jakožto věřitel uzavřel s dlužníky, pohledávky jsou se splatností 12 i více měsíců a všichni dlužníci jsou fyzickými osobami z bydlištěm na území ČR a pohledávky se postupují za úplatu.Z přílohy č. , hodnota, ke Smlouvě o kontokorentním úvěru na čl. 27 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s , právnická osoba, . tuto přílohu dne 20.2.2025, kdy součástí je seznam pohledávek dlužníka, tj. žalobkyně a požádala o čerpání finančních prostředků ve výši 95 % hodnoty jistiny, tedy o poskytnutí částky zde uvedené.Soud provedl důkaz Seznamem pohledávek na čl. 27 p.v.-33, kde figuruje i předmětná pohledávka za žalovanou.Z přílohy č. , hodnota, ke Smlouvě o kontokorentním úvěru na čl. 34 soud zjistil, že žalobkyně jí uzavřela 3.4.2025 s , právnická osoba, . s tím, že uvádí seznam pohledávek a žádá o čerpání finančních prostředků ve výši 95 % hodnoty jistiny ve výši zde uvedené.Soud provedl důkaz Seznamem pohledávek na čl. 34 p.v.-41.Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky na čl. 42 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně předala k poštovní přepravě doporučené psaní pro žalovanou dne 21.10.2025(předžalobní výzvu).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č., hodnota, na čl. 43-44 z 6.10.2024, který neobsahuje podpis žalované, soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje žalované jako úvěrované osoby uvedením jejího rodného čísla, bytu, čísla bankovního účtu, kontaktního e-mailu, kontaktního telefonu a dle smlouvy byl poskytnut úvěr jako neúčelový, nezajištěný, bezhotovostní, s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úvěr má být poskytnut 6.10.2024, doba trvání úvěru je na dobu určitou a smlouva o úvěru trvá do doby úplného zaplacení jistiny úvěrovanou. Úvěr je úročen úrokovou sazbou 40 % p.m. (měsíčně). Úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 5. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Úvěrující se zavázal poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do výše úvěrovaného limitu až 8 000 Kč.Z dopisu o zesplatnění spotřebitelského úvěru na čl. 45 soud zjistil, že dne 5.2.2025 sdělila žalované žalobkyně, že dne 5.2.2025 došlo k zesplatnění úvěru a celková dlužná částka činí 84 445 Kč,který nechť uhradí do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.Soud provedl důkaz kopií OP na čl. 46-46 p.v., kterou disponuje žalobkyně stejně jako kopií evropského průkazu zdravotního pojištění žalované na čl.

47. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti:Žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu se žalovanou a postupně jí umožnila obdržet několik plateb v celkové výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky dosud ničeho neuhradila, nicméně soud, jak bude níže uvedeno, tuto smlouvu posoudil jako neplatnou a žalovaná dosud poskytnutá plnění žalobkyni nevrátila.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela v několika platbách na svůj účet 30 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemné vztahy účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Po provedeném dokazování si soud učinil obrázek, zda se žalobkyně a jakým způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele a jak uvedené vyhodnotila a zda je soud s takovým vyhodnocením v souladu. Soud musel tedy uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Z dokazování plyne, že v době poskytnutí finančních plnění žalovaná neměla mzdu, pobírala přídavky na dvě děti a rodičovský příspěvek a výživné od dvou otců, přičemž již v době úvěru již měla uzavřeny i jiné půjčky. Nebyla zkoumána i její výdajová stránka a nebyla tak řádně přezkoumána její úvěruschopnost. S přihlédnutím k uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně vůbec řádně nevyhodnotila úvěruschopnost žalované.Jelikož žalobkyně vyplatila žalované 30 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Pokud jde o vydání bezdůvodného obohacení, soud vychází z toho, že předžalobní výzva žalobkyně (s požadavkem na vrácení plnění) byla dána na poštu dne 19.10.2025, přičemž třetí pracovní den od odeslání je den 22.10.2025 (fikce doručení dle obč.zák.), takže od 23. 10. 2025 je žalovaná v prodlení. Soud proto částečně žalobě vyhověl, když uložil žalované vydat obohacení v částce 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 10. 2025. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (včetně požadované smluvní pokuty).Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně požadovala do vyhlášení rozsudku 56 201,75 Kč, byla úspěšná co do 32 126,71 Kč, tedy její úspěch představuje 57 %, neúspěch 43 %, jinak řečeno, soud hodnotí výsledek tak, že byla úspěšná ve sporu žalobkyně zhruba co do poloviny. Soud ve smyslu § 142 odst.1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že na straně žalovaného žádné náklady nevznikly, rozhodl tak, že přiznal žalobkyni 50 % jí vzniklých nákladů. Náklady představují soudní poplatek 2 032 Kč, dále ve smyslu § 14b vyhl.č.177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) 3 úkony právní služby po 700 Kč (příprava převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a tři režijní paušály po 450 Kč s tím, že nebylo požadována daň z přidané hodnoty, přičemž polovina takto vzniklých nákladů na straně žalobkyně činí 2 741 Kč.